Loď plná nevěst

Trvalo mi strašně dlouho se začíst a málem jsem to vzdala. Naštěstí jsem to vydržela a nakonec mě kniha nadchla.

Kniha mě vůbec nebavila, nedočetla jsem, což se mi stává málokdy.

Jojo Moyes prostě umí! Opět krásný, romantický, dojemný příběh a ještě založený na skutečných událostech. Rozhodně doporučuji!

Potenciál byl velký a za mě teda ne úplně využitý... ale i tak jsem si knihu užila :)

Co s 5. úkolem ČV 2026 (kniha se odehrává v uzavřeném prostoru)? Ponorkových knížek mám hodně přečtených, tak jsem se inspiroval v žebříčku knížek k úkolu. Letadlová loď jako náhrada za záoceánské parníky mě zlákala, zvláště, když se příběh doopravdy stal. Chvílemi to bylo trochu natahované, ale nakonec jsem úspěšně s lodí doplul z Austrálie do Anglie a jsem vcelku spokojen. Ženám se knížka bude asi líbit i víc, ale musím přiznat, že jsem vůbec netrpěl a dávám pěkné čtyři hvězdičky.

JoJo je má oblíbená autorka, ale tohle bylo hodně špatný. Strašně zdlouhavý, o ničem, hrozně jsem se do knihy nutila a měla snad rok rozečtenou. Pořád jsem doufala, že se kniha rozjede, ale bohužel, a proto ani nedoporučuji.

Oproti jiným knihám autorky byla tohle taková slabší verze standardu. Dost dlouho mi trvalo se začíst a pochopit střídání postav a taky zapamatovat si kdo je kdo. Námět příběhu je velmi zajímavý, naštěstí, a tak když se začalo vyprávět o konkrétních životech nevěst a námořníků už to mělo trochu šťávy. Představa co ty holky podstoupily pro lásku k muži, kterého znaly jen pár týdnů….klobouček

Na tuhle knihu jsem se hodně těšila, protože díla od této autorky mám ráda. Bohužel musím říct, že mi příběh nějak nesedl. Stále jsem čekala kdyz se začtu a ono nic. Celé to bylo rozvleklé a pletly se mi postavy. Škoda.

(SPOILER) Skvělé čtení, autorce jsem se dosud vyhýbala jako spisovatelce pro ženy, ale tohle bylo něco úplně jiného. Samozřejmě i romantika se našla, zejména trochu umělý "obal" celého příběhu, ale naštěstí samotný obsah byl velice realistický (na základě faktů, doprovázený citacemi z dobových periodik, zpráv i životopisů) a hlavně nečekaně silný. I slzy tekly...
Nikdy jsem neslyšela o přesunech válečných nevěst/novomanželek z kontinentu na kontinent, přitom jich muselo být po světě opravdu hodně a potřebovaly se po dlouhé válce dostat za svými manžely do jejich domoviny (a své budoucí), když je potkaly povětšinou doma při jejich zahraničním vojenském nasazení. Válka tedy skončila, všichni se vraceli domů a někde takto organizovaně vlády pomáhaly, pokud bylo jak. V tomto případě už nebyl k dispozici žádný zámořský parník, tak se využila vojenská loď, a to ne jen tak ledajaká, ale letadlová, jen mírně předělaná na převoz pasažérů - výtahové šachty pro letadla se přebudovaly na provizorní ubikace pro ženy (kajuty po 4). Letadla zůstala na palubě. Plně naložený ohromný kolos, který občas vídáme ve filmech, byl neskutečný: téměř 1100 členů posádky (mariňáci, strojníci...) a 655 mladých vdaných žen-"nevěst", o mnoha palubách, zejména ohromné letové palubě, se vydal na 6-týdenní plavbu z australského Sydney do anglického Plymouthu, tropickými vodami (s jedinou zastávkou a možností jít na břeh - v Bombaji), Suezem, Gibraltarem, Biskajským zálivem, kde ještě zažil požár strojovny a do cíle jel na jediný motor a s pomocí remorkérů se zdárně dostal do cílového přístavu - s ohromným zástupem natěšených manželů a jejich rodin.
Nesmírně dramatické samo o sobě, celá organizace a (ne)očekávané strádání ve vedru, nepohodlí, s nedostatkem vody, interakcemi mezi mužskou posádkou a obsluhovanými i hlídanými stovkami žen... A nespočet osobních dramat až tragédií (telegramy přijaté po cestě někdy nebyly pro ženy příznivé a některé musely být vysazeny a vráceny zpět do jejich domoviny).
Autorka se soustředila na jedinou kajutu, čtyři naprosto odlišné Australanky, a jejich osudy, které byly opravdu barvité a nekončily rozhodně vždy sluníčkově. Dívka z farmy ve vysokém stupni těhotenství, šestnáctiletá obhroublá dívčina, vojenská zdravotní sestra sloužící v Pacifiku, s jistou "minulostí", a dcera z bohaté rodiny vyšších vrstev (na tu dokonce čekala v Plymouthu její vlastní rodina, která se přepravila později rychleji letecky). V každém případě všechny do jedné jely do úplného neznáma, jiné země, samy, s minimem vlastního majetku a osobních věcí, navíc mnohdy své novomanžely vlastně viděly jen krátce a některé i před lety v době světové války.
Bylo to pro mne ohromující čtení, ve všech směrech. A pro zúčastněné, ať ženy, nebo muže, včetně kapitána lodi, to bylo náročné dobrodružství, a jistě i zážitek na celý zbytek života.

"To vám nikdo neřekne: že smutek není jen zející díra v srdci, ale že trvá pořád dál a sestává z nespočtu otázek, které už vám nikdy nikdo nezodpoví."

Jojo Moyesová není úplně autorka, po které bych sáhla nutně pokaždé, když jí něco vyjde. Musím na její knihy mít náladu a ještě si dost vybírám. Ale když už se do něčeho pustím, vlastně jsem vždycky za to ráda. Protože tato paní autorka umí přijít se zajímavým příběhem a poutavě líčit různé lidské osudy.
V této knize přichází s tématem, které bylo pro mne zcela nové. Vyšlo už nespočet knih o 2. světové válce, ale málokdy se mi dostane do ruky příběh, který líčí osudy žen těsně po skončení války - a ještě z pohledu manželek vojáků, které si své muže neměly během války jak moc užít. A tady se vám toho dostává plnou měrou.
Člověk samozřejmě musí počítat s tím, že se jedná stále o beletrii, nikoliv o historický či populárně-naučný text. Ale z historických faktů to víceméně vychází, takže jakýs takýs obrázek si člověk udělá. Rozhodně je to téma pro mne nové a neokoukané, v tomto se mi kniha líbila.
Autorka se tu zaměřuje na osudy několika různých žen - každou potkalo něco jiného, každá si nese svoje břímě, své obavy, svoje představy. Pravda, v tomto bodě přiznávám lehké mínus - některé postavy se mi v některých detailech trošku pletly. Ale celkově to byla zajímavá a pestrá směsice různých lidských osudů a jsem ráda, že se autorka každé postavě snažila vtisknout jinou povahu, jiná trápení, rozlišovat to, dělat postavy unikátní.
Knihu jsem poslouchala v audio podobě a myslím, že mi to v tomto ohledu vyhovovalo. Nevím, zda bych si uměla tento příběh užít v tištěné podobě, neb tento žánr obvykle zas tak moc nečtu. Ale na poslech to bylo moc fajn.
Začátek knihy byl pro mne trochu pomalejší, za to taky dávám lehké mínus, ale čím víc to spělo ke konci a člověk už znal více ty postavy, tím víc jsem se cítila do příběhu vtažená a uměla si to víc užít, prožívat ty osudy jednotlivých žen.
Celkově dávám 3,5-4 hvězdy. Tohle bylo velmi zajímavé, poutavé a místy dost jímavé. Tohle je jedna z těch knih, kterou mohu doporučit.

Kvůli některým komentářům, jsem se bála, že se to "povleče" a "potáhne". Je to kniha taková silnější. Ale ne...bavilo mě to, četlo se hezky a děj plynul svižně. V knize je obsaženo mnoho příběhů, mnoho osudů a mnoho zajímavostí. Kdyby jste vzali každý příběh zvlášť vydalo by to na knih několik. Takže sice je trochu buclatější, ale je tam toho tolik, že nevadí :)

Audiokniha

Trošku mi to připomínalo Dopisy, které nikdo nečetl , jen tohle bylo o nevěstách na lodi s podobným koncem. No, co říci už jsem tu loď se snažila dostrkat do cíle, moc obsáhlé a zdlouhavé, mohl být příběh o něco kratší.
A přesně chudák pejsek :-( , to mohla Jojo vynechat .

Patřím k těm, kteří se nudili. Dočetla jsem jen z "povinnosti".

Jako číst se to dalo, ale bylo to hrozně rozvleklé a i to střídání aktuální situace postav s jejich minulostí bylo docela zmatečné. A nejvíc mi bylo líto toho pejska.

Kniha se mi líbila — zajímavé téma, k tomu byla působivě lidská, citlivá a silně emotivní. Postavy mě oslovily svou uvěřitelností a jejich osudy utkví v paměti. .

Očekávala jsem nějakou slaďárnu, ale mile mě překvapilo, že šlo především o román z poválečné doby. Vůbec jsem netušila, že k něčemu takovému došlo.

Přečetla jsem téměř všechny vydané knihy od JM a většinou jsem hodnotila vysoko. U této knihy mohu jen napsat, že jsem se těšila až loď dopluje do Plymouthu. Ale určitě pár zajímavostí se dočtete.

Mám velmi ráda knížky od této autorky, četla jsem snad skoro vše. Zjistila jsem, že ty novější byly přeloženy do češtiny dřív a líbily se mi víc, možná i proto došlo k jejich překladu na základě Než jsem tě poznala... a tyhle první jsou přeloženy až teď. Tato je z roku 2005 a je asi 2. nebo 3., kterou vydala. Ještě tu není dotaženo to střídání časových rovin, jak to je v těch mých nejoblíbenějších... jen se občas ohlédne do minulosti.
Nicméně téma je zajímavé a zase se člověk dozvěděl něco nového ze skutečné historie. Jsem ráda, že jsem ji četla, děj se odvíjí samovolným spádem. Přečteno za pár dní.

Trosku jsem se nudila... Jojo mam velmi rada a rada ctu jeji knihy, ale tahle patri k tem slabsim. Presto nelituji, ze jsem si knihu precetla