anet8843 přečtené 371

Leah mimo rytmu 2018, Becky Albertalli

Byla jsem na knihu hodně zvědavá, protože Simon Spierse je moje srdcovka, znám ji skoro zpaměti. Další kniha od autorky byla průměrná, tak jsem se těšila, co autorka předvede. Byla jsem docela spokojená. Sláva první knihy se nekonala - protože Simon je prostě tah na branku, dokonalá postava, kterou nejde nemilovat. Tak za prvé ženy queer nejsou aktuálně takový hit jako kluci. Autorka tlačí trochu moc na pilu v otevřenosti, až to místy není úplně ono. Leah je dobrá hlavní hrdinka, uvěřitelná. Není to překladnělá osoba, ale typická osmnáctka včetně svých slabin i pozitiv. Je tak trochu nakrknutá a zmatená, konec střední školy je náročný pro ty, co na ni měli přátelé, to je pochopitelné. Trochu tlačí na pilu, ale kdo ne v jejím věku. Nadprůměr musím říct, nemohu se dočkat na její nejnovější knihu.... celý text

Světla zimní noci 2018, Pam Jenoff

Od autorky jsem četla všechny předchozí knih, které mě vždycky uspokojily. Ale na tuto jsem se už moc netěšila, mám už tak nějak po krk všech těch válečných knih, jež omílají pořád dokola tu stejnou látku. Z počátku nebylo snadné se do knihy začíst, četla jsem ji víc jak týden, což u mě není zvykem. Ale začetla jsem se, kniha se mi nakonec líbila. Motivy v knize nebyly převratné, ale patřily k těm, co nejsou tak stokrát otřepané. Postavy byly skvělé, zajímavé. Líbil se mi vykreslený život Astrid - Židovky, která si vzala nacistu. A stejně tak protipól dívky, která se s nacistou jenom spustila. Když nad tím tak přemýšlím, tak jejich osudy byly dost podobné. Válečná romantika, která obstojí :)... celý text

Třepetavý zvuk ptačích křídel 2011, Adam Georgiev

Tohle bylo hodně silné, vůbec jsem to nečekala. Vůbec nevím, jak knihu správně hodnotit. Je na ní něco hodně děsivého - je o surovosti v té podobě, která mě nejvíce děsí. Ale kniha je také o lásce, o její absolutnosti a surovosti. O tom jak člověka činí slabým. Obrazy jsou zde silné, zvrácené, vzrušující i děsivé. Velmi doporučuji.... celý text

Nouzový výtah 2002, Daniel Handler

Opět další skvělý díl. Tento je hodně akční, děj velmi rychle utíká. Je to takový přelom, od této chvíle už nebudou žádní další poručníci, ale zase se konečně začne více rozvíjet dějová linka o Lemony Snicketovi, Beatrici a celkově této tajemné minulosti. O proti minulým dílům je zde méně humoru, ale o to více absurdit, které prostě k dílu neodmyslitelně patří.... celý text

Strohá akademie 2002, Daniel Handler

Já tu sérii prostě miluju, jsem hodně ráda, že jsem se k ní vrátila. Jsou tam tak úžasné detaily, tajemno, které je nedovysvětleno, ale vyvolává otázky. Miluju ten inteligentní humor, smysl pro ironii a tragikomičnost, až absurdnost. Tenhle díl je prostě hodně vyvedený, přečetla jsem ho za jeden den. Hodně se mi líbil motiv trojčat. Oceňuji tu inteligenci, s jakou autor dokáže vytvářet aluze, náznaky, které dětem sice asi nic neřeknout, ale dospělé potěší. Zástupce ředitele Nero je epická figurka!... celý text

Ohavná pila 2002, Daniel Handler

Znovu jsem se odhodlala k rereadingu celé této série. Zatímco první tři díly jsem četla už asi třikrát nebo čtyřikrát, po šestý díl dvakrát, další díly pak jenom jednou a to už docela dávno. Miluju tuhle sérii, všechno mi na ní dokonalé hraje. Pokud se na to podíváme jako na dětskou knihu, pak je skvěle napsaná, krátká, ale nepodceňuje mladé čtenáře. Velmi obohacující jsou dle mého vysvětlivky cizích slov. Ale i jako dospělý čtenář si přijdete na své. Postava vypravěče a jeho tajemný příběh je úchvatný. Tolik otázek a záhad, které jsou vtisknuty do poměrně jednoduchého příběhu sirotků. Jeho humorné vstupy do děje jsou úžasné. V neposlední řadě musím říct, že zbožňuji ilustrace knihy! Tento díl patří ještě do fáze, kdy mají sirotci pěstouny, což jsou mé o kapku oblíbenější knihy. Opět je tu pitoreskně vykreslena temná atmosféra mizerova. Oceňuji fórek s Georgii Orwellovou, která má ordinaci ve tvaru oka. Tahle série je prostě skvost!... celý text

Má ji rád, nemá ji rád 2017, Sharon J. Bolton

Po detektivce sáhnu už jen velmi zřídka, protože jsem z nich znuděná. Tady mě přilákalo téma spíše než detektivní to psychologické - tedy fenomén žen, které milují vrahy. Byla jsem velmi mile překvapená. I když je kniha hodně tlustá, tak utíká velmi rychle. Po dlouhé době jsem po celou dobu knihy nepřišla na pointu, tedy něco jsem si chvíli myslela, ale pak jsem zase měla pocit, že je to jinak. V rámci žánru je to velmi milá záležitost.... celý text

Kulti 2019, Mariana Zapata

Proboha, já jsem fakt nepoučitelná, proč si tohle jenom dělám? Nejsem fanynka ženské romantické literatury, ale přesto jsem opět neodolala a sáhla po knize (možná je to i tím, že na obálce byla krásná holka - krásným lidem důvěřuji). Knihu jsem rychločtením přečetla za den. Jako první velkou nevýhodu bych zdůraznila rozsah - nesmyslných 500 stran autorka nezvládla utáhnout. Téma fotbalu je sporné - většinou holky, co rády fotbal, nebudou číst takovou knihu, a naopak milovnice romantiky nechtějí číst 80 procent knihy o fotbalu. Stereotypní zápletka o "záporákovi" s temnou minulostí, kterého vyléčí mladá dívka už asi nikoho neokouzlí. Tady bylo jenom velkým překvapením, že se veškerá romantika odehrála na necelých posledních sto stranách. A o erotice v této knize ani nebudu mluvit. Věta "jeho fialový naběhlý žalud jakoby na mě pomrkával" mě bude děsit ještě asi dlouho. Ptám se proč jen málo ženských autorek umí vykreslit dokonale erotickou atmosféru? No, prostě pro mně to nebylo. Dočetla jsem a nazdar.... celý text

Na obtíž 2019, Colleen Hoover

Nemůžu tomu uvěřit, ale po dlouhé době kniha od autorky, která mě bavila a začetla jsem se do ní! To už jsem opravdu nečekala, ale autorce se povedlo vytvořit zajímavý, netradiční příběh. Jednotlivá rozuzlení v ději jsem neočekávala, líbily se mi netradiční témata. Hodně se mi líbila postava Lucka jako pansexuála, který do rodiny přinesl trochu více otevřenosti. Jako pořád to je klasický cajdák, od autorky nic jiného čekat nejde, ale tenhle má alespoň jiskru.... celý text

Nabarvené ptáče 1995, Jerzy Kosiński

Knihu jsem si přečetla až po tom, co jsem viděla film. Upřímně jsem si nebyla moc jistá, jestli už jsem jí kdysi nečetla, protože mi splývá téma s Plechovým bubínkem, Velkým sešitem, a ještě jednou knihou, co si nepamatuji název. Jsem překvapená, ale film byl dle mého zdařilejší než kniha. Film byl málodějový - spousta bolestných obrazů, výjevů, které nedávaly dohromady ucelený, jasný příběh, divák se v mnohém dohadoval, byl v tom jako hlavní hrdina - zmatený, nejistý, sledující všechny ty hrůzy. Kniha byla až moc vyumělkovaná. Poláci to mají ve zvyku - přehánět a stylizovat. Není nutné uměle vytvářet hrůzy a větvit jednu za druhou, protože si pak čtenář zvykne a je mu to už tak nějak jedno. Hodně tady je kritizován agitační konec, ale to respektuji vzhledem k době vzniku. Ale celkově mi tu chybí nějaké to vyústění, poetika konce, kterou si režisér filmu dokreslil. Co se týče krutosti, nechutnosti. Moc nechápu, proč by tohle někoho mohlo pohoršovat nebo snad donutit knihu odložit. Tohle byla válka. Co mě daleko více děsilo byl primitivismus, vždyť to není ani sto let zpátky. Uvažovala jsem chvílemi, jestli to náhodou ještě v nějakých východních vesničkách pořád tak nějak nefunguje. Knihu hodnotím jako lehký nadprůměr, stojí za přečtení, ale zas taková pecka, jak jsem po filmu očekávala to nebyla.... celý text

Mágové 2009, Lev Grossman

Opravdu se mi asi ještě nikdy nestalo, že bych měla tak silně rozporuplné city k jedné knize. Vůbec nevím, jak jí mám hodnotit, protože něco na knize považuji za naprosto geniální, zbožňuji to, uchvátilo mě to, ale zároveň toho hodně považuji za naprostou ztrátu času tedy spíše zbytečně popsaného papíru. Začněme tím pozitivním. Naprosto miluju postavy knihy. Je úžasné, že se nejedná o další teenage fantasy cajdák o odvážných, krásných mladých, co prožívají lásku a dobrodružství. Ne, je to o mladých lidech, kteří jsou zlomení. Každý má své temno, svou bolest, která vyvěrá na povrch a ničí jejich životy. Hlavní hrdina je úžasně vykreslený - není to žádný dokonalý hrdina, ale jedinec trpcí depresí. I když pomalu dostává vše, co od života chtěl, tak prostě nedokáže být šťastný. Eliotta nejde nemilovat - mladík, jehož charisma a schopnosti překonávají jeho neatraktivní vzhled, přesto je zlomený, a tuší, že jeho konec bude na dně sklenky alkoholu. O Janet toho moc nevíme, ale očekávám něco úžasného. Alice je přesně to, co na hrdinech nesnáším, ale i to tu má své místo. Dále miluji temnotu tohoto příběhu. Násilí, erotika (od orgie, přes animální sex až po trojku) a tragedie (úchvatný je příběh Emily!) a smrt. Co mi naopak nesedí je celý ten magický humbuk mě nějak extra nezaujal, což je paradoxní, já vím. Všeho bylo příliš, hodně vleklé, že jsem to jenom tak přelítla na ty pasáže lidského charakteru. Kniha by mohla mít o sto stran méně, a vůbec bych se nezlobila. Přiznávám, že hlavní motivací je pro mě vztah Eliotta a Quentinna, proto jsem do toho šla ještě před tím, než se kouknu na seriál. Jejich vztah nebude rozpracován nějak detailně, ale už teď se mi hodně líbí (sleduješ svého kamaráda při felaci, jsi naštvaný, že si o to neřekl tobě, ale jinak je pro tebe velké překvapení, že jste se líbali u trojky). Celkově bych knihu hodnotila jako nadprůměrnou - to, co se mi na ní líbilo převažuje to, co bych u jiné knihy nezkousla a odložila ji. Těším se na další díly, očekávám od nich více. Pro mě to není fantasy trilogie, ale příběh o depresivním hlavním hrdinovi na pozadí divného fantasy příběhu.... celý text

Je to jinak, mami 2019, Tamara Tainová
odpad!

OBSAHUJE VÝSMĚŠNĚ SPOILERY. Předem bych ráda řekla, jak moc jsem se na knihu těšila. Vypadala moderně, krásný přebal, slibovala boření mýtů o homosexuálech. A pocity po přečtení? Dlouho mě kniha takhle nenaštvala. Skutečně jsem dlouho nečetla nic tak stereotypního a urážlivého jako je tenhle škvár. Od počátku mi kniha připadala jako nějaký devadesátkový román pro ženy. Jednoduchý děj, podivné rozhovory, které byly protkané sošnými monology některých postav jako z mexické telenovely. Postava Sofie byla tak otravná, že to ani není možné popsat - dle mého vložené alter ego autorky, vždy chápavá pro nás měla cajdavé sluníčkářské kecy. V knize najdete snad naprosto každý myslitelný stereotyp o homosexualitě. Setkala se někdy autorka s homosexuálem? Uvědomuje si, že to není žádná "skupina lidí", ale jednoduše člověk, jednotlivec? Tahle kniha měla jenom potvrdit všechny homofóbní kecy o promiskuitě a nešťastnosti všech gayů (ano, všichni homosexuálové v knize dopadnou tragicky .- protože gay prostě nemůže prožít hezký život vedle fajn partnera, jasně!). Shrňme si to - jedna postava spáchala sebevraždu (gay), jednu znásilnil otec (lesba), jedopho zmlátil vlastní otec (gay), jednoho nechal zavraždit otec jeho milence (gay), jeden byl zavražděn (gay). Teda nevím, jak to chodí u Slováku, ale co prosím??? Navíc všichni se bytostně báli, že by je vyhodili kvůli orientace z práce - to jako fakt? Chápu, že to ještě ne vždy mají homosexuálové snadné, ale tohle? Autorka se snažila gradovat děj, ale místo toho vznikla tak trapná komika, jakou nezvládá ani mexická telenovela. Přehltila děj absurdními dramatickými prvky, takže to ve výsledku bylo prostě jenom směšné, ne tragické. Za autorku je mi tady prostě neskutečně stydno. Kdyby tohle bylo napsáno před 20 lety, tak si řeknu OK. Ale v roce 2010 napsat takový pamflet, a ještě se u toho tvářit, jakože tím gay komunitu zpřístupní okolnímu světu... Chci se jednou dožít, že v Čechách/na Slovensku bude napsána kniha o lásce mezi dvěma muži. Člověk k člověku, ne homosexuál k homosexuálovi. Tohle by mělo zapadnout do devadesátek a zůstat tam!... celý text

Vypálená nenávist 2018, Angie Thomas

O téhle knize bylo hodně slyšet. Téma rasismu je stále aktuální trend v young adult literatuře, takže jsem po knize bez váhání sáhla. Příběh je o rasismu. O černém rasismu, ale i bílém rasismu. Zajímavý vhled do problematiky, která je nám poměrně vzdálená, abych byla upřímná. Některé prvky jdou vztáhnout samozřejmě na rasismus vůči Romům, ale tady je to ještě posunuté. Život v ghettu známe jenom z filmů, nevěděla jsem, jak moc aktuální tento problém je. Líbilo se mi, že kniha zvažovala i opačnou myšlenku - policajt vyhodnotil velmi špatně situaci, protože měl strach. Takové chyby by se neměly stát, ale dějí se. Skvělý je také vhled do světa gangsterů a prodavačů drog. Na knize se mi hodně líbí, že nepodává všechno jednostranně, i když většina postav má tunelové vidění, tak se díky širokému spektru můžeme na věc podívat větší optikou. Přesto je kniha pro mně spíše politickým prohlášením, příběh byl upozaděn, místy vyloženě vleklý. Ráda jsem si knihu přečetla, ale hodnotím ji na vahách kladů a záporů jako lepší průměr.... celý text

Olga 2019, Bernhard Schlink

Na knihu jsem se docela těšila, příběh Předčítače (viděla, nečetla) se mi dost líbil, a tady to vypadalo na velmi působivé romantické drama na pozadí 20.století, což mám ráda. Ze začátku se kniha četla opravdu dobře, hodně se mi líbila, druhá část byla slabší a dopisy vyloženě nuda. Hodně jsem čekala na pointu, ale žádné wow se bohužel nekonalo. Ohledně Eika to snad bylo jasné každému čtenáři od první zmínky o něm. Odstřel to samé, to fakt nebylo překvapení. Upřímně jsem si myslela, že se dozvíme nějakou pravdu o Herbertovi. Pro mně je toto docela zklamání. Neurazí, nenadchne, ale za mně promarněná šance.... celý text

Srdcerváči. Kniha 1 2019, Alice Oseman

Tohle je hodně milá, něžná záležitost, při které jsem pořád jenom vydávala zvuky "roztomilosti". Není to žádný velký, silný příběh - to by asi ani nešlo v takovém rozsahu. Kresby jsou jednoduché, ale moc hezké. Děj je také hodně jednoduchý, bez větších myšlenek a přesahů, ale plní svůj účel, nic mi v něm nechybí. S jazykem jsem měla drobný problém, chápu, že angličtina a čeština jsou rozdílné jazyky, ale místy působí některé překlady až komicky. Celkově je to povedený kousek, těším se na další díl.... celý text

Blízko obzoru 2017, Jessica Koch

Je hodně zvláštní hodnotit knihu, která je napsána jako autobiografie. Je až neuvěřitelné, že se něco takového stalo ve skutečnosti, ale skutečně stojí za to, aby se o takových tématech psalo. Od počátku se kniha četla velmi dobře, byla psaná jazykem romantických/dramatických příběhů pro ženy, což mi trochu ubíralo na prožitku. Hodně to připomíná slaďárny - průměrná dívka se zamiluje do krásného "bad boye" s tajemným příběhem. Jessica vypráví příběh svým pohledem, což je jistě dost přibarvené jejími emocemi, které cítila, dle mého to nejde brát fakticky. Konec už se dost vlekl, spousta toho tam bylo navíc. Další knihy, které autorka na toto téma vydala mě už úplně nelákají, tohle mi stačilo. Kniha stojí za přečtení kvůli obsahu, zpracování bylo průměrné, ale chápu, že dílo má tady hlavně terapeutický význam.... celý text

Linie krásy 2006, Alan Hollinghurst

Linie krásy byla hodně náročná kniha - velmi hutná, s mnoha přesahy a narážkami na politiku, umění a mnoha dalšího. Není to nic pro každého to je snad jasné. Mnoha komentujících zde zmiňuje Nicka jako zbytečného člověka, tedy že jeho život byl zbytečný. Snad. Ale které postavy tam neměly zbytečný život? Nick měl dvě obsese - krásu a láska. Ano, on oba své milence miloval, ale oni nemilovali jeho. Pro oba byl jenom zdrojem sexu a pobavení. AIDS jako téma je neskutečně silné a bolestivé. Neumím si představit, jak strašné musí být dostat rozsudek pomalé, bolestivé smrti, které nešlo zabránit. Díky bohu za dnešní medicínu! Kniha nebyla snadná na čtení. První část byla skvělá, dynamická a utekla rychle. Druhá část byla až příliš hutná, rozvleklá až jsem se místy ztrácela v postavách a večírcích. Závěrečná část byla naopak až moc rychlá. Byl to velkolepý čtenářský zážitek, ale musím přiznat, že mi asi některé souvislosti utekli v té míře informací, podobností jednotlivých scén (což mělo v ději samozřejmě význam). "Miláčku, půlku dnešní noci jsem strávil s jazykem v tvém zadku, takže jestli si sundáš košili, nijak zvlášť šokovat mě to nebude."... celý text

Oni 2019, Mark E. Pocha (p)
odpad!

Přečteno za dvě hodiny. Neočekávala jsem, že to bude dobré, myslela jsem si, že se bude jednat o pěkně zvrhlou, nechutnou béčkovou záležitost. Ale tohle nebylo ani béčko. Nevadí mi jazyk, nevadí mi vulgarita, nevadí mi zvrhlost (i když ta se moc nekonala), ale vadí mi, že je to hloupé, primitivní. Autor se asi bude odvolávat, že jsem to nepochopila, ale pardon, na tom se nedá nic nepochopit. Pokud to byl záměr - napsat to jako brak, schválně vyhrotit primitivnost žánru, pak ok, tleskám, ale obávám se, že to tak nebylo. Tohle opravdu někomu přijde drsné a zvrhlé? Slabé!... celý text

Muž, který miloval Yngveho 2013, Tore Renberg

Tahle knih byla velké překvapení. Šla jsem do ní s vidinou LGBT tematiky, ale to se vlastně až tak nekonalo. Kniha je úžasná sond do reálií 80s - 90s, je hodně bohatá na informace (někdy trochu až moc) z oblasti kultury, politiky a mnohého dalšího. Jarle je angažovaný, zajímá se a přemýšlí o světě kolem sebe, což dělá knihu hodně zajímavou. Kniha není o homosexualitě jako takové. Já v tom viděla lásku člověka k člověku. Krásná sonda do mozku mladého jedince, který se nečekaně, avšak fatálně zamiluje. Jeho pevně postavený svět a hodnoty se otřesou, ale on není schopen se s tím vypořádat. Líbí se mi, že je Yngve vylíčen jako úplně obyčejný, ničím výjimečný (což se na konci knihy ukáže jako naprostý omyl), i přesto se pro Jarleho stane dokonalý. Pět hvězdiček dávám, protože mě konec knihy dostal tak, jak jsem nečekal. Pointa knihy je hodně bolestivá, smutná, děsivá... Už od scény na večírku jsem měla slzy v očích, ale poslední kapitola... Trochu jsem si vzpomněla na Dej mi své jméno, motiv toho, jak to dopadne, když jedinec nemá odvahu žít podle svých citů a raději se nechá unášet tím, co je pro většinovou společnost správné. Tady to v sobě nese ještě tragický prvek, který nechci spoilerovat. Moc mě mrzí, že další knihy nejsou v překladu k dispozici. Kniha nebyl úplně snadná na čtení v češtině, tak nevím, jestli bych to zvládla v angličtině.... celý text

V klubíčku štěstí 2019, Anna McPartlin

Na knihu jsem byla hodně natěšená, slibovala skvělý příběh. A dostála tomu výborně. Příběh i zápletka byly úžasné, do konce jsem netušila, co se s Jeremym a Ravem stalo. Konec mě opravdu hodně překvapil a rozesmutněl. Jako liberálně smýšlející člověk se hodně těžko vyrovnávám s faktem, že jsou kolem nás pořád ještě homofóbové, a co mohou napáchat. Vyprávění bylo na mě trochu moc zdlouhavé, daleko více bych ocenila více kapitol z pohledu Jeremyho. Některé části byly až nudné, nedynamické. Za to hvězdu dolů, kniha mohla mít klidně minimálně o 50 stran méně. Ale celkově skvělá kniha s úžasným poselstvím.... celý text