VojtěchPejša komentáře u knih

(SPOILER) Tak jsem se konečně dostal k oné bájné cimrmanovské hře, kterou skoro nikdo nečetl a na prknech ji vidělo jen těch pár šťastlivců, kteří stihli jedno z 34 uvedení před jejím stažením. No a stálo to za to?
Předně nutno říci, že jsem neměl vysoká očekávání. Tvorbu Jiřího Šebánka znám a nejsem k ní ani zdaleka nekritický. Jeho humor bývá ve srovnání s humorem dvojice S+S daleko více absurdní a šokující, což se ovšem po vcelku krátké době začne ohrávat a stává se tak silně repetitivním.
A přesně takovou je i Domácí zabíjačka. Samotný koncept příběhu, ve kterém zemřou praticky všechny postavy, krom té, která chronicky umírá od samého začátku, je vtipný a dokáži si představit, že by ho byl Jára Cimrman ve svém zpracování schopen uvést.
Tím se dostávám k dalšímu drobnému detailu této hry, to jest k faktu, že stejně jako další dvě hry DJC z první trojice vzniknuvších, se ani tato neodehrává v Cimrmanově době. Svěrákův Akt si s tím poradil vcelku jemným posunem děje do dnešních reálií, který však zpětně také nepůsobí příliš cimrmanovsky, Smoljakovo Vyšetřování si vystačilo jen s přidáním obrazu císaře pána za učitelskou katedru a Šebánkova Zabíjačka vyměnila Babinského za nacistu Bormanna, přidala splachovací záchod a plynovou masku s plynovým sporákem. V tomto smyslu nepůsobí tato hra již vůbec cimrmanovským dojmem.
Dále bych se přesunul k nejdůležitějšímu bodu, jímž je humor. Ten se zde skládá prakticky jen ze slovních hříček, které se postupem času stávají absurdnějšími a jsou korunovány slovním spojením „Je v hajzlu, co?“ u kterého se chtě nechtě trochu pousmějete. Na papíře ovšem humor nefunguje vůbec (na což však nabyl stavěn nikdy) a možná bych nebyl tak přísný, kdybych hru viděl na prknech.

Hodnotím třemi hvězdami. Přijde mi to adekvátní, vzhledem k faktu, že i v mých očích nejslabší hru od S+S (Afrika) bych nehodnotil hůře, než čtyřmi hvězdami a tohle je přece jenom o něco slabší.

Zakončím to tu slovy Zdeňka Svěráka k osobě Jiřího Šebáka: „Jirka udělal pro divadlo dvě důležité věci: Zaprvé, že ho založil a zadruhé, že z něj odešel.“

06.01.2024

Já si myslím, že Kapsy by se neměli slučovat; ve své době bylo možná i Čapkovou chybou navazovat jednou Kapsou na tu druhou. Ony jsou totiž dost výrazně jiné.

Povídky z první kapsy - *****
Tohle je božská práce. Detektivní povídky s jasnými pointami, které zvláště ke konci knihy nabírají i filosofický rozměr. Čapek v nich v podstatě experimentuje s detektivním žánrem a velmi často v něm objeví něco neotřelého. Skutečné bonbonky, které je radost rozbalovat a není snadné říci si: Dost, tenhle už je dnes poslední!
Možná je to jen můj subjektivní pocit, ale jednotlivé povídky na sebe i velmi volně navazují. Zdá se, že ne cíleně, spíše jak autor psal, vyvstávaly mu neustále nové aspekty oněch problémů. U povídek Poslední soud a Zločin v chalupě je to zřejmě nejpatrnější.
Mé nejoblíbenější povídky: Případ Selvinův, Zločin v chalupě a Zmizení herce Bendy

Povídky z druhé kapsy - ***
Tahle kapsa prostě nepatří stejnému člověku... Detektivní tématika je upozaděna a do popředí se dostávají spíš cíleně vtipné povídky. Ačkoli, ani to není úplně pravda. U obou Kapes jsem si všiml jednoho fenoménu.
V případě první kapsy se stávají povídky stále více k zamyšlení a v případě druhé... no, stále více znepokojujícími. Od vyloženě vtipných hříček bez dalšího rozměru (Čintamani), přes 'divné' (Ztracená noha) až k vyloženě znepokojujícím (Muž, který nemohl spát; Poslední věci člověka). Jakoby pánové, kteří slouží jako rámec povídek, shazovali postupně ostych a v únavě se nebáli zabrušovat stále hlouběji do svého nitra.
Mé nejoblíbenější povídky: Čintamani a ptáci (zřejmě pouze proto, že to bylo mé první setkání s Čapkem; asi v 6. třídě ZŠ), Případ s dítětem a Obyčejná vražda

3 14.08.2023

Aneb když se všechno povede přesně tak, jak má.
Tahle kniha není jen učebnice. Tahle kniha je nádherný kus umění, který na sám sobě předvádí, že ví, o čem mluví. Autorce se povedlo všechny výklady doplnit relevantním obrazovým materiálem a dohromady je tedy kniha nejen užitečná a informativní pro osoby, jež by chtěly začít s tvorbou komiksu, ale i pastvou pro oko lidem, kteří se chtějí prostě jen něco nového dozvědět.
Ocenit také musím, že není vynecháno nic, co se ke tvorbě komiksu váže. Tedy začínáme kapitolou o nápadech jako takových, pokračujeme přes konkrétní rady a techniky pro samotnou tvorbu a končíme u vyjednávání o ceně a uspořádávání si času.

Víc takových autorských projektů!

08.08.2023

Nebudete mne za to mít rádi, ale Malého prince drží nad vodou jen to, že je kultovní. Nechápejte mě špatně, není to kniha špatná, jen přeceňovaná... Malé děti nemohou pochopit její myšlenky, větší děti (pro které mohou být ony myšlenky opravdu přínosné) ji nebudou chtít číst, kvůli její formě, pro dospělé znamená jen snůšku truismů.

5 16.07.2023

Kvalita povídek různá, velmi různá.
Všechny jsem hodnotil odděleně, ale ve zkratce:
Jak jsem šla na záchod, Šťastně nezamilovanej, Pozdní léto, sobota večer a Pecka jak z broskve - výborné povídky
Bez šance - nedokáži popsat, co to bylo...
Žába - nevermore!
Zbytek nijak zásadně neutkví - většinou proto, že jsou bez příběhu a klouzají po povrchu.

Na druhou stranu ale oceňuji, že se někdo vůbec pokouší něco takového v našich končinách vydat.

14.07.2023

Pohodová detektivka, která se čte jedním dechem a stránky mizí kdovíkam. Těším se na druhý díl.

11 29.06.2023

Šlo to ztuha. Ale to už k tomu patří. A stálo to za to...
Nejneuvěřitelnější na tom všem je, že spousta z myšlenek, jež 1984 obsahuje, se mi honí hlavou vlastně na denní bázi. Ovšem, buďto se je neodvažuji rozvést nebo je zavrhuji jako pseudofilosofické kraviny (což je, mimo jiné, jeden z mnoha motivů 1984, což mi připadá ještě šílenější a vše tak nebývá ještě dalšího rozměru).
Kniha, která je mi tak duševně blízko - často mám pocit, že volí slova tak, jak bych stejnou situaci opsal já - prostě nemůže být hodnocena jinak, než plným počtem hvězd.

Děkuji, povinná maturitní četbo, bez tebe by mi byl tento klenot patrně skryt!

22 19.06.2023

Slabota! Bohužel, stačilo mi pár knih a už cítím, že se Jonasson opakuje. Bohužel... Skupinka nesourodých lidí se dá dohromady (Stoletý stařík a podle anotace i Prorokyně a hlupák jako vyšití), vytvoří agenturu (Zabiják Anderson), všechno se zamotá a nakonec z toho vznikne policejní vyšetřování, kde se celý vyšetřovací tým točí v kruhu (znovu Stařík).
Být tohle má první Jonassonovka, možná se bavím více, ovšem takhle je to jen průměrná kniha, které se občas povede nějaký vtip - jednou za 10-15 stránek se skutečně dobře zasmějete - ale po dočtení si uvědomíte, že se toho vlastně tolik nestalo.
A i ta pomsta mohla být sladší!

Škoda...

3 19.05.2023

Krásný počin s okouzlujícími ilustracemi. I mě, člověka, který už nezabrušuje příliš často do kategorie 'pro děti a mládež', místy mrazilo a myslím, že při představě, že toto byla realita, jak by řekl klasik, 'není hanba, zde, v místě věčného sněhu a ledu, uronit kroupu...'

3 17.05.2023

Úsměvná, středně dlouhá, kravinka, která dokáže kvalitně rozesmát. A to i nahlas! O samovarném přístroji Nurzo se mi bude zdát ještě hodně dlouho...

12.05.2023

Zvláštní kniha... A kolik práce to muselo dát?
V první řadě rozhodně nutno říci, že osmdesát let byste téhle knize rozhodně netipovali! Jde o jednu z nejstravitelnějších a nejčtivějších klasik, do které se není potřeba nijak zvlášť nutit. A krásný překlad paní Morávkové k tomu jen přispívá.
Po celou dobu čtení jsem si byl naprosto jistý, co mi chce kniha sdělit a jak si mám přebírat všemožné metafory, avšak najednou přišlo posledních deset stran a já stanul s pusou dokořán a, jak by řekl klasik, s hlavou čistou a prázdnou... Zakončení dodává všemu úplně nový rozměr (možná i dva), uplynul den od dočtení a mně stále hučí v hlavě a pomalu se mi skládají dohromady všechny myšlenky, které na mne byly tak znenadání hozeny.
Snad proto působí román tak nevyrovnaně, chvíli groteska, chvíli drama, místy čirý odvar filosofie a naprosto chápu, že se některým lidem nemusí líbit a pokládají ho za blbost obludných rozměrů, či naopak za největší dílo rusko-ukrajinsko-sovětské literatury.

Nelze hodnotit hvězdami.

Doporučit také musím nádherné vydání od Rybka Publisher s magickými ilustracemi (lépe řečeno obrazy) malíře Iwana Kulika.

Podle místních recenzí jsem to čekal horší a depresivnější. Nakonec zlepšení oproti předchozím dvěma dílům. Jediné, co vlastně nedokážu odpustit, je absolutní kašlání na předchozí díl série. To, co tam zabere dvacet dlouhých kapitol a vytvoří perfektní ornou půdu, je tady smeteno ze stolu během jednoho kratšího odstavce.
Co se týče závěru, tak se mi už dlouho nestalo, že po přečtení poslední strany, bych se cítil tak neuspokojen, ale zároveň mi vyvstával spokojený úsměv na tváři.

1 16.04.2023

Náhlé zvolnění tempa, ještě méně humoru, pár fajn nápadů a sáhodlouhé budování vztahu mezi Arthurem a Fenchurch. Tahle kniha má začátek a konec, alespoň tedy v tom Stopařovském slova smyslu. Vtipný rozjezd - vleklé budování vztahu - dům naruby, obrovský robot, Boží poselství, Marvin, etc. Bezvýznamnou půlhvězdičku navíc oproti minulému dílu přidávám vážně jen za posledních pět kapitol, jinak slabý odvar.
2.5*

16.04.2023

Zmatek! Absolutní bordel a strmý sešup dolů, který má méně vtipu, méně nápadů a orientace v ději je zhola nemožná. Pár drobností se najde (Cena za nejzbytečnější použití výrazu 'do prdele'; Marvinovo "Mysli si číslo"; netrefení se na zem), ale na tuhle sérii je to dost málo.

2 16.04.2023

Jako první díl, jen ve všech stránkách šílenější, promyšlenější a možná i nápaditější. Kapitola s absolutním vládcem vesmíru je jednoznačně vrchol sci-fi parodie a kdo se ani jednou nezasměje, je suchar. Za mě nejlepší díl série a společně s první knihou naprostá povinnost v tomto žánru.

4 16.04.2023

Rozjezd asi nejslavnější série sci-fi parodií vůbec. Je hodně poznat, že autor nemá žádnou představu, kam se bude děj ubírat dál a konec otevřený, protože ho nenapadlo žádné dobré zakončení. Humor je fajn, hlavně tedy k začátku knihy je to skutečně můj šálek čaje. Hromada šílených nápadů a sci-fi konceptů, které tvoří geniální parodii na celý tento žánr.

6 16.04.2023

Stopařův průvodce galaxií - 3*
Rozjezd asi nejslavnější série sci-fi parodií vůbec. Je hodně poznat, že autor nemá žádnou představu, kam se bude děj ubírat dál a konec otevřený, protože ho nenapadlo žádné dobré zakončení. Humor je fajn, hlavně tedy k začátku knihy je to skutečně můj šálek čaje. Hromada šílených nápadů a sci-fi konceptů, které tvoří geniální parodii na celý tento žánr.

Restaurant na konci vesmíru - 4*
Jako první díl, jen ve všech stránkách šílenější, promyšlenější a možná i nápaditější. Kapitola s absolutním vládcem vesmíru je jednoznačně vrchol sci-fi parodie a kdo se ani jednou nezasměje, je suchar. Za mě nejlepší díl série a společně s první knihou naprostá povinnost v tomto žánru.

Život, vesmír a vůbec - 2*
Zmatek! Absolutní bordel a strmý sešup dolů, který má méně vtipu, méně nápadů a orientace v ději je zhola nemožná. Pár drobností se najde (Cena za nejzbytečnější použití výrazu 'do prdele'; Marvinovo "Mysli si číslo"; netrefení se na zem), ale na tuhle sérii je to dost málo.

Sbohem, a díky za ryby - 2.5*
Náhlé zvolnění tempa, ještě méně humoru, pár fajn nápadů a sáhodlouhé budování vztahu mezi Arthurem a Fenchurch. Tahle kniha má začátek a konec, alespoň tedy v tom Stopařovském slova smyslu. Vtipný rozjezd - vleklé budování vztahu - dům naruby, obrovský robot, Boží poselství, Marvin, etc. Bezvýznamnou půlhvězdičku navíc oproti minulému dílu přidávám vážně jen za posledních pět kapitol, jinak slabý odvar.

Převážně neškodná - 3*
Podle místních recenzí jsem to čekal horší a depresivnější. Nakonec zlepšení oproti předchozím dvěma dílům. Jediné, co vlastně nedokážu odpustit, je absolutní kašlání na předchozí díl série. To, co tam zabere dvacet dlouhých kapitol a vytvoří perfektní ornou půdu, je tady smeteno ze stolu během jednoho kratšího odstavce.
Co se týče závěru, tak se mi už dlouho nestalo, že po přečtení poslední strany, bych se cítil tak neuspokojen, ale zároveň mi vyvstával tak spokojený úsměv na tváři.

Pokud se mám nějak stručně vyjádřit k tomuto konkrétnímu vydání, tak je to hodně muziky za málo peněz. Mám verzi s pevnou vazbou a pět knih za cenu dvou je něco, co jsem v Luxoru prostě nemohl nechat.
Jednen díl jsem poslouchal i v podobě audioknihy a tudíž je mohu od druhé dál vřele doporučit (první se prosím vyhněte obloukem, pokud tedy nestojíte o živoucí Vogonskou poezii)

1 16.04.2023

Co se týče pozitiv knihy, tak hlavní shledávám v samotném stylu psaní, vyjadřování se a přiblížení se mluvě mladších. Vzduchem nelétá do zblbnutí samé 'hip' a 'cool' a naopak sem tam zaletí i nějaký ten ostřejší výraz, který k tomu, ať chceme nebo ne, patří.
Na stranu druhou, příběh na mne byl až příliš náhodný, nepředvídatelný a vlastně mě ani nějak nepotěšil koncept jízdy do nikam. Jede se pořád dopředu, občas se zjeví něco, co vyloženě křičí 'tohle bude důležité později', a buďto se na to prostě zapomene nebo je to hned pohřbeno. Příkladem buďiž pasáž, kde kluci potkají dědulu, jenž 'střílel Ivany' a věnuje jim lahvičku s čímsi, která je ovšem asi o půl stránky později nemilosrdně vylita. Na vtip to je málo absurdní a jako zápletka to působí zcela zahozeně. Ale to je možná jen můj subjektivní problém.
Ve výsledku je to fajn kniha, která, pokud k ní nebudete mít vysoká očekávání, možná příjemně překvapí svou uvolněnou a bezstarostnou atmosférou.

16.04.2023

Kniha, o které jsem si vždy myslel, že je úplně o něčem jiném. Má bohužel lehce sestupnou tendenci. Dle mého by jí prospělo více Saturnina a méně repetetivnosti.
Ale jinak příjemná klasika, ke které se jednou určitě rád vrátím.

11 29.03.2023

Knihu jsem přečetl na základě zhlédnutí stejnojmenného filmu, který patří mezi mé oblíbené komedie. V první třetině knihy jsem byl dost skeptický. Trvá poměrně dlouho, než se vše odpíchne, ale když už se tak stane, tak se nezastavuje! Film lépe propojuje současné a historické kapitoly, kniha zase lépe vykresluje všechny situace a dotahuje dějové linky do uspokojivé pointy. Ve výsledku musím říct, že kniha a film jsou si rovnými partnery a nemohu dohnotit jinak, než solindními čtyřmi hvězdami

Jsem potěšen a nejspíše prubnu i druhý díl, u kterého mám takřka nulová očekávání

8 11.03.2023