zedir komentáře u knih

(SPOILER) Čte se to skoro jako legrační pohádka, až na to, že není legrační, a ani pohádka. Jakmile si za jednotlivá zvířata dosadíte reálné postavy a uvědomíte si alegorie, které Orwell užil, bude vám běhat mráz po zádech, nejen kvůli historickému výkladu, ale i kvůli nadčasovosti příběhu, protože historie mívá tendenci se opakovat (jak i dnes vidíme) a zároveň kniha slouží jako varování před manipulovatelností mas, diktátory, populisty, co vždy mají na všechno nereálné a jednoduché řešení, touhou po moci, před vykořisťováním, před tyranií, fanatismem. A proti propagandou zpracovaným masám nemá ani žádný osel, který má dobrou paměť, nejmenší šanci. Málokterá kniha končí tak výstižným a do morku kostí pronikajícím citátem jako zde.

"S tvářemi prasat se něco stalo. Zvenčí pohlížela zvířata z prasete na člověka a z člověka na prase, a opět z prasete na člověka. Ale nebylo už možné rozlišit, která tvář patří člověku a která praseti."

25 12.08.2023

(SPOILER) Kniha mě hodně bavila (i když o něco méně než Spasitel), ale často jsem se ztrácel v až příliš detailních popisech, které jsem musel číst jen mechanicky, ale na druhou stranu jsem si užíval popisy toho, jak renesančním člověkem se Watney musel stát, aby přežil. Všechno si musel umět postavit, opravit a promyslet, vědět si rady naprosto se vším, co jej mohlo potkat. Připadal mi až jako jakýsi Cyrus Smith, zatoulaný sem z Verneova Tajuplného ostrova. Jen ten konec, kdy si Watney v podstatě vyrobí vlastní funkční raketu, mi přišel už přitažený za vlasy.

(SPOILER) Tak Spasitel mě ze tří knih, co jsem od Weira četl, bavil rozhodně nejvíce, a zásluhu na tom bezesporu má neočekávaný společník, který se přidá k Rylandovi. Paradoxně právě tento zvrat jsem v první chvíli bral až za moc přehnané sci-fi a říkal si, že kniha u mě padá v hodnocení, ale to, jak Weir popsal vývoj vztahu mezi Rylandem a Rockym, a také vůbec samotnou podstatu toho, jak by mohlo v budoucnu probíhat navazování vztahů a komunikace s jinými civilizacemi, si mě získalo (pro tohle mám slabost, takhle si mě získal např. film Arrival). I to, že Rocky nebyl klasický malý zelený humanoidní mužíček a jeho naprosto odlišná biologická struktura, sociální návyky, vědomosti apod. se o tolik lišily od lidí, že za tohle si mě pak Weir znovu získal. Spolupráce obou hlavních hrdinů (i když jsem si občas těžko představoval technické popisy) mě ale bavila až do konce knihy.

13 12.08.2023

(SPOILER) Četl jsem Marťana, Spasitele i Artemis a právě posledně jmenovaná kniha se mi bezkonkurenčně líbila nejméně. Spíše než líbila bych měl uvést nelíbila. Tři hvězdy dávám jen s přivřenýma očima, zatímco Marťan i Spasitel se mi líbili a bavili. Všechny tři knihy mají motiv jednoho jediného člověka, který je v situaci, v níž může spoléhat jen na sebe (jakkoliv se to v průběhu příběhu mění), ale Marťan i Spasitel měli něco navíc a hlavní hrdinové byli sympatičtí a fandil jsem jim, v Artemis mě Jazz stále vytáčela (nebo respektive Weir) zcela zbytečnými vztahovými záležitostmi, až jsem si říkal "Čtu sci-fi, nebo nějakou romantiku?" Postupně jsem se dostal do fáze, že jsem knihu četl už mechanicky bez pořádného zájmu. Až ke konci začala být kniha zajímavá (nestává se každý den, abyste téměř zavinili smrt všech lidí ve městě), ale ten sluníčkový happy end, kdy se nikomu nic nestalo, Jazz našla lásku, všichni jí odpustili málem vyhlazení města a stále zůstává občankou Artemidy, mi přišlo hrozně nereálné a odbyté, a tak jsem knihu trochu konsternovaně dočetl s tím, že Weir má na víc.

1 12.08.2023

Zajímavá a krásná kniha pro nadšence do vesmíru, obzvlášť ještě pro ty, kdo chtějí lépe a blíže porozumět Hawkingovu uvažování a poznat jeho názory, i když lze předpokládat, že kniha byla spíše sepsána na základě znalostí jeho postojů, než přímo Hawkingem slovo od slova osobně, protože v závěru svého života, kdy kniha vznikala, se rapidně zhoršila rychlost jeho psaní (což nemíním jako kritiku, ostatně i Stručnou historii času do velké míry psali jeho studenti). V každém případě jsou v knize nastoleny velmi zajímavé otázky, protože na ně ve vědeckých kruzích neexistuje konsenzus, čímž je tedy zaručena čtivost, kdy nás zajímá, jak odpovědi na tyto otázky viděl Hawking. I když se nejedná cíleně o popularizační knihu jako u Stručné historie času, lze se tu dozvědět stále velmi mnoho faktů a důležitých pojmů. Některá témata (jako AI, život ve vesmíru, kolonizace vesmíru apod.) v mých očích lépe zpracovali jiní autoři (např. Kaku), ale v této knize jsou témata zpracována také velmi slušně. Určitě můžu knihu doporučit.

12.08.2023

Zpočátku jsem byl k této knize trochu skeptický, když jsem si na obálce přečetl autorovo vyjádření, že tuto knihu napsal proto, že všechny ostatní, které na podobná témata přečetl, za moc nestály. Jakmile se totiž nějaký autor snaží prodat myšlenku, že jen ta jeho kniha je ta pravá, vždy zbystřím a nastoupí podezíravost. V tomto případě jsem se ale mýlil. Pro mě to je jedna z nejlepších populárně naučných knih o vědě. Na velmi malém rozsahu autor dokázal čtivě a přehledně shrnout neuvěřitelné množství informací o kvantové teorii a jejích podivnostech (jako je kvantové provázání, princip neurčitosti, kvantové tunelování apod.), speciální i obecné teorii relativity (podstata hmoty a energie, dilatace času, chování časoprostoru atd.), inflaci, teorii velkého třesku, temné hmotě a energii, expanzi vesmíru, černých dírách, antihmotě, gravitaci, problémech s kvantovou teorií gravitace, cestování v čase a o mnoha dalších pojmech, v nichž jsem se před touto knihou zcela bezmocně topil. Kniha je navíc doplněna skvělými názornými příklady a výborným slovníkem na konci. Tato kniha se opravdu povedla a za mě naprosto zasloužených pět hvězd bez debat.

Ke čtení této knihy jsem se uchýlil po čtení Kakua, Greena či Hawkinga jako k takovému vědeckému odlehčení, takže jsem neočekával žádnou velkou "korektní" vědu, ale i tak jsem očekával trochu více. Na můj vkus byla kniha místy "praštěná" až moc a autorův humor se u mě sem tam míjel účinkem. Měl jsem představu, že tu budou podány absurdní otázky (což jsou), ale jejich vědecká vysvětlení budou přece jen o něco více a lépe zpracovaná. V každém případě za mě slušné tři hvězdy.

1 12.08.2023

Z téhle knihy mám trochu rozpolcený dojem. Na jedné straně je nepochybně kvalitně zpracována, na straně druhé obsahuje plejádu drobných chyb a nepřesností (nemluvě o překlepech).

Plusy: je čtivá; zpracovává blíže i jinak opomíjená témata (povinnosti důstojníků, členění a povinnosti celé posádky, systém střídání hlídek, popis můstku, biografické medailony důstojníků a méně známých členů posádky; podmínky udělení důstojnických osvědčení apod.); množství dokreslujících fotografií; objektivnost v případu Californian a nabídnutí dalších možných lodí (např. teorie o Mount Temple); množství krátkých a jinak neznámých perliček; Stanley Lord a Bruce Ismay nejsou univerzální viníci katastrofy; přiblížení dobových reálií a praxe v cestách přes Atlantik, loděnicích, u lodních linek apod.

Minusy: přeskakování mezi tématy (mně osobně to nevadilo, ale knihu bych doporučil spíše někomu, kdo už o Titanicu má něco přečteno, protože kniha není ani tak chronologický příběh Titanicu jako u Hubáčka, jako spíše myšlenková mapa pojmů a asociací souvisejících s Titanicem); množství překlepů; množství chyb, zavádějících informací a opomenutí (Hugh x Herbert McElroy, kapelníkem označen John Hume, zabránění srážky s New Yorkem vysvětleno jen díky Smithovu zásahu, ale úplně opomíjí remorkér Vulcan, určuje Halifax jako by ležel v USA apod.); občas mi přišlo, že překlady některých původních anglických termínů nebo zápisů výslechů vyšetřovacích komisí byly jednoduše "zvláštní" a "neortodoxní".

Na chvíli se ještě zastavím u spekulativních a kontroverzních závěrů. Kapitána Smithe tu od chvíle, kdy se dozvěděl, že se loď potopí, vykreslil jako zlomeného člověka, který nebyl schopný velet a vše museli navrhovat důstojníci (Lightoller ženy a děti první, Boxhall světlice apod.). Žádné dochované zprávy přitom takto nemluví a usuzovat na to čistě jen proto, že mu to navrhli důstojníci, a proto kapitán už nebyl schopný velení, mi přijde docela nefér a krátkozraké (kde je psáno, že každý nápad a rozkaz musí pocházet od kapitána?). Smithovi také vyčítá pozdní spouštění člunů, přičemž mezi rozkazem k vyklonění a spuštění je jen 20 minut a v tu dobu kvůli unikající páře a přípravám člunů byla paluba stejně v podstatě prázdná a je známo, jak těžké bylo obsadit první čluny (což Králíček sám přiznává, nevím, tedy co touto kritikou sleduje). Dále Smithovi v podstatě klade za vinu potopení lodi, ne kvůli rychlosti, což byla běžná praxe, ale kvůli tomu, že po nárazu na ledovec a zastavení znovu rozkázal pomalu vpřed, čímž umožnil tlaku vody zhoršit poškození trupu, což vedlo k tomu, že se do lodi voda hrnula rychleji, než pumpy stíhaly odčerpávat (zpočátku hladina dokonce klesala). Králíček Smithovi vyčítá, že nepočkal na zhodnocení od konstruktéra Andrewse, ale na Smithovu obhajobu je třeba uvést, že měl dobrozdání vrchního inženýra Bella, že situace není tak zlá, pak je tedy naprosto pochopitelné, že jako kapitán nechtěl, aby zastavení lodi vyvolávalo nepříjemné otázky, které by uškodily lodní společnosti, a rozkázal znovu vpřed a poté opět stop, jakmile zjistil reálnou situaci.

Dále mi vadilo označování Titanicu jako slabé lodi, jen na základě toho, že Andrews nedokázal prosadit silnější plátování, a také proto, že se rozlomila, což vzhledem k tlaku, který na loď těsně před potopením působil, lze stěží označovat jako konstrukční chybu. Jako konstruktér v první řadě stavíte loď, která se bude bezpečně plavit, aby k žádné nehodě nedošlo a když už dojde, aby co nejvíce zafungovaly bezpečnostní systémy (k čemuž sloužilo dvojité dno, vodotěsné komory, pumpy atd.), ale asi nebudete uvažovat, jaký tlak bude působit na loď, kdy je jasné, že se potopí (nemluvě o tom, že může nastat nekonečné množství možností poškození a jeho příčin, a tím tedy i rychlostí a způsobů potápění, úhlů náklonu atd. a není možné postavit loď, která bude připravena na všechny varianty, tím zvlášť, že ve své době byla třída Olympic opravdu obří a nikdo neměl zkušenosti s loděmi takových parametrů, takže tím hůř se dalo cokoliv plánovat.) Navíc Harland & Wolff Titanic stále pokládají za své vrcholné dílo. Kdyby to byla tak slabá loď, byl by to stále jejich názor?

Dále jsem u Králíčka poprvé četl, že není pravda, že David Blair si vzal klíč od dalekohledů pro hlídky. To, že hlídky téměř nikde nemívaly dalekohledy, je pravda, ale ve všech zdrojích se uvádí, že na Titanicu mít měly, a proto se jich dožadovaly, jak např. uvedl Frederick Fleet. Docela by mě zajímal Králíčkův zdroj této informace (verzi o dalekohledech stále uvádí i Encyclopedia Titanica).

Když to shrnu, kniha je kvalitní, ale pokud si chcete přečíst nebo nějakému začínajícímu Titanicologovi darovat knihu, která přehledně a bez kontroverzních závěrů převypráví celý příběh Titanicu, sáhněte určitě po Hubáčkovi.

12.08.2023

Tahle kniha se mi od autora líbila nejvíce po Šelmě (přečtenou mám celou sérii Naturalista a první dva díly se Sloan). Měl jsem tu zase onen dobrý pocit tajemna a mystična, jako v Hračkáři, ale... jako vždy jsem byl zklamaný z konce. Co mi u autora vadí, je to, že on dokáže vytvořit atmosféru, vybudovat příběh o nesmírně inteligentním zločinci (jako v této knize), ale pak jako by se lekl, že se blíží jeho obvyklých 300 stran a narychlo honem musí uplácat nějaký konec, takže ten superinteligentní padouch udělá nějakou superNEinteligentní chybu a je rychle a trapně zpacifikován. Osobně bych dal přednost tomu, kdyby se Mayne věnoval jedné sérii, nebo kdyby knihu napsal například na 500 stran, ale vyšperkovaných, anebo aby jednoho padoucha naháněl několik knih. Teď jsem ve fázi tak 50 na 50, zda mám pokračovat s jeho dalšími knihami, nebo ne a netroufám si odhadovat výsledek...

5 10.08.2023

Tento díl byl lepší než Dívka pod hladinou, ale také nemohu říct, že by mě uchvátil. Hlavně si myslím, že by bylo lepší, kdyby se Mayne raději věnoval pořádně jedné sérii, než rozehrávat zároveň tři a všechny takové nemastné neslané (i když údajně plánuje série nějak propojit, nebo alespoň dvě, jen se obávám, že tou dobou mě to už nechá chladného). Například hlavní hrdinky Sloan a Jessica mi už tak nějak splývají. Mayneovi nemůžu upřít napětí, ale je škoda, že dokáže na pár stranách potopit (abychom byli tematičtí) něco, co budoval desítky stran. Na mysli mám především konce. Na můj vkus bývají buď přitažené za vlasy, moc náhodné nebo rychlé. Když člověk přečte takovou jednu dvě knihy, bez problémů to přejde, když jich je se stejným vzorcem sedm (mluvím o tom, kolik jich mám přečtených), je to už jiná otázka...

10.08.2023

Mayne si podle mě do své další série přebírá všechny chyby, které napáchal u Thea. Kniha vždy začne zajímavě, má tu tajemný zločin, dobrou zápletku a první stopu, nezvyklé vyšetřovací metody nebo prostředí, ale pak se to začne vše ubírat moc jednoduše. Na jedné straně se mu daří udržovat napětí, na straně druhé je to napětí, kdy víme, že to zase dobře dopadne a jako nějaký deus ex machina se vždy v poslední chvíli (nebo když jsou plejády policistů naprosto bezradné) zjeví náš hrdina/hrdinka a všechny strčí do kapsy. Nemůžu říct, že by se mi kniha nelíbila, ale určitě ani, že by mě nadchla. Neurazí, ale ani nestrhne. A přitom si myslím, že na základě Šelmy, která se mi ze sedmi knih, co jsem od autora četl, líbila nejvíce, tu potenciál pro lepší práci s postavami a dějem je...

10.08.2023

Pokud jste četli Stručnou historii času a případně navíc nějaké další populárně naučné knihy o vesmíru, tato kniha vám poslouží velmi dobře jako "opáčko", protože se tam na takovém krátkém rozsahu nedozvíte nic nového, ale přitom je tam pozoruhodně shrnuto vše podstatné, co o černých dírách potřebujete vědět.

2 09.08.2023

Kniha je sice již zastaralá (v době vydání zbývala celá dekáda do zjištění, že se rozpínání vesmíru zrychluje), ale stále velmi přínosná a opravdu je podaná tak, aby si z ní něco odnesl i naprostý laik, i když určitě neuškodí mít něco přečteno i před touto knihou. Některé pasáže jsou však psány příliš složitě a také mi občas chybělo lepší rozlišování toho, co je dokázáno (pokusy, sondami atd.), co je pravděpodobné (vyplývá to z rovnic, shodne se na tom většina astrofyziků a určitá pozorování tomu nasvědčují) a co jsou čistě Hawkingovy názory a domněnky, s nimiž řada kolegů nesouhlasí (jeho podmínka žádné hranice, imaginární čas, teorém chronologické ochrany apod.). V každém případě se ale jedná o jedno ze stěžejních děl pro kohokoliv, kdo se laicky zajímá o vesmír a rád by se dozvěděl alespoň v základní kostře, jak vlastně funguje.

Docela hezké zpracování informací o Titanicu, i když se tu a tam objevují drobné překlepy, chyby, nesrovnalosti a zavádějící informace (Samson je uveden jako nejpravděpodobnější kandidát na záhadnou loď, ale tato teorie již byla vyvrácena) apod. Zpracováno je to spíše pro někoho, kdo o Titanicu mnoho neví, ten, kdo toho má již načteno více, ocení ne ani tolik z větší části již známé informace, ale množství nádherných fotografií a dobových dokumentů dokreslujících příběh Titanicu. Na to, že se jedná "jen" o bookazine, tak jeho kvalita je nesporně mnohem větší než mnohých knih o Titanicu, jako např. Butlerových.

1 09.08.2023

Krchovský je můj oblíbený básník od chvíle, kdy jsem přečetl jeho první verše. Ten jeho specifický existenciální, nihilistický, romantický, expresionistický, melancholický, depresivní, vulgární, vtipný, bezprostřední a dekadentní styl jako by mi často mluvil z duše. Ostatně to i jeho vlastní přístup ke psaní, kdy nepíše básně proto, aby byly vydávány nebo čteny, ale píše sám pro sebe a sem tam ho někdo přinutí tyto básně vydat (bohudíky!).

Tento díl se mi líbil sice více než Teorie vraždy, ale dávám také jen tři hvězdy, ze stejných důvodů - ty neuvěřitelné náhody, kdy si Theo řekne "existuje možnost xyz, že to bylo takhle a takto" a opravdu obratem zjistí, že to bylo takhle a takto, i když ta množina možností je téměř nekonečná. Theova cesta od počátku po konec je moc lineární, nedynamická, sice samozřejmě sem a tam se dostane do nějakého problému, ohrožení a děj si zachovává spád a zábavnost, ale nějaká větší překvapení chybí. Jakmile se Theo dá na cestu, můžeme si být jistí, že je to ta správná. Po několika knihách takového stejného vzorce je to unavující a je to škoda. Nevím, jestli budu číst další díly z této série (a celkově Maynea).

2 09.08.2023

Z celé série se mi tento díl líbil nejméně. To, co funguje nebo jsem byl ochotný uvěřit či snášet v předchozích dvou dílech, mě zde začínalo více a více iritovat (hloupí policisté, Theo, který vždy nějak překročí nějaký zákon, předpis či pravidlo, místo toho, aby to řešil nějak logičtěji a klidněji, i když mu to stejně zase nějak projde, někdo se za něj postaví apod.). Co mi také u Maynea vadí čím dál více (i v jeho ostatních knihách mimo tuto sérii), jsou ty neuvěřitelné náhody. Na jedné straně používá sofistikované vědecké metody, ale na stranu druhou ho vždy napadne nějaká zázračná myšlenka, po níž se vydá - a světe div se - ono to zase přesně takhle vyjde! V reálném životě by to takhle nebylo. Více bych ocenil, kdyby Theo nebyl až tak "bezchybný" a činil více omylů.

3 09.08.2023

(SPOILER) Po Šelmě, která mě nadchla, jsem logicky pokračoval i Hračkářem, který se mi také líbil, ale už méně. Především jsem ale na knize oceňoval jejího tajemného ducha, ono zapojení duchařské atmosféry, kdy Mayne vykresluje padoucha jako fantoma z jiného světa, ale Cray pochopitelně ví, že je z masa a krve. A to, co mě bavilo na Šelmě, ta hra kočky a myši, tady bylo příliš krátké, odhalení pachatele příliš rychlé a hlavně vypořádání se s ním, to jsem zůstal konsternovaně hledět, jestli se to opravdu stalo, a já tu pasáž vážně přečetl správně a Theo ho jen tak na místě zastřelil. Jinak opět oceňuji zapojení nezvyklých vědeckých metod.

5 09.08.2023

(SPOILER) Thrillery moc nečtu, takže nejsem schopný srovnávat nějaké kvantum titulů, ale ze Šelmy jsem byl nadšený, líbil se mi její styl i zápletka a především hra na kočku a myš, kterou spolu hrají "vyšetřovatel" Cray, u nějž jsem si liboval v jeho podivínskosti, která poráží zažitý a trapný vzorec "bývalý policista a rozvedený alkoholik" v jednom. Nesmírně se mi líbily i neortodoxní metody vyšetřování za použití nezvyklých vědeckých postupů, které by mě vůbec nenapadly, ale jsem si jistý, že buď se někde opravdu využívají, nebo je to reálné, takže ani v tomto nemám knize co vytknout, ani celkové rozuzlení případu. Jen bych si přál, aby hlavní padouch pokračoval i v dalších knihách, protože z této série je právě tento zdaleka nejlepší.

2 09.08.2023

Mé první setkání s mistrovským Lovecraftem a mistrovskými Carusovými atmosférickými ilustracemi. Vzpomínám, jak jsem četl ve svitu svíčky ve dvě v noci. Jednoduše paráda. Už jen ten samotný úvod, popisující neutěšenou krajinu s mrtvými stromy, podivnými kopci, polorozpadlými chatrčemi, obývanými incestními venkovany, jimž je radno se vyhýbat, je k nezaplacení. Pro mě jeden z nejlepších úvodů knihy, který jsem kdy četl, protože jsem byl okamžitě pohlcen a Lovecraft mě vtáhl do svého zvráceného světa plného nepojmenovatelných a nepředstavitelných děsů, které lidská mysl není schopna pojmout...

5 09.08.2023