ropotamo komentáře u knih

Ač je dílo více než 200 let staré, téma je stále aktuální a nadčasové a sice jak z tvora (ať již člověka nebo zvířete, v tomto případě tvora stvořeného Frankensteinem), který není vlastně ani zlý ani dobrý, takový nepopsaný list papíru, lze vlivem prostředí učinit monstrum. Hodné zamyšlení.

Krásný a smutný příběh. Sice útlá knížečka přečtená za chvíli, ale intenzivní a velký obsah.

Kniha se mi moc nelíbila. Spíše než humorné mi to přišlo absurdní a chvílemi až za hranou. Už jsem od autora četla lepší. Občas jsem měla pocit, že se autor snaží až násilně být vtipný a vyšlo z toho takové panoptikum.

Musím přiznat, že jsem čekala víc. Zločiny žen byly napsány plytce a ne příliš poutavě. Dvě a půl hvězdy dávám za rozhovory.

(SPOILER) Nebylo to špatné, ale jako thriller bych to tedy neoznačila. Pro mě to bylo velmi předvídatelné. Jediné, co mě tedy trochu překvapilo, byl Lukáš, ke kterému mi ta vražda prostě nesedla. Hlavní postava Aneta mi přišla docela otravná. Jinak to nebyla špatná kniha, taková na navození pohodičky u kávy.

Krásně napsáno. Příběh jedné naprosto obyčejné rodiny, jaké jsou všude kolem nás. Paní Chalupová prostě ví, jak napsat poutavě o obyčejných lidech a jejich osudech.

Trochu slabší než první díl, ale pořád se to čte velmi dobře a rychle.

Svižné, čtivé, předvídatelné. Žádný literární skvost, ale čte se to rychle a dobře. Už po pár stránkách mi bylo jasné jak se to bude vyvíjet dál, ale musím přiznat, že ne vše jsem odhadla (třeba Enzo překvapil). Nejvíc mě bavila Nina.

Příjemné, oddechové čtení bez výrazné dějové linky a zápletky. Děj jen tak pomalu plyne bez nějakého napětí. Vyloženě kniha vhodná na léto k bazénu. Žádná kvalitní literatura, ale na relax dobrý.

Musím říct, že se to četlo dobře. Jednoduchý jazyk jaký očekáváme od oddechové četby. Jenom bych asi v rodině ponechala přinejmenším jednoho normálního člena. Tady máme přehlídku nenormálnosti. Zatrpklá matka, vyšinutá Týna, myšlením v pubertě zaseklá Magda a naopak pubertální, avšak mentálně dospělá Iva. Jako třešnička na dortu zbabělý ňouma David. Na jednu rodinu trochu moc.

Autorku mám ráda, ale tohle tedy nebyla moc povedená kniha. Téma je skvělé, jen to zpracování bylo nudné. Emilie se ještě dala číst, ale Melina byla nesympatická a vůbec se mi tam nehodila. Zhruba v půlce jsem si říkala, že to vzdám, ale nakonec jsem to dočetla. 3 hvězdy dávám za to, že je to Jodi a za informace o Shakespearovi.

Námět i zápletka na výbornou, avšak zpracování pokulhává. Zbytečně rozvláčné a postrádala jsem alespoň trochu napětí.

Taková milá, trochu naivní povídka s dobrým koncem.

Četlo se to dobře, bylo to napínavé a nebýt Boba, bylo by to i uvěřitelné. Dlouhověký, samoléčící se Bob byl na mě příliš. Mám ráda mysteriózní knihy, při jejichž čtení vás mrazí a vy si říkáte, co když je to možné. Takhle to Bob zkazil.

Jakob Kuisl a jeho rodina mě prostě baví. Trocha napětí, trocha romantiky, trochu obyčejného života.
Příjemné odreagování.

Žádný literární skvost to není, ale kniha je čtivá, postavy veskrze sympatické. Výborné odreagování.

Dle anotace: vzrušující, napětím nabitá cesta do minulosti. Neřekla bych. Tajemné příběhy, které se odehrály v minulosti tu samozřejmě byly, ale určitě ne vzrušující a napínavé. Literárně tedy také žádný skvost. Na druhou stranu se člověk něco dozvěděl o našich luzích a hájích, takže 3 hvězdy.

Spíše než-li cestopis se jedná o deník, ve kterém je popsána cesta se všemi úskalími a dále myšlenky cestovatele. Místy je to čtivé, místy nudné. Nicméně smekám za odvahu, vytrvalost a houževnatost Mika Horna.

Milé, úsměvné, rychle přečtené.

Solidní námět, bylo to čtivé, jako oddechovka od těžšího čtení, proč ne. Co mi vadilo, byla zbytečná překombinovanost v poslední třetině knihy a samozřejmě zmínění Československa jako země pomalu neandrtálců.