Kif
přečtené 164
Máňa a my druzí
2017,
Simona Bohatá
Asi jsem měla větší očekávání. Nebylo to vyloženě utrpení, četlo se to vlastně docela příjemně, ale...nic se tam nedělo. Chaotické vyprávění vzpomínek mě úplně neoslovilo. Nesedlo mi ani přeskakování na časové linii. Jednoduše nemám pocit, že by mi kniha něco dala. Ano, někde mezi řádky se dá pocítit těžkost vyrůstání v takové rodině stejně jako chvílemi vyrůstání v té době. Nicméně jsem toho čekala více.... celý text
Sítě
2016,
Petra Dvořáková
Povídkové knihy asi ani po tomhle kousku nebudu vyhledávat nijak častěji. Přesto jsem ale ráda, že jsem si k tomuhle cestu našla. A už během čtení jsem zvažovala, komu tohle doporučím dál, aby to třeba někomu mohlo otevřít oči. Všechny tři osudy mě dost zasáhly. První určitě nejsilněji, prožívala jsem to neskutečně. Druhý mě šíleně vytáčel, s náboženstvím mám své vnitřní boje a tohle tomu vůbec nepomohlo, právě naopak. Každopádně s těmito dvěma hrdinkami jsem dokázala nějak soucítit, fandit jim, doufat, že se z toho vyhrabou. Cítila jsem se bezmocně, chtěla jsem do příběhu vstoupit a nějak jim pomoci. V případě třetího příběhu...jo, to se toho mísilo víc. Hrdinku jsem opravdu nesnesla a neměla jsem pro ni ani špetku pochopení. Snažila jsem se tam najít tu "hodnou holku", jak samu sebe popisovala, ale nikde jsem nenašla ani zbytek téhle její mladší verze. Nedokážu pochopit, jak touha po takových povrchnostech může dovést člověka do takové situace. Kniha každopádně ukrývá nejedno důležité sdělení a každý čtenář si z toho může vytáhnout to, co je nejdůležitější pro něj. A takové knihy velmi cením. Českou tvorbu mám každopádně čím dál raději!... celý text
Pěšky mezi buddhisty a komunisty
2016,
Ladislav Zibura
Tohle bylo tak bezva! Hrozně dlouho jsem váhala, zda sáhnout po knížkách Ladislava Zibury. Cestopisy mě nikdy nelákaly, bála jsem se, že budu postrádat nějaký děj, že to na mě bude moc nuda. Ale pak jsem se odhodlala a jsem za to ráda a už teď vím, že po dalších jeho knížkách sáhnu určitě znovu. Bylo to vtipné, netáhlo se to, četlo se to více než příjemně. Jo, tohle se mi moc líbilo!... celý text
Eleanor se má vážně skvěle
2017,
Gail Honeyman
Ach, Eleanor. Na začátku mě tak příšerně štvala a měla jsem chuť do té knihy vstoupit, abych jí mohla dát pár facek. Byla mi tak protivná, že jsem knížku skoro odložila a nedočetla. Ještě, že jsem to neudělala! Nakonec mě totiž silně zasáhla a donutila mě zamyslet se nad problémem samoty. Eleanořin příběh je složitý, spousta věci není ani vyřčeno a víme, že si s sebou tahle mladá žena nese obrovské břímě traumatu, který všichni donedávna přecházeli a pomoci se jí dostalo až s hodně velkým časovým odstupem. Jednu věc, kterou mi to znovu připomnělo je to, že se k cizím lidem vždycky chovejme tak, abychom jim nemohli nijak ublížit. Nikdy totiž nevíme, kde se v životě zrovna nacházejí, co mají za sebou, co si s sebou nesou a jestli zrovna to, jak se k nim my zachováme, nemůže být poslední osudová kapka. Tahle kniha je hodnotná. A jako bonus - je napsána hezky čtivě.... celý text
Birk
2017,
Jaap Robben
Věděla jsem, že sahám po něčem, co nebude úplně jednoduché. Už jen anotace mi naháněla husí kůži. Ale ono to ještě předčilo má očekávání. Už hned začátek byl hodně drsný. Malý chlapec, který se musí vyrovnat se ztrátou a navíc ještě i s pocitem viny. Vhled do dětských duší mě vždy velmi zasáhne, tady tomu nebylo výjimkou. Ale ani zbytek knihy mě nenechal chladnou. Sledovala jsem plynoucí život dospívajícího mladíka, prožila jsem s ním několik let na osamělém ostrově. Chlapec, který žije vlastně dost izolovaně od ostatního světa a kterému chybí otcovská autorita, chlap v životě. Zřejmě je tu snaha nahradit si to u souseda Karla, správná volba to ale úplně není a sám to musí cítit. Ale ani ta ženská postava není úplně v pořádku, máma se se ztrátou manžela nikdy nevyrovnala a nenaučila se s tím bojovat. Chová se jednoduše vyšinutě, k tomu mě nenapadá jiných slov. A konec, který je prostě jen děsivý. Jestli jsem někdy zvažovala, že by bylo docela fajn se odstěhovat na opuštěný ostrov...Tak po téhle knize už po tom asi ani netoužím. Děj je zvláštní, tak nějak ponurý, temný a celé dohromady je to neskutečná síla. Kniha mi určitě v hlavě bude ještě chvíli strašit. Což je vlastně to, co od dobré knihy čekám.... celý text
Všichni jsme z toho úplně na větvi
2015,
Karen Joy Fowler
Já nevím. Jakože, jo. Ale taky ne. Četlo se mi to dobře, někdy jsem měla pocit, že naráz přečtu neobvykle hodně, na druhou stranu jsem to četla taky dost dlouho, což mi nějak nejde dohromady. Prostě mi to utíkalo a zároveň se to natahovalo. Nemohla jsem se zbavit pocitu, že hodně z obsahu tam vůbec nemuselo být, případně to mohlo být zkráceno. Místy už mi to přišlo zdlouhavé. Pozitivní ale je, že hrdinka mi byla fakt hodně sympatická. Také to mělo takový ten správný svižný styl, proto se mi to tak dobře četlo. Místy humorné, ale ne nevkusně. A příběh sám o sobě je hodně zajímavý a jelikož jsem četla bez nějakých očekávání a nevěděla jsem o knížce téměř nic, tak mě začátek fakt překvapil. Takže jakože jo, ale jsou tam i nějaká ne. Bylo to dobré počtení, to určitě. Ale mělo to své mouchy.... celý text
Ohníčky všude kolem
2017,
Celeste Ng
Nevím vlastně ani, co k tomu říct. Celeste Ng to opět dokázala. Dostala mě. Naprosto. Vžila jsem se do postav, prožívala jsem to všechno s nimi a teď mi v mém životě něco chybí, nějak mi schází ti knižní hrdinové. Co teď se životem? Autorka vykresluje postavy do detailů, ale v žádném případě nesklouzává k nudným popisům, což velmi cením a obdivuji. Dozvídám se vše důležité, abychom mohli komplikovaný příběh pochopit. Nahlížíme postavám přímo do duše a čtenář si sám může udělat obrázek, názor, může se postavit na stranu kohokoliv a příběh mu to ani nevyvrátí. Každý dělá chyby, každý si s sebou něco nese, což román krásně podává. Zároveň znovu ukazuje důležitost komunikace, která bývá tak zanedbaná. Ano, Celeste Ng umí. Zvládla napsat skvělý román popisující složitou psychiku lidi a složitou síť vztahů - už zase. A i přes mnou neoblíbené popisy jsem se ani trochu nenudila. Stránky jsem otáčela tak rychle, jak už dlouho ne. Jen je mi teď líto, že už to skončilo. A ještě jedna pochvala Odeonu - hrozně mě baví jejich doslovy, vždy mi to tak krásně zakončí ten zážitek z četby.... celý text
Dítě v pravý čas
2002,
Ian McEwan
Kouzelná kniha. Teprve druhé autorovo dílo, do kterého jsem se pustila a musím přiznat, že jsem se přes některé pasáže prokousávala dost těžko a už jsem přemýšlela o tom, že to vzdám, něco mi unikalo...Ale jsem ráda, že jsem to nevzdala, protože na konci mi to všechno dávalo naráz smysl. Stálo to opravdu za to. Silný příběh, po jazykové stránce opravdu skvostné a radost číst. Přesto tu jednu hvězdičku odebírám - právě kvůli tomu, že v některých částech jsem měla problém se orientovat. Jsem nadšená a pro ty, kdo by už váhali zda knihu dočíst - buďte trpěliví, vydržte to, vyplatí se to!... celý text
Malinka
2017,
Dita Táborská
Hodně silná káva. Anotace mě původně trochu odrazovala popiskem "...vtipně vyprávěný příběh...", se kterým asi ani nemůžu moc souhlasit. Ano, pár vtipných pasáží se tam najde, avšak jinak se jedná o dost smutný, depresivní, místy až tragický příběh. Ač se to nezdá a chvílemi už jsem v průběhu pochybovala o pointě a o tom, jak se celá kniha uzavře, tak závěr mi víceméně vyrazil dech. Aneb jak je důležitá komunikace, hlavně v rodině. Protože jinak se lidé navzájem ani pochopit nemůžou. Plusem je určitě ohromná čtivost, nemohla jsem se odtrhnout a nebýt povinností, tak to možná přečtu i rychleji. Ve finále to bylo mnohem, mnohem silnější, než jsem čekala. Ale skvělé. Takové silné příběhy já totiž opravdu můžu, i když mě to často rozcupuje na tisíc kousků. Ale ulpí to, a tenhle příběh mi v hlavě, myslím si, zůstane ještě pěkně dlouho.... celý text
