LaCata přečtené 84

Hrdý Budžes 2002, Irena Dousková

Samotnou knihu by mě asi nenapadlo číst, v tomhle případě byl určitě lepší poslech audionahrávky. Využít toho, že mezi autorkou a interpretkou vzniklo tak kongeniální spojení, že se z celkem obyčejně vtipné knížky stal kult. Nejvíce mě baví nepoměr mezi tím, co Helenka všechno řekne, a co si myslí, že říká. Vyjevit nesmyslnost doby pomocí naivního dětského pohledu byl skvělý nápad.... celý text

Forrest Gump 2008, Winston Groom

Moje pařížská revoluce 2014, Andrea Sedláčková

Zřejmě málokteré deníkové záznamy mají ten potenciál, aby se hodily k vydání, ale těchto by bylo rozhodně škoda, kdyby zůstaly neveřejné. Obdivuju upřímnost, s níž Andrea Sedláčková odhalila své třiadvacetileté já, které ve své naivitě a bezbřehém optimismu musí dnes nutně působit lehce nesympaticky. Více než fakt, že se "minula s dějinami", a než roztomilé i "roztomilé" historky se známými lidmi mě zaujalo autoterapeutické vypořádávání se s otcem a jeho minulostí a s matkou, která ji ve dvou letech odkládala do týdenních jeslí a o dvacet let později jaksi nezaregistrovala, že její dítě stačilo dospět. Ve světle těch dvou lidí se mi zdá úplně pochopitelné, že emigrovala. Na oplátku zjistila, že Francouzi umí být pěkně studení a odtažití, takže se opravdu nedivím té rozpolcenosti, která ze stránek jejího příběhu čiší.... celý text

Kvítek karmínový a bílý 2014, Michel Faber

Zjistila jsem, že ze sebe pro tentokrát nevykřešu ani špetku nadhledu. Obvykle, když mě něco po všech stránkách takhle sejme, pomůže, když se na to podívám, přečtu si to znovu. Ale v tomhle případě do toho tedy nejdu (aspoň ne hned). Z toho úvodního rafinovaného oslovení zákazníka prostitutkou a zároveň čtenáře autorem vzniká úžasné napětí a tak příjemně to lechtá, že mi bylo od první stránky jasné, že jsem prostě cílová skupina. Obsahem je to sice viktoriánský román, způsobem vyprávění ale krásně současný. Copak by se v románu z 19. století autor posmíval čtenáři, že se nudí? A co teprve ten neobvyklý refrén! Navíc autor nejenže oplývá fabulačními schopnostmi, má i takovou úctu ke čtenáři, že si ověří kdejaký historický detail, aby byl výsledný obraz maximálně přesvědčivý. A v tom je sakramentsky úspěšný. Bylo to moje první setkání s Michelem Faberem, ale rozhodně ne poslední. A je skvělé, že i dnes se dají dělat aspoň některé překlady dlouho a pořádně. Viktore Janiši, odteď si Vaše jménu budu pamatovat (a stydím se, že až odteď).... celý text

Atlas mraků 2006, David Mitchell

Monumentální. Zdlouhavé, ale ne bez odměny na konci. Rozkouskované ty příběhy nejsou samoúčelně. Má smysl nechat se autorem vést tím kaleidoskopem a nepřeskakovat na pokračování. Ne že bych nebyla v pokušení. Původně jsem vzdorovitě chtěla dočíst první příběh v kuse, jenže na mě nijak nezapůsobil. Teprve potom, co člověk zná následky, ho zpětně při těch "filozofických" rozpravách o zotročování národů patřičně mrazí a pointa se neztrácí. Různé styly vyprávění byly mistrně zvládnuté, to já ocením vždycky. Kupodivu si mě získal každý z příběhů. Ale ano, i mně ohromně pobavil hlavně ten beletrií lehce znechucený nakladatel ("Jsem metafora, oceň mě."), který z ní ale čerpá na každém kroku. Horizontály a vertikály se nakonec krásně prolínaly, zaklapávaly do sebe hlavně po té předčasné katarzi na tří sté straně (z pěti set), která vzhledem k řazení příběhů nemohla být jinde. Nemyslím, že jsem dohlédla konce všech významů a souvislostí, ale aspoň mě to bude dráždit a třeba za pár let (za hodně let) dostanu zase dostatečně sebemrskačskou náladu, aby se mi chtělo přečíst si to znovu a pokusit se objevit to, co mi teď uniklo. A přiznávám, že tento literární způsob pro mě byl o hodně stravitelnější než filmová verze, ale ani s ní to ještě nevzdávám. Doporučit? Jak komu. Maximální hodnocení? Bez váhání.... celý text

Kyselina sírová 2011, Amélie Nothomb

Mám ráda francouzsky psanou belgickou literaturu, není tak přešlechtěná a eklektická jako ta originál francouzská. (Tedy ne proto, že ve frankofonní Belgii mají nějakou anomálii a téměř se tam nevyskytují spisovatelé-muži.) Pero Amélie Nothombové je ale pěkně sžíravé a v tomto případě ještě spíš žíravé. Tenhle román asi nebude pro nikoho jeho oblíbeným, ale věřím, že o to autorka ani neusilovala. Jestli ovšem chtěla šokovat, podařilo se jí to dokonale. A jak jí odsýpají ty dialogy! Až se z té hrůzy otřepu, zase si od ní něco dám. V překladu se podařila zábavná drobnost: jestliže Francouzům připadají jména obou hrdinek - Pannonique a Zdena - divná, pak by tak měla připadat i nám. S Panonikou není problém, to divné je, ale co se Zdenou? Překladatelka ji překřtila na Zděnu, což mě celou dobu dost rozčilovalo, ale teď vím, že mělo.... celý text

Penelopiáda 2007, Margaret Atwood

Souhlasím se zuzulique. Pobavil mě obrázek Heleny Trojské jako ješitné, poštěvačné, ctižádostivé a sobecké kokety a že Penelopa sama nechce být rákoskou na manželky. Navíc je dobře, že Margaret Atwoodová je původní verzi mýtu o Odysseovi věrná. Jsem ale na rozpacích, nějak jsem se nedobrala toho, proč by vlastně ta Penelopa oním vzorem a rákoskou být neměla. Penelopiádu jsem teď četla podruhé v naději, že se snad rozpomenu, o čem to vlastně bylo, ale bylo to skoro jako první čtení. Takhle vyšumět by snad žádná knížka neměla. Navíc mám dojem, že autorka měla vyšší ambice. A ten chór byl divný (nebo to bylo jen překladem?).... celý text

S elegancí ježka 2008, Muriel Barbery

Připadá mi, že jsem se zase jednou setkala s Knihou. Že jí nejde nic vyčíst. Že je dokonalá tak, jak je. Krásné, pomalé čtení, mozek konečně neklouzal jen líně po ději, ale musel i přemýšlet, příjemná změna! Překvapivé pro mě bylo, s jakou elegancí (nenapadá mě jiné slovo) se tady snoubila červená knihovna s vysokou poezií a uměním. Je jednoduché odsoudit nepravděpodobné charaktery a předvídatelný děj, ale to byl samozřejmě záměr. Odvážná autorka si klidně mísí výsostnou literaturu s lehce brakovými prvky v románu, v němž se střetává vyšší společenská vrstva s nižší a ani jedno (ani jedno) není úplně vždy tím, čím se zdá. (A je mi mimochodem jasné, jaký skvělý dánský román četla hrdinka v úvodu knihy.) Perlička nakonec: V čísle 7 na ulici Grenelle v Paříži žádná domovnice určitě nepracuje, má tam obchod Prada.... celý text

Úterní ženy 2012, Monika Peetz

Autorka má můj obdiv za to, že takové téma, které by šlo zpracovat na pět set stránek s hromadou detailů, dokázala vyjádřit na nijak ohromné ploše a přitom nebyla ani moc povrchní. Pět různých žen, pět různých povah a životů, určitě se většina žen v některé z nich nějakým způsobem najde. Knížka o tom, jak nebezpečné je nechat se pohltit pohodlnými stereotypy a jak je těžké a bolestné uvolnit potom ty obruče. Pro mě to byl inspirativní román. A to mě nejdřív zaujal jen obálkou!... celý text

Dear Vittie, aneb, Jak si zlepšit angličtinu četbou milostných dopisů 2006, Werner Lansburgh

Jako učitel je drahý Werner nepřekonatelný. Dovede vyhmátnout důležité (a používané) fráze, vypíchnout v nich českému uchu nezvyklé konstrukce a ještě je zasadit do příběhu tak, aby stačilo vzpomenout si na historku a vybaví se i věta nebo slovo. Čeština s angličtinou se střídají s lehkostí a nenásilně. Opakovací pasáže jsou svěle vymyšlené. Ale jak je ten chlap dotěrný a neodbytný! Nezadané čtenářce možná může lichotit, že má aspoň fiktivního obdivovatele, ale pokud nemá zájem... je tak iritující ho pořád snášet! "Should it irritate you, please appreciate that I am extremely pedagogic: věci, které žáka rozčilují, hned tak nezapomene." A ještě na to má argument. Takže jsme tam, kde jsme byli, jako učitel je nepřekonatelný. A samozřejmě bravo překladatelům!... celý text

O čertovi 2001, Pavel Čech

Mluvící balík 1983, Gerald Durrell

Parádní penelopská papoušérie. Kdysi nám ji četla nějaká osvícená vychovatelka v mateřské škole a já až teď, když to čtu po letech podruhé, chápu, proč mi každá jen trochu špatně napsaná knížka není dost dobrá. Výborná fantasy, kongeniální překlad! Už se nemůžu dočkat, až ji budu číst svým dětem.... celý text

Europeana: Stručné dějiny dvacátého věku 2006, Patrik Ouředník

Poslední aristokratka 2013, Evžen Boček

Na začátku mě zaujal styl - dívka, která dobře umí česky, ale nikdy nebyla v kontaktu s českým prostředím, takže taková učebnicově spisovná čeština a jednoduché, krátké věty. Později, když v Čechách strávila několik měsíců, začal i její styl být barvitější (nebo se možná jen autor neudržel na uzdě). Opravdu mě překvapilo, že jí je jen osmnáct let, má rozhled, jako by jí bylo dvakrát více. A že ve svém věku se zcela zdržela srovnávání života v New Yorku a v Čechách. Ostatní postavy mimo ni byly takzvaně groteskní. To baví jen chvíli. Na konci mě vyloženě zklamalo, že i když jsem dočetla až do konce, nedozvím se, jak to všechno dopadne, protože je to jen "konec prvního dílu".... celý text

Volání Kukačky 2014, Robert Galbraith (p)

Mám ráda tenhle svět viděný očima Rowlingové. Jak jednoduše pomocí latinských citátů antických autorů dokazuje, že všechno tady už bylo. Krásně napsané, myslím, že si ji za čas přečtu znovu, a i když budu znát konec, zase si ji užiju.... celý text

Poslední noc na Klikaté řece 2010, John Irving

Rok vdovou 2007, John Irving

Než jsem tě poznala 2013, Jojo Moyes

Hezký příběh mě pohltil rychle, ale zuřila jsem při sladkobolných pasážích. Užívala jsem si naopak, kdykoli se autorka pustila do třídních rozdílů v anglické společnosti. Hlavní hrdinka byla smutně nevěrohodná - nikdy nechodila do knihovny a najednou čte knihu za knihou, dojímá se při koncertu klasické hudby a nad filmem s titulky, které zničehonic přestala vnímat (Jean od Floretty - aha, takže v Británii není dabingový průmysl tak mocný jako u nás), z traumatického zážitku, po kterém by jiná žena musela chodit několik let na terapii, se prostě vypláče, a co že to za obor nakonec chtěla studovat? Hrdina byl naopak uvěřitelný, skutečně působil inteligentně a jeho motivace byly věrohodné. Byla bych k autorce smířlivější, kdyby neopsala vtip z knihy mého oblíbeného Hoega, kterého jsem navíc četla krátce předtím. Tři hvězdičky jsou až až.... celý text

Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel 2012, Jonas Jonasson

Svérázné dějiny 20. století. Bavily mě historické pasáže už od chvíle, kdy staříkovu otci věnoval kamarád "Fabbe" vajíčko. Příliš mnoho postav s "širokým svědomím" (autorova oblíbená formulace), včetně samotného staříka, o němž se to sice nikde přímo neříká, ale přišel mi docela poťouchlý, spíš Švejk než Forrest Gump. Vtipné, ale nenadchlo mě to.... celý text

Projekt ideálna manželka 2013, Graeme Simsion

Ten náš svět plný společenských norem a konvencí je tak složitý a vazby tak jemné! Jeden si to ani neuvědomí. :-) Milá oddechovka, která vůbec neurazí.