Efeméra
přečtené 609
Stříbrné město
2021,
Radek Sterakdary Starý (p)
Musím říct, že na prvotinu se tohle fantasy skutečně povedlo! Celý příběh se opírá o skvěle promyšlený svět. Na nic podobného jsem ještě nenarazila a autorova vlastní mytologie mě nadchla. Miliony malých světů, mezi kterými se dá přesouvat, božstvo, principy magie, společenské třídy, to všechno se spojilo v zajímavý a originální celek. Zároveň autor všechny informace správně dávkuje, takže se nemusíte bát, že se v jeho světě ztratíte. Hlavní hrdinka Arila je vlastně poměrně obyčejnou dívkou. Začátek příběhu je pomalejší – autor čtenáři vysvětluje pravidla svého světa a Arila se snaží najít svoje místo. Až později se tato její snaha ustálí a začne se konečně udávat jedním směrem. Na první pohled by se mohlo zdát, že takto zdlouhavý úvod je zbytečný, na druhý má však v ději svoje opodstatnění a mně osobně se vlastně líbil z celé knihy asi nejvíc. Arilina touha dokázat něco velkého byla sympatická a v kontextu jejího světa, kdy se člověk pro vlastní národ neostýchá položit vlastní život, dávala smysl. Přiznám se však, že i tak mi její motivace, kdy si prostě přála stát se správnou hrdinkou, připadala naivní a trochu jednoduchá. Možná by mi její úvahy nad tím, co to znamená být skutečným hrdinou, nevadily, kdyby jich nebylo tolik. Moc jsem si oblíbila Arilina přítele Harariho, jehož neomalené hlášky mě vždycky dokázaly rozesmát. Zajímavých postav bylo ale v příběhu daleko víc, určitě musím vypíchnout Vůdce, který stál v čele hrdinčina národa. Jak byl příběh na začátku pozvolný, na konci hodně zrychlil. Autor se rozhodně s ničím nepáral a na city čtenáře zrovna nehleděl. Masochisticky však musím říct, že klidně mohl na emoce v určitých situacích zatlačit ještě víc. Na konci si pak nechal prostor pro další díl a já jsem opravdu zvědavá, jak hodlá v této sérii pokračovat. První díl určitě hodnotím jako příjemné překvapení!... celý text
Druhá šance
2021,
Adam Pýcha
Tak tohle bylo obrovské překvapení! Přiznám se, od Druhé šance jsem toho zase tolik nečekala, přece jen se jedná o prvotinu. Místo toho jsem však dostala příběh jako z pera protřelého amerického autora, který mě dokázal pohltit a odvíjel se mi před očima jako film. Příběh je směsicí sci-fi s mysteriózními prvky. Autor děj umisťuje do postapokalyptického světa a pohrává si v něm i s časem. Pokud se do Druhé šance chcete pustit, myslím, že je nejlepší, když o knížce nebudete vědět víc než tohle. Protože právě to, jak mě předem nepřipravenou autor hodil přímo do děje a já se musela pídit po tom, co se vlastně stalo, děje a co to znamená, bylo naprosto skvělé. Hlavním hrdinou je Pětka, který na začátku se svojí dcerou putuje vyprahlou pustinou. Ztratil paměť a teď se snaží rozpomenout a všechno pochopit, zrovna tak jako čtenář. Autor však docela často přeskakuje a příběh vypráví z pohledu náhodných i méně náhodných postav. Druhá šance je tak jedna velká skládačka, kterou postupně se správně dávkovanými informacemi dáváte dohromady. Každou chvíli jsem v knize listovala zpátky, abych si spojila fakta dohromady, a hrozně mě to bavilo. A ještě víc mě nadchlo, když jsem zjistila, že cizí pohledy, které autor občas využíval, nebyly tak docela smyšlené - ve skutečnosti do příběhu zakomponoval nevysvětlené záhady, které se opravdu staly. Před blížícím se závěrem nabrala Druhá šance na spádu a po tom plynulém předchozím tempu pro mě příběh možná skončil až příliš rychle. Určitě by mi nevadilo víc vysvětlení (trochu jsem tápala v postavě Elly), víc pocitů Pětky, možná i víc ždímání citů. Ale ani to příliš neovlivnilo můj závěrečný dojem z knihy. Druhá šance mě nadchla a jsem ohromně zvědavá na další autorovy knihy.... celý text
Světla nad močálem
2021,
Lucie Ortega (Navrátilová)
Světla nad močálem mě okamžitě zaujala svojí obálkou a hlavně anotací. Autorka pojala slovanskou mytologii velmi neotřelým (dalo by se říct moderním) způsobem a mně se vážně líbilo, jak svůj svět vystavěla. Močál, navky, bludičky, rusalky, podsvětí, to všechno mělo osobitý ráz. Velmi mě překvapilo, jak se autorka dokázala vyhýbat vyšlapaným cestičkám. Vždycky, když se zdálo, že se příběh vydá určitým směrem, obrátila děj někam úplně jinam, a vlastně se tak často vyhnula klišé. Skvělé byly úvahy na začátku každé z kapitol, plné věcí k zamyšlení a perfektně doplňující celý příběh. Hlavní hrdinku jsem si oblíbila, jen mi dělalo potíž pochopit, proč vlastně sebevraždu spáchala. Ačkoliv její život rozhodně nebyl procházkou růžovou zahradou, možná by mi pomohlo víc pohledů do minulosti zaměřující se na vztah s matkou nebo zkoumající její depresivní stavy. Už při prvních náznacích romantické linky jsem se zaradovala, až mě nakonec mrzelo, že se jí nedostalo víc prostoru. Tohle nenápadné sbližování já ráda. Kvůli tomu, jak málo spolu postavy strávily času, mi potom jisté události na konci připadaly trochu moc hrr, nicméně epilog mě zanechal v příjemném rozpoložení.... celý text
Černobylské dívky
2021,
Anne Blankman
Knížky založené na skutečných událostech čtu spíš okrajově, u Černobylských dívek mě však navnadilo skvělé hodnocení. A musím říct, že jsem udělala vážně dobře, když jsem po knížce sáhla. Přestože na událost název odkazuje, výbuch jaderné elektrárny v Černobylu je pro celý příběh spíš odrazovým můstkem. Autorka ve skutečnosti dává prostor celé řadě témat – domácímu násilí, předsudkům, laskavosti a velmi silně antisemitismu a síle skutečného přátelství. Černobylské dívky ukazují, jak tehdy v Sovětském svazu fungovala propaganda a jak se vlastně celou havárii snažila nejprve vláda ututlat. Middle grade knížky mi pokaždé nesednou, často mám při jejich čtení pocit, že už mi jako dávno odrostlé od cílové skupiny nemají co dát. I Černobylské dívky jsou psány jednodušším jazykem a čtenář nemůže čekat nějaké delší scény a dialogy. O to víc mě překvapilo, jak silné pocity ve mně autorka dokázala vyvolat – přistihla jsem se, že mi příběh přichází na mysl i ve chvílích, kdy jsem nečetla. Jako by Černobyl vybuchl v těchto dnech a všechno bylo pokryté radioaktivním prachem. Jak příběh postupoval, pohlcoval mě víc a víc a po dočtení ve mně nakonec zůstal velmi příjemný pocit. Navzdory době, v níž se dvě dějové linky odehrávají, obě autorka na konci krásně propletla a spojila. Černobylské dívky tak můžu zkrátka jen doporučit, určitě mají co dát nejen mladším čtenářům!... celý text
Miluju tě. Já vím
2021,
Nofreeusernames (p)
Na Miluju tě. Já vím jsem se po Navždycky nehorázně těšila. Hlavní hrdinkou je koneckonců samotná praštěná Ava! Příběh začíná jako správné feel good contemporary – Avě napíše neznámý kluk, který jen tak našel její číslo ve svojí školní skříňce. Náplní první poloviny knihy se tak stává Avino pátrání po tajemném spolužákovi a jejich vzájemné poznávání. Podobně jako v Navždycky se nejedná zrovna o slow burn romanci. Druhá polovina se spíš soustředí na problematiku vztahů, skrytých tajemství a očekávání. To mě trochu mrzelo, protože pomalé sbližování miluju, na druhou stranu by se ale autorka nemohla tolik zabývat jinými věcmi, jakými bylo například rozbíjení romantických představ. A třeba zrovna o tomhle měla Avina kamarádka Mei úžasný proslov. Musím říct, že se mi vážně líbilo prostředí, v němž se Ava ve svém volném čase pohybovala. Její přátelé byli skvělí, a tím nemyslím jen spolužáky ze střední. S hlavní hrdinkou jsem sympatizovala obzvlášť v první půlce knihy, v té druhé se mi občas zdála na proplesknutí. Jenže bez toho by se samozřejmě jako správná postava nemohla vyvinout. Ale vůbec bych se nezlobila, kdyby byla ještě praštěnější. Bylo to osvěžující a fajn! Miluju tě. Já vím je prošpikované popkulturními odkazy, kterých na mě občas bylo možná až moc. Myslím však, že cílová skupina bude nadšená. Chtělo by to takových feel good contemporary mnohem víc.... celý text
