mone
přečtené 253
Opozdilec
2017,
Dimitri Verhulst
Hodně jsem si pošmákla. Mám tohle syrový psaní ráda. Takovej Stoletej stařík šmrncnutej Mužem jménem Ove. Za mě super.
V posledním tažení
2022,
Nina Lykke
Nečekala jsem od toho nic a příjemně mě to překvapilo. Lékařské úvahy o tom, jak absurdně se lidé někdy chovají, byly skvělé a donutily mě nad řadou věcí přemýšlet.... celý text
Nesejdeš z cesty
2021,
Dagmar Digma Čechová
Hodně jsem se při čtení trápila... Bylo to velké dilema, jestli to mám dočíst, nebo odložit. Fakt mě to nebavilo, ale nakonec asi převážila zvědavost a celé jsem to nějak doklepala do konce... kvůli poslední větě. I když jsem fakt i přeskakovala řádky a různě jsem se u toho konce kroutila, protože prostě tohle ne. Vadila mi klišé, nereálné rozhovory, výrazy jako "třeštiprdlo" a podobně. Tady mi přišlo, že autorka píše řečí čtyřicátníků a teenagerů, kteří žili na konci minulého století, ne dnes. Pro mě to byla taková horší červená knihovna a znova jsem se přesvědčila, že "na sílu" už nikdy nic dočítat nechci. Tohle opravdu nebyl můj šálek kávy, nicméně jedním dechem dodávám, že autorka je mi jako osobnost sympatická.... celý text
Kdo se postará o Annu
2023,
Kateřina Pantovič
Když jsem dočetla anotaci, hned jsem měla jasno, že tohle chci číst. V Česku vychází 40 knih denně, takže přijít s něčím novým, originálním, atraktivním… je, přiznejme si, oříšek. Na „Kdo se postará o Annu“ jsem narazila náhodou, protože sleduju Instagram autorky. Anna je tedy, ehm, takový můj soukromý objev měsíce. A koho by mohla taky zajímat? 1) Toho, kdo má rád humor, ale myslím jako takovej ten vyšší level humoru, ne Geňu ani Miloše Knora. 2) Toho, kdo v knihách ocení jazykové hříčky a hru s češtinou. 3) Toho, kdo někdy slyšel o dětské knize Justýnka a asistenční jednorožec, kterou taky napsala Kateřina Pantovič a která má průměrné hodnocení čtenářů 93 %. 4) Toho, kdo má rád autorský styl Markéty Lukáškové nebo Olgy Path Štiplové, a naopak je už trochu vyčerpaný z toho, jaké kejkle s postavami, časem, místy (a ofinou) poslední dobou dělá Radka Třeštíková. 5) Toho, kdo si občas potřebuje přečíst chytrou oddychovku, která možná nevejde do dějin literatury, ale stoprocentně se vejde do tašky.... celý text
Bývali jsme bratři
2019,
Ronald H. Balson
Za mě průměr, víc ani ťuk. Na můj vkus moc americké, moc Pohádka tisíce a jedné noci, místy hodně růžové brejle. Vysoké hodnocení mě překvapuje. Zuzanin dech nebo Hana jsou o několik tříd lepší. Když jste četli je, nemůžete se prostě s Bratry spokojit.... celý text
Něžná píseň
2017,
Leïla Slimani
Jako… uf. Velký uf! Jakoby si Leïla Slimani vzala speciální fonendoskop pro spisovatele, poslechla si pár lidských srdcí a každý to ťuk ťuk by napsala. Něžná píseň je příběh mladé rodiny a jejich chůvy. CTRL+C, CTRL+V ze záložky románu: „Po počátečním ostychu a zdráhání mladí manželé zjišťují, že chůva Louise převrátila jejich život naruby. Totiž teprve tato hypervýkonná, pečující, vždy dokonalá hospodyňka dokázala v jejich bytě vytvořit opravdový domov – nejen pro jejich děti, ale i pro ně samotné. Postupem času však prohlubující se vzájemná závislost chytí trojici do pasti. Pokus o únik z ní vyústí v drama.“ Něžná píseň (v originále 2016, česky 2017) získala nejvýznamnější francouzské literární ocenění, Goncourtovu cenu za nejlepší román. Je to čtení napínavé od první strany. Uvěřitelné. Drsné. Ta psychologická sonda je, navzdory názvu, nekompromisně tvrdá. Žádný ťuťuňuňu. Prostě tatarák z masa, co zítra projde.... celý text
Černé jazyky
2021,
Dita Táborská
Z první poloviny jsem byla taková trochu... no... rozpačitá, ale druhá část je skvělá - je tu moc dobře a věrohodně vykreslená vnitřní motivace všech postav. Fakt jsem tu druhou část úplně zhltla. Malinka i Běsa jsou jedny z vůbec nejlepších knih (od české autorky), co jsem kdy četla, takže laťka byla hodně vysoko. Tohle se mi líbilo exotickým námětem i určitou jinakostí. Užila jsem si to a těším se na další romány Dity Táborské. Aspoň co dva roky, něco, prosím... :)... celý text
Dětské zoubky
2019,
Zoje Stage
První dvě třetiny super, četlo se to samo, bylo to pro mě vlastně i dost strašidelné… závěr mě ale zklamal.
Dědeček v růžových kalhotách
2021,
Lucie Hášová Truhelková
Takovej Horáček v sukni, vlastně v růžových kalhotách. Přečetla jsem to hned v knihkupectví a musím říct, že mě to skoro dojalo. Moc pěkný! Ilustrace paní Tachezy, upřímně, moc ráda nemám, ale tohle je tak kompaktní celek, že se mi ty její, pro mě nehezký obrázky snad ještě začnou líbit. Takže pět hvězd, dědo, a běda, jak si tě někdo půjčí z mé knihovny a nevrátí!... celý text
