Jude Gilliam White

Tohle byla dlouhé roky moje nejoblíbenější autorka a přečetla jsem od ní snad všechny knihy.

Já nevím, ale všichni máme pana Volného rádi.

Moje nejoblíbenější autorka, přečetla jsem vše co bylo vydáno. Ráda se vracím k jejím příběhům.

Mám ráda tuto spisovatelku jak dokáže napsat příběh ,který mě dokonale v táhne do děje a vydýchnu až na konci....Mám ráda historické napínavé zamilované příběhy....

Moje první přečtená knížka od autorky byla Rytíř ve zlaté zbrojí. Přečetla jsem ji asi 5x. Přečetla jsem od ní asi 25 dalších knížek, ne každá se mi líbí, ale jsou výborné na odreagování.

Jasně, že jsem četla lepší historické romány i lepší romance, ale i tak je to čtivé a k oblíbeným knížkám téhle se pravidelně vracím. Některé pasáže mi přišly trochu naivní už před lety, kdy jsem je četla poprvé, ale celkově autorka píše hezky, svižně, vtipně, nechybí romantika ani erotika, zápletky jsou možná někdy předvídatelné, ale i tak... Kdo hledá oddychovou četbu s dobrými konci, s krásnými, inteligentními a sebevědomými ženami, které natrefí na ty správné, mužné, vstřícné a ideální partnery, ten je u JD na pravém místě ;-).

S využíváním historických faktů, znalostí historie jako takové, či se samotnou gender otázkou v jednotlivých dějových údobích by se u JD dalo jistě polemizovat, ale jak píšu výše - když čtenář hledá oddych, romantiku, únik a trochu snění, nemůže u ní sáhnout vedle.

Osobně nejvíce preferuji "sametovou" tetralogii a Ohnivé + Ledové dvojče. Ostatní knížky nejsou špatně psané, ale pro mne už ztrácely na hodnotě právě tím, že byly místy historicky neuvěřitelné. Například pořád nemůžu zapomenout na přesun hrdinky ze současnosti do středověku, kde svého šlechtice a jeho dvůr učila zpívat muzikály z 20. století. Nebo na příběh ženy-lékařky, která obrátila starověké lékařství vzhůru nohama, ale díky nehodě se o ní žádné zprávy do současnosti nedochovaly a její odkaz zanikl apod. Věrohodněji na mě působí to, kde jsou sice události z historie nám známé, ale příběh ústřední dvojice je zakomponován nenápadně a tvoří v podstatě samostatnou osobní linii jednoho páru či rodiny v celku dějin dané země či doby, aniž by autorka manipulovala s fakty z "velké historie".

Příběhy mají většinou stejného jmenovatele - slovní souboje mezi silnou ženou a sebevědomým mužem, kdy nakonec oba "dozrají", najdou kompromis a zjistí, že bez toho jiskření a jeden bez druhého nemohou být. A to je pěkné i dneska - která z nás by doma nechtěla ideálního muže, který nejenže vypadá jako ztělesnění našich snů, ale navrch je výborný milenec (takže stačí jediný dotyk, aby vášeň vzplanula jasným plamenem), dokonale nám rozumí, umí nás rozesmát, ale i naštvat a usadit, když je to potřeba? Zasazení do středověku či 19. století, kdy dámy nosily pěkné róby a muži byli rytíři a gentlemany, kdy společnost byla svázána nějakými pravidly a jasným vědomím rolí obou pohlaví, to už je taková třešinka na dortu ;-).

Kdo hledá seriózní historický román, kterému předcházelo studium pramenů a snaha vcítit se do myšlení doby, tak bude s knihami Jude Deveraux nespokojený. Kdo hledá mraky erotiky, taky asi úplně neuspěje, ale komu stačí ke spokojenosti "červená knihovna", je u téhle autorky správně. Jako oddychová četba je to ideální a na rozdíl od jiných věcí z tohohle žánru, to není úplně blbé. Zpětně Deveraux po přečtení jiných knížek hodnotím jako o něco vyšší průměr, přesto vím, že ke svým oblíbeným titulům se budu pravidelně vracet a vzdychat nad Milesem Montgomerym či doktorem Westfieldem :-).

Panna a král je moje první přečtena knížka od této autorky a vlastně s touhle knížkou i spisovatelkou začala moje posedlost historickými romány.