Linie krásy

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Společensko-kritický román z lepší anglické společnosti vypráví příběh jednadvacetiletého mladého muže, který se snaží zakotvit mezi společenskou smetánkou. Kniha reflektuje čtyři dramatické roky života Nicka Guesta, mladíka ze skromných poměrů a absolventa Oxfordu, který má možnost bydlet v honosném londýnském domě konzervativního poslance Feddena. Hlavní hrdina, prahnoucí po lásce i dobré společnosti, je doslova uhranut lidmi, kteří ho obklopují. Záhy však poznává svou první lásku, Lea, jenž je jeho společenskému postavení na hony vzdálen. Děj knihy se odehrává v Anglii v osmdesátých letech dvacátého století, během vlády M. Thatcherové a jeho nedílnou součástí je obraz tehdejší politické situace. Zároveň zde autor popisuje nesnadnost klidného života pro homosexuála ve společnosti snobů a tzv. lepších lidí....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/22_/22209/linie-krasy-cbl-22209.jpg 4.2107
Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Odeon
Orig. název:

The Line of Beauty (2004)

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (21)

Kniha Linie krásy

Přidat komentář
VladiKlaisner
12. září

Knihu jsem vybrala do Čtenářské výzvy náhodně, netušíc co mě čeká. Zažila jsem jednoduchou linii třech příběhů v časovém sledu čtyř let. Krásně napsaný příběh "hosta" Nicka, toužícího po rovném vztahu milostném, přátelském i společenském. Celou dobu jsem mu fandila, byla s ním, zatracovala ho, abych se na konci rozbrečela. Tleskám a stále se nemohu vymanit z linie krásy.

anet8843
11. srpna

Linie krásy byla hodně náročná kniha - velmi hutná, s mnoha přesahy a narážkami na politiku, umění a mnoha dalšího. Není to nic pro každého to je snad jasné.
Mnoha komentujících zde zmiňuje Nicka jako zbytečného člověka, tedy že jeho život byl zbytečný. Snad. Ale které postavy tam neměly zbytečný život? Nick měl dvě obsese - krásu a láska. Ano, on oba své milence miloval, ale oni nemilovali jeho. Pro oba byl jenom zdrojem sexu a pobavení.
AIDS jako téma je neskutečně silné a bolestivé. Neumím si představit, jak strašné musí být dostat rozsudek pomalé, bolestivé smrti, které nešlo zabránit. Díky bohu za dnešní medicínu!
Kniha nebyla snadná na čtení. První část byla skvělá, dynamická a utekla rychle. Druhá část byla až příliš hutná, rozvleklá až jsem se místy ztrácela v postavách a večírcích. Závěrečná část byla naopak až moc rychlá.
Byl to velkolepý čtenářský zážitek, ale musím přiznat, že mi asi některé souvislosti utekli v té míře informací, podobností jednotlivých scén (což mělo v ději samozřejmě význam).

"Miláčku, půlku dnešní noci jsem strávil s jazykem v tvém zadku, takže jestli si sundáš košili,
nijak zvlášť šokovat mě to nebude."

Dudek
16. června

Uznávám, že je to docela chytře vystavené. Neustálá repetičnost, napojení Nickova osobního života na dění v politice a naprosto skvěle popsaná nabubřelost a všudypřítomná póza. Občas je to trochu ubíjející, nicméně tady je třeba autorovy přiznat, že ubíjející úmyslně. Hollinghurstovi se tak daří ze čtenáře udělat skoro až diváka či součást všech těch hloupých a prázdných večírků. Závěr je fakt vážně efektivní. Všechny děje ohledně Nicka jsou provázané od prvního momentu, a na posledních stránkách se to ukáže v plné síle. Takže ano, uvědomuji si, že Linie krásy je dobrá kniha a nějakou dobu ve mě budou i určité momenty vyznívat. Jako čtenáře, takového který dává přednost naprostému čtivému mainstreamu, mě však úplně neuhranula a v určitých momentech mi dávala docela zabrat.

ondras666
22. března

Knihu jsem četl jako druhou od tohoto autora a přistupoval jsem k ní s despektem. Po zklamání z Cizího dítěte mi tahle kniha doslova vyrazila dech.
Hlavní hrdina Nick, gay z nižší společnosti, se snaží zapadnout do té vysněné, krásné. Bavilo mě sledovat jeho vývoj v hierarchii, to jak si užíval výsluní a mamon, který mu byl poskytnut. A na konci ten obrovský pád na tvrdou zem.
Autor si lehce pohrává s homosexualitou a nenásilně ji začlenil do celého díla. Milostné scény nejsou nijak vulgární a kniha by bez nich vlastně nebyla úplná. Stejně tak jako bez Madam.
Velice se mi kniha líbila a jediný, kdo mi opravdu celou knihu kazil zážitek a vadil mi, byl Gerald.

Dak83
10. února

Výborně napsaná kniha o jednom vcelku zbytečném životě. Nick je homosexuál, který si plní své životní sny, tím, že se nechává hýčkat a vydržovat příslušníky britské konzervativní elity. Od úplného začátku je jasné, že mezi ně nepatří a i přes svůj - do poslední chvíle skálopevný - dojem, že je přece součástí rodiny,nakonec pozná, že košile je vždycky bližší než kabát. Krizová situace vyjeví jeho zoufalou naivitu v plné parádě. Kniha má dvě roviny - jednu sexuální, kdy Nick se svou homosexualitou až překvapivě snadno (skoro by se chtělo říct - i na dnešní poměry) proplouvá prostředním konzervativní smetánky v době vrcholícího thatcherismu a počínající epidemie AIDS; a druhou třídní - titul z Oxfordu pro něj má být vstupenkou do světa moderní aristokracie, chlapců, co spolu mluví, ačkoliv on sám pochází ze středostavovské maloměstské (a v jeho očích nesnesitelně přízemní) rodiny. Obojí se nakonec ukáže jako mylný předpoklad a tvrdý pád na zem nedokáže zbrzdit ani jeho pověstný smysl pro estetiku a umění, ona eponymní linie krásy, která se vine dějem celé knihy a prostřednictvím autorova vytříbeného jazyka ozvláštňuje, co by jinak byl nejspíše tuctový příběh o vzestupu a pádu. Vedle jazyka jakým je psána, činí knihu vyjímečnou a hodnou přečtení především Hollinghurstova schopnost popsat atmosféru Anglie 80. let napříč všemi společenskými vrstvami i jeho zachycení homosexuální touhy ve světle všudypřítomné hrozby smrtící choroby.

Amalberga
09. února

V průběho čtení knihy se mne zmocňovaly protichůdné pocity, neustále jsem byla konfrontována s Nickovým chovaním, které jsem spíše neschvalovala. Připomněl mi prototyp zbytečného člověka. Celé čtyři roky se téměř vůbec neposunul v psaní doktorské práce, bloumal se po velkolepých společenských událostech, od ničeho k ničemu, a nakonec se vztahy, pečlivě budované Nickovými submisivními úsměvy, tajnůstkářstvím a zamlčováním pravdy rozpadly, dokonce i přátelství s Tobym započaté již na Oxfordu (vůbec to působí jako kdyby život po Oxfordě pro většinu lidí znamenal konec nejlepších let života) a Nick se konečně vrátí tam, odkud přišel. Přestože si hodně prožil a jeho bohatí přátelé ho na posledních stránkách příběhu vlastně zradili, hodili přes palubu, nezdálo se mi, že by se Nick z těch čtyř let nějak poučil, opustil svou roli pozorovatele, nikoli aktéra, života poněkud zkyslé společenské smetánky.
Důležitým motivem knihy je Nickovo zalíbení v krásnu. Řekla bych, že dost často byl krásou spíš oslepován, kvůli ní přehlížel nesprávné jednání a nemyslel na následky, dobře je to třeba viděl na románku s Wanim a kokainovém úletu.
Nemůžu říct, že by se mi kniha nějak zvlášť líbila (nejvíc mě bavil začátek a potom až závěr knihy), bylo těžké vydržet sledovat bezpáteřního Nicka a jeho často velmi hloupá rozhodnutí, ale rozhodně se o knize nedá říct, že by byla špatná. Od Hollinghursta si zřejmě už nic dalšího nepřečtu.

petrarka72
11. ledna

Tohle je taková krása... Gay-Gatsby v anglických osmdesátkách. Pětkrát S: snobárna, sex, sebeironie, sny a smrt. Nickovy čtyři roky u Feddenů: od nevinnosti k vyčerpání, od soulože u kompostu v soukromé zahradě po soulož před zrcadlem, od rozjařenosti a žízně po životě k momentu, kdy "bukvice padaj jako mouchy", čekání na Thatcherovou, volby, AIDS a účtování, "přirozenost proměnit oblíbeného domácího mazlíčka v obětního beránka". Do nejmenších podrobností promyšlené situace, vynikající popis prostředí a atmosféry, odrážející se od psychického naladění postav, přesné vystižení, co s člověk udělá čas a snaha jen tak proplouvat... Užila jsem si to nesmírně.

sgjoli
17.11.2018

Tuto knihu jsem četla na doporučení kamaráda a vlastně jsem mu vděčná, že mi knihu doporučil, protože jinak bych po ní asi nikdy nesáhla. Což by byla škoda. Je to trochu náročnější čtení a vyžaduje čtenářovu plnou pozornost, ale ten poetický jazyk je prostě skvělý. A nastínění té doby, kdy se příběh odehrává, je také skvělé. Knihu jsem si moc užila.