Kif
přečtené 164
Ladič
2017,
Anna Vovsová
V mém okolí jsem postřehla spíše nepříliš nadšené ohlasy na tuhle knihu. Já jsem přesto byla zvědavá, ocenění by mělo o něčem svědčit, že ano. A musím uznat, že tentokrát se moje názory od názorů mého okolí liší. Jak stylem psaní, tak i tématem se autorka trefila do mého vkusu. Lidské osudy a jejich vzájemné proplétání, minulost propojená s přítomností...Ano, to já můžu. Chvílemi jsem se však, hlavně zpočátku, ztrácela v množství postav. Ke konci se však vysvětlilo, proč tam všechny ty postavy byly, měly svůj smysl. Co mi tam ale malinko nesedělo byla linie se zadluženým Ludvíkem... Ale vcelku vzato jsou mé dojmy pozitivní a jsem jen ráda, že jsem se negativními reakcemi nenechala odradit.... celý text
Vypravěčka
2014,
Jodi Picoult
Vzhledem k velkému všeobecnému nadšení z téhle knihy jsem měla přirozeně velká očekávání. Ta se však tak úplně nenaplnila. Téma knihy samo o sobě je dost silné a zasáhne snad každého. Ale jsem asi náročnější čtenář, než aby mi stačilo jen silné téma a já se z knihy posadila na zadek. V prvé řadě mě štval zbytečně zdlouhavý začátek. Dějová linie Sage mohla být zkrácená o několik zbytečných informací a taky přesládlých scén. Nebavila mě, nesedla mi tam. Stejně tak ani Leo nebyl úplně to pravé ořechové. Ani jednu postavu bych nezrušila, ale zkrouhla. A střídání vypravěče mi taky chvílemi dělalo víc zmatku než užitku. Taky jsem čekala více přiblížení se Josefovi. Zrušila bych několik vyprávění o pečivu a rádoby romantických scén a místo toho více rozvedla Josefův pohled. Na druhou stranu, vzhledem k závěru knihy se asi dá pochopit, proč tak autorka neučinila. Shrnula bych to tak, že pohledy z přítomnosti mi připadaly občas přebytečné, nedůležité a vyumělkované, jen aby přitáhly čtenářskou pozornost. Chtěla jsem se pustit do více knih od autorky, avšak po první zkušenosti si nejsem zcela jistá, zda mi její styl vyhovuje. A k bestsellerům zůstávám stále tak skeptická, jako jsem byla doteď.... celý text
Únava materiálu
2016,
Marek Šindelka
Knihu jsem sledovala na sociálních sítích už hodně dlouho. Byl kolem ní velký boom a odolávala jsem. Hlavním důvodem bylo také to, že ohlasy ze stran, na které spoléhám, nebyly až tak nadšené. A já jsem je asi pochopila. Díky, že mám knihu z knihovny a neutratila jsem za ni peníze. Rozhodně to není nic, co bych nutně potřebovala v mých regálech. Na to, jak je knížka útlá, jsem se nemohla první polovinu skoro hnout z místa. Nemohla jsem se začíst. Nezáživné popisy, při kterých jsem dokonce přestávala vnímat, co čtu, a musela jsem se vracet. Postupně se sem tam objevily pasáže, u kterých už jsem tajila dech - ale nastalo to tak třikrát a na malou chvilku. Téma je lákavé, téma je aktuální. Ale když už je to tak útlounká knížka, mohl nám hrdiny autor trochu více přiblížit. Připadali mi cizí, hrozně vzdálení, což taky umocnil ještě fakt, že jeden z nich dokonce neměl jméno. Od knížky s takovým tématem bych čekala, že se bude "nám Evropanům" snažit přiblížit příběhy uprchlíků - touhle formou to ale nešlo. Nebyli mi sice úplně jedno, ale nedokázala jsem se jim nijak víc přiblížit. A některé pasáže byly šíleně chaotické. Nevadí mi v knihách "tajemné" části, ale do téhle mi tolik nepasovaly. Mohlo v tom být mnohem víc. Mělo v tom být mnohem víc. Závěrem: Průměrná kniha.... celý text
Osamělost prvočísel
2009,
Paolo Giordano
Jedna z těch knih, které jsem nedokázala odložit. A zase jeden z těch životních příběhů, které ukazují, jak důležité je, nebát se otevřít pusu a svěřit se s tím, co člověka trápí. Ukazuje, jak bychom spolu měli mluvit, komunikovat, protože ten druhý neumí přečíst naše myšlenky (i když s některými se to tak občas zdá). Dva lidé, kteří mezi sebou měli unikátní pouto. Dva lidé, kteří mrhali svým štěstím, protože měli pocit, že si ho nezaslouží. Dva lidé, kteří nebyli schopni si říct o pomoc, přestože si dokonce fyzicky ubližovali. Kdyby jen byli schopni alespoň spolu otevřeně mluvit, mohli být šťastnější. Ale oni nebyli. Nechtěli. Zahnali každou šanci na štěstí, i když ji měli přímo před nosem. Krásná kniha. Taková, která vás nutí se nad tím vším zamyslet a která může, pokud to člověk dovolí, něčemu naučit. A takové mne baví asi nejvíc.... celý text
Dánská dívka
2011,
David Ebershoff
Asi jsem čekala víc. Autor měl totiž dobrý nápad. Zpracoval příběh, který je sám o sobě dost zajímavý na to, aby měla kniha úspěch. Ale nebylo to ono. Román mohl být o polovinu kratší nebýt těch zbytečných zdlouhavých popisů naprosto nedůležitých detailů. Ze začátku mi to bylo jedno, ale postupem jich bylo už tolik, že jsem se pokaždé pozastavila nad tím, čemu tím autor prospěl. Ne, nejsem fanoušek popisů věcí, které nenesou v příběhu žádný význam. Další věc, která mi vadila je ta, že když už si manželku Gretu autor tedy víceméně vymyslel a přibarvil, mohl více objasnit její myšlenkové pochody ke konci knihy. Ano, mohu si je domyslet sama, ale stejně mi její jednání už pak nedávalo moc smysl a nedokázala jsem se s tím vůbec ztotožnit. Začetla jsem se, svým způsobem mě to bavilo, ale mělo to své mouchy. V mých očích spíš průměrný počin.... celý text
