MrsFantasia
přečtené 222
Na Větrné hůrce
2009,
Emily Brontë
Klasika je často překvapivě hezká. Příjemná. Milá. A tahle kniha? Splňuje vše. Je napínavá, přiměřeně vtipná, má působivou zápletku i zajímavé postavy. Možná jsem chvíli zápasila s tím, že jsem si nedokázala najít oblíbenou postavu. A možná to i za tím účelem bylo psáno. Mít ráda Kateřinu? Nemožné. Sebestředná, krutá a často až zlá. Přesto na ní bylo cosi tak podmaňujícího, že jsem Heatcliffa z celé duše chápala. A on samotný. Ano, měla jsem tendenci v něm, stejně jako Isabela, hledat to dobře schované dobro. Ale to se možná ani najít nedalo. Ano, svou krutostí se ke Kateřině hodil. A přesto byl krutý jen kvůli ní. Zas tolik jsem o knize nevěděla, takže mě skutečně překvapilo, když hlavní hrdinka zemřela kdesi v polovině. Ale tím kniha de facto začala, odstartovala se ta správná jízda. Mladší Kateřina? Měla jsem tendence ji omlouvat, mít ráda. A pak jsem ji viděla v konfrontaci s Haretonem a začala jsem ji skutečně nesnášet. Vlastně, v důsledku, byl Hareton jediná postava, kterou jsem skutečně měla ráda. A proto jsem byla tak moc ráda za ten konec, pro něho nakonec šťastný. Vše bylo velice působivé. Zvláště pak ty drobné momenty, které ukázaly, že Heatcliff není jenom stroj, že má city. Zvláště jsem pak ocenila počáteční scénu s oknem, a pak hodně ty v sadu. Prostě krásná, netradiční symfonie písmenek, kterou jsem si skutečně užila.... celý text
Rytíř ve zlaté zbroji
2008,
Jude Deveraux (p)
Myslím, že Rytíž ve zlaté zbroji pro mě byl čtenářsky o něco slabší než pár dalších skvostů, které jsem od Deveraux četla. Našli jsme zde jedno z klasických schémat její hrdinky, pak klasické schéma hlavního hrdiny s několika málo obměnami (ono co taky po té spoustě knih vymýšlet, že?). Děj byl hezký. Romantický, místy vtipný, jen ty vážné scény se mě moc nedotýkaly. Kdo ví, možná byla chyba ve mě. Já jsem totiž celou dobu čekala, jak se to rozplete. A ano, i konečný konec knihy mě napadl, ale zavrhla jsem ho pro nevhodnost. A on tam nakonec byl... Pravda, to mě možná na knize zklamalo nejvíce. Rytíř je krásné odpočinkové čtení, které moc netrhá na kousky a nevyžaduje příliš mozkové aktivity. Ale je hezké. Milé. Nic nezkazí. Proto knihu doporučuji s ohledem na předchozí odstavec.... celý text
Zlatá lilie
2012,
Richelle Mead
Musím přiznat, že jestli první díl byl pro mě výborným začátkem série, tak druhá kniha jednoznačně překonala moje očekávání. Jistě, opět jsme se dočkali lehce průhledné zápletky, v níž se všechno dalo zhruba v polovině odhadnout, ale jak už jsem psala u knihy předešlé - žádná autorka bohužel nemá všechno. A to ani Mead, přestože je pro mě nejlepší autorkou upířiny, kterou jsem kdy četla. Ale abych se dostala k postavám. Je pro mě až fascinující, jak jemně a přirozeně se mění charakter hlavní hrdinky. Jistě, jestli má skončit s Adrianem, tak je to zcela nezbytné, ale Mean zvládá tak velkou přeměnu s učiněnou grácií. Dokonce s takovou, že ani čarodějná vložka mě neštve tak, jak jsem původně očekávala. Vcelku bez hořkosti a myšlenkách o přeplácanosti sleduji čarodějnou linku a čekám na moment, kdy to autorka přežene, přičemž úpěnlivě doufám, že se tak nestane. Ale kdo mě nejvíc fascinoval na celém příběhu byl Adrian. Sakra, nevěřila bych, že to je možné. Nevěřila bych, že ho můžu mít ještě radši. I on se mění. Ne tak patrně jako Sydney, ale dost patrně na to, aby člověk chvílemi četl s otevřenou pusou. U něho totiž starostlivost a skrytá něha není nic nového, ale přece jenom, když člověk čte to, co říká... Ano, mistrovské dílo, možná nejlepší blázen, o kterém jsem četla. A jeho pocity pronikající skrze Jill skutečně nikoho nenechají na pochybách. Mám slabost pro dvě scény, které se pravděpodobně budou shodovat s všeobecným míněním - těžko lze totiž překonat tu plesovou a poté tu závěrečnou... Učiněná pastva pro oči. Závěrem - kniha mě rozhodně nezklamala, což je s podivem vzhledem k tomu, že jsem do ní šla s velkým očekáváním, které ještě zvládla předčít. Dialogy, postavy a jejich psychologie, zápletka, zpracování.... Vše jsem si maximálně užila. Nezbývá mi nic jiného než knihu vřele doporučit.... celý text
Pokrevní pouta
2011,
Richelle Mead
Ano, těsně po přečtení se nemůžu zbavit úžasného dojmu, že autorka chytila nový dech. Oproti šestému dílu předchozí série byla pro mě toto hotová nirvána. Jak už jsem očekávala, kniha byla předvídatelná - ale nikdo nemá všechno, ani Mead. Asi od poloviny jsem si zvládla poskládat, jak skončí a jen jsem protáčela oči nad lehkou zaslepeností hlavní hrdinky, ale ani to vlastně nebylo na škodu. Mám pocit, že poslední dobou se proti mě všichni autoři spikli. Nikdy jsem totiž nemusela hlavní ženské hrdinky. Ale i o této knize můžu směle tvrdit, že hlavní hrdinka byla inteligentní, sympatická a přece lidská. Měla své slabosti i silnější stránky, vše na ní bylo nádherně vyvážené. Prostě a jednoduše mi až neuvěřitelně sedla. O Adrianovi snad ani nemá cenu mluvit. Už v předchozích knihách jsem ho téměř nekriticky zbožňovala. A tady? Ano, byl na zabití. Byl nevrlý, sobecký, drzý... A taky byl milý, ochranitelský a okouzlující. A právě ty lepší vlastnosti v kontrastu s těmi horšími ještě vynikly. Prostě a jednoduše, jsem ovce a zcela podle záměrů autorky jsem z něj naprosto vedle. I ostatní postavy byly výborné - i když i to se dalo očekávat. Slizoun byl slizký blb, Eddie ochranitelský ťulda, který by si zasloužil štěstí. A nové postavy měly prostě grády, stejně jako dějová linka. Budiž autorce ke prospěchu vypracovaná dějová linka, což jsem ostatně očekávala; brilantně propracované charaktery, které dokonce i v rozhovorech výborně seděly; hlavní i vedlejší dějové linky i jemná vějička pro další díl, na který se už teď těším. Takže ano, knihu můžu s čistým štítem naprosto doporučit všem, kterým se líbila Vampýrská akademie. A nakonec naprosto nepokrytě odhaduji, že další díly budou lepší. A mileráda to půjdu zkusit zjistit...... celý text
Forrest Gump
2008,
Winston Groom
Něžná kniha o jednom idiotovi, který vlastně vůbec nebyl idiot. Ano, jedna jediná věta stačí na charakteristiku tak různorodé knihy. Vlastně ani nevím, proč jsem jí dala pět hvězd. Ale možná je to tím, jak mě uchvátila, jak jsem ji slupla jako malinu. Protože vy tomu sympatickému a dětskému hlavnímu hrdinovi prostě musíte fandit dokonce. Musíte tiše trpět, protože on trpí taky, i když si to vlastně ani neuvědomuje. Forrest Gump jako kniha je neuvěřitelně sugestivní, nemůžete se zbavit toho filmového obličeje v nových a nových situacích. A přestože vám občas přijde, že z těch oficírskejch sraček vlastně nikdy nevyleze, a na konci zjistíte, že polovičatý happy end vám musí stačit, tak vás ta kniha bude fascinovat. A taky si aspoň na chvilku budete přát rozumět fyzice a umět hrát šachy jako on. A možná, ale jen možná, taky zjistíte, jak to vlastně má být. Protože na konci ty peníze z upřímného pohledu hlavního hrdiny neznamenají nic, protože každý by radši měl svou Jenny... Takže jo. Asi to není čtení pro každého a já sama občas tekla z absence pravopisu, ale knihu můžu s čistým štítem doporučit.... celý text
Poslední oběť
2011,
Richelle Mead
Co na tuto knihu říct? Dala mi zabrat. Opravdu moc mi dala zabrat. Minulé díly jí nastavily vcelku dosti vysokou laťku, navíc mi zpočátku příliš nesedla dějem, takže se přiznám, že jsem ji normálně odložila. Z části díky tomu, že jsem prostě od začátku věděla, že Adrian s Rose neskončí, ať si to přeji sebevíc. Nic to ale nemění na tom, že nebýt jedné neodbytné dušičky a touhy přečíst si Adrianův příběh, nikdy bych knihu nedočetla. Nakonec se ale musím přiznat, že kniha byla dobrá. Vývoj postav na jedničku, Dimkovo miluji tě splněno, dokonce i ta jeho formální schránka na poslední stránce porušena. Navíc, coby romantičku mě z dušičku mě vyloženě potěšilo znovuschledání Soni a Michaila - svým způsobem snad i víc než romantická tečka, která čekala na hlavní pár. Jo, od začátku jsem věděla, že se Lissa stane královnou, což mi taky jemně kazilo náladu, rozhodně mě ale překvapilo, jakou roli v tom sehrála Nezletilá. A taky jsem bohužel od začátku díky nevyžádanému spoileru věděla, kdo zabil královnu, což mi přece jenom lehce zkazilo zážitek z čtení. Celkově byla kniha neuvěřitelně čtivá a příjemná, i návrat Sydney mě neskutečně potěšil. O to víc mě ale potěšil Zmeja, toho hajzlíka nejde mít nerada. Celkově zastávám názor, že tahle série je vlastně to nejlepší upířina, kterou jsem pro náctileté četla. Má to mozek, má to styl, zápletku, překvapení, dobře promyšlenou zápletku, psychologii postav, chvílemi dokonce i vtip, hlavně vtípky o nových sourozencích a nečekaném řešení Christiana a Lissy jsem ocenila... Celkově můžu vlastně říct, že tahle série jako taková má všechno, co po knížce chci. Takže jo, rozhodně doporučuji, i když knize z podivných důvodů dát pět hvězd, které by si určitě zasloužila. Možná pro mou zahořklost vůči Adrianovi. Ale spíše proto, že jsem při čtení neprožila to nádherné vytržení jako u předcházejících dílů. Jistě, kniha byla opět výborná, plná napětí a zvratů, ale... Jo, je těžké dělat si vlastní konkurenci.... celý text
Pýcha a předsudek
2008,
Jane Austen
Velice příjemný středověký románek... Moc se mi líbilo celkové pojetí, je až neuvěřitelné, že toho bylo opravdu napsáno ve své době. Příjemně hravá ironie, barvité a uvěřitelné postavy, výborné rozhovory. Občas jsem se v některých pasážích ztrácela, někdy jsem se zasekla nad některými slovíčky. Četla jsem staré vydání, toto nové jsem bohužel v rukou neměla, takže nemůžu říct, jestli byl starší překlad i zde... Co se týče postav tak Elisabeth byla velice příjemná hlavní hrdinka. Byla inteligentní, i když někdy příliš zbrklá, člověk jí opravdu fandil. a navíc, její proslulá ironie byla opravdu výborná... A pan Darcy, i když ze začátku poněkud nafoukanější, byl prostě pan Darcy... Sladce úžasný. Ke knize jsem se dostala až po shlédnutí filmu a byla jsem velice spokojená, jak dosti přesně byla zfilmována. Nemůžu říct, že bych měla knihu radši než film nebo naopak. S obojím jsem strávila krásné chvilky.... celý text
