Moje pařížská revoluce přehled

19.06.2023

Možná této knize dávám o hvězdičku víc, protože autorka je moje generace a já tu revoluci zažil tady v Praze, tedy mám pro tu atmosféru, kterou líčí, nejen slabost, ale i cítím v sobě ten kvas, který jsem tehdy před televizí, v ulicích, na generální stávce apod. jako gymnaziální student zažíval. Patří to k mé formující životní zkušenosti a nikdo mi to z hlavy a srdce nevymaže.
Přesto se domnívám, že i když by se mohla Andrea zdát jako naivní holka, která odjela v srpnu 1989 do Francie emigrovat, kniha je velmi nosným a hutným svědectvím o roce 1989 - a to právě proto, že to vypráví z pařížské perspektivy emigranta, resp. žadatele o politický azyl. Paralelní svět, který ve vysněné svobodné Paříži našla, těžké podmínky přijetí, nalezení práce, mikrosvěta československých emigrantů, kteří se navzájem podezírají (a nakonec i ji samotnou), setkávání s Pavlem Tigridem ve Svědectví, opilecká setkání ve Frankenau, milostné avantnýry, zoufalé čekání ve frontách u okýnek imigračních úředníků - a zejména proudy korespondence, zprávy z Prahy všeho druhu - to dělá z knihy deníkový pelmel, plný atmosféry, entuziasmu, očekávání, zklamání, nezvládnutých situací a drobných vítězství, i když v nepravou chvíli. Dokonce si myslím, že kdyby tady autorka byla, bylo by to banální vyprávění o heroismu té chvíle - takto je to přesně ten dramatický konflikt, který "to" chtělo a potřebovalo, je to určitý odstup, který je nyní nutný určitě a tehdy měla A. Sedláčková to štěstí, že ho měla historickým okolnostmi. My tady jsme ho totiž ne měli a heroismu jsme podléhali.
Takže podle mě skvělá kniha, svědectví někoho, kdo revoluci tzv. minul, ale podal o ní zprávu daleko autentičtější, než by se zdálo. Skvěle napsané, velmi otevřené líčení situací, pocitů, postřehů, linie otce vnitráka a rozvědčíka, pátrání v archivech, hledání vztahu k němu, určitá deziluze z českého národa...to všechno je velmi zdravé a proto tuto knihu dávám do knihovny mezi klenoty, které možná naše děti neocení, ale pro mne je to pohled, který jsem tehdy neměl a teď ho velmi oceňuji. Díky, milá paní Andreo!

28.11.2020

Uprimne jsem od teto knihy cekala vic. Kazdopadne ocenuju, ze Andrea Sedlackova sla s kuzi na trh a predstavila nam sve dost nesympaticke mlade ja. Ackoli jsem mladsi nez autorka, i ja jsem si prozila svoji “parizskou revoluci”, kdyz jsem v 17 letech utekla z domu a odstehovala se do Parize. Ravioli z plechovky jsou neco, na co nikdy nezapomenu.