knihomolka27 přečtené 410

Záhada domu Marwicků 2021, Darcy Coates

Záhada domů Marwicků byla prostě jednohubka, co jí sníte u někoho na oslavě. Když se vás někdo zeptá jak vám chutnala, tak řeknete, že byla dobrá, ale ne zas tak dobrá, aby vám to stalo za to zeptat se na recept a zkusit si jí uvařit neboli přečíst znovu. A takové z toho mám prost pocity no. Jako nebudu říkat, že ta kniha byla hrozná, nebo že sem u ní trpěla jako u Fantoma z Blackwoodu. Opět se nejedná o žádné veledílo a Darcy má i lepší, ovšem i horší počiny. Záhada domu je takový přízemnější, komornější příběh, u kterého mi ta komornost ale sedla. No ale co vám budu povídat, krom toho, že tu máme celkem sympatickou a i originální hlavní hrdinku, alias ,, kočičí mámu", sem tam probleskne nějaký ten fajn humor, nebo záchvěv atmosféry viz, třeba panenky atd.- bohužel ten záchvěv není o nic větší než malé rozechvění záclon - no a ten zbytek je prostě opět, celkem solidní bída. Jako zase - čte se to dobře, utíká to neskutečně dobře. Ale ten obsah je zase takový prázdnější, kreativita taky nic moc, je to v mnoha směrech taková hodně unylá duchařina, která kopíruje už tisíckrát řečené a bohužel ještě ne moc dobře, aby to stálo za řeč. Darcy sie umí psát velmi čtivě a dokáže stvořit i zajímavé příběhy a postavy, ale to samotné zpracování už dost pokulhává. Jak říkám, tady mi nevadilo, že je příběh takový prostší a velmi jednoduchý. Jako proč ne, proč to nemůže být jednoduchý příběh o tom, jak u vaší sousedky straší a vy se do toho zapletete taky.... ale opět, nevím no. Anna mi jako postava přišla hrozně nudná, naivní a plochá. Jo byla hodně fajn postava, líbila se mi chemie mezi ní a jejím bratrancem, mimochodem mezi nima byla větší chemie než mezi Lukasem a Annou - nevím proč měla autorka potřebu jakoli je párovat. Duch Helen tu byl sice o něco zajímavější než v jiných autorčiných knihách, a líbil se mi ten nápad, že chránila novou majitelku domu, která měla podobný osud - vlastně jsem si říkala, - jako jo, proč by ten duch taky projednou nemohl být prostě jen zlomený, ale hodný. Jenomže ne, máme tu zas a znovu ducha, který u konce naprosto ztrácí svou identitu, vy ani nevíte jak to teda vlastně s Helen bylo ....prostě on celkově ten konec je prostě mega divnej. To posednutí přide úplně odnikud, je to napsaný hrozně zvláštně, postavy se chovaj napřesdržku, ty konce Darcy prostě zatraceně neumí -jakože vůbec. Ty konce jsou jako poslední rána, a i přesto, že třeba ten začátek a prostředek jsem si ještě docela užívala, tak ten konec mě uzemnil. Prostě ne, takhle se nedělají dobré konce, pod to se prostě podepíšu - ale hlavně, že tu máme srdceryvný konec a nové začátky, NE ....proč to nemůže končit nějak normálně.... celý text

Dům za zdí 2016, David Mitchell

Tak opět přemýšlím, jak to celé uchopit. Tahle kniha je prostě svět sám o sobě, je specifická, je jako jízda po dálnici bez možnosti použít brzdu, jako děsivý dětský sen s čarodějnicí, která vás chce sežrat, jako mlžná neproniknutelná zahrada, u které může váš každý krok do neznáma znamenat jasný konec, nebo nový objev. A v neposlední řadě je to celé jako horečnatá noc, ve které duní hlasitý hudba, nebo je naopak naprosté vzduchoprázdné ticho, je jako první a poslední výlet na tripu, jako děsivý zvonivý smích člověka, jenž zahodil za jednu noc zábrany a zítra bude litovat tak padesáti věcí. Jak říkám ta kniha, je prostě hodně specifická....dalo by se říct i docela dost abstraktní a zvláštně ztracená, nezakotvená a neuchopitelná. Mě kniha sedla, neříkám, že všechno co se tam dělo, se mi líbilo. Konec byl pro mě opravdu hodně rychlý a překvapivý... ale v tom smyslu, že jsem úplně nechápala co se tam vlastně děje. Postavu M cením, ale ráda bych o ní věděla víc, k jakému kultu vlastně patří, jaktože je nesmrtelná a nemusí nikoho zabíjet. Prostě mi z hlediska nějaké výstavby děje to nedává smysl, ta postava tam za celou dobu nebyla...netáhl se k ní žádný provázaný provázek s nikým z jiných postav. A nebo jsem to prostě špatně pochopila, ale za mě konec NE....a trochu mi sráží počáteční euforii z knížky. Začátek jsem si vysloveně užívala - taková kombinace Černého telefonu, kde se duchové snaží varovat budoucí obět - ,, ta zbran je dole ve škvíře!", a jak jinak než Coralína - nejdřív se jí nechce odejít, nový svět je báječný, skvělý...ale skutečnost je jiná, někdo chce pozřít její duši - někdo kdo se vydával za blízkého člověka, všechno kolem se začne rozpouštět atd. Ta kombinace byla velmi atmosferická, a byla taková i kvůli autorovu stylu psaní, který dokázal popis domu, hostince, postav a situací náležitě prodat...plíživá atmosféra, jenž se vsakoval do zdí a starých koberců. Kniha byla plná detailů, narážek na minulé oběti a skutečně byla i velmi věrohodně propojená - do určitého bodu. Všechny postavy byly zajímavé, nejvíc se mi zamlouvala Sal a její sestra. A naprosto mě fascinovalo když sourozenci začali dělat ty iluze - viz. párty v domě, nebo hospoda. To bylo tak naprosto dokonalý, perfektně napsaný a uchopený. Už jen díky těm scénám ta kniha za to stojí. A vidět to jako film tak asi dostanu infarkt. A ted už bohužel k negativům . ze začátku je ten neustále se opakující motiv velmi silný, záživný, zajímavý - postupem času, když už asi po páté čtete o scéně s vysáváním duší, tak začínáte trošku propadat flustraci. Možná, že to chtělo zkrátit počet obětí, místo toho tam dát třeba kapitoly ze života sourozenců - aby ten konec s jejich vztahem nepůsobil tak uměle. Zrovna z těch dvou ,, psychopatů" se dalo vytřískat mnohem víc. Navíc se vám nečte pořád dokola snadno o tom, jak se seznámí s nějakou celkem sympatickou postavou aby jí potom hned někdo killnul, a takhle se to opakuje fakt hodně často. Jako jasně drží vás to v napětí, kdo z těch dotyčných vyvázne, ale když jste v půlce knížky a zbývá ještě nějakých 100 stránek a víc, tak vám dojde, že asi těžko dotyčná osoba uteče..... Podtrženo sečteno - kniha je v mnohých částech atmosferická jak statická elektřina, ke konci, ale ztrácí dech, neustále se opakující pasáže, začnou být lehce nadbytečné a přestávají bavit. No a ten konec je za mě, prostě tak trochu průser, po mnoha stránkách - tak jako zrychlený, nezasloužený...prostě opět NE. Jinak je kniha ale velmi dobrá, a pokud si libujete v tomto žánru, tak říkám - jděte do ní. Jako fakt. Podruhé až na pár pasáží je to asi zbytečné ji číst, ale i tak vlastně kniha předčila v dobrém má očekávání. Vzhledem k tomu, že mám pro tento žánr slabost, dávám 4 hvězdičky, jinak více objektivně by to byly jen tři. PS: Za mě by kniha měla plný počet hvězdiček, kdyby tou kdo to všechno vyřeší byla právě Freya. Když se objevila tahle osobitá novinářka s vazbami na minulou obět, tak mi to tam sedlo jak prdel na hrnec a řekla jsem si - TO JE ONO. To jak šla do té hospody, pomohla jí sestra. Za mě ta kniha měla končit tak, že Freye se podaří z domu utéct, celých dalších devět let už věnuje skutečnému plánu pomsty, získává si informace o dvojčatech, ověřuje fakta - skrz její vyprávění bychom mohli dostat i flešbeky z dvojčecího života třeba z nalezených dopisů, komunikací se svědky, a ty jejich postavy tak mohly dostat o level výš. A nakonec by se tam Freya za těch devět let vrátila jako bohyně pomsty a strhla by se závěrečná bitka. Podle mě by to dávalo daleko větší smysl, než to co jsme dostali na konci.... celý text

Zahrada tajů 2022, Anna-Marie Howell

Nejsilnějším motivem tohoto příběhu je nahlížení teprve dvanáctileté Kláry na válku. Její snaha vytěsnit cokoli co by mohlo mít zlý dopad na ní a její rodinu viz. třeba dopis, je velmi zajímavá pointa, která člověku připomíná jeho vlastní strachy a potřebu nepříjemné věci spíše odkládat. Díky Kláře je ovšem jasné, že tento postup stejně nikam nevede, ba naopak nás ještě víc stresuje než samotné objevení pravdy. ... Prostředí spolu se zahradou a skleníky se mi opravdu velmi zamlouvalo. Nápad s tropickým ovocem knihu opět obzvláštnil. Když přihlédneme k tomu, že se jedná převážně o knihu pro děti, tak mi přišla uspokojující i ta detektivní linka se ztrácejícím se ovocem. ... Občas mi teda nedávalo moc chování některých postav smysl. Třeba proč vůbec existují tak striktní a omezená pravidla, která napsala paní Gilbertová na tu tabuli. Kdyby byl hrabě nějaký hrubián, pitomec, nebo nějaký osamělý tragický muž, tak by to dávalo daleko větší smysl. Stejně tak jsem moc nechápala proč tam autorka pořád připomínala, že Will kašle, když to beztak nikam nevedlo. Takových věcí je tam víc, ale celkově se mi kniha moc líbila. Nelíbilo se mi jak rychle všichni obvinili malého Willa z krádeže aniž by ho třeba pořádně vyslechli. Konec se mi ovšem líbil. ... Je to taková kombinace detektivnější a méně mysteriozní Tajemné zahrady.... celý text

Popelčina kletba 2011, Krystyna Kuhn

Musím si tady postěžovat - psala jsem nehorázně dlouhou recenzi a smazala se mi, takže to vezmu rychle. Hlavní hrdinka - prostě skvělá, dospělá na svůj věk. Vadila mi sice její posedlost Nikolajem, ale jako chápu, jako jediný se tam k ní choval dobře a byl přece hezký ne. Nehledě teda na to, že to byl vcelku blbec. Aspon za mě. Bavili mě její myšlenkové pochody, trefné, plné černého humoru a sarkasmu. Takže za mě hlavní hrdinka asi nejsvětlejší bod knihy. Internát - dobrá atmosféra, slušně popsané prostředí. Prostě ok. Spolužáci - nemůžu, prostě je nechápu a asi nepochopím. Měli by je zavřít, všechny. Meg je strašná, chladná kráva. Pink je vyloženě brutální mrcha. Bastian je zkrátka plastovej Ken s blbýma kecama. A ty ostatní jsou jen tupé ovce, snad ještě krom Emílie. Romantická linka - Nikolaj, nebo jak se ten kluk jmenuje - je pro mě postava bez šarmu nebo charisma. Možná není tak hrozný jako ostatní, ale mě to i tak nestačí. Je to dost velký zbabělec a tupon. Romantickou linku jsem vůbec neprožívala, a byla bych radši kdyby tam nebyla. Námět a příběh - za mě pecka, provedení je už o něco horší viz. ten trochu drhnoucí konec. Ale je to pořád dost zajímavé - historie se opět opakuje a hlavní hrdinka je ted na řadě. Jen mě celkem pobavilo, jak ti pitomci nedokázali ani vymyslet nic nového a jen se opakovali, opravdu velmi kreativní. Kiřin deník - lehce znepokojující, v mnoha ohledech, ale jinak ok. Konec - úplně nevím proč tam vypatlaná Sona na tu střechu vlastně lezla, to chtěla teda Julu shodit? nebo po ní chtěla hodit jen tu cihlu? Jak velký podíl měla teda ona partička na smrti Kiri? A to s Nikolajem, jak pro něj jel Iri až do nemocnice - jako ty holky už by musely tak 20x spadnout, než on by se vrátil z nemocnice a zpět. A to, že je jde zachranovat kluk s nějakou skoro až smrtelnou nemocí - to prostě vyzní hodně špatně. No konec je prostě celkem o ničem. A úplně nevím jestli je dobrý nápad na tom pekelném místě zůstávat. Závěr: Vlastně je to lepší a dospělejší než bych čekala. Je to napínavé, velmi dobře se to čte a bavilo mě to.... celý text

Krev pro rusalku 2018, Kristýna Sněgoňová

Z touhle knihou jsem byla trochu na štíru měla jsem chvíle, kdy by se mě při čtení krve nedořezal, kdy mi tuhla krev v žilách, nebo mi sama kniha pila krev. Musím se přiznat, že jsem čtení chtěla ukončit už asi po 5 stránkách, prostě jsem si řekla, že to není nic pro mě, a nemá cenu to číst, obzvlášt když to už je trochu větší bichle. Jenomže jsem tomu dala šanci a četla dál a přišla hned na dvě věci: Tak zaprvé, námět knihy opravdu nesedne každému, je ohromně specifický v čemž tkví jeho kouzlo i jeho problémy, kniha je za poslední dobu asi nejvíc originální a osobitou knihou, kterou jsem za poslední dobu četla. Ten námět je prostě - no prostě bizár. Nevím jak jinak to nazvat než jako celkem logický, ale dost zvrhlý a místy až nepříjemný příběh, jehož hrdinové nebo postavy jsou svým nevybíravým a depresivním životem přirovnatelné snad jen opravdu k noir postavičkám, jak je známe z filmů. Musím říct, že ocenuju to jak to autorka vymyslela, stvořila takový hororový alternativní svět, ve kterém žijí pospolu, nebo se spíše snaží žít, víly a normální lidé, přičemž víly tu nemají podobu rozverných, roztomilých zvonilek, ale doslova krvežíznivých monster. Nastává tu boj o nadvládu nad těmito dvěma rasami, přičemž se podaří lidem si onen trůn znárokovat, a to tak, že nepřítele, který se v podstatě ani moc nebránil, srazí úplně na kolena a duševně ho zničí. Je tedy otázkou, kdo jsou v tomto příběhu vlastně ty zrůdy? Ano víly sice jedí lidské maso, ale většinou páchají trestné činy nechtěně pod nadvládou svých mocnějších predátorských pudů, ale při čtení jsem nabyla dojmu, že to lidé jsou daleko horší - vždyt co je to za morálku, když své nepřátele sesadí na kolena, těmi nejkrutějšími způsoby, nebo když zabíjí, aniž by k tomu měli jakýkoli důvod. No prostě ve výsledku to poselství není zas tak moc nic originálního, ale originální jsou postupy jak se k němu postavy doberou. Opravdu chci autorce smeknout, že stvořila funkční svět, i když takový, který se mi zas tak úplně nelíbil - ale ten svět byl opravdu živý, ty postavy, všechny co tam bylo, působilo neskutečně živě - a to není vůbec nic jednoduchého, obzvlášž pokud se jedná o prvotinu. A to autorka zvládla asi nejlíp jak mohla. Krom toho si mě knížka také získala od chvíle, kdy se Léto vydávala za Kellerovou, ten vztah mezi ní a Dominikem mi přišel tak jako komicky hořkosladký, a ty dva obrovské smolaře jsem si opravdu oblíbila. Strašně mě bavilo číst, jak se Dominik snaží všechno ututlat, a přišlo mi i věrohodné to jak se k Léto choval zezačátku hodně chladně a nevybíravě. Celkově mi přišlo, že se autorce v knize podařilo z opravdového love hate romance, udělat skutečně velmi dobře propracovanou romantiku, nebo spíše vztah, který dospěl k vzájemnému porozumění a přátelství. A já jim to skutečně věřila, a cítila jsem tam všechny ty jemné nebo více výrazné nuance, které tvořily velmi zajímavou atmosféru a situace. Za delší dobu opravdu vztah, který na to šel hezky pomalu a byl velmi hmatatelný a zapamatovatelný. A to i přesto, že ke knize se už pravděpodobně nikdy nevrátím. Jak už jsem řekla, ta kniha je až obdivuhodně komplexní, ten svět, postavy - všechno to je opravdu zajímavé. Detektivní linka je sakra brutální, ale je hodně nevšední a zajímavá. I tak mi kniha pořád z dost velké části nesedí, a nějaké scény byly velmi naturalisticky nepříjemné - ale věřím, že ostatní s tím mít asi problém nebudou. U konce mi přišlo, že knize trochu schází štáva, prostě mě už tolik nebavila...ale to je spíš mnou, než že by ta kniha nebo ten konec byl špatný.... celý text

Vánoční prasátko 2021, J. K. Rowling (p)

Říkejte si co chcete o J.K., nevím jaký je to člověk, ale vím, že je zatraceně dobrá spisovatelka. A Vánoční prasátko to jenom potvrzuje. ... Tahle knížka je prostě naprosto dokonalá, a upřímně krom toho trochu pomalejšího začátku jí nemám absolutně co vytknout. Měla by to být knížka, kterou si přečte každý a obzvlášt o Vánocích. Má naprosto krásná a i originální poselství o tom, jak těžké ale nutné je nechat jít naše blízké, o tom jak si máme vážit toho co máme. Sakra já když jsem to četla, tak jsem litovala úplně každé hračky nebo věci co jsem jako malá nebo i větší odhodila nebo někde zapomněla. Je to smyšlený příběh, ale i tak to ve mně takhle silně rezonovalo, že jsem co každou chvíli při čtení házela pohled na zatoulanou ponožku pod postelí nebo mi bylo úzko když jsem si vzpomněla kolik věcí už jsem ve svém životě zahodila nebo si jich nevážila. A to je prostě úžasné, jak silné pocity ve vás tato kniha dokáže vyvolat, ale není dobrá jen díky tomu....je tam toho o tolik víc. Všechna ta fantazie, krásně popsané prostředí, postavy, jejich vzájemné vztahy a interakce, ty nápady, fakt jsem se při čtení tetelila radostí. Mám slabost pro tyhle originální a výjimečné postavy s neotřelými postavičkami a prostředím a tahle kniha to splnuje na výbornou. Jsem z ní jako skutečně nadšená, a nejlepší na tom taky je, že je to ten typ knih, které vás, ale i vaše děti mohou ovlivnit. Dokážu si představit, že po dočtení téhle knížky si její čtenáři budou skutečně více vážit svých věcí, a doopravdy ocenuju jak nenásilně to J.K. do příběhu všechno natlačila, tak aby to pořád působilo dost přirozeně. A to je prostě úžasné, to že díky této knize si mohou děti začít více vážit svých věcí, protože vždycky když nikde odhodí svou hračku, tak si prostě musí vzpomenout na rozbité andílka nebo modrého králíčka, a tu hračku se pak radši vrátí sebrat. Opravdu silné.... celý text

Upálené 2021, C. J. Tudor

Já se teda musím paradoxně přiznat k tomu, že Jáma s Křídákem se mi asi líbili o něco víc. Byli takoví čtivější, rychleji to utíkalo a i ten příběh mi tím jak byl jednodušší přišel takový vyrovnanější a věrohodnější. To ale nemění nic na tom, že Upálené je sakra dobrá knížka, které jsou vlastní všechny autorčiny klady...opět tu máme velmi atmosferickou vesnici a místa, postavy, které jsou neotřelé, charismatické a výjimečné. Hlavní hrdinka farářka byla sakra zajímavou postavou, její vztah s dcerou mi přišel velmi dobře zpracovaný a prostě celkově to byla zatraceně zábavná postava plná ironického nadhledu i cinismu. Její dcera byla překvapivě také velmi věrohodnou a dokonce neotravnou postavou jak to mladší postavy umí. A ostatní postavy byly také velmi zajímavé, i když už neměly teda tolik prostoru. Co se týče oné mysteriozní a gotické linky, tak ta tu nebyla tolik jako v předchozích autorčiných knihách, což mě osobně trošku mrzelo. Neberte to špatně kniha měla neskutečně moc záživných a podnětných témat - tradice vs pohanství a stará doba, může být člověk už od přírody zlý nebo za to může jeho výchova, je lepší vědět nebo nevědět, může i dobrý člověk páchat zlé věci? No prostě boží. Každopádně sem asi čekala, že se o páleničkách a upálených dozvím přeci jen víc, i když v tomto příběhu mělo teda zlo převážně lidskou tvář. Což je samozřejmě zajímavá pointa. Místy byl dějj trochu kostrbatý, bylo v něm příliš postav, které ale ději nic moc nepřidávaly, nebo se zápletka rozjížděla více směry...ano ono to spolu, samozřejmě všechno tak nějak souviselo, ale myslím, že toho bylo moc, a na žádnou z těch zápletek nebyl úplně čas - jen namátkou tam byly zápletky - Grady a jeho vztah s Joy a jinými dívkami, Mike a jeho žurnalistika, předešlí faráři a jejich osudy, Emma a její podivná rodina, Marry a Joy, upálené příznaky, minulost farářky, Jacob... a mnoho dalšího. Na rovinu ten konec mi už přišel trochu překombinovaný a to s Viglym mi nepřišlo úplně uspokojivé. takže za mě konec takový spíš hořkosladký, ale knihu jsem si celou dobu užila, a klidně bych si přečetla i nějakou podobnou.... celý text

Gallant 2022, V. E. Schwab (p)

Kombinace Koralíny a Purpurového vrchu, no sakra neberte to. Ten nápad je prostě 100 procent ze 100, to zpracování tak 75 procent až 80 ze 100.....má to své chyby, ale i tak tu knihu prostě zbožnuju. Ten začátek ve vás úplně zapustí kořeny zvědavosti a jste hned chycení, scény z dětského domova nebo školy pro dívky jsou prostě Jane E. styl, všude samá šedá, v puse pachut zoufalství, jako chycení ptáci v kleci....prostě atmosféra jako hrom. Pak samotná Olivie, no prostě pecka...originální a osobitá hrdinka, která mě neskutečně bavila a prožívala jsem s ní neuvěřitelnou škálu emocí. Následně ono pověstné - ,, Vyvaruj se mé dítě Purpurového vrchu" tedy chci říct Gallantu. Ale prostě dává to smysl, proč tam i tak jela. Musím se přiznat, že mě trochu překvapilo jak málo postav tam na Gallantu vlastně vystupuje, a za mě mohly být ještě o něco prokreslenější, obzvlášt když tam dohromady byly jen 4 nebo teda 4 živí. Nejvíc mě krom hlavní hrdinky zajímal Mat, at je mu země lehká....všechny jeho scény s klavírem byly prostě odzbrojující a se svou sestřenkou měl hodně zajímavý vztah. Další výtka krom malé prokreslenosti postav putuje k tomu, že přeci jen ta historie domu a její předchozí majitelé stále zůstávají pod rouškou tajemství nebo tmy, přála bych si o nich vědět víc. Samotné scény s druhým domem jsou prostě nervy drásající, jako když vám někdo vysává vzduch z plic... ano mohlo jich tam být klidně víc, ale takhle si to pořád ponechává svou tajemnou podobu, která taky není k zahození. Příběh Oliviiných rodičů, je hodně zajímavý, na pár místech mi přijde, že to celkem skřípe a nedává úplně smysl, nebo že tam jsou určité mezery a i ony postavy mohly být lépe prokreslené, například její otec. Sám tajemný pán domu, jako celkem cool postava, autorka se v těchto postavách očividně vyžívá, a jako postava je to určitě zajímavá a i pochopitelná, a její dynamika s Olivií nebo ten nápad s tím, že každý může ovlivnovat jen ten druhý svět byla hodně originální. Hodně věcí v knize nebylo úplně doslovně řečených, což mi trochu vadilo např. Jak zemřela máma Olivie? Jak doopravdy umřel Thomas? Je skutečně Olívie poslední Prior? A mnoho dalších¨ Zkrátka a dobře, kniha mě neskutečně bavila. Hltala jsem úplně každé slovo, ten nápad se mi neskutečně líbil, i přesto, že mnohdy jeho zpracování bylo třeba jiné než bych očekávala, hlavní hrdinka byla top strop, její vztahy s ostatními byly takové chladnější, ale je pravda, že o to uvěřitelnější, mnoho scén z knih, bylo naprosto perfektních - třeba ti lidé v tančícím sále, úplný začátek s pánem domu, hry na piáno atd. Kniha si mě zkrátka získala. A to její grafické zpracování, obzvlášt obálka a ořízka si zaslouží 100 ze 100, prostě úplná pecka.... celý text

Zakázané filmy 2005, Dawn B. Sova

Označte film za nemravný, morálně pokleslý, všem ho zakažte .... to je prostě ta nejlepší propagace daného filmu. Hold obrácená psychologie no. Velmi zajímavé čtení, hodlám si ty filmy pouštět. Je to zase jiný úhel pohledu na filmový průmysl, který vám na ten podmanivý svět filmu zase vrhne jiné a neotřelé světlo a hned se to hezky propojí tím co už z filmu znáte...je to bomba... celý text

Bouře 2007, William Shakespeare

Mně se Bouře líbila. Asi na mě nezapůsobila tolik jako třeba Hamlet nebo Othello, ale je to skvělá kniha. Postavy mi připadají hodně zajímavé. Sice mě tam štve ta opět nehorázně urychlená linka mezi Mirandou a F. ale je asi zbytečné to nějak rozpitvávat. Vlastně mi přijde celkově Bouře dost osvěžující z té Williamovi tvorby. Je to zase o něčem jiném, jsou tam jiné motivy. Prostě je to fajn knížka na jedno odpoledne. Opět se mi líbily trefné dialogy, ta úžasná hra se slovy. Byl to takový hrabě Monte Christo zkřížený s Robinsonem Crusoe a Snem noci svatojánské...takže ano, dobrá kombinace. Celkově sem si užívala ty rozdělené linky s trosečníky, at už tu s Kalibánem, s Prosperem nebo s Antoniem a Sebastianem. Smekám před Prosperem, že byl ochotný takovou křivdu odpustit. A bavila mě i posádka lodi a kapitán. Takže tak...nebojte se teda jít do Bouře, myslím, že to stojí za to.... celý text

Mandragora 2006, Niccolò Machiavelli

Jako na rovinu moje oblíbená klasika to asi nikdy nebude. Je to sice krátké a hezky čtivé, a chápu a líbí se mi co tím chtěl autor říct. Ale přeci jen to ve mně nezanechalo žádný větší dojem, jako třeba z jiných klaických knih. Takže co víc dodat... doslov na konci knihy hezky vysvětluje co tím autor chtěl vlastně říct. Že ten příběh je prostě víc, než jen o tom, že se někdo chce s někým vyspat. Máme tu opět nastavení nějakého zrcadla společnosti s jejich nešvary, které se nevyhýbají ani lidem nejsvětějším viz. třeba pan fráter...jako ten byl dobrej. Jinak musím říct, že Lukrécie byla celkem rozumná a sympatická, což u žen v těchto knihách nebývá moc obvyklé....a vlastně se jí ani nedivím, že si pak milence nechala. Mikula je typický pablb, a ti ostatní co jim pomáhali to dělali, asi z nudy, pro prachy, nebo kvůli přátelství, nevím. No prostě znova už si to nepřečtu, do divadla bych na to taky nutně nemusela. U těchto knih mě stejně nejvíc fascinuje jak jsou ty vztahy a všechno vlastně pořád stejné, stejné jako byly před 100 lety, 250 nebo i 500 lety. Některé věci se prostě nemění a at už třeba s minulými generacemi nemáme zas tak moc společného, tohle vždycky společné zůstane. Jako provázaná šnůra, která nás vždycky bude spojovat napříč staletí skrz : lásku, nenávist, vášen, zradu, přátelství. Je to prostě krása.... celý text

Pravda, nebo lež 2020, Colleen Hoover

Tuhle knížku naprosto zbožnuju. Jako ono je to celkem blbý říct o knížce, která je dost drastická, drsná, má extrémně hutnou atmosféru a vážná témata...ale sakra, at se propadnu, jestli tahle knížka není dobrá. Jakože vážně hodně dobrá. Patřím k těm lidem co jsi knížky, které se jim hodně líbí hned představují jako film. A u čtení této knihy jsem měla nehorázně neodolatelnou touhu k tomu filmu napsat scénář. Bylo by to úplně odzbrojující jako film, ale byla by to zároven fuška to zfilmovat, tak aby se zachovala ta atmosféra, která byla cítit z každé stránky. Ale říkám vám byla by to pecka. Každopádně kniha mě prostě dostala. Neříkám, že budu hned číst všechny knihy od autorky. Jsem si totiž tak na 90 procent jistá, že tahle je top strop a jiná už mi tolik nesedne. I sama autorka psala, že Verity pro ní byla kniha, jenž se celkem dost odklání od jejího normálního stylu. A co si budem, mě ten žánr co ona normálně píše zas až tolik neláká, takže Colleen, nezabývej se životem teenagerů a jejich bolestnými láskami a prosím piš dál krimi. Jako co říct ke knize...je to prostě maso. Od první stránky mě to hrozně chytlo, neskutečně mi sedl ten styl psaní, a ten příběh byl prostě drásající, smutný, vášnivý...líbila se mi hlavní hrdinka, to že to byla normální reálná ženská. Líbil se mi i Jeremy, ta jeho introvertnost, to jak zbožnoval svoje děti. No a Verity byla jakože hodně zajímavá, zezačátku jsem jí nenáviděla, ale po tom konci mi jí bylo hodně líto. Tohle si fakt nezasloužila, i když nechápu jak to dokázala napsat i když to byla jenom fikce. Ale co když je to fakt psychopatka a tohle byla její pojistka se kterou se mohla zachránit. Ráda bych na to znala názor autorky, k čemu se přiklání ona. Bylo skvělé, že postavy působily opravdu živě, a nebyly jednoznačně ani dobří a ani špatní. Celkově to prostředí spisovatelů se mi opravdu zamlouvalo, kniha byla plná nápadů, a měla neskutečné hororové pasáže, všechno tam prostě fungovalo na jedničku a po celou dobu čtení jsem měla pocit, že je Colleen prostě mistr a ví co dělá. A na knize to bylo znát, bylo znát, že to doopravdy chtěla napsat a dala do toho všechno co mohla. Jako ta kniha samozřejmě má svoje chyby. Nad některými pasážemi jsem se trochu pozastavovala, a ten konec byl vzhledem ke zbytku knihy hodně zrychlený. Zvrat jsem čekala že tam bude, né přímo tenhle, který to zase všechno zašmodrchal, a co si budem ten zvrat působí lehce děravě v určitých aspektech viz. Jeremyho urychlené a agresivní chování. Ale je zase pravda, že se to dá nějak okecat, tak aby člověk řekl - jo to by mohlo takhle být. Takže DOPORUČUJU, udělejte si na knihu vlastní názor. Ale pokud se vám líbila třeba Mrtvá a živá, nebo Ta přede mnou tak si myslím, že je tahle kniha jasně vaše parketa a nemůže vás ani zklamat.... celý text

Monument 14 2013, Emmy Laybourne

Post apo je jeden z mých vůbec nejoblíbenějších žánrů a troufám si říct, že už toho mám z tohohle tématu načteno dost. No a Monument je určitě skvělá kniha, pokud i vy jste nestárnoucími fanoušky tohoto žánru, tak by vás určitě neměla minout. Už jenom proto, že je velmi čtivá a překvapivě i celkem originální...ale o tom až později. No, kniha zpočátku působí hodně dětsky, hodně věcí je tam načatých ale nikdo se nezaobírá vysvětlováním. Co je to za chemikálie co lidi mění v monstra? Proč by něco takového někdo vytvořil? atd. Začátek je teda dost zrychlený, máte pocit, že je všechno hrozně rychlé a na nic pořádně není čas....ale od té chvíle kdy začínají žít v supermarketu je to z každou stránkou lepší a lepší, a dospělejší a dospělejší. Bavilo mě to moc číst. Deane mi zezačátku přišel takový průměrný, nezajímavý, ale pak jsem pochopila, že to byl asi záměr, protože to je prostě průměrný člověk, ani hrdina, ani pitomec něco mezi...a člověk se s ním dokáže ztotožnit. Ale nakonec i Deane mi přirostl k srdci, ikdyž je to pořád tak trochu nouma, ale už se z něho stává výraznější postava, a vlastně se mi líbí, jak bez řečí udělá to co je třeba, to jak s dětmi vaří a vlastně i všechny ty jeho neúspěchy jako neopětovaná láska k Astrid, to že je skupina nula, a občas se chová jako stalker. No je to prostě fajn kluk, a věřím tomu, že ho tahle zkušenost opravdu hodně posilní. Takže já být s nimi v tom supermarketu tak se s Deanem bavím určitě hodně a i bych mu věřila, je to skvělý týmový hráč. Překvapilo mě jak tam vlastně Astrid byla málo, a vlastně mi to přišlo i cool, jelikož to bylo takové neočekávané stejně jako to její těhotenství. Takže ano, kniha má hned několik originálních nápadů a žije si svým vlastním životem a jen nekopíruje už zaběhlé věci v tomto žánru. Co se týče ostatních postav - Sympatizovala jsem s Nikem, vlastně se mi ze všech kluků zamlouval určitě nejvíc. Dokážu si představit jak to pro něj všechno muselo být těžké, dělat nepopulární rozhodnutí, všechno promýšlet a o všechny se starat. Niko je prostě skvělá postava a u něho by mi bylo fakt líto, kdyby umřel. Ostatní kluci byli nakonec taky fajn, Jake je sice trošku slaboch a pitomec, ale není zase debil, takže je to ok....s B to už bylo horší, ale nakonec byl taky v pohodě. Líbila se mi tam ta linka s Josie, která je zezačátku nepoužitelná, ale potom se sebere... a jo Josie mám ráda, občas mi lezla na nervy, ale nakonec si myslím, že je to hodně rozumná a hodná holka. Alex byl na mě až moc velký génius, a malé děti byly roztomilé a otravné zároven. Konec mě taky překvapil, a nutí mě to číst dál. Což se mi nelíbí, jelikož je doma nemám, nejsou ani v knihovně a s tou dostupností v obchodech je to teda na bodu mrazu. A přitom si myslím, že je škoda, že zrovna tahle série tak jako zanikla....aspon první díl má určitě co nabídnout, a na to, že se to celé odehrává jen v supermarketu tak mě to fakt moc bavilo číst, a to tam ani nemuseli řešit základní věci co v těhlech post apech řeší...jako nedostatek jídla a vody, ale i tak to bylo napsáno poutavě, že vás to prostě bavilo číst a měli jste pocit, že se tam pořád něco děje a je to důležité. Pokud i ostatní díly budou takové , tak budu sérii hodnotit určitě nadprůměrně, ale uvidíme. Myslím, že v dalším díle se autorka může pořádně vyřádit, tak uvidíme jak to dopadne.... celý text

Karlík a továrna na čokoládu 2006, Roald Dahl

Tak konečně můžu říct, že jsem si přečetla tento příběh, a nezklamal mě. Ba naopak, jsem si začala říkat, že se chci dozvědět víc. A to především o Wonkovi, jelikož je to vskutku Burtonovská postavička ve vší parádě, a to tuto knihu nemusel Tim ani filmovat. Kniha krásně odsýpá. Autor píše velmi poutavě, objevování továrny se mi ohromně líbilo...všechny ty praštěné nápady byly prostě boží, a mně osobně by nevadilo strávit v továrně o mnoho déle. Líbila se mi tam ta zakomponovaná poselství, která mají dětské čtenáře nenásilnou formou poučit...prostě to bylo skvělé, příběh je nadčasový, dojemný, zůstává zastřen i vábivou rouškou tajemství...byl i vtipný a především nápaditý. Jak říkám Wonkovi reakce na určité situace jsou prostě k popukání, takže pro mě kniha je prostě taková krásná sladká jednohubka.... celý text

Dcéra zimy 2021, Vladimíra Šebová

Dcera Zimy je velmi podmanivě napsaná kniha. Postavy at už hlavní nebo vedlejší jsou opravdu velmi dobře napsané. Zamilovala jsem si Moranu, Stína, Jadwiga byla ohromně cool postava, Petr i Erik byli také velmi zajímavé mužské charaktery. Musím se teda přiznat, že Vesna mě krapet vytáčela a přišlo mi, že se mnohdy chovala neskutečně naivně. Oprvadu moc mě to bavilo číst, musím smeknout, že je to i celkem dost originální....někdy se mi to líbí někdy ne, třeba se mi nelíbí, že postavy, které mohli být vedlejší a oblíbila jsem si je, se prostě vypařily a už v knize nebyly. ALe jinak je tu opravdu hodně zajímavých zvratů, které bych nečekala. Mytologie je tu skutečně skvěle napsaná, ale nemůžu se ubránit dojmu, že bych přeci jen těch nestvůr a bytostí tu mohla mít víc, ale jako rozjezd k dalšímu pokračování je to opravdu velmi ucházející.... celý text

Jeden z nás 2020, Shari Lapena

Tak ...mám k tomu dva postřehy. Mnoho čtenářů tvrdí, že tato kniha od Shari je možná vůbec ta nejlepší, a že dalece převyšuje všechny ty ostatní - Upřímně, já to tak moc zásadně nepozoruju. Jako ona, této knize se podařilo vyvarovat se několika velmi trpkých nešvarů minulých autorčiných knih, ale jinak má své vlastní chyby, tu a tam stejné jako v jiných knihách od Shari, někde své vlastní. Takže ne, nepovažuji tuto knihu za tu vůbec nejlepší, a vlastně mám ty knihy všechny tak nějak na podobné pocitové úrovni, ale řečeno objektivně, musím souhlasit, že tato kniha od autorky patří k těm povedenějším z její tvorby. No a ted proč tomu tak vlastně je: Tak předně je to asi jediná kniha od Shari, ve které podezíráte skutečně snad úplně každého, a u nikoho nevíte na 100 procent zdali je vinný nebo ne. Takže za tohle, dobrá práce Shari-skutečně se ti podařilo diváky mást. Kniha je stejně jako ostatní autorčiny počiny neskutečně čtivá, má opravdu mnoho silných momentů...detektivní zápletka patří také k těm uspokojivějším...ALE Detektivové jsou tu opět hrozně nudní a nezáživní a jsou vpodstatě k nerozeznání od jiných detektivů z těchto knih. Bohužel i postavy pro mě byly celkem zaměnitelné - Glenda, Olivia a Becky se mi někdy i celkem pletly, a všechny mi přišly opravdu strašně podobné. Sem tam prosákla nějaká jejich odlišnost, ale asi bych čekala, že ty postavy sousedů celkově budou rozmanitější. No a ty mužské postavy, nebyly vykresleny dostatečně skoro vůbec a Paul, Larry a Keith mi v mnoha scénách přišli jako identické dvojčata. Ted zase ke kladům : Závěrečné řešení případu a motivace vraha, dává větší smysl než u těch ostatních, pořád to trochu vrže...ale je to překvapivé, celkem pochopitelné a není to tam zas tak na sílu. Jo a taky se mi líbilo, že si s námi tady autorka hrála víc než v jiných knihách, a že tam všechny ty věci, zkrátka dobře zapadaly.Nevím jak moc promyšlené to autorka měla, ale u téhle knihy to skutečně z toho detektivní hlediska dobře odsýpalo a bylo to i dobře promyšlené. Takže za tohle palec nahoru, za mě by to chtělo tedy víc navázat kontakt s postavami, nějak je odlišit a více zldištit...toi se podle mě autorce nepodařilo s tou detektvní zápletkou zas až tak dobře vybalancovat, ale je to jen můj osobní pocit. Každopádně knihu určitě doporučuji. Jo a taky mě teda naštval ten celkem dost otevřený konec...proč se to u autorky ted stává zvykem? No, ona to vlastně udělala už ve své první knize..tak nic, ale stejně mě to štve. Hodně...ty konce totiž působí hodně zajímavě a já chci víc.... celý text

Opouštím ostrov 2022, Tomáš Zástěra

Přijde mi celkem vtipné - ale možná je to jen můj postřeh - jak schválně název samotné knihy tak trochu zkresluje, a snaží se podvědomě prodat fanouškům soutěže Survivoru. Protože ruku na srdce, bez ní by tak 80 procent lidí ani nevědělo, kdo sakra je to na té obálce. Tomášovi se během soutěžení a přežívání na ostrově podařilo získat si mnoho fanoušků, a tak není divu, že jako každá osobnost, co se hřeje chvíli na výslunní, vydává knihu. Úplně narovinu bez přečtení anotace, si každý člověk musí podle mě myslet, že se jedná o Tomášovi postřehy a zážitky právě z ostrova....nejedná se tak trochu o marketingový tah na diváky? Ale nevylučuju, že ze mě mluví jistá rezervovanost k celé soutěži a jejím účastníkům, což mi může ten pohled dost zkreslevovat, což může vést k tomu, že vidím nějaký záměr i tam, kde být třeba ani nemusel. Každopádně....musím říct, že Tomáš psát umí. Píše čtivě, jednoduše a poutavě. Jeho přirovnání a pohledy na určité situace se mi líbí, celé se to četlo dobře ....chvílemi mě to i pobavilo, což jsem upřímně nečekala. Není to knížka, kterou bych musela mít nutně doma....ale jedná se o velmi dobře napsané odpočinkové čtivo se zábavnými pointami. Obzvlášt vtipná mi přišla ta příhoda se psem Miou, s kupováním lišek a cibuláků....i když upřímně řečeno mě ten liščí ocas bude ve snech strašit ještě ted....to byl trochu bizár. Takže ne neodhaluje se nám tu zákulisí Surviveru ani ničeho takového, ale i tak to bylo zajímavé.... celý text

Nepříliš šťastná rodina 2022, Shari Lapena

Musím říct, že kniha se mi opravdu líbila. To téma bylo ještě zajímavější než jsem nakonec čekala. Přišlo mi to v tom dobrém slova smyslu zamotanější než jiné autorčiny knihy....postavy mi přišly také živější...samozřejmě neříkám, že by se na tom nedalo ještě víc zapracovat...dát tam třeba i nějaké ,, flešbeky" z minulosti postav...abychom se skutečně dokázali vžít do té jejich nenávisti k otci...jako je to škoda, že to ve výsledku působí pořád hrozně ploše...a přitom by stačila jedna, dvě scény, kdy by se vysvětlillo co komu z dětí Frenk vlastně udělal, dát tam konkrétní příklady....takhle to pak působí prostě jen jako fakt, který jako čtenáři máme přijmout, ale není nám to tam dostatečně ukázaný. Vy to chápete, ale zas tak moc to vlastně neprožíváte...a přitom to mohla být opravdu skvělá kniha vyvážená černým humorem, ale i psychologickým ponorem do charakterů tak trochu zlomených lidí....tady mi to přišlo tak na půl cesty.Ale k Shari to sedí, jelikož ona píše hlavně jednoduše a pohodově, kdyby to tak neklouzalo po povrchu, tak by se to už tak rychle nečetlo a nebylo to ani tak oddechové....tím chci říct, že právě díky tomu, nejsem vůči knize nijak skeptická. Příběh mě opravdu zaujal a zasáhl asi nejvíc, opět tu sice mnoho věcí vyšumělo do ztracena což byla škoda, ale postavy přeci jen tady měly víc prostoru a celé to působilo celkem dost kompaktně. Konečně jsem si i dokázala zapamatovat hlavního detektiva, jehož buldokovská horlivost mi celkem dost imponovala...Jak říkám, za mě škoda, že nám autorka víc neprokreslila ty zavražděné, takhle to byly prostě jen oběti, ležící zakrvácené figuríny ...ale bez jakékoli vazby na čtenáře. A když nemáte vazbu na oběti, tak vám je vcelku putna kdo je zavraždil nebo proč to udělal, jako mě to i tak pořád zajímalo, ale to jen proto, protože aspon ty podezřelí byli zajímaví, a ty jejich vztahy ještě zajímavější...každopádně kniha by měla plný počet, nebýt toho konce...ten mi přišel neuspokojivý, strašně zrychlený, zase jakoby odněkud....ze všech těch lidí mi přišla Jenna jako nejmín uspokojivý vrah u kterého to nejmín dávalo smysl...konec mi prostě nestačil, a trochu mi to zkazilo dojem z celé knížky, ale i tak je pro mě prostě kniha nadprůměrná, vzhledem k tomu žánru a pohodovějšímu ladění...Takže pokud chcete Shari Lapenu, tak tuhle vám můžu doporučit.... celý text

Démon z lesů 2022, Leigh Bardugo

To jsem si tak jednou šla do knihkupectví a ono BUM....z regálu novinek na mě shlížel Temnyj, neboli Alexandr a jeho komiks, a já jsem byla v koncích, jelikož pro sérii Griša a obzvlášt pro Temnyje mám takovou menší slabost.....takže jsem komix čapla, sedla si do čtecího koutku a za půl hodiny nebo kolik to bylo jsem měla knihu přečtenou. Ze začátku jsem si říkala...no je to ok, je to zajímavý, pěkný, hodící se kresby, ale pořád mě to nechávalo tak nějak chladnou a libovala jsem si, že si knihu přečtu jako správný škudlil rovnou v knihkupectví a nebudu si jí muset kupovat...jenomže pak jsem četla dál, a čím dál tím víc to prožívala, dokonce až tolik, že jsem si nevšímala kolik zaměstnanců knihkupectví kolem mě prošlo se zdviženým obočím a tichou otázkou - Co sem leze když si nemá na to si to koupit? Pravý knihomol ale pochopí, jak je frustrující utratit přes 399 za knihu, která se vám moc nelíbí....no prostě mě kniha chytla a najednou jsem pochopila, že je dobře, že něco takového vzniklo, že je i fajn, že je to komiks...a pro mě jako fanynku tohoto komplikovaného muže je to i jakási menší obhajoba, pro ty co ho měli nebo mají pořád jen za padoucha...po přečtení se člověk do postavy Temnyje dokáže velmi dobře vcítit a pochopit ho, zároven jsou tu i náznaky, které předpovídají jeho budoucí selhání...jako důvěřivost, vliv jeho drsné matky na jeho samého....příhoda s Annikou je pomyslnou třešničkou a událostí, která by musela hnout žlučí i toho nejotrlejšího kritika této postavy...pořád si stojím za tím, že Alexandr je výplodem ne své vlastní chamtivosti, nebo špatných vlastností, ale všech těch lidí co se ho neustále pokoušeli a pokouší zabít...myslím, že jen málokdo si z toho universa umí představit jaké to je...proto jsem vždycky měla vztek na ty Griši co v paláci pořád jen fnukaly jak mají střídmé jídlo, a že musí nosit kefty a jak musí bojovat atd.....jako nevím co by říkaly, kdyby byly v situaci jako byl většinu svého života Temnyj, který musel neustále utíkat, nikam nepatřil, neměl skoro žádnou ochranu, doslova každý ho chtěl zabít....nesnáším jednostranné myšlení a vždycky v Griše mi přišlo, že se nikdo nedokázal do té postavy vžít, proboha co je na tom tak těžkýho..zrovna do něho. Já neříkám, že je to svatoušek, to vůbec, ale k většině zlých věcí co udělal ho dohnal svým jednáním někdo jiný.....někdo vás chce zabít, tak zabijete vy jeho....to není vražda, ale sebeobrana, chcete, aby griši nezažívali ty zlé věci jako vy, tak jim poskytnete domov za to, že budou bojovat za vaší a jejich svobodu a oni místo toho budou fnukat, že to jsou nevolníci....tak jděte ven a brante se samy a uvidíte jak dlouho bude trvat než vás někdo sejme. No asi není těžké pochopit, že mám pro takovéto šedé, neboli nejednoznačné charaktery slabost, není to tak, že bych podporovala násilí nebo vraždy, ale jde o to, že se domnívám, že ve svém jádru jsou všechny tyto postavy dobré.... zároven nechci říct, že za všechno zlé co se jim stane může jen společnost kolem nich...stejně jako v případě Temnyje v tom může figurovat velmi silný pocit strachu a z toho pramenící touha po neustálé kontrole a moci...chci tím jen říct, že tyto postavy pro mě vždy budou velmi zajímavé a jejich temná aura mě bude vábit k jejich prozkoumání...a myslím, že tato kniha je skvělým případem toho, jak můžete divákům nebo čtenářům ukázat jednu z epizod života postavy, která vedla k jednomu velkému rozhodnutí v budoucnu, a tady to na mě působilo dobře a líbilo se mi, že ten příběh byl komorní a nesnažil moc skákat v časových rovinách nebo tak... Takže za mě velká spokojenost, nakonec jsem si knihu přeci jen koupila, ikdyž jsem nemusela, což podle mě asi vypovídá o všem. Jsem ráda, že jí mám jako malý klenot ve své knihovně, určitě se k ní zase vrátím a těším se až k ní konečně přebyde i zbytek z grišovské série....Prosím at se ta scéna s jezerem dostane do seriálu, to by bylo naprosto epický... celý text

Jozova Hanule 2002, Květa Legátová (p)

Mě padá brada...kde jsou ty doby, kdy jsem české autory považovala za nudné a nezajímavé. Jak slepá jsem byla a o kolik dobrých knih jsem zatím přišla. Takže nebudte jako já a nepodcenujte české autory. A ted už ke knize... Do knihy jsem se zamilovala, do toho prostředí, postav....a ten popis...kreativní, trefný....básnický orgasmus to byl :) To co umí autorka se slovy je prostě výjimečné, nebo aspon na mě to tak působilo. Četlo se to skvěle...emocionálně vás to zaháčkovalo od první chvíle. Hlavní hrdinka byla velmi věrohodná a chápala jsem její návaly úzkosti...byla to opravdu velmi zajímavá a lidská hrdinka. Jejich vztah s Jozou...to je prostě jedno velké Ách....naprosto věrohodně a krásně napsáno. Už dlouho jsem nebyla tak přikovaná k romantické lince. Jak moc mě ta kniha bavila, byla mým záchytným přístavem ve špatné náladě, byla mou radostí i obavou zároven. Strašně mě baví to prostředí....i ty vedlejší postavy, popisy....celkově ten nápad. Je to přesně ta kniha, kterou já vždycky budu chtít číst..ALE A ted to přijde.....proč je to proboha novela? Tohle měl být román s klidně 400 stránkami, já potřebuju víc, já chci víc. Moc bych si přála, aby kniha byla detailnější, pořádně jsme se ponimrali nejen v ději, ale i v tom prostředí...je to jako uchutnávka něčeho skvělého, ale vy nechcete jen ochutnávku ...vy chcete celý dort, když vám přece chutná. Obzvlášt u konce jsem se cítila ochuzena...tak důležitá smrt byla spláchnuta v jedné větě, všechno bylo osekáno na tu největší dřen bez čehokoli okolo, a mě to štvalo a bylo mi to líto...vždyt sakra ta kniha je dobrá, až příliš dobrá na to, aby byla takhle osekaná....možná, že někomu to stačí, ale mě teda ne....chci víc scén mezi Jozou a Hanou, chci víc rozepsané scény ve Vesnici, chci ukončenější konec...moje nervy sice nebyly tak napnuté, tím jak se to všechno rychle spláchlo...ale na druhou stranu, u téhle knihy si prostě chcete pobrečet, chcete prožívat ty emoce, i když jsou smutné...což vám není moc dovoleno, pokud tam všechno skončí pomalu ještě dřív než to začalalo..... celý text