knihomolka27 přečtené 410

Němá barikáda 1975, Jan Drda

Přečten vyšší princip - opravdu velmi kratonká povídka u které by mi vůbec nevadilo, kdyby byla o nějakých 50 i více stran další. Drda to napsal opravdu velmi hezky a trefně, a podařilo se mu i na tak malém prostoru vytvořit velmi zajímavou atmosféru a postavy....uvědomuju si, že bych určitě chtěla vědět víc...ale bohužel je to jen velmi krátký útržek, i tak ale klobouk dolů, že to funguje i přes tak malý rozsah. Povídka věrohodně zachycuje atmosféru válečných let roku 1942 .... člověk pořád žasne nad tou brutalitou a naprostou chladnokrevností vůči lidem co se tak málo protivili. pan učitel Vyšší princip je přesně ten typ hrdinského člověka, kterého prostě musíte obdivovat...je opravdu velmi zajímavé, že byli lidé schopni za své přesvědčení obětovat i svůj život.... celý text

Životice: Obraz (po)zapomenuté tragédie 2022, Karin Lednická

Tuto knihu hodně tvoří její zpracování - jedná se o kombinaci odborné literatury, záznamů z kronik a také beletristického zpracování očima postav. Na první pohled to může působit trochu přeplácaně, ale ve skutečnosti to opravdu moc dobře funguje, a vůbec by mi nevadilo číst i jinou knihu na stejném principu. A ted už k Životicím - no ve škole jsme se o nich skutečně neučili, a je opravdu zvláštní a zarážející co všechno se dá zamíst pod koberec, nebo to zastíní jiné více zmedializované případy. Člověk si pak říká čemu všemu má vlastně pak věřit, co je skutečně pravda. Vychází totiž najevo, že né všechny historické události byly skutečně takové jak jsme se zprvu mohli domnívat. No a autorce se zde daří vidět situaci hned z několika úhlů, dokáže se vcítit i do prospěchářského starosty, nebo slizkého četníka a hledá i jejich motiv, které nemusely být tak jednoznačně zlé..zároven nechává promlouvat hned několik obyvatel Životic a především pak zločiny na ně spáchané, které jsou skutečně absurdní....nechápu jak někdo mohl někoho zabít, ipřesto, že to vůbec nebyli lidé na seznamu. Co to muselo být za lidi, kteří nepotřebovali už žádný důvod a prostě bez rozmyslu stříleli....je tak absurdní si to představit, že to celé působí jen jako část nějaké vymyšlené apokalyptické knížky ....skuteční mrtví lidé, jejiž těla se válí někde po vesnici, takže z celé vesnice je jeden velký hřbitov... to jak rychle se s tím jejich rodiny musí vyrovnat. Opravdu není normální, aby si lidé navykli vídat smrt každý den, a brali jí už jako něco skoro tak samozřejmého jako vstát ráno z postele... Na knize mi určitě přišly moc fajn i fotografie, které jednak byly poctou těmto neštastným lidem a jednak to velmi dotvářelo atmosféru celé knihy. Byla jsem velmi vděčná i za doslov, který pomocí kronik komentoval, co se dělo dále s Životickými...a i ten pohled na partyzány nebo sousedy vracející se z koncentráků, byl velmi zajímavý...akorát to dokazuje to, jak bylo pro lidi jednodušší svoje problémy házet na ostatní, a že né vždy byla rebelantská činnost brána jako hrdinství a ku prospěchu. Opět to otevírá zase nové dveře a pohledy na válku jako takovou a jinou skupinu obyvatel.... celý text

Smečka 2020, Tomáš Polenský

Šla jsem toho do risku a vybrala jsem si knížku, kterou bych si asi jinak úplně nepřečetla....a musím říct, že kniha Smečka je opravdu skvělá kniha. Nejen že se čte sama, ale především jde o její poselství. Do hlavního hrdiny se šlo velmi dobře vcítit, byl to kluk na správném místě a bylo mi opravdu moc líto čím vším si musel projít. Kniha jako taková není vzhledem k tématu příliš optimistická, celou dobu čtete o tom jak někdo někomu dělá ze života peklo, a hlavně úplně zbytečně a nespravedlivě...postupně to všechno graduje... a to tak, že už je to skoro až nepříjemné číst. Možná i proto mi ten konec přišel takový espěchaný a zvláštní, přeci jen celá kniha byla o tom jak je tým Vlků jen bandou nehorázných idiotů a na konci si najednou všichni podávají ruce a dělají, že je to všechno ok. Jako nevím jestli se člověk dokáže normálně bavit s lidmi, kteří k němu bez příčiny byli nehorázně zlí, nevím jestli bych to dokázala. Vždyt přece co to o těch lidech musí vypovídat, a to, že se s váma začnou bavit když začnete vyhrávat...jako úplně asi nemůžu podchytit to poselství u konce - něco jako: Budte loajální k těm co se k vám chovaj jako k hovnu na svý botě? Nebo když bude díky vám tým vyhrávat, tak budete vsuchu? Nebo, že stačí půjčovat peníze a bude to ok? Jako nevím, z toho konce mám ještě trochu zvláštní pocity..ale jinak mi přišla kniha opravdu dobrá. Líbilo se mi, jak v sobě dokázal David najít odvahu a sílu, a že ze sebe nic nedělal....kluci jako Zvíře, nebo i ten Pulec a zástupce trenéra byli taky moc fajn.... celý text

Fantom z Blackwoodu 2021, Darcy Coates

Kde jen začít ....i po 5 hodinách od dočtení této knihy nemám slov. No vlastně mám, a upřímně to nebudu balit do nějakých cukrových vět, abych někoho neurazila a řeknu to na plnou pusu co si myslím - Ta kniha je prostě hrozná hovadina a strašně ale fakt jako strašně se mi nelíbí. Lituju toho, že jsem si jí koupila a lituju i toho času, který jsem s ní strávila. Ta jedna jediná hvězdička je jen za čtivost, která je pro autorku víc typická než to, že by uměla psát dobré duchařské knihy. Hele, já si tu nechci hrát na nějakého kritika nebo bůh ví koho...ale při čtení této knihy jsem měla reálně pocit, že si z nás Darcy vystřelila...vždyt to bylo jako parodie. Úplně celé...slovo od slova, kapitola po kapitole. Takže řekněme to takhle - Mara a Neal jsou jako recept na cukrovku toho největšího stupně. Ze začátku je jejich vztah takový miloučký a na konci je oba chcete shodit ze schodů. Oba si pořád dokola jen protiřečí, mění své názory jako na běžícím pásu, nemají absolutně dotažený charakter do aspon nějakého náznaku osobnosti a ten jejich vztah je až děsivě nereálný. Jako ze začátku jsem si říkala, že Neal je prostě pan božský, ale všeho je moc toho je příliš. Ty dva břídilové na konci...úplně zbyteční, mohlo by to fungovat kdyby to nebyli doslova lidi odnikud a nezjevili se tam jako hektická přívalová vlna. Ono se tu zase dostávám k tomu, že Darcy ty celkem ucházející nápady má, ale to zpracování je v lepším případě lehký nadprůměr... Tak dál: Vztah Mary s rodinou, budu bouchat hlavou o stůl...to je prostě strašný. Mara je odstřihne jen proto, že nesouhlasí s jejich prací, a taky tím že jí otec utopil nemocného králíka....to si Darcy vzpomněla, že abychom někoho nenáviděli, tak musí udělat něco hanebného..a vzpomněla si na to v předposlední kapitole. Ono by to celé bylo pochopitelné, ale kdyby to v té knize bylo uchopený jinak, kdyby se tam střídaly třeba kapitoly z Mařiny minulosti - rodiče by jí nutili do toho čeho nechce, pak by tam byl ten králík, Mařiny pocity atd. Ale takhle. Na mě to působilo hrozně amatérsky, nic nikde autorka nevysvětlila ani neprokreslila...ale hlavně, že tam máme nesmyslné masové vraždy...jako toho se vážně lidé bojí? Na mě to nepůsobilo, jelikož v té knize to prostě působilo hrozně uměle a na sílu....Darcy si prostě řekla: ,, No masového vraha co vraždí děti jsem do knih ještě nedala a sekera zní taky slibně....ae zase...to zpracování je tak odfláknutý, že něco cítíte jenom asi ve dvou scénách...a to v tý s pomalu se rozkládající ženou na kolečkovém křesle a když minulý obyvatel natáčel smrt své rodiny, jen tyto scény z celé knihy pro mě měly nějaké emoce a nějak na mě působily...všechno ostatní co se tam dělo, nebo spíš nedělo...bylo prostě o ničem...a to jako úplně o ničem. Jako paronormal activity v knižní formě. Hrozná nuda, žádná hororovost, nepovedená duchařina, špatná výstavba děje, vlastní podráždění nohou...Neal je celou dobu ochranitelský typ až za hrob, a na konci je všechny vystaví nebezpečí, protože je Maře zatěžko opustit barák, kterej koupila pod cenou....vždyt to nedává smysl. Mara celý život nenávidí spiritisty a ze dne na den se stane pomalu jednou z nich..prostě bum, zase to přijde úplně samo. A ten konec...co to proboha bylo. Dva rádoby spiritisti kteří jsou jak pod drogama, Mara, kterou ochrání dva listy pitomý šalvěje...už nemusíte natáčet horory, stačí ttiž když si postavy koupí v Tescu šalvěj a žádný zombík, démon nebo entita na ně nemůže, Neal, který se - proboha proč- stal nástrojem Mařina praněcodědečka, sériový vrah, který vlastně nebyl sériový vrah, Mara a její zakrvácené rameno od rány sekerou - docela by mě zajímalo co si holka vymyslela když s takovou ranou přijela na policii..že spadla na hrábě? Upřímně tohle je asi nejhorší duchařinu kterou jsem četla....i filmy od Nory Roberts jsou lepší. I Utažení šroubu jehož čtení se podobá slézání hory byl pro mě větší čtenářský zážitek než tahle kniha. V minulé recenzi Knihy od D jsem psala, že D zachranuje pozadí to jak čtivě umí psát.. a tahle kniha je toho největším příkladem. Vlastně nevím co krom čtivosti a těch dvou scén pochválit. Mě to sakra nestačí a přijde mi jako kdyby ta kniha vůbec nebyla od jedné z nejvydávanějších autorek tohoto období......strašně mě štve, že patří do jinak celkem průměrné série. Už mi to nestačí ani jako oddychovka.... Psát oddechovější duchařiny je jedna věc, ale musí to mít nějakou kvalitu a, aby ta kniha dávala smysl....Za mě prostě ne, dalo by se o tom mluvit ještě dlouho, ale můj názor na knihu je jasný a nezměnitelný.... celý text

Deník uprchlice 2022, Oksana z Ukrajiny (p)

Mezi pocity ze čtení této knihy jednoznačně převyšuje pocit smutku, smutku z toho jak je možné, že se nikdy neponaučíme jako lidstvo válkám předcházet a pak také provinilost, když si člověk uvědomí, jestli toho nedělal v této těžké době příliš málo. No ano, je zvláštní jak člověk dokáže úplně normálně žít svůj život a přitom se životy ostatních kolem něj mohou takto radikálně změnit...myslím, že je to kvůli té bezpečnostní bublině ve které člověk tak rád žije a raději si nevšímá toho co se děje kolem něj... a tak jsem si při čtení této knihy připadala. Jako někdo kdo měl po celou dobu této situace na očích a uších klapky a kdo si svou roční dávku dobročinnosti odškrtl tak, že na Ukrajinu poslal pytel s oblečením, které už stejně nikdy nevezme na sebe....pamatuju si ten pocit když jsme s rodinou přispěli právě do sbírky na pomoc ukrajině tím oblečením a několika dalšími věcmi, vybavuju si, jak heroicky jsem se v tu chvíli cítila a brala jsem to tak, že ted když už jsem něco udělala na Ukrajinu můžu s klidným svědomím přestat myslet....no a ted když jsem četla tu knížku, si říkám, jestli jsem se do toho nemohla víc vložit a pomoct někomu víc.... Každopádně dost už - díky této knize si člověk uvědomí jak moc je vlastně tato válka reálná a tragická stejně jako ty všechny před ní, zároven se dme pýchou nad těmi lidmi a Čechy co pomohli všem těm v nouzi . Je vidět, že sama autorka je velice umělecky založená žena, jelikož knížka je velmi dobře napsaná, čtivá což je pro čtenáře určitě velké plus. Největší poklona, ale patří samotné paní autorce, která v sobě dokázala najít sílu a rozhodnost v situacích, kdy ostatní ještě stále nevěřili tomu co se děje. Opravdu klobouk dolů.......velmi silná knížka.... celý text

Matla - Kuchařka plná příběhů 2021, Roman Staša

Jsem velkou fanynkou Masterchefa, viděla jsem všechny série hned několikrát a na tu s Romanem určitě jen tak nezapomenu. Roman je určitě pro mě jedním z vůbec nejsympatičtějších soutěžících této série vůbec...takže mě to ke kuchařce přirozeně táhlo. No musím říct, že recepty jsou zajímavé, i když pro normálního člověka trochu nepraktické, co se týče surovin a přípravy. Ale kniha určitě funguje jako taková doplnková četba pro milovníky Masterchefa, fanoušci si hezky zavzpomínají na tu řadu a dozví se pár zajímavostí ze života oblíbeného soutěžícího včetně malého pohledu do zákulisí soutěže...proč ne, spojit to takhle dohromady...nevím kde jinde by se člověk dozvěděl o Masterchefovi tyto informace, které na veřejnost jinak moc neprosáknou. Nejvíc mě dostalo jakým způsobem byl vlastně Roman vybrán, že ho skoro až uhánělo kvůli jeho příběhu, což jenom potvrzuje teorii o síle příbězích - máte dobrý a zajímavý příběh, máte velkou šanci, že se do soutěže nějak probojujete. Opět jsem z toho měla takový hořkosladký pocit, chápu, že z hlediska zajímavosti musí být skupina různorodá, ale někdy je mi skoro až zle z toho, jak prvoplánově a vypočítavě to všechno působí. Kniha jako taková je tedy fajn, né že bych si z ní v nejbližší době něco uvařila, ale jako doplněk k soutěži je to rychlá a celkem zajímavá četba.... celý text

Únikovka 2022, Marc Meller

Mě kniha bavila. Ze začátku jsem ohledně ní byla trochu rozpačitá a skeptická. Ale naštěstí jsem se potom začetla a nechtěla jsem knihu odložit. Ty části z únikovky mi přišly daleko zajímavější než ty policejní, ale i ty policejní se daly číst a vyloženě nenudily. Chvíli mi trvalo než jsem si k někomu z postav našla vztah, ale nakonec mě samotnou překvapilo, že jsem si jich oblíbila hned několik - Hana, Leon, Michael, Melissa...soucítila jsem s Alexandrem. Musím říct, že kniha byla opravdu zajímavá. Mísily se v ní zase jiná témata než, která v těch únikovkách bývají. A hlavně ty místnosti a situace v nich měly čím dál tím větší atmosféru. V každé z místností asi až na tu první, bylo něco zajímavého, ale nejvíc mě dostalo kasíno, to bylo zpracované opravdu velmi poutavě. Každopádně mi přišlo trochu škoda, že člověk už mohl dopředu odhadnout, kdo ze skupiny zemře, jelikož vždy zemřel ten co, vyřešil předchozí místnost.....v jiných knihách nebo filmech tohoto druhu, je ta smrt více náhodná a tím pádem je prostě zajímavější to číst...trochu mi přijde, že to postrádá logiku únikové místnosti, když si už člověk umí předem odvodit, kdo bude další. Ale zároven ocenuju snahu jak to zakomponovali do tohoto příběhu, kde to celkem dávalo smysl. Podle mého názoru kniha opravdu stojí za přečtení. Některé pasáže z místností si znovu přečtu klidně dvakrát...ale kniha jako celek stačí přečíst asi jenom jednou. Pokud se vám tento žánr líbí, tak vám knihu určitě můžu doporučit...knih ani filmů s touto tématikou není moc a proto každá at už průměrná kniha, nebo lehce nadprůměrná jako v tomto případě...je určitě dobrá volba a fanouškovi postačí. I když je škoda, že se autor nepustil do více podrobností ohledně prostředí, nebo i popisu cílů a motivací lidí...knihu by to ještě určitě vylepšilo.... celý text

V tomto domě straší 2016, John Boyne

Za mě prostě perfektní klasická duchařina. Bavilo mě to číst od začátku až do úplného konce, doopravdy tam pro mě nebylo ani jedno hluché místo. Opravdu velmi mi sedl autorův styl psaní, dokáže krásně vystihnout atmosféru a popsat dané místo. Navíc mu není cizí psát poutavě a dokázal stvořit velmi živé postavy, a to nejen co se týká hlavní hrdinky, ale i postav vedlejších...je to jedna z těch mála knížek kdy cítíte, že v té vesničce opravdu žijí lidé a působí to velmi realisticky...ty postavy nemají jen jednu dimenzi, ale hned několik, a nebojí se odhalovat i své chyby. Upřímně já knize nemám vůbec co vytknout. Opravdu strašně moc mi sedla, samozřejmě to tak nemusí mít každý....přeci jen se jedná o dílo, které není příliš originální, nebo něco o čem jste v životě už nečetli...ale mně je to úplně fuk. Ta kniha je prostě úžasná, skvělá a jako milovnice mysteriozní a tajemné literatury jí prostě chci doporučit. Přijde mi opravdu hodně komplexní, neuvěřitelně čtivá a hlavně velmi atmosferická. Darcy Coates mám ráda, ale tahle kniha je za mě určitě v lepší než všechny její knihy dohromady...Prostě to nemá chybu, a já jsem z knihy opravdu nadšená.... celý text

Osmdesát tři minut po půlnoci 2021, Jitka Králová

Přečteno na jeden zátah....velmi poutavě napsané čtení s velkým přesahem a poselstvím, že za to co chceme se vyplatí bojovat a že bychom si měli vážit i maličkostí, jelikož nikdy nevíme, kdy se náš život může změnit. Je to inspirativní čtení o ženě, která dělá chyby, které ji později doženou a ona se s nimi musí vypořádat a když už to vypadá, že to nedopadne, tak přeci jen dostane tu poslední z mnoha šancí, kterou využije. Hned v první větě si přečtete o atomovém městě, ale určitě nečekejte, že by to tam mělo nějakou velkou a významnou roli. Paradoxně mi přišlo, že havárie jako taková byla pro naše hrdiny skutečně až druhořadou záležitostí. Ano samozřejmě to ve velkém ovlivnilo jejich život, ale ty nejzásadnější rozhodnutí tam stejně postavy dělaly samy. Takže pokud čekáte, že se dozvíte nějaké podrobnosti o havárii, nebo že se tam bude ozařování nějak rozpitvávat, tak to určitě ne. V tomhle se opravdu klouže jen po povrchu, a hlavní slovo má ten komorní příběh lásky mezi Ivanem a Julií a dopad jejich rozhodnutí. Na závěr chci říct, že je to určitě velmi podnětná knížka, u které když jí čtete tak si říkáte, s čím vším lidé dokáží žít a i přesto jít dál a tvořit si plány do budoucnosti. Kolikrát je to těžké i za normálních okolností natož když jsou lidé vážně nemocní, přežívají ze dne na den....pro mě to bylo opravdu poučné. A když jsem četla o tom jak se postavy dokáží radovat i z těch nejtitěrnějších maličkostí a užívat si života i za těchto neskutečně těžkých podmínek....člověka to prostě donutí, se nad tím zamyslet a přehodnotit nějaká svá budoucí rozhodnutí. Takže o tom je tato kniha, né další dokumentární nebo popisná kniha o jaderné haváriii, a ani zas tolik ne o lidech, které ta havárie doživotně poznamenala. Ale podle mě je o tom, že v tváří tvář těžké situaci nebo pohromě si člověk dokáže skutečně uvědomit, co je v životě důležité a čeho chce dosáhnout.... celý text

Volání netvora 2012, Patrick Ness

Přesně tohle je ten typ knihy ve které je daleko víc než se na první pohled zdá. Nádherné ilustrace, které naprosto krásně podtrhují celé ladění příběhu. Vztah mezi netvorem a chlapcem je krásně vykreslen....je dojemný, zábavný, sarkastický, a hezky emoční. Prostě spolu fungují skvěle....příběh sám o sobě je za poslední dobu, asi ten nesmutnější co jsem četla. Ale prostě....tahle kniha je úplně krásný příklad jak do ,, dětské" knížky zapracovat vážné téma a to ještě velmi kreativním a symbolickým způsobem. Autor umí naprosto krásně popsat prostředí, umí vymyslet krásné dialogy....no určitě si to přečtu znovu a časem asi i pořídím domů.... celý text

Nejkrásnější - Příběh Levany 2015, Marissa Meyer

Asi to nebude dávat úplně smysl, ale tato kniha je moje první kniha z Měsíčních kronik...což samozřejmě znamená, že jsem Levanu brala prostě jako postavu, bez znalosti toho, kým je v sérii - krom toho, že tam má cejch záporačky. No a musím říct, že oproti Bez srdce a srdcové královně mi Levana přijde paradoxně jako daleko větší záporačka než právě Srdcovka, i přesto, že obě mají celkem podobné motivy svých příběhů - touží najít své místo ve světě, touží po lásce i přes jejich odlišnosti a nebojí si ušpinit ruce. Ale hlavně byly doby, kdy byly paradoxně jednimi z nejkladnějších postav v jejich příbězích. O to víc je to samozřejmě smutnější....věty typu kdyby pronásledují na každém kroku, a člověk si vlastně říká, že stačilo opravdu málo, a všechno to mohlo být jinak....proč prostě nemůžeme číst knihu o nějakém záporákovi, kterého můžeme hned jednoduše nenávidět? Levanin příběh je velmi zajímavý, autorka opět propojuje starou známou pohádku s prvky nejen moderní doby, ale také přidává své vlastní linky příběhu, které se bravurně napojují na ten, který už známe a vzniká tak opravdu velmi zajímavý a originální koncept. Díky této knize dokážeme víc než z jakékoli jiné pohádky o Sněhurce pochopit Laveninu posedlost krásou, její vztah ke Sněhurce atd - v pohádkách se v tomhle do hloubky moc nejde, ale tady to máme všechno hezky propojené a vysvětlené, a hlavně to dává v rámci příběhu smysl. Co víc dodat? Kniha mě určitě navnadila k přečtení série, jelikož se chci určitě dozvědět víc o tom jak to pokračovalo s Levanou, jestli potom všem došla svého vykoupení, co se stalo se Selene atd. Opravdu mě to zajímá a už se těším až se vrhnu na první díl série. Úplně na závěr chci říct, že autorka dokáže skutečně napsat velmi pozoruhodné a živé charaktery, které se povznáší nad typickou pohádkovskou jednoduchost a plochost - obzvlášt pak jí to jde u záporných postav a jejích osobních příběhů, které v sobě vždy kombinují skvěle vykreslené prostředí a konečně hlubší sondu do nitra postav. Opravdu mě to moc baví číst, a pokud autorka napíše ještě další takový záporácký příběh, tak si ho nenechám ujít. Na závěr se neubráním menšímu srovnání s Bez srdce - Nejkrásnější je samozřejmě daleko kratší, a možná i proto, na mě Bez srdce působilo jako příběh daleko víc komplexně a uceleně a i to prostředí mi přišlo daleko víc rozpracované, ale možná sem i vůči té zemi divů kapánek zaujatá, takže tak....... celý text

Stalo se mi všechno 2009, Eva Urbaníková

Stalo se mi všechno je příběh o ženě, která prožívá jeden z nejčastějších problémů moderního světa nebo světa vůbec - nevěru, a proto, už ten název...stalo se mi všechno, je taková menší hyperbola, a akorát to vypovídá o tom, jaká je Katarína tak trochu hysterka. Takže ne....Kataríno, skutečně se ti nestala ani čtvrtina všech sraček co se dějí jiným lidem, a ano rozchod je sice pěkně naprd, obzvlášt když je tvůj manžel takovej idiot, ale ...není to prostě to nejhorší co se ti v životě může stát. Prostě já to takhle vnímám a upřímně i přesto, že mi Kataríny bylo líto, tak se nemůžu zbavit dojmu, že se k tomu všemu postavila prostě špatně. Zkrátka mi nad jejími myšlenkovými pochody zůstal rozum stát a na hlavní hrdinku byla šíleně pasivní. Tuhle knihu lze hodnotit z mnoha úhlů pohledu. Pokud mám říct, jestli vnímám knihu jako pokračování Všeho, tak to ani omylem....děj se nikam neposouvá, naopak mi spíš přijde retrospektivní , vzhledem ke dvojce. Postavy Lindy a Vandy tam nemají skoro co na práci a jejich příběhový oblouk nedostal absolutně žádný konec. Katarína je navíc poprvé zmíněna až tady mám pocit, takže proč je to jako třetí díl? Jako klidně at tam vystupujou stejný postavy atd, ale není to prostě plnohodnotný díl série. Kdybych měla být upřímná, tak mi z nějakého důvodu tady tolik nevadila ani Linda ani Vanda, jako pořád byly jako nejky dost otravné, a vždycky když se na scéně objevil Jakub tak jsem měla chut křičet, ale nebyl to ani zdaleka takový bizár jako v prvních dílech...takže díky za to. Krom toho, že si dali trojku s Aladárem...to jako fakt. Ale jinak jako kámošky, které si vzali pod svá ochranná křídla takovou chudinku, tak to bylo celkem ok. Příběh to vcelku nemá, začátek nám tak nějak bez větší pointy představuje bývalé milence Kataríny a její práci v pornoprůmyslu, celá ta pasáž je čtivá, a ono celkově celá ta kniha je vlastně dost čtivá, což je určitě plus. A ted už postavy - O Kataríně jsem už svoje řekla, ten konec je prostě jasnej fakáč jejím dětem a všem okolo. Nedalo se to zařídit nějak líp? možná by to chtělo víc ukončit, nebo já nevím no. Jako co víc k tomu říct, toho manžela a jeho mladou lolitku bych nejradši profackovala, aby se jim rozsvítilo, ale i hlavní hrdinka by jednu zasloužila...a to většinou nemám sklony někoho mlátit, ale ...jak někdo může kvůli utajení milenky přísahat na smrt svých vlastních dětí, nebo dělat, že ty děti vůbec nejsou jeho? Nebo proč ženy v této knize kritizují nevěru jako smrtelný hřích a v jiné kapitole se svojí nevěrou ještě chlubí? A takových věcí je tam prostě plno.... Jak to shrnout? Rádoby třetí díl série, který vlastně se sérií jako takovou nemá skoro nic společného, je takovou sondou do života deprimované a úzkostné ženy, která se upla tak moc ke svému manželovi, že i přeze všechno co jí udělal ho stále milovala?!! Pak tu máme nadnesené téma odpovědnosti za poskytování informací o druhých, od ženy, která sama má máslo na hlavě, ale i tak jí nevadí ponižovat lidi tím samým způsobem jako to kdysi udělal někdo jí...nesmí chybět ani dvě BFF žíjící ve svém vlastním lehce zvrhlém, pubertálním a děsivém světě - dvojice Linda a Vanda, které sice pomáhají těžkou situaci hrdince překonat svým osobitým pohledem na svět, ale ve výsledku dělají ty samé trestuhodné chyby. Hlavní hrdinka místo, aby svou situaci řešila víc rozumně, radši vyhledává odborníky na anděly a čakry a nedokáže si dupnout a říct svému muži, že už toho má dost...místo toho se z ní stává obrovská hromada neštěstí.... celý text

Čtyři tetičky a jedna vražda 2022, Jesse Q. Sutanto

Nakonec se to zastavilo na třech hvězdičkách, ikdyž to teda zpočátku vypadalo na plný počet. Mno, prostě jednoduše řečeno mě to ze začátku tak nějak bavilo víc...co víc dodávat. Příběh je originální, vtipný....ale pozor, určitě to není tak, že bych se po celou dobu čtení bavila...občas to bylo hodně vtipné, občas mín, a jindy zase moc ne...ale ten žánr je celkem ojedinělý a těhle knížek není zas tolik, abych měla s čím srovnávat. Ale, ne ...není to pro mě tak vtipné, jak jsem čekala a doufala, že to bude. Celý humor je vlastně postaven na tom, že většinu postavy děsí víc než spáchání zločinu naprosto klasické a banální věci. Například jsou víc v háji z toho, že jim nedovezou kytky, než z toho, že v mrazáku mají mrtvolu, nebo je pro ně těžší říct o svém partnerovi rodině, než přemýšlet jak se té mrtvoly zbavit - no prostě černý humor. A ted už k ději - Maddie, je fajn hlavní hrdinka, občas člověku připadá tak jako na pokraji snesitelnosti, je lehce otravná a věci zbytečně komplikuje, ale její jednání se většinou dá nějak pochopit. Tetičky jsou asi největším zdrojem vtipů, ale od sebe nejsou příliš rozpoznatelné, takže ve výsledku je to jako kdyby ta teta byla tak jedna....asi by to chtělo je víc odlišit, nebo jim místo Tetičko, tetičko říkat křestními jmény. Romance mezi N a hlavní hrdinkou je sladoučká jako svatební dort, ale je možná až příliš nereálné....ano daleko reálnějii působí ta mrtvola v mrazáku. Prostě nebaštim Nathanovi, ze kterého je ted milikonář, že celé ty roky čeká na věčně nerozhodnou a nemotornou, průměrnou Maddie, proč nebyl aspon ženatý, nebo já nevím co - takže ze začátku ten jejich vztah byl roztomilý, u konce spíš takový otravný a na sílu, a ta žádost o ruku ...no prostě too much. Největší výtkou pro mě ale zůstává čtivost knihy, ten začátek byl asi nejsilnější, ale potom už to bylo horší a horší. Nějaké pasáže bavily, některé vůbec...u vtipné knihy bych očekávala, že to člověk opravdu přelouská raz dva, ale nutit se číst vtipnou knihu je něco jako oxymoron. Takže tak........ celý text

Bez srdce 2017, Marissa Meyer

Trochu se ve mně ten zážitek z knihy pere. A to proto, že je to kniha, kterou zároven nesnášíte, ale taky milujete. Nesnášíte jí protože víte, že skončí špatně, ale milujete jí protože má atmosféru, je dobře napsaná, a hlavně nepostrádá emoce. Tak zaprvé, jde samozřejmě o v jádru smutný a melancholický příběh, jelikož vy víte, co byla Srdcová královna zač...o to těžší to navíc ještě je pokud je ta postava zpočátku hodná a vy k ní cítíte sympatie. Já se teda musím přiznat, že mě ty záporáci se zlomenou duší a těžkým životem baví a beru je jako mnohdy ve filmech i jako nejzájímavější postavy...Koneckonců mají nějaký příběh, zjevný vývoj a mnohdy mají prostě strašnou smůlu. Ach jo, všichni nemůžeme dostat svůj štastný konec. No prostě přišlo mi to hodně smutné to číst, protože když postavy pocítili nějaký ten závan naděje a já bohužel s nimi, tak mi bylo jasné že to nemůže dlouho vydržet a že je jen otázkou času až se tam něco pořádně zkazí. Musím se přiznat, že bylo i celkem vyčerpávající číst ty části, které se tam opakovaly pořád dokola, jako námluvy s králem, hrdinčino vzdychání po Šprýmovi atd......těch dejme tomu 350 stránek se to tam prakticky opakovalo a mně to pak už začínalo jít trochu na nervy, a i ty dvě hlavní postavy mi začínaly svými rozhodnutími lézt trochu na nervy. Na Cath se mi líbilo, že jsem nemohla jednoznačně říct, že je mi sympatická....ze začátku mi přišla trošku přecenovaná, lehce vychloubačná a hodně poddajná....potom se to teda začalo zlepšovat, ale pořád mě trošku něčím vytáčela. Šprým byl takový hodný trouba, né jako král, ale Kloboučník byl z nich určitě nejzajímavější. Rodiče hlavní hrdinky byli pěkní tupci, to nakonci jak najednou na ní, že si krále vzít nemusí, mě úplně rozsekalo....to svět neviděl prostě, oni do ní celý život hučí, že musí být to královnou jinak že ji vydědí, když se ona osmělí a řekne jim, že s králem nebude štastná tak ji neposlouchaj a chovaj se jak pitomci a pak tohle. Ono celkově jsem měla pocit, že se naštěstí podařilo autorce celý ten nápad s originem srdcové královny prodat. Nejenom ten svět a i postavy co známe, ale především ten postupný vývoj hrdinky dával smysl, všechno do sebe hezky zapadalo a ta šnůra nevyhnutelné smůly a konce se stávala delší a delší, přesně jak to má v takovém žánru být....prostě to skutečně působí, že naše hlavní hrdinka má důvody k tomu proč se stát takovou jakou jí známe, víme i že se skutečně jednalo o celkem bezvýchodnou situaci.....at už kvůli počáteční zbabělosti hlavní hrdinky, jejím rodičům, odmítání jejího podnikání atd. Zkrátka a dobře ta naděje sice přišla, ale už na ní bylo pozdě a vy jste to chápali, protože najednou všechna ta rozhodnutí do sebe zapadla a už se nešlo vrátit zpátky. Co víc říct, kniha je velmi kvalitně napsaná. V mnohém je překvapivá, v něčem zase tolik ne, je i celkem surová a krvavá, ale do toho příběhu to patří. Staré známé postavy jsou dobře a citlivě napsané viz. Šklíba, Kloboučník.......obzvlášt na tom konci i v člověku mrazí a stává se z toho návykové čtení. Ze začátku je to spíš takové sociální drama, ale je to taky hodně dobré...i když říkám, pár chybiček by se tam za mě našlo. Ale ten celkový dojem z knížky je prostě opravdu dobrý...a pokud máte rádi tyto alternativní pohádkové příběhy, tak vám ho určitě z celého srdce doporučuji. Dokonce jsme se dočkali i prvotních náznaků jak se nám z Cath stává ona legendární královna....musím se přiznat, že v těch chvílích kdy tam začala všechny urážet a konečně říkala co si myslí, jsem se skutečně bavila. Bylo to smutné, ale taky sakra zábavné včetně malého pocitu zadostiučení za všechny ty urážky nebo nadávky....no nic, podtrženo sečteno....autorka jiným autorům ukázala jak správně a dostatečně zábavně psát origin story nám známých postav.... celý text

Vesnice 2022, Kristýna Trpková

Na tuto knihu jsem slyšela jen samou chválu a není tedy divu, že už od začátku jsem měla opravdu velká očekávání. A musím říct....že ta kniha je prostě dobrá...ale že by byla jako něco úplně neuvěřitelného nebo extra ...to úplně ne. Jedná se o velmi povedenou a hlavně uvěřitelnou detektivku, která skvěle splnuje žánr, napínavá je hlavně u konce....můžu ji opravdu doporučit. Je pravda, že takhle seriozní českou detektivku jsem asi ještě nečetla...spíš znám takovéty černohumorové, komediální české detektivní příběhy. Autorka si jak s tématem tak knihou jako takovou poradila opravdu neskutečně šikovně, a asi málo který český autor by byl schopný napsat takto podařenou detektivku. Svým stylem lehce připomíná i komornější cizí detektivky a kdybych nevěděla, že je autorka češka a postavy by neměly česká jména, tak dám klidně ruku do ohně, že je napsaná nějakým ostříleným cizím autorem. A ted už k ději - Postavy super, uvěřitelné, mají své chyby i strasti. Laura byla opravdu skvělá hlavní hrdinka, ale to, že bez vědomí svého partnera se vzdala jejich dítěte, mi přijde prostě neuvěřitelně sobecké a neospraveditelné, obzvlášt když tak jednala čistě ze sobeckých důvodů. Adam byl sympaták, i když je asi zuřivější než by musel být a Daniel mi přišel takový neslaný, nemastný. Doufám, že Laura a Beneš to dají zase do hromady, ale je pravda, že je před nimi opravdu neuvěřitelně velká překážka odpuštění. Musím říct, že velká půlka knihy byla velmi rozvláčná, jako četlo se to dobře, ale přijde mi, že se děj posouval kupředu opravdu velmi, velmi pomalu....výslechy pořád nikam nevedly, některá témata se tam omílala pořád dokola, u konce se to zase rozjelo až příliš rychle. Na jednu stranu se mi líbilo, že se ve vyšetřování Laura postavila na vlastní nohy, na druhou mi bylo trochu líto, že jí v tom Adam kvůli osobním sporům nechal....prostě kvůli svým osobním problémům trochu flinkal svou opravdu hodně důležitou práci, což mi přišlo trochu dětinské, i když vcelku pochopitelné. Konec s Vojtou byl takový neukončený, ono to teda působilo autenticky, v reálném životě se málo co jednoznačně vyřeší, ale pro čtenáře je to trochu nepříjemná studená sprcha, že nějaký hajzlík kvůli kterému tohle všechno, a on si je pěkně hezky na svobodě....jako nevím, jestli to mělo takhle skončit. Těm dětem to život sice nevrátí, ale znáte to...spravedlnost a takový věci. Vždycky jako čtenáři detektivek máme pocit zadostiučení když skončí nějaký velký zloun za mřížemi, a tady u takového mega zlouna jsme oo to byly zrovna připraveni.... celý text

Povídání o detektivkách 2011, P. D. James (p)

Velmi dobře i poutavě napsaná kniha, kterou můžu doporučit nebo skoro až musím milovníkům tohoto žánru. V knize je mnoho zajímavostí, tipů na autory a díla, ale hlavně zamyšlení nad stereotypy v detektivkách, čím se liší detektivky Zlatého žánru s těmi současnými? je vlastně detektivka pokleslým žánrem? Proč jsou detektivky paradoxně oddechovým čtením? Co všechno má vlastně dobrá detektivka obsahovat? Proč některé detektivky nadčasové a jiné ne. I Agátha Christie má své odpůrce. Potřebuje Sherlock svého Watsona? Čím se liší Americký meziválečný styl detektivek s tím anglickým? A mnoho dalšího.....Opravdu skvělé počtení.... celý text

Po stopách českých filmů a pohádek 2017, Radek Laudin

Pro milovníky cestování a českých pohádek nebo filmů...prostě ideál. Hodně obrázků, podrobný popis míst, základní údaje o filmech, ale i zajímavosti nebo kuriozitky z natáčení. Doporučuji mít po ruce při sledování pohádek třeba o Vánocích, to se úplně samo nabízí...po skončení filmu kuknete do knížky a zjistíte kam jet příště na dovolenou.... celý text

Všechny holky, kterými jsem byla 2022, Tess Sharpe

Já vlastně mám trochu problém tuto knihu hodnotit. Na jednu stranu ocenuji celkem originální a neotřelý nápad, na druhou stranu m tahle kniha skoro vůbec nebavila. Téma bankovních lupičů, kteří shodou okolností mají za rukojmí jednu z největších a nejpřekvapivějších podfukářek mi přišlo opravdu hodně zajímavé a přitažlivé, ale to zpracování mi nějak nesedlo. Nedokázala jsem se moc ztotožnit nebo si oblíbit hlavní hrdinku natož její kamarády, retrospektivní pasáže s identitami byly zajímavé a určitě nejčtivější, ale i tak jsem z toho nebyla nijak odvařená. Já nevím no...mně prostě kniha příliš nesedla, hodně těžko jsem se tím prokousávala, styl psaní mi přišel strašně rozvleklý, vadilo mi, že tam bylo hodně hovorů o ničem a nebo stále o tom samým, chvílemi mi přišlo skoro až směšné jak z hlavní hrdinky všichni dělali to největší tajemství ever... každopádně některá témata co tam jsou, mi přijdou hodně zajímavá....třeba to předstírání hodné holčičky a oběti, která musí snášet i šikanu, jelikož je to součást plánu, tedy vlastní hrdost vs peníze.....Jestli z toho bude film, tak to pro mě bude určitě stravitelnější než knížka. Za mě obří zklamání....skoro až o ničem. Tak to na mě působilo.... celý text

Jak se kdysi … 2013, Eva Jančíková

Jedná se o dílu, které připomíná spíše zájmový blok o historii než akademickou publikaci...je v tom, ale problém? Já osobně ho tedy nevidím, to že je kniha napsaná jednodušším stylem je naopak celkem osvěžující. A to obzvlášt pokud si potřebujete dát pauzu od náročnějších publikací plných všemožných termínů. Kniha se něčím takovým nezdržuje a i když neklouže příliš do hloubky, tak nastinuje to nejdůležitější...takže narozdíl od tučnějších knížek vás hned zpočátku neodradí, ale spíše navnadí. Proč tedy ne...člověk si toho i celkem dost zapamatuje a ten zbytek si hold dohledá...což je vlastně dobře, jelikož vás to víc motivuje a pak se vám to i lépe zapamatuje. Takže za mě....se jedná o fajn knížku, která ukazuje, že né každá kvalitní kniha musí být plná akademických mouder, ale dá se napsat i více přístupně....samozřejmě má svoje zádrhely, ale pokud budete kombinovat takovéto knihy s těmi odbornějšími tak určitě chybu neuděláte spíš naopak.... celý text

Odveta 2017, Joelle Charbonneau

Upřímně nevnímám tento díl jako nějaké obří zklamání a ani mi nepřijde, že by nějak radikálně zaostával za těmi předchozími. Jako samostatný díl sice funguje ze všech tří nejméně, to ale nemění nic na tom, že je to díl, kde se opět posouváme v ději. Tento díl je hodně zaměřený na duševní pochody Cii, což může být celkem otravné, ale vzhledem k tomu všemu co zatím přežila to dává smysl. Je zajímavé podívat se na to zpětně a zjistit jaké stanovisko k zabíjení Cia zastávala, a pak si to srovnat s tím co řeší tady...nikdy pro ni nebylo morální rozhodování těžší. Otázka není jestli vůbec někdy někoho zabije. Ale kdy toho člověka má zabít. Není to obvyklé, že by hlavní postavy z jasně bílé neposkvrněné mysli, na konci měla mysl šedivou jako bouřkový mrak. Jenomže opět sem se to prostě hodilo a málokterá z postav tu byla černobílá...dokonce ani Thomas ne. Tedy pokud do toho nepočítáme jeho romantická gesta, ta byla jednolitá a průhledná až až. Takže to nějak shrnu. Cii mi tu bylo líto, to že vůbec byla postavena před takové volby, to že si nemohla být ničím jistá. U Cii mi pořád vadí, že je to až příliš dokonalá postava, která nikdy v ničem neudělá chybu a všechno jí trvá až překvapivě lehce..bohužel tam není ten motiv ztotožnění se a Cia působí až jako nadčlověk. Romantický vztah byl bohužel zase otravný a příliš nijaký, nedotažený a vůbec nikam se neposouval. Thomas tu opět byl strašně plochou postavou až na ten konec, kdy nevíme jestli neudělal něco Stacii. To s přesměrováním a testech na studentech mi vzhledem k uvažování tamějšího světa přišlo vlastně dost logické a jsem ráda, že přežilo více studentů. Ovšem to na konci kdy se tam míchaly pletichy toho a té a toho, tak v tom začal být krapet guláš a úplně nevím co si o tom vlastně myslet, ale to nevěděla ani Cia, která se na konci knihy rozhoduje na to všechno ještě přijít. Já osobně v tom nutně nevidím příslib dalšího dílu, jako mohl by být i nemusel. Takže mě konec přišel realistický a hodilo se mi to tam víc než kdyby se všechno hned vyřešilo a Cia s Thomasem odjeli do západu slunce. Za mě to tedy skončilo asi jak nejlíp mohlo. To se Zeenem bylo smutné, ale jakoby hrozně zrychlené a nebyly tam ty správné emoce jako třeba u smrti Michaela. Zeena jsme jako postavu nestačili ani poznat a Cia se s ním po celý třetí díl vlastně ani neviděla. Kdyby tam bylo lepší budování už od začátku, a ta scéna trvala dýl, tak by možná i ta slzička ukápla...ale bylo to smeteno ze stolu hrozně rychle. Vztahy mezi postavami tu sice byly, ale já nevím no....nové postavy od dvojky mi přišly trochu nedotažené, jako jejich charaktery...ale stačilo by asi málo a byly by fakt cool...jenomže takhle mi celkem dost splývaly až na výjimky. Třetí díl mi utekl strašně rychle a překvapivě i přesto, že se tam vlastně nic moc nedělo. Dostali jsme pár zajímavých odkazů zase ohledně testování, studentů...mohlo toho být víc, ale mě to ke spokojenosti celkem stačilo. Příběh je opravdu velmi jednoduchý a hlavní zápletka se seznamem mi přišla už lehce přitažená za vlasy, ale víc mě znepokojovalo jak si Cia nebyla vlastně ani jistá kdo na tom seznamu je skutečně špatný a kdo ne, a hned by se dala do zabíjení. Ale z hlediska jejího vývoje mi i ta zápletka přišla vlastně pochopitelná - Co všechno je Cia pro to udělat? Po záchranu a odvrácení války by byla schopná i zničit sebe sama a udělat to co v životě považuje za vůbec nejhorší. Tyhle témata prostupovala celou knihou a mě se líbila : Světí účel prostředky? Je správné měnit něco co funguje, ikdyž se k tomu dostanete tou nejhorší možnou cestou? Když zabijete špatné lidi je to vražda nebo cena za mír? Dále třeba o tom jak se člověk mění a jaký dopad na něj mají jeho rozhodnutí. Opravdu zajímavé, donutí vás t přemýšlet i o našich skutečných válkách a problémech. Je správné vybojovat mír krveprolitím? atd. Kniha mohla být určitě lepší. Lépe propracovaná, promyšlená a emoční. Cia se mohla třeba setkat se svou rodinou, mohla se tu objevit na delší dobu nějaká nová neotřelá postava atd. Těch chyb je tam zpousta, ale celkově je pro mě kniha prostě dobrá.... celý text