Nejnovější komentáře
„Silné.
Co se nám opravdu děje a cosi myslíme, že se nám děje? A co manipulátoři kolem nás? Spousta otázek. A svíravý pocit kolem žaludku i z pouhého čtení příběhu. Co teprve cítí ten, kdo to prožívá.....“... celý text
— lencin
„Přidávám se ke všem těm, kterým během čtení ukápla nějaká ta slza. Nečetlo se mi to lehce a sebezpytně musím říct, že ačkoli vychovávám jen vlastní děti, nedělám pro ně zdaleka tolik, co autor pro ty své, a že jich je hodně!
Tato kniha mi ukázala, že je co zlepšovat a že zlobení je jen zrcadlení problému.
Díky za tu zkušenost, byť jen čtenářskou.“... celý text
— Artim
„Tento příběh se moc nepoved“
— Luigi1
„Kniha působí velmi lacině.
Spíš než historická fakta sledujeme sexuální putováni hlavní hrdinky, která je neustále unášena, rádoby mučena a zneužívána. Ovšem v jejím podání se to jeví jako báječná jízda a nikdy nekončící mejdan.
Je zde dokonce uvedeno, že semtam nějaké znásilnění nemůže mladé silné ženě nijak uškodit. Vy toho naděláte.
Dokonce při jednom dalším únosu či útěku se připojí k putujícím sebemrskačům, kteří táhnou v krajem tak, jak je pambu stvořil a šlehají se důtkami. V noci pak účastníci tohoto zájezdu stáli frontu na naši krásnou bezbožnici. Myslela jsem, že cesta má být pokáním za jejich hříchy, takto se ale smaží v ohni pekelném asi dodnes.
Také výlet do harému byl bezva. Dozvěděla jsem se, že odalistky jsou ženy, které si sultán vybere více než jednou. Není těžké uhodnout, kdo patřil mezi 4 vyvolené… své si užila i s eunuchy ( jsou dva druhy eunuchů, bez nádobíčka- ti mají šikovné ruce a jazyk, a s nádobíčkem bez možnosti se udělat, stojí jim furt, jupí ), a s kámoškami v harému se také nenudily, uměly volný čas pěkně vyplnit ( k tomu měly i různé učební pomůcky) .
Po návratu ke své paní jí pak dlouho a podrobně musela vyprávět svá barvitá dobrodružství a předvést jí, co se nového naučila. To už jim bylo oběma přes 40….
A ano, do toho se také vedou války, muži v nich umírají ( bezva, musíme ti sehnat nového ženicha) nepřátelé se napichují na rozžhavené kůly a odsekávají se jim hlavy.
No, Sodomagomora, děsnej škvár.“... celý text
— Aghatte
„Tak tohle bylo suprový zakončení“
— Luigi1
„Mělo to docela spád“
— Luigi1
„Nejdřív jsem ke knize přistupovala trochu skepticky, ale hned u první kapitoly mi doslova spadla brada. Jedna z nejlepších motivačních knih. Schwarzenegger je velice přátelský a činorodý a rozhodně mu nestoupla sláva do hlavy. Cení si každého, kdo mu pomohl na vrchol. Neváhá ze své pozice nezištně pomáhat ostatním. Místo, kde je dnes, si zasloužil a tvrdě na tom pracoval.“... celý text
— Jara.v
„Začátek pomalý ale pak se to rozjelo“
— Luigi1
„Celou knihu mi bylo víceméně líto Kryštofa, který byl vylíčen jako hlavní záporák. Mrzelo mě, že mu autorka nedala více prostoru a nerozvedla například, kdo byl jeho biologickým otcem. Richi ze začátku působí jako správňák, když dá ruce pryč od Veroniky a doporučí Kryštofovi, aby se šel léčit. Na druhou stranu se po rozchodu Kryštofa a Veroniky s ní pouští velmi rychle do vztahu, což by správný kamarád neudělal.
Veronika na mě celou knihu působila jako velice povrchní pozérka. Autorka ji popsala jako neodolatelnou, což působí velice neuvěřitelně a nepravděpodobně. Veronika měří dvojím metrem. Kryštof jí hodně ublíží, ale že by po znásilnění téměř ihned skočila do postele se svojí kamarádkou je divné...
V knize mi vadilo několik nesrovnalostí jako např.: na vodě staví u stánku jen muži (jako správný vodák vím, že poměr mužů a žen na řece je 1:1) nebo Richi neví, kdy Veronice začíná škola, když tam sám ještě před necelým rokem chodil, tudíž musí znát vysokoškolský systém.
Zvrat knihy, na který jsem po desítkách stránek cukrování čekala nakonec přišel, ale postavil Kryštofa ještě do horšího světla, ve kterém působí jako maniak a Veronika s Richim jako andílci.
Ke knize se určitě nevrátím.“... celý text
— Bell@
„Byla to milá kniha, ale tak nějak jsem čekala víc než jen souhrn toho, jak probíhá terapie se zvířaty.“
— zuzi1162
„Bohužel jsem si před touhle knihou přečetla Dáma kontra strelec, takže jsem neměla moc příležitosti si užít pátrání po vrahovi Růženky. Konkrétně u dánovek je naprd, když předem víte, kdo je vrah.“... celý text
— Karenina967
„3,5* Nejsem úplně největší fanda detektivek, ale přesto se k této autorce ráda vracím a poslech jejích knih si svým způsobem užívám. Píšu svým způsobem, protože některé části mi přijdou vleklé a zdlouhavé, ale na druhou stranu si užívám charakteristiky jednotlivých postav, ty má vždy velmi dobře popsané a vystavené. Vraha jsem zatím nikdy neodhadla, takže to je pro mě také příjemné, ale celkově tak nějak nejásám nebo jak to nazvat. Za mě je to spíše takové neurazí, nenadchne. Za mě ideální poslech, to mi vyhovuje, ke čtení jako takovému se nejspíš u této autorky nedostanu.“... celý text
— Zuzvil
„První seznámení s tímto žánrem. Ale jak ho vnímáme my, a jak oni? O tom mluví odborník:
Čínská čtyřverší … o nichž se dá říct, že slova ustrnula, ale smysl pokračuje dál bez konce. Čínská duše si uvědomuje, že vše, co je vyjádřeno slovy, barvami a zvuky, nedokáže přesně vystihnout skutečnost, a proto nalézá svůj domov mimo slova, barvy a zvuky. Slova využívá k evokování nedefinovatelného, zvuky vyjadřují ticho a barvy beztvarý prostor. A to všechno slouží k evokování ducha. Imprese nemá být konečná, ale je jen jakousi předehrou k dlouhé řadě vizí a pocitů. Je plná narážek, které věčně trvají a nedávají nám obraz konečné dokonalosti, jsou to obrazy zahalené do hávu nekonečnosti našich nejjemnějších myšlenek.
Většina těchto básní sice mluví o přírodě nebo o blízkých věcech, ale nejde o fotografické záznamy jednotlivých faktů, ale o jemné pastelové náčrtky intimních prožitků.
I když Mathesius neuměl čínsky a spíše přebásňoval, povedlo se mu to a my se mohli trochu seznámit s čínskou duší.“... celý text
— Pablo70
„Knížka splňovala naprosto všechno, co od thrilleru očekávám. Krátké, napínavé kapitoly, prolínání dějových linek z minulosti a přítomnosti, rychlý spád, žádné zbytečné popisy. Jediné, s čím mám asi trošku problém, je pak takový hodně rychlý závěr, klidně bych si to vychutnala a nechala vysvětlit trošku víc.“... celý text
— Verunka289
„Zajímavý pohled na příběh Davida a Bat-šeby. Ano, mohlo se to všechno takto odehrát. Nemuselo, ale mohlo. Literárně jsou některé části knihy perfektní a jiné drhnou.“... celý text
— Pentlička
„Zatím nejlepší Bengtsson, parádně odvyprávěno. Doufám, že tu brzy vyjde i Submarino.“
— Disease
„Krásný, dojemný příběh psího kamaráda Gumpa. U druhého dílu jsem díkybohu už nebrečela tolik jako u jedničky, ale i přesto mě osudy zvířat strašně moc dojímají. A opět mě knížka utvrdila v tom, že mám raději zvířata než lidi. Zvířata jsou tak strašně čistá, oddaná, milující. A pokud je některé zlé, většinou za to stejnak může jeho majitel.“... celý text
— Verunka289
„Skvělá oddechovka,i když pár emočních momentů to taky mělo.Hezká knížka,užila jsem si jí.“
— Lenndy
„Na jednu stranu mi to přišlo čtivé, brala jsem to jako "smyšlený příběh". Po knize jsem sáhla kvůli tématu budhismu a jógy, sice to nebylo úplně špatné ale čekala jsem něco trochu jiného“... celý text
— tereza0684
„Tak sme sa 40 rokov od vydania v USA (!) dočkali českého vydania. Je to o to nepochopiteľnejšie, že napr. Cintorín zvieratiek sa v ČR dožil šiestich reedíicí (ak rátame aj e-booky). Priznám sa, že nerozumiem, prečo práve táto novela nebola dodnes u nás vydaná v žiadnej Kingovej zbierke, či bol nejaký divný problém s autorskými právami alebo čo. Smutné je, že nám to neprezradí ani samotný vydavateľ na obálke. Keď už predávam niečo exkluzívne, snažím sa to patričným spôsobom odprezentovať, nie? No, asi nie. Nevidím problém v tom, že „len“ novela vyšla v samostatnej knihe. V minulosti v ČR takto vyšla poviedka Skvrna od Gillian Flynn, má na 72 stranách, takže 136-stranový Cyklus vlkodlaka oproti nej pôsobí ako románový monument na úrovni Pána prsteňov a Temnej veže (ehm). Ako u nej, ani u Cyklu vlkodlaka nevidím malér v nízkom počte strán, ale žiaľ v oveľa dôležitejšej veci: a tou je kvalita. Nepáčilo sa mi to, bolo na tom príliš vidno špecifické pozadie vzniku. Ak som to správne pochopil, pôvodne sa malo jednať o ilustrovaný kalendár, kde by ku každého mesiacu King napísal hororový text a bolo by to sprevádzané ilustráciami, ale keďže bol King ťažký grafoman už na začiatku 80. rokov, tak počet znakov „prekvapivo“ nebol schopný dodržať a tak napokon nevznikol kalendár, ale „obyčajná“ novela. Na výsledku je to poznať. Nie je to klasický príbeh, lež útržkový pohľad do života obyvateľov mestečka terorizovaného vlčím mužom. Až ku koncu sa zjaví niečo, čo by sme azda mohli nazvať dejovým oblúkom. Cyklus vlkodlaka zaujme najmä vizuálnou stránkou. Je v ňom prehnane povedané viac ilustrácií od Bernieho Wrightsona, než samotného textu. Bernie sa podieľal na niekoľkých komiksoch (Bažináč je skvost) a zahanbiť sa nenechal ani tu, hoc objektívne nemôžem povedať, že by som padol na vlkolačí ňufák tak, ako napr. pri Bessovom Draculovi (keď už sme pri komiksoch). I tak ale jeho výtvory predstavujú vysokú školu kresličstva a to dokonca do takej miery, že by som si tento banálny príbeh radšej predstavil vo forme komiksu. Zvláštne je, že jednotlivé obrázky sú štýlom natoľko odlišné, až mi to na prvý pohľad pripadalo ako práca viacerých autorov. Našťastie predsa len je to King, takže sa vytasí s viacerými vcelku príjemne originálnymi vecami, ako je vydierania vlkolaka skrz korešpondenciu (!), jeho pomerne nečakaná identita, alebo prítomnosť chlapca na vozíku a jeho dobráckeho strýka. Film s Garym Buseym sa mi páčil viac a už ten nebol žiaden zázrak. Béčkarský dojem vo mne vyvolalo vydanie v podobe flexoväzby, čo je vraj čosi medzi pevnou a mäkkou väzbou, ale mne to pripomínalo klasický paperback. Ako Stephen, aj ja mám pre paperbacky slabosť, ale tu si to pýtalo tvrdú väzbu (a väčšie rozmery a iný druh použitého papiera, nie toto lesklé čudo).“... celý text
— Ivan Kučera
„Druhý díl byl také skvělý a jsem opravdu ráda, že jsem tuto dobu nezažila. Udržovat lidi ve strachu, ty jejich "donucovací" metody, udavačství...“
— Mišák240
„Z kniha jsem byla naprosto nadšená. Čtivě napsáno, skvěle podáno. Zejména ženská psychologie je zvládnutá na výbornou. Mužskou psychologii nejsem schopná posoudit, ale ta mi přišla povrchní a málo rozpracovaná.“... celý text
— Janulica
„Povidka s hodne klise, ale bylo to hezke. Jednoduchy pribeh, u ktereho by jste spis chteli vedet, co bylo dal. :)“
— Ticiana
„Člověk si při čtení rozšíří i obzory, protože se dozví, jak to dříve fungovalo v cirkusech, panopticích a zoologických zahradách. Irena Dobrovolná navíc stvořila netradiční vyšetřovací dvojici historika Benedikta Knesla s jeho praktikantkou Klárou, kteří záhadě zábavního parku přijdou na kloub, není tedy vyloučeno, že se s nimi potkáme i v nějakém dalším odloženém historickém případu, já bych si volné pokračování ráda přečetla.
Celá recenze v recenzích.“... celý text
— Terkaodkafe
„Poslední a zároveň nejnovější kniha, která se mi od autorky dostala do rukou, se mi líbila nejméně. To musím otevřeně přiznat. Předpokládám pochopitelně, že to bylo tím tak neskutečně smutným příběhem malé Cácory. O knize toho bylo již napsáno tolik, že bych se jen musela opakovat, proto se dnes pokusím být stručnější. V každém případě se mne osud jedné malé holčičky, které byla odepřena láska a náklonnost (nejen) její vlastní matky, hluboce dotknul. Navíc se sama v poměrně útlém věku musela poprat s něčím strašným a je tedy jasné, že se to snažila nějakým způsobem vytěsnit a překonat. Pro mne je taková situace naprosto nepředstavitelná - a jsem za to ráda, přestože jsem si samozřejmě dokonale vědomá toho, že takových případů existuje celá řada. A (bohužel většinou) nikdo těmto obětem nepomůže... Pokud jde o knihu, tak zde ani jedna z postav nevzbuzuje byť ty nejmenší sympatie, dokonce ani Cácora ne. Lítost určitě ano a snad také svým způsobem pochopení, ale jinak je to hodně depresivní a těžké čtení. Možná dokonce nejtěžší ze všech knih, které autorka napsala? Řekla bych, že rozhodně ano.
Na závěr hodnotím plným počtem, ale tentokrát především za kvalitně zpracované téma, které by nikoho nemělo nechat chladným...“... celý text
— 85098211
„Z povídek doslova čišela beznaděj. Všichni hrdinové jsou unavení životem, neschopní cokoliv změnit nebo se o to alespoň snažit. Životem pouze líně proplouvají, nemají žádný cíl nebo sen, za kterým by šli. Neříkám, že vše musí končit happyendem a všichni mají o něco stále usilovat, ale zde mi chyběla alespoň malá jiskřička naděje a víry, že život je přece fajn.“... celý text
— ropotamo
„Knihu jsem měla již nějakou dobu doma, většinou si čtu recenze, před čtením, tak jsem neměla očekávání a počítala s tím, že se budu nudit a nutit do čtení. Ale to se vážně nekonalo. Čtivě napsáno, byla jsem napnutá, kam to povede. Bylo to psycho? Bylo, ale vtáhlo mě to do děje, že jsem ještě včera v noci musela dočíst. Jinak co se týká chování postav, zejména rodičů, kteří mají dceru, která má evidentně trauma, to je pro mě naprosto nelogické, ale i takoví lidé žijí mezi námi. Hodnotím 5*.“... celý text
— teepe
„Čteno jen díky výzvě, jinak by mě téma nezaujalo. Nakonec se z toho vyklubal čtivý příběh.“
— Mandy412
„Začátek série s Laurel Snowovou nám představí geniální agentku FBI. Ta si jede odpočinout na svátky od práce, ale v jejím rodném městě řádí sériový vrah.
Místo klidné dovolené tak začne pátrat společně s rangerem Huckem Riversem, horským urostlým samotářem.
Podezřelých je velká spousta, vodítek málo a ženy dál mizí a mrtvoly přibývají.
Musím říct, že na detektivku je toho v knize o mrtvolách a vyšetřování vlastně celkem málo. Pokud si vždycky říkáte, že byste chtěli větší prostor pro osobní linky vyšetřovatelů, tady ho rozhodně dostanete. Místy zabrousíte spíš do žánru románu a červené knihovny, dozvíte se o mnoha postavách tajemství, přijde pár zvratů a překvapení.
Věřím, že milovníkům krimi může být příběh proti srsti, objevuje se spousta nonsensů, některé situace jsou nejen neuvěřitelné, ale vyloženě nereálné, občas jsem si i já říkala: “Cožeee? Proč? Co děláš?!
Ale když člověk přestane srovnávat s Chrisem Carterem a prostě jen čte, krásně to utíká a hlava u toho odpočine.
Oceňuji dělení do kratších kapitol, opravdu se kniha četla sama.
4/5
Budu moc ráda, když mě budete pro další recenze sledovat na IG: little.monday a FB: LittleMonday - Rádi čteme“... celý text
— Littlemonday
„Osudy zvěrolékařek, jejich dětí a vnoučat jsou touto třetí knihou završeny. Celá série je čtivá a každý jednotlivý díl něčím poučný a inspirativní.“
— Ivetaa