zirafinec komentáře u knih
I napodruhé jsem si knihu neskutečně, neskutečně užila. Baví mě absurdní knížky, a tato mezi ně určitě patří.
Knihu jsem přečetla za dva dny, jsem znovu nadšená. Bavilo mě to, smála jsem se nahlas.
Stejně jako první díl i tento jsem teď přečetla znovu. Moc jsem si to užila, neskutečně mě bavil Tyson. Doporučila bych všem, co jim nevadí trochu stupidní humor a alespoň trochu je zajímá trochu jinačí pojetí řecké mytologie :)
Knihu jsem přečetla znovu a zase jsem si ji neskutečně užila. Baví mě zasazení starověkého Řecka do současných USA, stejně jako jednoduchý humor. Příjemná změna od témat, která čtu obvykle.
Zajímavá kniha, ač jsem měla občas problém se zorientovat v ději akonec mi bude ještě pár dní šrotovat v hlavě :)
Taková oddychová knížka tohoto žánru, přečetla jsem ji rychle, ale zas tolik mě nezaujala, v nejbližší době si ji znovu nevyberu.
Četla jsem vícero knih z období druhé světové války, a jak již bylo řečeno přede mnou, tato není zrovna nejlepší. Byla jsem kolikrát zmatená, názvy kapitol, některé kapitoly samotné a někdy i jednotlivé věty mi smysl prostě nedávají a dávat nebudou. I přesto jsem knihu dočetla, díky zajímavému tématu z pohledu porodní sestry.
Přečteno za jeden den. Jediné, co mi na tom tak trochu neštymuje, je to upozornění na začátku, že je to literární fikce - moc nevím, čemu z toho mám věřit a čemu ne...
Knihu jsem přečetla za čtyři dny. Pohltila mě a, zvlášť ke konci, jsem měla problém ji odložit. Jsem ráda za tyto knihy, které ilustrují příběhy lidí z velmi, velmi těžkých dob.
knihu jsem přečetla za pár dní o dovolené, moc jsem si ji užila. A to i přesto, že se za celou dobu vlastně nic moc nestalo, četla jsem ji jedním dechem... Nevím, asi autorka umí opravdu poutavě psát :)
Z této knihy mám hodně špatný pocit.
Ač jsem historických knih, i z období nacistického Německa, nějakou tu trochu přečetla, tato byla úplně jiná. Nebyly to vymyšlené, ač hrůzné (a, nutno dodat, ty, které se opravdu děly), události stávající se lidem, které si autor vymyslel. Naopak - to vše, co kniha obsahuje, se opravdu stalo reálným, ještě nedávno žijícím, lidem. Je to jako dokument, který ve vašich představách působí stejně, jako kdybyste viděli film (který by si tato kniha opravdu zasloužila). To je možné díky tomu, jak autorka výborně pracuje s jazykem.
Kniha je neskutečně silná, člověk by nevěřil, že se to opravdu mohlo stát. Popisy toho, co se dělo novorozeňatům a dětem obecně, jsem musela dlouho rozdýchávat, bylo mi z špatně.
Nechci říkat, že by si tuto knihu měl přečíst každý. Ano, je důležité nezapomenout, je důležité, aby vzpomínky, které pomalu umírají s každým, kdo tyto hrůzy přežil a nyní opouští tento svět, zůstaly mezi námi. Ovšem nemyslím si, že by na ni měl každý žaludek...
Tato kniha mě chytila a nepustila, přestože se o toto téma absolutně nezajímám a, upřímně, jsem ani nevěděla, že se v nějakém veslování soutěží na olympiádě. Člověk by řekl, že je to fikce, že něco takového nemůže být pravda, od Joeova příběhu až po to, jak se dostal se svými přáteli až do Berlína. Určitě ji budu číst znovu.
(SPOILER) Ten konec? Proč nezemřeli i Kydd s Renzim, to bych musela, i přes překlad, který asi neprošel korekturou, dát pět hvězdiček...
O mnoho lepší než předchozí díl, akorát nevidím důvod pro zmizení Fenchurch a zjevení Čiry...
Oproti ostatním dílům je tento slabší, vlastně se tam nic neděje, přesto jsem nepřeskočila k poslední kapitole a s chutí knihu přečetla celou, bavilo mě to.
Miluju Stopařova průvodce galaxií. Moc jsem si to (opět) užila, doporučuji každému k přečtení.
Panebože, miluju. Bavila jsem se neskutečně, tolik náhodných, přesto vlastně smysl dávajících situací a zápletek jsem snad jinde neviděla. Moc doporučuji k přečtení, ke knize se já osobně určitě vrátím.
Za poslední dva dny jsem knihu v podstatě omylem přečetla znovu. A nelituju, příběh mě baví, nikdy neomrzí, často na ni narážím. Prostě legendární počin, který si zaslouží přečtení od každého.
Wow. Tahle kniha mě neuvěřitelně chytla a nepustila až do konce. Líbil se mi pohled malého děvčátka, o to byl příběh silnější, když spěl ke konci. Asi nejvíce se mě dotkla věta "Měli bychom někam jet, myslím, že do Terezína, moc se těším." (parafrázováno, přesné znění si nepamatuji). Z dnešního pohledu se nám to jeví samozřejmé, ale tehdy nikdo nevěděl, co slovo Terezín znamená... Navíc jsem sama každý den v Plzni a příběh byl o to zajímavější, když jsem se mohla orientovat, kde se postavy nacházejí a podobně. Zkrátka a dobře, kniha je úžasná. Moc doporučuji k přečtení, ne neprávem je označena jako příběh české Anny Frankové.
Přečteno za dva dny, úžasné. Jediné, co mi vadilo, byly relativně časté chyby (velká písmena po čárce, chybné uvozovky, ...) a ztrácela jsem se ve jménech.