V posledním tažení
Nina Lykke
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/484016/bmid_v-poslednim-tazeni-2AC-484016.png
4
69
19
Dalo by se říct, že to začalo onoho pátečního večera přesně před rokem, ačkoli leccos napovídá, že to začalo dávno předtím. Že to, co se toho dne rozběhlo, bylo jen jedním bodem ve velké a rozsáhlé síti vláken a spojení vedoucích do všech směrů. Přesto to začalo takhle, naprosto konkrétně, tím, že jsem ležela na pohovce a klepla na ikonu na mobilu uprostřed toho, o čem jsem se domnívala, že je normální všední den v normálním životě. Po těch dlouhých letech, která jsem strávila jako praktická lékařka, bych měla vědět, že žádný normální všední den neexistuje a že neexistuje ani normální život. Elin se přestěhovala do své ordinace, kam celé dny proudí pacienti se svými trápeními a strastmi. Jako praktická lékařka pracuje už více než dvacet let. Minimálně stejně dlouho je vdaná za Axela. Jenže před ním existoval jistý Bjørn, který se zničehonic vynořil na Facebooku a obrátil Elinin život vzhůru nohama. Elin ví, že se něco musí stát, ale prozatím jen sedí jaksi utlumená ve své ordinaci. V koutě stojí plastová kostra Toreho, která se jí vysmívá. A doma v řadovém domku se vzteká Axel – tedy pokud právě neleží v posteli s Elininou rozvedenou přítelkyní a sousedkou Gro. V posledním tažení je román o prokletém umění popsat svoji situaci a o blaženém popírání reality. Nina Lykke v této knize posouvá hranice toho, jak může vypadat román z lékařského prostředí.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2022 , KontrastOriginální název:
Full spredning , 2019
více info...
Přidat komentář
Ke knize jsem přistupovala s obavami, ale nakonec mě to hodně bavilo. Kniha se skvěle četla, ale celkově je dost depresivně laděná, takže v některých chvílích to padalo i na mě.
Stárnoucí doktorka si stěžuje na příkoří, která ji v životě potkala. Nedá se říct, že by na to měla nějaký úplně pesimistický pohled, přesto mě její problémy moc nezajímaly a hlavní hrdinka mi nijak k srdci nepřirostla. Otrávená paní se snaží nějak popasovat s životem.
Přesto, že by mi měla být věkem relativně blízká, její pohled na svět mi připadal prostě starý. Podle názorů mi připadala tak minimálně o 10 let starší, než bylo inzerováno.
Nevím, komu je kniha určena, ale mně očividně ne.
Toto je příběh ze života jedné vyhořelé praktické lékařky, který vás donutí se zamyslet nad tím, co tohle povolání vlastně obnáší.
Takže nečekejte žádný humorný příběh, toto je příběh ze života bez příkras a pozlátek.
To jak se občas absurdně lidé někdy chovají, tak nad tím vám rozum bude stát v pozoru.
A protože pracuju s lidma, i když jiné odvětví, u určitých popisů sem si říkala, že tomu věřím.
Hrdinka neměla na růžích ustláno už od dětství, co musela zažívat, ale kam to ve finále dotáhla, klobouk dolů.
Každý člověk může dojít do stádia vyhoření, já sama před pár lety do něho málem zklouzla, ale musíte si uvědomit, že to je váš život a je jen a jen na vás jak se s ním poperete.
Knihu jsem horko těžko dočetla. Hlavní hrdinka mi připadala jako ufňukaná stárnoucí žena, která neví, co dál. Nezajímavé téma.
Životná kríza si nevyberá. Všeobecná doktorka Elin rieši v ordinácií denno-denne pacientov s nespočetnými problémami, dáva im rady ako vystrihnuté z odborných kníh a časopisov, no sama je silná alkoholička. Prostredníctvom vnútorného monológu sa neustále rozpráva so svojím kolegom – plastovou kostrou v rohu ordinácie. 50 ročná Elin žije so svojím manželom, pričom je každý z nich iný a odcudzený jeden druhému. Zatiaľ čo jej ideálnym príkladom trávenia voľného času je pitie vína a sledovanie seriálov, jej manžel je zarytý bežkár. Keď nie je na bežkách, tak ich v pivnici aspoň opravuje. Elin pri sledovaní sociálnych sietí požiada o priateľstvo jej životnú lásku z pred 30 rokov Bjørna. Ako sa to skončí? Nemusím ďalej hovoriť. A tak závislosť na alkohole nahradí inou, závislosťou na milencovi. Okrem seknutia s pitím je nevera pomohla aj inak. Zamlčané myšlienky sa začali vyplavovať na povrch, nefungujúce manželstvo bolo zrazu až príliš očividné. Nevera jej otvorila oči a urobila razantné rozhodnutie.
Niekoľkokrát som z chuti zasmiala, niekoľkokrát som mala slzy na krajíčku. Kniha zatína do živého a miestami otvára oči a nedovolí nám súdiť. Veľmi odporúčam.
"A co vy, kto ma u vas na starosti domace prace? Zda sa, ze jeden je vzdy sef a druhy mu pomaha. A mozno je aj dobre, ze jeden ma o vsetko prehlad," vyhlasila som, pretoze sa mi nechcelo rozvadzat, ze mam plne zuby toho, ze v nasom zivote zastavam funkciu sefdirigenta, sefkuchara, financneho riaditela a moderatora, ze ako sibnuta lokomotiva veziem pasaziera, co podriemkava v poslednom vozni.”
Tato kniha se mi líbila moc.
Nejen, že jsem zdravotní sestra a oslovila mě po profesní stránce, ale líbilo se mi i líčení dětství hlavní hrdinky a vůbec naprosto realistický pohled na práci obyčejné obvodní lékařky. Jednak v ordinaci a jednak její osobní život, naprosto racionálně, bez zbytečného sentimentu a dojetí.
Autorka je výborná vypravěčka, čtení knihy jsem si fakt užila a budu shánět další její díla.
Hodnocení stoprocentní a všem čtenářům doporučuji.
Varování: Tohle není humorná kniha.
Varování: V téhle knize se dost možná najdete, pokud jste žena, žijete už desítky let s jedním člověkem a máte za zátylku víc křížků, než nešikovný truhlář prstů na ruce.
Varování: Z toho odrazu vás dost možná zamrazí.
ALE
zase vám to připomene, že v tom nejste samy/i. Že tohle je vlastně (děsivě) normální a běžné a že jste neudělaly/i nikde žádnou zásadní chybu. Bez ohledu na to, jestli byste si vzaly/i Pištu Hufnágla, nakonec byste dopadly/i takhle.
Asi je to nevyhnutelné. Asi je dobré zatnout zuby a táhnout tu káru dál.
Tohle není humorný příběh.
Je bolestivý a přestože jsou hlavní postavy dotažené místa ad absurdum, jsou pořád tak trochu já a tak trochu vy. Kdo má rád příběhy ze života - ze skutečného života - ten si přijde na své.
Jedna z najvtipnejších a najvýstižnejších kníh, aké som za poslednú dobu čítal. Cynizmus, trpkosť, veľké pravdy vyhoretej doktorky 50-tničky. Palec hore!
Autorka se v knize dobře „vyřádila“. Velmi se mi líbily části, kdy Elin seděla v ordinaci a střídal se u ní jeden pacient za druhým. Neskutečně jsem se v těchto částech pobavila. Byly zde části, kdy jsem Elin nenáviděla, litovala i milovala. Doteď se nemohu rozhodnout, jaká emoce převažovala víc.
Co ale mohu říct s čistým svědomím je to, že by tahle kniha neměla uniknout vaší pozornosti. Každý z nás si z ní něco odnese nebo se přinejmenším zamyslí, zda opravdu žije takový život jaký chce nebo potřebuje změnu, protože se noří do hluboké propasti.
Za mě tedy velké, upřímné doporučení. :-)
Ufffff, dočetla jsem. Za mě nuda a zase nuda. Čekala jsem vtipné vyprávění ze života lékařky, ale tak nějak jsem se vtipu nedočkala.
Příběh okoralé lékařky středního věku, která ve vnitřním monologu bilancuje svůj profesní a osobní život. Není to špatné a okruh čtenářů mít román bude, ale nebude moc široký.
Neodpustím si poznámku k překladu - odborný lékařský termín "epikríza" zde byl přeložen jako "epikrize" - to fakt bolí do očí a dále se zde vyskytuje podstatné jméno "útulna" - slyšel ho někdy někdo ? Já totiž ne.
Mě to zkrátka nebavilo, přečíst se to jako dalo a i pár světlých chvilek se našlo, ale celkově za mě nuda, nuda, nuda ️.
Uf, konečně mám tuhle knihu za sebou, úspěšně jsem se pronudila až na konec. Dlouhé popisy, nezajímavé vnitřní monology, myšlenka pro mě zůstala utajena. Občas zasvitla naděje, že kniha konečně chytí spád, ale většinou zase rychle uhasla. Naštěstí jsem ji koupila v akci 1+7 zdarma, tak aspoň peněz litovat nemusím.
Jeden dObrovský výprodej mě donutil navýšit kapacitu vlastních knih, a tak jsem se potkala s Elin. Příběh je svižný a čtivý, někdy vyprávěcí, jindy k zamyšlení. Elinin přístup k pacientům mi byl blízký, oni ti praktici to taky nemají jednoduché, znám to z rodiny. Krize středního věku, vyhořelý vztah, vyhořelý život vs. tajemství, touha, stará láska nerezaví, proč by ne. A podělím se s jednou myšlenkou, která mi z knihy utkvěla:
..Neklid a neurózy nepředstavují výjimku nebo nemoc, nýbrž jsou přímo základním stavem - kdyby nám byla od přírody vrozená schopnost žít harmonicky tady a teď, pak by naše předky něco sežralo a vyhynuli by dávno předtím, než by stačili vylézt z moře. Jsme tady proto, že pocházíme z nekonečné řady neklidných neurotiků, kteří se nevzdali, kteří metodou pokus omyl a s pomocí strachu a nočního bdění nakonec přišli na to, jak mají zajistit, aby jejich potomci přežili, a jak se chránit proti divé zvěři. Nejsme tady proto, abychom se bavili, a ti, co to nepochopili a jen si tak blábolili a neuvědomili si nebezpečí nebo se vědomě vykašlali na ochranu před nehodami a útoky, ti zemřeli, ještě než jejich smích dozněl, nemluvě o tom, že se nerozmnožili. Jsme tady proto, že se naši předkové stihli rozmnožit než je něco zabilo nebo než mřeli hladem a tohle dokázali právě díky domu, že uměli lépe odhalit predátory číhající v trávě než se těšit z krásných květin rostoucích v téže trávě. Z takových neurotiků my pocházíme, právě jim vděčíme za svou existenci."
(SPOILER) román místy hraničí s (nešvary moderní doby tepající) esejí a kazuistikou vyhoření. v poměrně depresivním ladění mě velmi příjemně překvapil happy end.
V posledním tažení je příběh ze života, který donutí k zamyšlení a je okořeněný pohledem na lékařský svět skrze vyhořelou praktickou doktorkou. Kniha neurazí, ale ani nijak zvlášť neohromí.
Nečekala jsem od toho nic a příjemně mě to překvapilo. Lékařské úvahy o tom, jak absurdně se lidé někdy chovají, byly skvělé a donutily mě nad řadou věcí přemýšlet.
Čekala jsem humorné vyprávění ze života takřka vyhořelé doktorky, ale dostala jsem něco úplně jiného, což mě zpočátku překvapilo. Je to vlastně podrobná sonda do duše a myšlení člověka, kterému se na "stará kolena" zbortil dosavadní život, přičemž se tak nějak snaží...asi všechno urovnat? Ale ani ne tak s okolím, jako spíš sama se sebou...a jednou plastovou kostrou. :D Ve skutečnosti kniha není nijak zvlášť humorná, je naopak plná hlubokých myšlenek, které vám ale dojdou až později a vy se nad tím zamyslíte a buď souhlasíte, nebo se budete vztekat, ale já s hodně věcmi souhlasila. Protože lidi. Protože očekávání. Protože takhle to ve společnosti funguje. Protože to je prostě pravda. A ani se Elin nedivím, že toho už měla plné kecky a začalo to postupně bublat ven. Čtení to ale bylo poměrně těžké, protože jeden dlouhý odstavec tvoří klidně jen jedna jediná, šíleně rozvitá věta, takže držet pozornost a vnímat text bylo opravdu složité. Zdálo se mi, že mi čtení bude trvat hrozně dlouho, přišlo mi, že se tím prokousávám pomalu, ale kupodivu jsem knihu přečetla během dvou dnů. Pro mě to bylo opravdu zvláštní čtení, které jsem si na konci musela hodně přebírat, ale v konečném součtu jsem vlastně spokojená. Není to pro každého, ale kdo bude odvážný, mohl by v tom najít něco víc, co zprvu nečekal. Ostatně, taky jsem to tak měla.
Štítky knihy
nevěra přátelství lékařské prostředí láska norská literatura sarkasmus alkoholismus krize středního věku lékař a pacient milenci
V posledním taženíKniha V posledním tažení je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 89x |
| Čtenářské výzvě | 24x |
| Doporučených | 2x |
| Knihotéce | 114x |
| Chystám se číst | 75x |
| Chci si koupit | 9x |
| dalších seznamech | 2x |
V knihovně jsem sáhla po této knize, říkala jsem si, že od severské autorky se snad velkého zklamání nedočkám. Dopadlo to nad očekávání: příběh ženy ve středním věku protkaný ironií a sarkasmy. Ale lacinou zábavu nečekejte, i když je to v podstatě love story. Prostě kniha o životě, za mě super!