zoew komentáře u knih
Po trochu pomalejším začátku se děj pořádně rozjel a nemohla jsem se odtrhnout. Téměř doposledka jsem nevěděla, na čem jsem.
Naivní přeslazená limonáda, od první kapitoly předvídatelná. Sandra Brown je lepší v detektivkách. Dilema lásky je velmi velmi velmi slabé.
Pár povídek se mi líbilo, ale kniha jako celek byla dost slabá. kupodivu jednou z nejlepších povídek byla Záhada městské legendy od Japonského autora, což jsem nečekala (asi jsem automaticky očekávala nekonečnou nudu ve stylu románů Haruka Murakamiho) a samozřejmě nezklamal Jeff Deaver. Zaujala mě povídka od dvojice Spillane-Collins, dobře se četl Jahodový strom (jméno autorky mi vypadlo) a solidní průměr zplodil Jo Nesbo. Ostatní nestojí za řeč.
Milostná klasika s očekávaným happy endem, napsáno svižně a čtivě. Ideální odpočinkové čtení pro unavenou mysl.
Prima oddechovka s ne úplně nejšťastnějším koncem pro všechny zúčastněné - ale jak se říká: každý konec je vždy začátkem něčeho jiného, takže je nutné číst dál (tj. 2.díl)
Není to špatně napsané, ale na mě příliš rozvleklé a děj se posouval strašně pomalu, takže jsem se docela často nudila a neustále jsem měla pocit, že se nějak nemůžu odlepit z místa. Zkrátka takové nemastné-neslané.
Tak tohle nemá chybu, docela často jsem se smála i nahlas. Rozhodně takhle knížečka stojí za přečtení - určitě víc, než celá trilogie 50-ti odstínů........
Jednoduché a předvídatelné, nicméně četlo se lehce a nenudilo to.
Po přečtení Bludného kruhu jsem měla strach pustit se do další knihy této spisovatelky, ale Všichni muži královny se čtou opravdu sami. Autorka si tímto románem u mě napravila reputaci. Doporučuji všem, kteří mají rádi romantiku i napětí - zde najdou 2 v 1. Příjemně jsem se bavila.
Nedočteno. Nějak jsem se ani po 200 stránkách nedokázala začít, celý příběh mi přišel takový nijaký - zmatený, rozvleklý, navíc zasazený do nevlídné mrazivé krajiny..... zkrátka nic pro mě. Takže bez hodnocení.
Je to dost pitomý (i když snesu hodně), skoro mi to připadá, jako by to psala nějaká pubertální dívčina. Od Lindy Howard jsem četla i jiné knížky a byly normální, čtivé a na dost slušné úrovni. Když psala Bludný kruh, tak snad měla tvůrčí krizi nebo byla opilá, popř. zhulená.... vážně nevím. nemám ve zvyku knížky nedočítat,ale u téhle o tom vážně uvažuji a kdybych nebyla už za polovinou, tak se na to fakt vykašlu. Pouze zvědavost týkající se pachatele a motivu jeho činu mě nutí číst dál. Jakž takž zábavných je až posledních zhruba 80 stránek knížky (a nebo jsem si na tu blbku už zvykla?). každopádně je celkově tahle knížka hodně slabá,dějově, slohově i námětově.
První půlka knížky se tak trochu vleče, až někde kolem strany 240 začne příběh nabírat lepší tempo a děj má spád. celkově je to ale hodně překombinované, na mě příliš mnoho politických a mocenských intrik, machinací, podrazů...... Budu-li srovnávat, tak Hypnotizér se mi líbil víc. Ale i tak velmi slušný krimi thriller. Doufám, že Písečný muž bude lepší.
Styl, jakým je kniha napsaná, bych rozhodně neoznačila jako čtivý - u mě to místy dost "drhlo" a myslím, že to šlo napsat líp, záživněji. Nicméně poklidná atmosféra francouzského maloměsta byla vystižená dost dobře.
Knížka měla spád, dobře se četla,nebyla rozvleklá, hluchá místa jsem nenašla. Skutečný pachatel mě v závěru hodně překvapil.
Od paní Agathy jsem už četla lepší, ale možná to byl jenom nepříliš zdařilý překlad.
Děj je trochu komplikovanější a místy zamotaný, ale nakonec se vše rozuzlí. Rozhodně jsem se u této knihy nenudila.
Zábavná nenáročná nekomplikovaná detektivka s trošku naivní milostnou zápletkou. Neurazí, pobaví.