1. Domů
2. Autoři
3. Leïla Slimani
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 7
• Bazar 1
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 7 knih

Nové komentáře u knih Leïla Slimani

Něžná píseň

„Výtečná kniha. Zdánlivě obyčejné téma je popsané tak skvěle podané. Příběh je dobře vystavení, jazyk je výborný, včetně intencí jednotlivých postav. Silně introspektivní. Jsem nadšená a těším se na další autorčiny knížky.“... celý text
— Teseme

---

Něžná píseň

„Mám jednu slabost – s oblibou čtu knihy, které jsou oceněné nějakou literární cenou. Ráda se přesvědčuji na vlastní oči, zda-li mám na daný příběh stejný názor jako porota udělující cenu a nebo se můj názor zcela liší. Proto bylo jen otázkou času, kdy se dostanu k románu Něžná píseň marocké spisovatelky Leily Slimani (jedná se o její druhou knihu). Obdržela za něj Goncourtovu cenu 2016 za nejlepší román. Pokaždé když rozčítám novou knihu, jsem zvědavá, jak autor svůj příběh započne. Díky anotaci a sladce vyhlížející obálce jsem si u Něžné písně myslela, že se bude jednat o poklidný příběh plný rodinného štěstí a růžovosti všude kolem. Ale hned první věta mě dokonale vyvedla z omylu. Byla jsem v šoku! Místo poklidného začátku a pozvolného seznamování se na mě byla vychrlena dech beroucí informace, která nastražila mé smysly a způsobila husí kůži po celém těle. Díky ní jsem si hned udělala jasný názor na některé postavy a má fantazie pracovala již od první věty. Byla jsem zvědavá, jak se bude můj úsudek lišit od skutečnosti. V příběhu je nám předložen život jedné francouzské rodiny střední společenské vrstvy. Šťastní manželé a rodiče v jednom a jejich dvě děti, které jsou pro ně vším. Myriam je žena, která na své děti odmítá mluvit arabsky (je imigrantka) a mateřská role jí právě přestala naplno uspokojovat. Chtěla by něco víc, cítit se jako ryba ve vodě mezi svými. Chtěla by se vrátit zpět mezi do jedné společnosti, kde působila jako advokátka. Ale vzhledem k tomu, že její manžel Paul je neustále v práci a díky ní i mimo domov, jeví se její přání jako nesplnitelné. Leda že by si domů pořídili chůvu... S nalezením možného řešení se však nabízí spousta otázek co se potencionální chůvy týče. Já osobně bych své děti nesvěřila jen tak někomu. Rozhodně bych při výběru dala prostor k vyjádření i svým dcerám. Stejně jako u Myriam a Paula, kterým při rozhodování „pomohla“ jejich dcera Mila. A tak se stalo, že do jejich životů vstoupila Louise… A pak přišla Louise. Když o jejich prvním setkání vypráví, Myriam ráda říká, že to bylo jasné na první pohled. Jako když se zamilujete. Zdůrazňuje hlavně reakci své dcerky. „Sama si ji vybrala,“ dodává s oblibou. Ačkoliv autorka šetřila na popisu prostředí, psychický vývoj postav vystihla dokonale. Počáteční, téměř euforické nadšení upadá a ze všednosti a samozřejmosti se najednou stává otrava, nucenost a vyhledávání co nejmenšího kontaktu. Něžná píseň je vyprávěna vševědoucím vypravěčem, což dělá tento příběh dramatičtějším. Napínavější je to i díky retrospektivě vyprávění a střídání různých situací, které autorka popisuje v kratších kapitolách a které zakončuje v tom nejnapínavějším či nejzajímavějším bodě. Díky tomu jsem měla knihu rychle přečtenou. Byla jsem udržována v neustálém napětí a zvědavosti a potřebovala jsem co nejrychleji zjistit, co bude následovat. Co se týče postav, k srdci mi nejvíce přirostly děti - Mila a Adam. Matka Myriam se mi zdála příliš sobecká a neohleduplná. Po přijetí chůvy se od spousty svých mateřských povinností bez výčitek odprostila. Paul, otec, zase za každou cenu honí svou kariéru. Mila navštěvuje mateřskou školu a Adam je spokojené batole. A pak je tady Louise. Louise je zvláštní. Vypadá jako panenka, její věk je těžko odhadnutelný, je samotářská a tajemná. Její manžel zemřel a dcera Stéphanie už vylétla z tepla mateřského hnízda. O Louise jsem měla již od počátku takové tušení, že se jí muselo stát něco zlého a její minulost není bez poskvrnky. Na druhou stranu se mi na ní líbila její upřímná láska k dětem. Když byla Mila ve školce, nosila Adama v šátku. To mě vrátilo ve vzpomínkách o několik měsíců zpět a díky ní jsem si zavzpomínala na to, když jsem si v šátku nosila svou mladší dcerku. To mi vykouzlilo vzpomínku, která mě zahřála u srdce. Po dočtení jsem musela souhlasit s porotou, která v tomto případě cenu udělila, protože tato kniha se mi jen tak z paměti nedostane. Když jsem přečetla poslední větu a knihu zavřela, dlouho jsem nad příběhem musela přemýšlet. V podstatě vůbec nikdo nikomu nedá šanci, že vše bude přesně tak, jak má být. A i když mě Něžná píseň šokovala, otevřela mi oči a připomněla, že nikdo neznáme minulost druhých tak dobře, abychom je mohli na základě pár udaných a viditelných informací soudit. Něžnou píseň rozhodně doporučuji k přečtení. Tato nervy drásající melodie v něžném kabátku vás totiž rozhodně nenechá chladnými. Přála bych si někdy od této autorky přečíst i něco dalšího. Snad se mi to poštěstí.“... celý text
— monushka

---

Něžná píseň

„Růžové pusinky na obálce Něžné písně? Och ne, nečekejte žádnou sladkost ke kafi. Naopak, přistrčte si k této knize něco pořádně ostřejšího, protože hned od první věty vás autorka doslova ŠOKUJE! Bez nadsázky lze říci, že co berete do ruky jako příslib romantického příběhu, se rázem mění v kombinaci psychologického mrazení v zádech a možná až severské krimi. A teď mě navíc napadá, jak by asi příběh vypadal, kdyby ho vyprávěl někdo jiný? Někdo, kdo se na to celé díval jinýma než ženskýma očima!? Něžné subtilní drama s nádechem drsného mrazení Když bych řekla, že při téhle knize vás bude mrazit v zádech, je to příliš slabé přirovnání. Všechno je v této knize, na tomto příběhu totiž úplně normální. Normální rodina v Paříži, normální běh všedních dnů, normální chůva, normální děti… No ano, Francouzky to mají zařízené nějak takhle, přesto se jim hlavami honí možná právě toto: … Jsou tu i matky s roztěkanými pohledy. Ženy, které nedávný porod odsunul na okraj světa a jež tady na lavičce cítí tíhu svého ještě stále povislého břicha. Nesou své tělo plné bolesti a výměšků, tělo páchnoucí zkyslým mlékem a krví. Vláčí ho za sebou, tohle tělo, kterému nedopřeji odpočinek ani péči… … Nějací muži tu jsou také, ale mezi nimi a lavičkami, pískovištěm a dětmi tvoří ženy neproniknutelný obranný obal. Potulující se muži, muži, kteří se zajímají o svět ženušek, vzbuzují nedůvěru. Ti, kteří se usmívají na děti a pokukují po jejich buclatých tvářičkách a nohou, jsou odehnání. Babičky nad tím vzdychají: „Všichni tihle pedofilové, co jich dneska je. To za nás nebylo.“ Jenže všechno je přece tak hladivé a všechno se spraví… Vždycky. Ano, vždycky se každá krize v Něžné písni spraví, protože chůva Louisa je opravdu anděl. Ona umí vnést teplo domácího krbu… „Paul si netroufá ženě přiznat, ale téhle noci se mu ulevilo. Od chvíle, kdy přijeli, jako by mu spadl ze srdce obrovský balvan. V polospánku, zkřehlý zimou, myslí na návrat do Paříže. Svůj byt si představuje jako akvárium zarostlé zahnívajícími řasami, jámu, kde neproudí vzduch a potulují se chroptící zvířata s olysalou srstí. Po návratu své temné myšlenky brzy pustí z hlavy. Louise postavila do obývacího pokoje kytici jiřin. Večeře je hotová, přikrývky voní po aviváži. Po týdnu, kdy uléhali do ledových postelí a jedli halabala z kuchyňského stolu, se s velkým potěšením vracejí do pohodlí domova. V duchu si říkají, že by se bez něj nedovedli obejít. Chovají se jako rozmazlené děti, jako domácí kočky.“ Tak proč? Některá proč se čtenáři honí hlavou od samého začátku. Například proč autorka hned zkraje vyzradila konec příběhu. Proč je samotné ukončení pak takové zvláštně otevřené, jako kdyby nechávalo prostor pro zcela individuální myšlenky každého. Nikdo tu nemá vinu, každý může být z jistých úhlů pohledu pochopen… a fakt, že v jisté části příběhu zcela opouštíme hlavní hrdiny ve chvíli, kdy by se jiní autoři právě chytli příležitosti, dodává tomuto dílu nádech jistého šarmu a šmrncu, který musíte ocenit i přes to syrové a nervy drásající téma. Renata Petříčková, K21“... celý text
— RenataP

---

---

Něžná píseň

„Na jeden zátah! Paní Leila Slimani je totiž nejen krásná žena, ale hlavně výborná vypravěčka příběhů. Její knížka "Něžná píseň" nešla odložit. Ten zvláštní styl bez zbytečných zákrut a kudrlinek! Nic nepřebývá, nic nechybí. Co víme o těch, které si pouštíme do života? A co vlastně víme o sobě? Přímočaré čtení o tom, kam až věci mohou zajít, když jednoho dne hrnec přeteče.... "Samota fungovala jako droga, s níž možná ani nechtěla skoncovat."“... celý text
— alkazemka

---

Ruční práce

„Perfektní - životopisné komiksy mám ráda a tento je opravdu povedený. Životní příběh doktorky Noëlové je silný a inspirativní, rozhodně žádná procházka růžovou zahradou, a tvůrci komiksu při jeho zpracování odvedli velmi dobrou práci. Přečetla jsem ho ,na posezení’ a po čase mám v plánu se k němu vrátit, rozhodně stojí za to.“... celý text
— norrasun