Wolfka komentáře u knih

Přečteno za noc. Skvěle popisy, navození atmosféry i postavy. Nejvíc mě bavily scény s Ilan a Vargasem, byly přirozené a uvěřitelné.
Petadvacitka je taková liga spravedlnosti nebo hanebni pancharti, ale díky poslední třetině knihy jsem ji vzala na milost i jejich "dokonalost".
Těším se na dvojku.

13 28.12.2021

Pamatuji si, jak jsme ji četli cca v páté třídě... Úžasný, mrazivý příběh, který mi nedával spát. Šílená doba a šíleně činy. "Babičku" jsem měla moc ráda a pořád doufala v happy end jak Brno.

11 22.01.2023

Opět přečteno za noc (ráno bylo krušné). Začátkem jsem se musela prokousat, cca od první třetiny už dobrý. Petadvacitka mi začala být víc sympatická než v jedničce. Ilan začíná být premoudrela a v jejím chování i vyspělosti je ohromný skok (za pouhých 9 mesicu). Nicméně mne svět baví, Vargase zbožňuji, kapitán je kapitán (nečekám už žádný vývoj jeho postavy), naopak by už někdo z elitních bojovníků měl umřít - zase tak nesmrtelní být nemůžou.

Jo a plný počet nedávám kvůli stále se opakující nenávisti Ilan vůči kapitánovi a občas i petadvacitce, nicméně uvěřitelné to není v prvním dílu, natož v tom druhém.

10 04.01.2022

Kde začít...
No, aby mne kniha začala bavit na str.374, když jich má 498, to se mi dlouho nestalo.

Začátek byl neskutečně táhlý, plný vět s otazníky, prasečích řiťí a filosofování hlavní hrdinky. Pak se z toho stalo jenom prasečí řiťování a nekončící úvahy Ilan. Z petadvacitky se stala bandička na okraji společnosti, která pookřeje jen v náruči jizanskych žen (včetně kapitána) ‍️.
Z Ilan se stal spratek, který zapomněl na své "okovy", stejně jako ti, co ji z nich vykoupili.

Psala první a třetí díl ta samá autorka? To mě pri čtení napadlo snad stokrát.

Kvůli posledním cca 60 stranám dám možnost i čtvrtému dílu (až někdy bude).

Jen doufám, že všechny ty myšlenky dokáže autorka uspořádat a na konci čtvrtého dílu nebo celé série nebude "mávnutím proutkem" nebo zaklínadlo, které se může vyřknout jednou za sto let.

9 07.01.2022

Knihu jsem mela dlouho doma a nebyla jsem schopna, si k ní v klidu sednout a přečíst si ji. Pořád bylo něco a nakonec jsem si řekla, že nemusím nic z toho, co si myslím, že musím a pustila jsem se do čtení...
Tři přerušovana odpoledne a kniha utekla jak voda.
Obě hlavní postavy Maruška i Katka byly skvělé. Oběma jsem přiřadila tváře, což se mi málokdy stává a i když se občas chovali "naivně" měla jsem obě ráda. Hodně se mi líbila i Růžena - správná babca, která určitě skvěle peče.
Chtěla bych vědět, jak dopadne rozvod vs pracovní nasazení Majky.
Za mě prostě krásná oddechovka, z pera české autorky, která nutí číst dál a dál, až je najednou konec...
Těším se, až se urvu a přečtu si další knihy .

8 11.08.2021

Moje srdeční záležitost, oddechové a dojemné. Velmi vyhovoval styl autora, akorát jak je to u všeho, přála bych si jiný konec, nicméně od samého začátku víte, že to tak bude, i když si to přejete jinak.

5 01.07.2020

Kniha by se dala nazvat i jako "Průvodce po drahých klinikach aneb jak se vyhnout "doktorům", kteří netuší, co se závislými".

Niterna zpověď o ztracené duši a nenaplneni prázdnoty i přes peníze, slávu, obdiv a neprebernych možnosti které z toho plynou.

Sonda do života člověka o kterém si kdekdo myslel jak se má báječně a skvele, očima samotneho aktera, který vše vyvrati.

Názorně uvedomeni si, že to o čem předpokládáme, že nás udělá stastnymi je často jen mylka a falesne lhaní si do kapsy. Pochopení toho, že život není pouhé zdolavani vytycenych cílů, ale hledání radostí, na které dosáhne každý bez rozdílu stavu na bankovním účtu.

Z knihy jsem necítila žádné foukání nad zpackanym osudem a nespravedlnosti světa vůči jemu samému. Naopak uvědomění si, že všichni jsme svetu jedno a je jen na nás, jak se do něj začlenime.

4 28.12.2023

Super sbírka povídek, kde čeští autoři ukázali co v nich je. Zajímavé téma, které autoři pojali opravdu různorodě.

Pro mě nejlepší povídky:
Seconhand u Jerryho
Vědomí
Na počest Růženy
Černá růže
To nedáš!

Ocenila jsem zpracování knihy a ilustrace. Skvělý nápad, jak zapojit, co nejvíc autorů.

4 06.01.2023

Mrazivé, napínavé ač neobsahuje akční scény ani krev. Děkuji za otevření tématu a snahu poukazovat na přehnané sdílení svých dětí na síti.

4 28.12.2022

Ano, ano, ano.
Takhle přesně si představuji knížku, která zničí čtecí blok - tlustá - boha jeho 500 str. - ale s lákavou anotací, která ve výsledku neodpovídá obsahu knihy - ta překvapí o mnoho víc.
Tři nesourodí společníci, cesta a dobrodružství před nimi, každý "slepě" za svým cílem. Pod nohy se jim připletou roztodivná stvoření od vodníka, přes rusalku až po návky. V čele příběhu a přitom trochu za ním stojí "bába" a její kobyly - prostředí mi bylo blízké, sympatičtí hrdinové - Jaško je prostě chlap po kterém tajně touží každá žena. Bojan mi připomínal Draxe ze Strážců Galaxie a Nick to byl prostě onen "hrdina", který díky příběhu dospěje.

Jsem nadšená a jak bych u jiných knížek kvetla z opakování "mám plán" tady se to stalo proměnilo v krásnou naději "Jaško je bůh aneb Aragorn křížený s Hermionou".

3 10.10.2023

Oceňuji zvolené téma, jeho podání (ač začátek a nastěhování si Hedy, bylo na mě příliš rychlé), Xaver byl cápek, mohlo ho být ještě trochu víc :).

Ollieho jsem litovala od první stránky, seniora a Květu milovala. Heda, co k ní... Nemocná žena, které není pomocí - tady autorce vysekávám poklonu, trefné. S narcisem jsem žila a spoustu ze čtení, bylo trochu bolavé (ač situace nikdy nebyly tak hutné jako v knize) a ještě víc jsem ráda, že jsem pryč.

A co Miriam? To předpokládám, bude další nějaké pokračování Oldy a jeho příběhů.

3 07.04.2023

Kdysi dávno moje první od Deavera... Kvůli téhle knize jsem nakoupila další jeho dila, objevila Rhyma i jeho povídky. Dosud považuji Dívčí hrob za jeho nejlepší dílo a je to moje srdcovka.

3 30.10.2022

Vanda mne někdy svým vyprávěním vytáčela do běla. Kartářce bych poklepala na čelo, ale...příběh se četl snadno, lehce a chvílemi jsem měla pocit, že by kniha mohla být i o desítky stránek tlustší a stejně by budila rozpolcenost. Téma kolem životního osudu Vandy autorka dobře zpracovala a jen doufám, že se opravdu neinspirovala skutečnými událostmi. Těším se na až najdu čas na třetí knihu od Dagmar.

3 10.12.2021

Pechal je jméno, které už nikdy nevymažu z hlavy. Jeho odvaha, odhodlání a bojovnost jsou snad až nadpozemske. U pasáže v cele, setkání s rodinou (pokyvaní hlavy) a to co se stalo pak - plakala jsem.
Silný příběh, škoda že zapomenutý...

2 14.04.2024

Moje detstvi, neskutecne vzpominky, radost i strach o Madynku a její sestru...
Milionkrat prectene, knizky od pani Lindgrenove jsou mym nekonecnym pribehem i v dospelosti.

2 23.04.2020

Škoda toho přeskakování v časových úsecích. Jinak asi nemám co vytknout. Vybrány zajímavé osudy vojáků "ritchie boys", i když samozřejmě každý z těch zbylých 2000 by měl určitě zajímavý životní příběh. Velmi jiné nahlédnutí do druhé světové války, za mě povedené.

1 27.02.2023

4,5*
S citem napsaný příběh o životě "jedné" holky, která chvíli postávala na kraji skály, dívala se přes propast na její druhý břeh a věděla, že si musí vybrat - bonsaj nebo rozkvetlý strom? Udělala krok, druhý, třetí a jak život občas plyne a některé etapy v něm sotva postřehneme, ocitla ve vzduchoprázdnu a nad propastí ji držel na dva prsty široký popruh.
Autorka s tolik potřebným nadhledem provede čtenáře částí svého života. Otevřeně a bez zábran dávkuje části sebe, dobré i ty špatné. Nabízí pohled do svého nitra se vším, co k tomu patří, máte možnost se s ní radovat a usmívat se s ní nad jejími vítězstvími v životě. Občas se může stát, že začnete silně mrkat, abyste zahnali slzy :-). Stejně tak ji budete v některých částech držet pěsti, aby vše dobře dopadlo a někde si budete říkat: "Anče, rozhodni se hlavně správně."
Co považuji právě za přidanou hodnotu textu je to, že autorka nikomu nenutí svůj úhel pohledu a ani pohled na svět - co je správné a co je špatné - pokud budete její příběh číst pozorně, možná Vám na konci dojde právě ta skromná, ale přitom ohromná myšlenka: ,,Volba je pouze na mně a jen já si ponesu následky odpovídající síle rozhodnutí."

Na knihu jsem se těšila, ač jsem měla mírné obavy, aby na mne nebyla příliš duchovní a motivující. Rozprostření (emoce, fakta, myšlenky, situace) se však povedlo na výbornou a já ji slupla jako malinu během pár dní.
Fotky v knize jsou krásné, dokreslují atmosféru příběhu a nabíjí pocitem svobody už při pouhém čtení.

1 26.06.2020

Debut nadějné české autorky. Kniha nás seznami s cestovateli, Řádem a lykabety. Autorka s první akcí příliš neotalí a po pár prvních stránkách jsme v poradné honičce.
Děj pěkně ubíhá, hlavní hrdinka není žádné ufňukané dítě, rychle se vypořádá s novou úlohou a velmi rychle vyroste (na mne možná až velmi rychle, ale rozhodně to není na škodu:)). Zakončení knihy je trošku frustrující, protože máte chuť ihned sáhnout po druhém dílu (který ale zatím není).

Oblíbené postavy: Maddock (to je takový Viggo v roli Arogarna - ooou, srdcovka). Eve hlavní hrdinka je příjemná průvodkyně tohoto světa a její parťák Erik je super vedlejší postava.
Velmi výrazná a opakující se postava, která je prozatím za mne zbytečná byla Jasmina. Není pro děj prvního dílu důležitá, ale prostoru dostala habaděj. Uvidíme, co bude dál :).

Je to super sci-fi od české autorky (čtenářská základna spíš ženy a dívky 15+).

P.S. Mrzí mne, že kniha vyšla pod nakladatelstvím nikoli samonákladem a stejně kniha nedostala tu správnou péči, což neubírá na skvělém nápadu a vypravěčském stylu autorky.

4,2*

17.08.2022

Syrové, chvílemi brutální líčení života jednoho muže. Začátek knihy jsem musela hodně kousat, na chvíli knihu odložit a až po čase se vrátit. Musím nechat, že je autor obdařen vypravěčským umem. Některé pasáže bych raději nečetla (výlet se strýčkem na koni do města, školní třída a kůň před školou). Celkove se ale autorovi podařilo zanechat silně pocity ve čtenáři a jeho podání života nutí ještě dlouho poté přemýšlet.

28.06.2022

Obálka a nápad super.
Knihu jsem měla půjčenou od spolubydlící a těšila se na ni. Bojovala jsem už od prologu, ale ty já obecně nemusím, tak jsem se kousla a pokračovala. Nebyla jsem se schopná se dostat ani do poloviny - hodně jsem se ztrácela ve jménech, postavách i dlouhých popisů jednotlivostí. Když jsem začala přeskakovat celé odstavce textu, knihu jsem odložila. Třeba se k ní ještě někdy vrátím a dočtu ji. Motivací by mohlo být pokračování, ale přece jen to je už chvíle zpátky, co jsem knihu četla a zatím se mi chuť nevrátila.

21.04.2020