Terkaodkafe komentáře u knih

Kdo by nemiloval pohádky. Ty zjednodušené příběhy plné poselství, kde (až na výjimky) všechno dobře dopadne. Jenže ne vždy se dítko s danými problémy hrdinů dokáže identifikovat. Vyjeli jste už někdy s mečem na draka či v babiččině posteli narazili na vlka? Ovšem čistit si zuby, to dělá, alespoň doufejme, každý.

Marie Doležalová si vzala na paškál nešvary malých dětí a vymyslela k nim příběhy plné poučení, které ovšem svým svérázným humorem pobaví a nenásilně vzdělávají. Povídky jsou krátké, takže rodič při večerním uspávání nevypustí duši. Spíš se bude nahlas smát spolu s potomky. Navíc jsou extrémně čtivé, tak bych se nedivila, kdybyste celou knihu přelouskali za jediný den.

Při čtení se seznámíte s holčičkou, co by chtěla bratra prodat pirátům, dozvíte se, co se stane, když si přestanete čistit zuby, či proč je žádoucí stříhat si nehty. I to, že mít narozeniny každý den, je vlastně otrava.

Ilustrace Matěje Růžičky jsou laděné do červena a tlumených barev. Je pravda, že některým dětem zvyklým na jásavost barev Disneyho filmů se nemusí líbit, ale na druhou stranu i výtvarný vkus je dobré kultivovat od mala.

Nám se příběhy líbily natolik, že jsme je museli koupit už dvěma dceřiným kamarádkám k narozeninám. Děti tohle budou milovat a za pětadvacet, třicet let předčítat svým potomkům jako zlatý fond domácí knihovničky. Jestli tohle nebude nová česká dětská klasika, tak bych se hodně divila. Kupujte to, než rozeberou náklad!

Moji Dýňosauři Jany Duchkové jsou velmi milou knihou pro všechny děti s dobrodružnou duší, které ve svém životě baží po kouzlech. Lehkou a vtipnou formou předávají dětem poučení nejen o přijetí sebe sama či svého vzhledu, ale i o psech nebo dýních. Díky dvěma ústředním postavám se malí čtenáři mohou zamyslet, jak by se v podobných situacích zachovali oni.

Celý svět kouzelných bytostí a jeho prolínání s tím obyčejným je dobře vymyšlený. Velmi jsem ocenila navázání na typickou slovanskou mytologii, místy se ovšem zejména mladší čtenáři mohou ve výčtu čaropostav ztrácet.

Díky vílím postavám se kniha bude líbit holčičkám, zatímco chlapci pak ocení eskapády malých dinosaurů s hlavami dýní. Alespoň u nás tomu tak při čtení bylo. Poutavé příběhy doplňují hravé ilustrace Karolíny Ventlukové.

Dýňosauři se dobře čtou a díky rozdělení do kapitol se mohou stát vhodným příběhem na večerní uspávání nebo pro samostatné čtení dětem do deseti let. Rozhodně nenudí a moji potomci se k ním prý rádi vrátí. Doporučuji nejen jako čtení na období Halloweenu, ale určitě potěší přes celý rok.

Konečně, opravdu konečně, se v tuzemské nadprodukci romantasy objevila kniha, kde fantasy opravdu hraje prim a není jen líbivým doplňkem pro postelové techtle mechtle. Ne že by tu nebyly, ale nejsou tím hlavním. Plusové body si rozhodně zaslouží vykreslení fantasy „středověku“, které se ne vždy povede. Celkově je autorův svět vystavěn promyšleně a představen poutavě.

Až selankovitý začátek, kdy vše poklidně plyne, se rázem mění v to pravé drama, které čtenáře nenechá chvíli v klidu. Až se bojím, co bude v dalších dílech následovat. Jako úvod do série Tristan funguje výborně, protože mě na další díl rozhodně nalákal. Postavám a jejich motivacím věříte a možná víc než na samotného hlavního hrdinu se těšíte na vyprávění o čarodějkách. Dějové linky se dobře propojují. Navíc je to čtivě napsáno, takže těch více než 500 stran vám příliš času nezabere.

Velkou pochvalu si zaslouží i to, jak je kniha vypravená. Na obálku je radost pohledět i ji vzít do ruky, v knihovně se bude určitě vyjímat. A mapička na předsádce je vlastně už takové fantasy „must have“. Milovníci romanťáren Tristana zřejmě neocení, ale ti, kteří vyrostli na Zaklínači (jako já), budou netrpělivě vyhlížet další díl.

Také máte pocit, že Skotsko je magické místo, kam si každý jezdí pro nový smysl života, povolání a lásku? Alespoň v romantických knihách! Může za to věhlas Cizinky nebo krásný a drsný kraj plný nespoutaných duší? Kdo ví, ale ono to funguje. I v Lásce s chutí whisky. Mezi titulní dvojicí to správně jiskří, prostředí je krásně malebné, vedlejší postavy zapamatovatelné a s charakterem, co netvoří pouhou vatu.

Je to zkrátka výborná romantická oddechovka, nad kterou nemusíte moc přemýšlet. Není příliš přeslazená a navíc se spolu s hlavní hrdinkou dozvíte něco o základech pálení whisky. To je také kromě občasného drhnutí v překladu to jediné, co mě mírně zarazilo. April by o pálení od dědečka jistě už věděla všechno. Alespoň mě ten můj o slivovici poučil, a to ani neměl pálenici.

Jinak všem romantickým duším a milovníkům Skotska a ostrova Skye, kde se děj odehrává, doporučuji. Moc se těším na další díl.

Báječné časy jsou čtivým a poutavým pokračováním rodinné ságy s dobře vykreslenými postavami a uvěřitelnými emocemi. Kniha skvěle propojuje osobní příběhy s historickým kontextem a nabízí čtenářům hlubší pohled do složité doby. Doporučuji ji milovníkům rodinných ságy a historie, ale po přečtení prvního dílu.

Více rozepsáno v recenzích.

Stejně jako předchozí Langdonovky se Tajemství všech tajemství čte prakticky samo. Svižný děj pobaví a zároveň – ne až tak nenápadně – i vzdělává. Krátké kapitoly rychle odsýpají a většinou končí tak, že se prostě nedá nečíst dál. Kniha skvěle poslouží jako oddechovka. V rámci žánru populární literatury funguje přesně tak, jak má. Nabízí napětí, šifry, tajemství, trochu vědy, trochu filozofie a atmosférickou Prahu v hlavní roli. Brown dobře ví, jak udržet čtenáře v napětí, i když se občas rozepíše víc, než je nutné. Tam by možná neuškodila tužka redaktorova

Doporučuji všem. Proč si můžete přečíst v recenzích. Jen v krátkosti - je to silný příběh životních osudů ženy, která elán neztrácela ani tam, kde se ostatní vzdali veškeré naděje. Všem nám by mohla být vzorem a snad na ni veřejnost nikdy nezapomene.

Mezi hlavními postavami to jiskří, jejich slovní přestřelky mají ten správný náboj. Děj díky nim odsýpá a kniha téměř neobsahuje hluchá místa. Naprosto dokonalá byla scéna, kdy se objeví Eloisini bratři, toužící po vysvětlení. Nemohla jsem si pomoci, ale silně mi evokovala scénu ze série Bridgerton, kde bratři vyrážejí konfrontovat Eloisina vyvoleného. Možná je to náhoda, ale mně to tak nepřišlo. Spíš mám pocit, že celá série o Edenových je velkou poctou romantickému žánru. A rozhodně patří k tomu nejlepšímu, co může červená knihovna nabídnout.

Celé v recenzích.

Ona je jediná svého druhu, ale blbá jak troky, všechno jí dochází asi 200 let po všech ostatních, včetně čtenáře. On je nadpřirozená bytost s vybavením "tak velkým, že ho rukou ani nemohla obejmout." Zápletka absolutně postrádá smysl, včetně důvodu, proč to celé vzniklo. Sexuální scény jsou jak přes kopírák včetně vět. Obligátní "udělej se pro mě" nechybí. Ano, je to literatura, od které člověk nic očekávat nemůže, ale kdyby byl příběh alespoň trochu logický, nevadilo by to. Rozhodně nedoporučuji.

Abeceda není věda, alespoň v podání malých milých příběhů Ruženy Bezákové, které ke každému písmenku přiřadí nezapomenutelné dobrodružství. U nás doma vede nejvíc báseň věnovaná W, kde mají Wolfgang s Vilémem dilema o počet v. Říkánky jsou navíc jednoduché, krátké a skvěle vypointované, takže si je hravě každý zapamatuje.

Pozornost dostávají i jindy opomíjená písmenka jako jsou například Q, Ť či Ň. Pochvalu si bezesporu zaslouží i ilustrace Kateřiny Svozilové, které jsou důležitou součástí knihy a abeceda díky nim ožívá před čtenářskýma očima. Naše letošní prvňačka vřele doporučuje!

Vůbec ne takové, jaké jsem čekala, ale o to lepší. Člověk nad pomalým příběhem musí přemýšlet a dojde k přesvědčení, že lidská povaha se nemění, ani za těch více než 200 let. Opravdu nesmrtelné dílo.

Lišky pod Big Benem jsou sbírkou esejů a postřehů, co s nadhledem a humorem mapují britskou kulturu, společnost a každodenní život. S poťouchlostí typickou pro českou náturu komentují svéráz ostrovních obyvatel. Přesně po sto letech tak navazují na velikána tuzemské literatury Karla Čapka, který v Anglických listech přiblížil Velkou Británii.

V třiceti pěti kapitolách se autor zaměřuje na pro Středoevropany nezvyklé aspekty britského života. Na své si přijdou milovníci cideru, panovnické rodiny či Harryho Pottera. Rozhodně všem knihu doporučuji, nejen kvůli skvěle vypointovaných příspěvkům.

(Celá recenze k přečtení v recenzích nebo na webových stránkách projektu Čteme české autory)

Kovbojské romance se prý dostávají do módy a pokud budou všechny stejně vtipné a dobře napsané jako Indigo Ridge, nemáme si na co stěžovat. Mezi hlavními hrdiny to správně jiskří, jejich slovní přestřelky mají náboj, romantika i celá zápletka románu je uvěřitelná. Navíc se román odehrává v krásném prostředí plné divoké přírody, drsných mužů a odvážných žen.

Krom dvou hlavních postav kniha představí i Griffinovy sourozence, na jejichž milostné příběhy se můžeme těšit v dalších dílech. A v takové rodině by chtěl žít každý.

Vzato kolem a kolem není co vytknout. Moc mě to bavilo a knihu jsem doslova zhltla. Hledáte-li tedy nějaké odpočinkové romantické čtení, které má ale zároveň co nabídnout, v případě této knihy neuděláte chybu.

Devney Perry vytáhla další typickou zápletku z milostných románků (nyní nucena blízkost) a opět ji dokázala přetvořit v něco vtipného, chytrého a čtivého. Skvělé je, že krom vztahu dvou hlavních hrdinů se více dozvídáme i o celé rodině Edenových a v rychlosti potkáme i představitele z prvního dílu. Já tyhle navazující série, kde ale v každém díle je jiný pár, mám moc ráda, protože hrdiny nerada opouštím. Chci vědět, co bylo po šťastném konci! Juniper Hill je skvělý druhý díl, který jen navazuje na předchozí a navnazuje na další čtyři pokračování.

Mezi postavami je dobře vystavěný, jejich vzájemné interakce jsou osvěžující. Prostředí restaurace a hotelu sice není nijak inovativní, ale vůbec to nevadí. Klobouk dolů.

Pokud se vám líbil první díl, určitě bude i tenhle. Jestli jste Indigo Ridge nečetli, nevadí, druhý můžete číst i bez toho. Ale proč byste to dělali, když je také vynikající? Doporučuji.

Musím se přiznat, že ze třetího dílu jsem byla poněkud zklamaná, ale vlastně jen proto, že první dva nasadily laťku vysoko. V tomto díle máme opět jinou z klasických zápletek – tady druhá šance. Postupem času se odhaluje, co se mezi Talií a Fosterem stalo a není to vůbec překvapivé. Na druhou stranu je to opět skvěle a čtivě napsáno a slupnete to jako malinu. Škoda jen, že interakcí mezi sourozenci je tady méně.
Celá série mě baví a už se těším, co přinese další díl. Devney Perry zvolila dobře prostředí, kde se její série odehrává. Pro Středoevropany má zapadlé město v Montaně plné kovbojů nepopiratelné kouzlo.

Silnou devizu této knihy rozhodně představují židovské reálie, které každému obohatí dosavadní poznatky. Je poznat, že autorka jistě věnovala rešerším a přípravě nemalé úsilí a vše je informačně hodně hutné. Jen některé historické zmínky místy působí až přehnaně – jako urputná snaha předat všechny zjištěné skutečnosti.

Skvěle napsány jsou dvě ženské protagonistky. U chudé svobodné matky Emilky chápeme a musíme obdivovat vnitřní sílu a odhodlání k neuvěřitelnému a nemyslitelnému. Nejsilnější vývoj ovšem sledujeme u neplodné Judity, která manželův sen přijala ke své škodě za vlastní. Přestože mám ke knize jisté výhrady, jedná se o zajímavé literární svědectví o době a lidech, kteří zažili trhání nebe.

(Celá recenze v recenzích nebo na webových stránkách projektu Čteme české autory)

Je to kniha o hledání životního štěstí a druhých šancích, lidech na křižovatkách, ale vlastně se v ní toho zas až tak moc neděje. Příběh vůbec nejde proti srsti, naopak hezky plyne a je předvídatelný. Hlavní hrdinka Lily je sympatická a v její snaze jí fandíte. Zároveň si ale říkáte, jestli by vše prostě nevyřešil dobrý a hluboký rozhovor s ostatními.

Je to čtivé, k čemuž přispívají zajímavé vedlejší postavy, kterými autorka venkov zabydlela. Naladí na letní atmosféru a podpoří touhu po cestování. Sice na ni asi nebudete po dočtení dlouho vzpomínat, přesto určitě zpříjemní letní večery u sklenky dobrého francouzského vína.

Propast času je jízda od začátku do konce. Už první kapitoly vás zaháčkují a nepustí. Toňa je sympatická mladá studentka historie, která se doslova ocitá ve vleku dějin. Roman Bureš má cestování časem dobře vymyšleno. Nezabíhá příliš do detailů. Čtenář tápe spolu s postavami a společně si také vytvářejí různé teorie. Díky Toně a její zálibě v historii a mrtvých jazycích také na jedničku funguje dorozumívání se mezi putujícími souputníky.

Hrdinům musíte fandit a antagonisté v čele s Němčourem Kurtzem jsou napsaní tak, že se jich bojíte i vy a přejete jim hořký konec. Propast času je skvělý úvodní díl série a já jsem zvědavá na další pokračování. Rozhodně doporučuju.

Texty jednotlivých příběhů jsou velmi hravé a aktuální. Děti budou bavit eskapády sympatické hlavní hrdinky Sofinky, dospělí si pak užijí hledání různých odkazů či ukrytých vtipů. Velkou devizou knihy je i bohatá slovní zásoba, díky které si malí čtenáři rozšíří svůj slovník. A také dostanou chuť na sladké dobroty. Navíc si z každého příběhu mohou odnést morální ponaučení, které ovšem není podáno násilně či přehnaně poučujícím způsobem. Rozhodně doporučuji.

Celé v recenzích.

Pokud patříte mezi milovníky severských detektivek, určitě se vám kniha bude líbit. Vyniká vhledem do švédského policejního vyšetřování, komplexností postav i zajímavou zápletkou. Na druhou stranu se příběh rozjíždí opravdu pomalu a někoho by to mohlo odradit.