LaCata
přečtené 84
Děti chovatelů slonů
2012,
Peter Høeg
Jestli máš doma stejně jako já Høegův oltář a na něm na čestném místě Cit slečny Smilly pro sníh, tak už jsi asi zjistil, že tam budeš muset udělat místo i pro Děti chovatelů slonů. Čím to asi je, že tyhle dvě jsou pravé diamanty, zatímco všechno mezi tím byly jen svačinky a čekání na Godota? Já nevím, v první osobě psal skoro vždy, ale tady se zase setkávám s těmi vypointovanými krátkými větami začínajícími spojkou, s něžně ironizujícími odstavci a přibyl i jednoduchý, ale docela účinný vzoreček na to, jak udělat vtip. A teď to téma, z toho takový hledající týpek jako ty zalapá po dechu stejně jako já a vzápětí zaplesá, když zjistí, že jeho nejoblíbenější, i když nevypočitatelný spisovatel se mu právě snaží ukázat cestu. A nebere si při tom na pomoc nikoho menšího, než všechny nejtěžší spirituální váhy, co se jich v historii našlo. Stejně jako já nemáš problém věřit, že jeden malý dánský ostrov dá místo k životu zástupcům všech největších světových náboženství, a zatímco se směješ tomu, že se společně vejdou i do jednoho pohřebáku, já jdu hledat, kde přesně v Kattegatu ten ostrov s podivuhodnou faunou a flórou leží. A přestože se oba právě věnujeme hlubokému vnitřnímu rozvoji, nezapomeneme se těšit z pasáží o jídle, protože je jasné, že většina foodblogerů by v tu ránu mohla jít k Høegovi do učení. A pak ta horečka opadne, ty se probereš, převlečeš zpocené pyžamo a než na tebe za tři čtyři roky přijde recidiva, s rozechvěním vyhlížíš třicátý červen, kdy má v češtině vyjít další høegovka (a ty ses za ty roky pořád nenaučil dánsky), a nevíš, jestli to bude zase další briliant, nebo jen kamínek do počtu, a jestli jsi to zrovna ty, kdo by měl o něčem takovém rozhodovat.... celý text
Žítkovské bohyně
2012,
Kateřina Tučková
Poprvé před dvěma lety jsem se přes ten děsuplný úvod nepřenesla. Oprašovala jsem tu knížku a jinak ji jen obcházela obloukem. Podruhé před rokem, pod pohrůžkou vrácení, už jsem se začetla, ale ze začátku ještě s obavami a nedůvěrou, jestli to není jen nějaká kurzem tvůrčího psaní zavánějící slohovka. Dočetla jsem plna obdivu k systematičnosti práce a odvaze autorky pustit se do víceméně pravdivého příběhu, o kterém neví, kam ji dovede, a jestli bude stát za to. Od té doby jsem si už jistá, že Kateřina definitivně je spisovatelka, a to dobrá. A doufám, že už přestala psát ty smyslu prosté disertační práce a zase plodí pořádný kontroverzní román, nejlépe na nějaké palčivé nebo uhrančivé téma, tak jak na to má talent.... celý text
Cit slečny Smilly pro sníh
2006,
Peter Høeg
Tentokrát jsem Smillu četla úplně novýma očima. Sice pro to mě byla pořád ta důvěrně známá, "citátotvorná" knížka, ale zároveň jsem nevěřila, kolik nového se mi otevírá jen tím, že mi je právě stejně let jako Smille (a prožívám docela náročné životní období, ale kdo zrovna ne). Smillu čtu čas od času od jejího prvního vydání u nás, a to je už sedmnáct(!) let. Žádná jiná knížka se mě tak nedrží, i když teď k tomu mají náběh Děti chovatelů slonů. Vždycky jsem říkala, že ve Smille se najde všechno: detektivka, milostný román, dobrodružný román, filozofická knížka, ženský časopis o módě a o vaření, vědecká publikace o ledu, matematické skripta a nově jsem objevila i poezii. Myslím, že Smillina moudrost i pošetilost a její ironie a sebeironie mě nikdy neomrzí.... celý text