1. Domů
2. Autoři
3. Dimitri Verhulst
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 3
• Bazar 2
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih Dimitri Verhulst

Opozdilec

„Smutek, cynismus, černý humor, absurdita, realita. To vše se vešlo do novely vlámského spisovatele Dimitriho Verlhusta. V německém překladu vyšla kniha pod názvem Knihovník, který byl raději dementní než doma u ženy. Ten odpovídá ději lépe než český Opozdilec. Čtyřiasedmdesátiletý knihovník Désiré Cordier již nechce dál žít vedle nesnesitelné manželky. Místo, aby od ní jednoduše (dávno) odešel, rozhodne se pro řešení, které ostatní spíše děsí - začne předstírat demenci. Pro svůj klid obětuje svobodu, rodinu i přátele. Nastudoval si všechny příznaky Alzheimerovy nemoci a svým “skvělým” výkonem dosáhl zbavení svéprávnosti a umístění v domově pro seniory Sněženka. Tam se setkává nejen se skutečně nemocnými, ale také se svou první, nezapomenutelnou láskou. Vezměte si Etienna Thijse z osmnáctky. Tomu taky není ani pětasedmdesát. Celý život to byl nějaká hlava,profesor biologie, průkopnický výzkumník resistence určitých antibiotik a teď blbej jako malovaný sáně. Oblečení si navlíká obráceně, zády dopředu, a vede si album, do kterého si lepí výstřižky z Mňau!, měsíčníku pro milovníky koček. Tristní. Prostředí ústavů autor velmi dobře zná. Dětství totiž strávil v několika domovech a náhradních rodinách. Proto je jeho popis prostředí ve Sněžence velmi reálný. Od vyhořelých sester přes společné aktivity až po autobusovou zastávku v zahradě ústavu. Také popisy jednotlivých fází demence svědčí o tom, že je svědomitě nastudoval. Pomineme-li Désirého absurdní rozhodnutí, najdeme na stovce stránek také důležitá sdělení: žít s partnerem, nikoli vedle něj, věnovat se více dětem a přátelům, nejen práci, plnit si své sny… Pro české čtenáře bude určitě překvapivé setkání s Bohumilem Hrabalem. Ale není se co divit, hlavní hrdina je přece knihovník. Překročím řeku Styx a vezmu si s sebou: tubu zubní pasty (ze srandy), zbloudilý citát Josepha Rotha, podivuhodnou vzpomínku na něžný polibek, jenž jsem však nikdy nedostal, drobky chleba, větší útěchu, než jakou jsem nacházel ve vanilkové koblize, starou drátenickou, touhu po tričku s nápisem ŽIVOT ZAČÍNÁ VE ČTYŘIASEDMDESÁTI, víc naděje než jistoty, že mě na druhém břehu čekají. A dál nic.“... celý text
— Márinka

---

Opozdilec

„Když vám život začne připadat neúnosný, když nemůžete už ani o vteřinu déle snášet svoji drahou životní polovičku, když dospějete k tomu, že máte všeho jednoduše dost, je nutné udělat radikální změnu… Zdravím vás všechny! Jmenuji se Désiré, je mi 74 let a můj život v téhle chvíli konečně začal. To, co bylo předtím, bych totiž životem rozhodně nenazval. Noo, ať tak či tak, ať to bylo co to bylo - každopádně mi to parádně lezlo na nervy. Ruku na srdce - lví podíl na tom měla a má moje domácí semetrika, tedy manželka Monika. Celý život mě bez přestání dusila nejrůznějšími urážkami a ponižujícími řečičkami. Nejdřív jsem proti nim přirozeně bojoval a statečně se snažil všechny ty nesmysly jejích nelítostných výlevů uvádět na pravou míru. Pak jsem ale přišel na to, že lepší je držet hubu a přestat ji poslouchat. Jenže teď jsem dospěl na konečnou. Už nesvedu dál ani předstírat, že ji poslouchám. Chci mít konečně svůj klid! A tak jsem dumal. Hodně dumal. Pomohla i náhoda. Ale já na to přišel! Jak přeci jen té podělané realitě utéct. A hlavně kam!! Nevíte?? Zkrátka a dobře - před pár týdny jsem si „naordinoval“ Alzheimera. Opovažte se někde říct, že to jen hraju! Všichni otrapové z okolí, včetně mé drahé (rozumějte nesnesitelně protivné) ženy, a teď už naštěstí i lidiček z pečovatelského domu (kam mě konečně - huráááá - šoupli) si myslí, že jsem fakt den ode dne větší senil. Tipnete si, jak dlouho to takhle vydržím? Toto je ve zkratce nastíněný děj a načrtnutá hlavní postava knihy Opozdilec, jejímž autorem je vlámský spisovatel a básník Dimitri Verhulst. Verhulst platí ve své domovině za poněkud kontroverzního autora. Mimo jiné byl kvůli tématům svých knih a některým výrokům v tisku dvakrát souzen. Jeho dílům vládne černý humor, cynismus a otevřenost, působící jistým způsobem jako společensky nekorektní. Studnicí jeho námětů jsou nepříznivé rodinné poměry, do nichž se v roce 1972 narodil. Na svém kontě má tento Belgičan už bezmála dvě desítky knih, ke škodě českého čtenáře z nich ale byly u nás přeloženy prozatím pouze dvě. Opozdilec si nebere v ničem servítky. Na necelých 120 stranách líčí hlavní postava Désiré Cordier čtenářům v kostce svůj mizerný život. Je zahořklý, přímý, svou hru s okolím hraje se sobě vlastním cynismem. Bez okolků a uzardění popisuje (nejen) svůj současný život v pečovatelském domě Sněženka. Kdo už někdy alespoň jednou nohou vstoupil na půdu podobného geriatrického oddělení, dá jistě za pravdu, že autor v ničem nepřehrává, ani na druhou stranu nic z aspektů běžného chodu a života tady netají. Verhulst čtenáře královsky baví černým humorem a scénkami jako ze situační komedie. Ruku v ruce s tím na totožné rovině ale zároveň nemilosrdně bilancuje. O životě a jeho až příliš rychlé pomíjivosti; o rodině a mezilidských vztazích, které nás posilují i utápějí zároveň, které nám dávají i berou Důvod žít; o hodnotě času vyměřeného každému z nás. Ačkoli Verhulst pracuje na rozsahově malém prostoru, naprosto mu to stačí, aby přesvědčivě sdělil to, co říci chce. Nebo tedy alespoň to, co si myslíte, že sdělit chce. Každé slovo je tu pečlivě zvoleno a zasazeno tam, kde být má. Désirého vyústění šarády, kterou se všemi okolo hraje, nechává čtenáři velký prostor pro vlastní úvahy a třeba i soudy. Opozdilec je výborně zvládnutým nastavením zrcadla stárnutí, sobě samému, těm nejbližším okolo i celé společnosti. Ať je tedy v budoucnu každému z nás jeho vlastní takový odraz alespoň snesitelným…“... celý text
— evasamankova

---

Opozdilec

„Krásná kniha, navíc z mého oboru. Zajímavá paralela k téhle knížce je fakt,, že i já jsem si při nástupu do zaměstnání u nás v domově položil otázku : Co támhle ten,nehraje tu svojí chorobu? Jak těžké je přečíst si něco o demenci nebo Alzheimerově chorobě, zahrát příznaky a obelstít všechny? Osobně si myslím, že Desire v nějakém domově existoval a existuje, ať už jsou pohnutky k tomu stát se dobrovolně zajatcem domova jakékoliv.“... celý text
— frantisek0724

---

---

Mít a být

„Nehodnotím. Knihu jsem si přečetla na doporučení, jinak bych se k ní ani nedostala. Pohrdání životem mě dráždí, nihilismus vlastně taky. No, aspoň to bylo krátké.“... celý text
— Modrina

---

Mít a být

„Nenašla jsem na knize vůbec nic, co by mě zaujalo. Koncepce "záhrobí" je načrtnutá ledabyle, nedrží pohromadě. Pro mě ani stopa po nějaké hlubší myšlence nebo postřehu, ani u jedné z postav. Za mě v podstatě úplně zbytečné, naštěstí to bylo krátké. Do toho jsou překlad či redakce nedobré, ke konci už z textu vyloženě trčely špatně přeložené věty jak dráty z betonu.“... celý text
— Blebanec