Adele02Přečtené 467
Vývoj postav skvělý a některé myšlenky až vtíravé. Ale jinak mi přišlo, že se tam kromě scének v divadle a dlouhých dialogů nic neděje, strašně se to táhlo a Jesenius je povětšinou exemplárním příkladem blbce. Konec se mi nelíbil. Věřím, že bych se k dílu ještě někdy byla schopná vrátit, ale to spíš kvůli těm myšlenkám.
A... tohle bylo o čem, přesně? Dvě hvězdičky za některá slovní spojení a hříčky, nad nimiž jsem se až zasmála.
Ve vlnách vína stopíme svou vášeň! Ve vlnách vína stopíme svou duši! Ve vlnách vína stopíme svou vášeň!
Občas to působilo jako říkanky a některé básně si byly až příliš podobné, ale celkově se to četlo dobře. :)
Z hořících keřů, jež vyšlehly do tmy bytosti jejich, vanou k nim slova Rozhněvaného, a větry, jež v žízni toužili píti, sytí jen plamenů žízeň.
Strašná nuda. I když jsem se to snažila brát jako pohádku, bylo to strašně přitažené za vlasy a děj se neskutečně táhl.
Za mě docela zklamání. Některé myšlenky pěkné, ale moc mě to nebavilo.
Bylo to hnusný. Fakt, fakt hnusný. Ale dostala jsem přesně to, co jsem čekala.
O Vančurovi jsem od gymplu slyšela mnohé a příliš chvály to nebylo. Měla jsem z jeho děl trochu obavy - ale upřímně? Nebylo to ani trochu tak hrozné, jak všichni říkali. Jistě, neustálá přirovnání a dost velká obraznost zřejmě mluví za své, ale podle mě to bylo srozumitelnější než třeba Šrámkův Stříbrný vítr. A četlo se to příjemně.
Kde, kdeže tu dočekáš se odpovědi na všechny své otázky? Je člověk a... zabije se. Nechce už býti. Ale, jak je to možné, že už nechce býti? Většina scén mi trochu splývala a ztrácela jsem se v návaznosti, ale jazyk toho díla je naprosto geniální. ♥
Uf. O tomhle díle jsem toho slyšela hodně a ano, asi jsem měla určitá očekávání, ale absolutně jsem nečekala, že dostanu tohle. Bála jsem se, že to snad ani nedočtu, ale jak se v půlce přidala nová postava, tak už se to dalo daleko líp. Ovšem: Co proboha všichni vidí na Heathcliffovi? Tuhle otázku jsem v hlavě převalovala po celou dobu čtení. Pokud bych měla vybrat ta největší zlatíčka celého díla, tak je to Edgar Linton a Hareton Earnshaw. Ale Heathcliff? Tohle má být člověk, o němž vám někdo řekne, že je „krásný, jak ji miluje"? Na tom nebylo romantickýho absolutně nic! On byl hnusný na Catherine, ona hnusná na něj, a co předváděl potom - vždyť to je tak příšerný člověk. Když jsem dočetla Pýchu a předsudek, moc jsem nechápala, proč všichni berou za největší ideál Darcyho, ale po tomhle je Darcy romantik největšího kalibru. Pardon. Ale Heathcliff není romantik a je všemi strašně zidealizovaný.
To Čapkovo vizionářství mě děsí čím dál víc. Opět skvělé drama s neskutečným přesahem.
Člověk u toho hned dostane chuť se zase podívat na seriál. Klasický boží Sherlock a stejně boží kresba.
Mno. Upřímně, jsem z toho trochu rozpačitá. Celková myšlenka psychického zdraví a metaforizace deprese mi přišla skvělá. Ale nějak mě to k sobě netáhlo. Některé věci mi přišlo těžší uvěřit a děj se v sobě povětšinou prostě jen plácal. Nejsem tak úplně zklamaná, ale zároveň ani ohromená.
Uf. Rozhodně jedna z knih, která vás donutí nad životem trochu přemýšlet. Je neskutečné, v jak rozdílných světech žijeme.
První díl sérii, který pokaždé spolehlivě obrečím, jak knihu, tak film... a je zřejmě úplně jedno, kolikrát se k jednomu z toho dostanu. Ohnivý pohár je v mnohém vyspělejší a je jasné, že s nadcházejícími temnějšími tématy bude ještě víc. A stejně si myslím, že by byl Voldy ten nejlepší řečník vůbec.
Místy z toho stále cítím jen trochu víc okecávané drama, což mě někdy trochu brzdilo ve čtení, nejsem zrovna fanoušek sáhodlouhých monologů přes dvě stránky. Ale Wilde má něco do sebe, myšlenka celého díla je skvělá, a kdybych si měla zvýrazňovat pasáže, asi bych popsala celou knihu. Nemůžu říct, že s postavami ve všem souhlasím, ale že měly něco do sebe? To rozhodně.
Chytlo hned na začátku a už nepustilo. Jasně, drží si to pohádkové vyprávění, ale i tak tam je pár překvapivých zvratů. A celková obraznost? Geniální. Víc takových retellingů, prosím!
Jediné, co mi běží hlavou, je ta věta z pohádky: „Jak může člověk zradit člověka?" Spousta věcí, které mi nejdou na mozek. Spousta věcí, nad kterými se mi chce plakat a hystericky křičet. A autorce patří neskonalý obdiv za její sílu.
Upřímně, moc nevím, co si o tom myslet... Teodoro je strašně nepříjemný vypravěč. Jedna z nejsobečtějších postav, o kterých jsem kdy četla. A naprostá většina dialogů mezi sourozenci se odehrávala jak mezi mimozemšťany. Mělo to větší potenciál. Ale četlo se to příjemně a ta linka mezi Teem a Wendy (...byť bych teda svýmu skoro-příteli asi neříkala „kámo"...) byla docela roztomilá.
Pořád je to stará dobrá Škola dobra a zla. Čte se to skvěle, postavy jsou super, ne všechny zvraty se dají čekat a stále si na Chainanim cením toho, že svoje postavy vůbec, ale vůbec nešetří. Místy už se to trochu točí, ale stejně jsem zvědavá na další díl.
Jsem ochotná přijmout, že ryze romantické příběhy jsou samé klišé, jednoduché postavy a poněkud odhadnutelný děj, ale tohle na mě bylo přesto trochu moc. Postavy na proplesknutí, jak Alice, tak Hikaru jsou absolutně nepoužitelní a za to, co předváděli na konci, bych jim ten konec ani nepřála. Připadalo mi, že se celý příběh točí v bludných kruzích, některé situace vyhrocené na maximum, jiné dost přibarvené, což leckdy působilo až zbytečně, když bylo jasné, k čemu to vede. Vývoj vztahů minimální. Bohužel, ale za mě je Tokyo Story zklamání.
Sice to říkám pokaždé, ale řeknu to znovu; jen Maas je schopná napsat takovou bichli a stejně spojit naprosto všechny detaily k sobě v tom nejepičtějším wow momentu. Postavy perfektní, svět perfektní, miluju ty její zvraty a ten pocit, jak to všechno zapadne do sebe. Konec naprosto mega, těch posledních necelých dvě stě stran byl fakt masakr. Ráda bych dala pět hvězdiček, ale to si budu šetřit na další díly.
Nebylo to tak vtipné jako předchozí díly a dost dlouho jsem z toho byla docela mrzutá. Začátek byl strašně zmatečný. A jo, jsou tam trochu nedomyšlené věci, ale celkově se mi to líbilo. Reichis je aspoň pořád stejný Reichis :D Spíš 3,5*.
Wow. Tohle teda byla jízda. Cením autory, kteří své postavy nešetří, a tady jsem moc zvědavá, kam se to vyvine!
Detailně zpracovaný rozklad osobnosti a lidské psychiky. Už jen kvůli tomu jsem zvědavá, co přinesou další díly.
Příběh v sobě skrývá veliký potenciál, po jehož rozvinutí by to klidně mohla být vynikající fantasy. Ale na prvotinu to je nápadité a četlo se to příjemně :)
Já si to chtěla šetřit, fakt. Nešlo to. Všichni si to přečtěte, víc nemám co říct.
