Sibiřské haiku

01.02.2024

Krásný a smutný komiks. Moc hezky zpracovaný s krásnými ilustracemi vhodný pro děti i dospělé. Trochu jsem si ze začátku těžko zvykala na styl písma, kdy s vypadalo jako j, ale časem jsem si zvykla. Sibiřské haiku je příběh o vyhnanství na Sibiř očima malého kluka, otcem autorky knihy.

28.11.2023

Komiksy moc nemusím, ale tento dojemný a sugestivně napsaný příběh o útrapách jedné litevské rodiny, jsem přečetla jedním dechem. Je to čtení velmi smutné, ale krásné. Kniha je krásná i po výtvarné stránce, takže mě nepřekvapilo, že získala mnoho cen a ocenění nejen v Litvě, ale byla také nominována na cenu v italské Bologni. Doporučuji tedy i dospělým, přestože je to kniha napsaná pro děti...

13.11.2023

Tato kniha je velký čtenářský zážitek. Přečetla jsem toho už opravdu hodně, a proto velmi uvítám, když mě kniha umí něčím překvapit a to Sibiřské haiku opravdu umí. Formálně je kniha pecka, určitě bude žáky bavit. A tematicky? Docela smršť. Nenudíte se ani na jedné straně, autorka/ky přichází neustále s novými náměty. Řeší se nové podněty, co by asi mohla zažívat parta dětí ve vyhnanství na Sibiři. Ke konci to začíná, pokud to vůbec jde takto říct, nabírat tragičtější a tragičtější notu. Celá ta linka s haiku dodává knize cizokrajný ráz a tajemno. Rozhodně budu knihu doporučovat.

17.07.2023

Tohle je tak NÁDHERNÁ kniha! Každá stránka je z výtvarného hlediska pastvou pro oči, prostor ke zkoumání. Před pár lety jsem četla V ŠEDÝCH TÓNECH od Ruty Sepetysové a od té doby téma vyhnanství na Sibiř v knihách vyhledávám. Přičemž mě velmi zajímalo, jak bude toto opravdu neskutečně kruté a až nepředstavitelné období předneseno dětskému čtenáři. Určitě je velmi vhodně zvolena ich forma celého vyprávění, jehož se ujal autorčin tatínek v chlapeckém věku. Tento jeho pohled obsahuje stále takové množství dětské naivity, že čtenáře neděsí. Vůbec se nedivím pozornosti, které se kniha dočkala a já se ji svým doporučováním budu snažit ještě zvyšovat.
Jediné, nad čím jsem se lehce nepříjemně pozastavovala byl zvolený styl písma. S vypadalo jako J a mě to zkrátka pokaždé vytrhlo z příběhu.

24.05.2023

Co se mi líbilo:
- kniha je vyprávěna právě Algiskem, tím pádem je v knize mnohdy zmíněná dětská fantazie, naivita, představivost - která dává knize jiný rozměr
- popsání života na Sibiři - práce, jídlo, roční období, "ubytování", nemoci, smrti, lásky, bolesti, odchody
- vnímání smrti - zapojování mrtvých do života živých - jsou stále s námi
- skutečný příběh
- každá z postav byla osobností, která se nechala zlomit, ale snažila se vidět naději, každý jinak a svým způsobem, aby se nezbláznil

Co se mi nelíbilo:
- bohužel, já jsem si nemohla zvyknout na grafické zpracování příběhu (ale každý jsme jiný :))

17.05.2023

Krásný počin s okouzlujícími ilustracemi. I mě, člověka, který už nezabrušuje příliš často do kategorie 'pro děti a mládež', místy mrazilo a myslím, že při představě, že toto byla realita, jak by řekl klasik, 'není hanba, zde, v místě věčného sněhu a ledu, uronit kroupu...'

10.05.2023

Velmi zvláštně napsaná kniha. Kresby úžasné.

08.05.2023

Tahle kniha je zvláštní. Vypráví krutý příběh, který se stal, a přesto z ní nemrazí. Spolu s kresbou je úžasná.

27.04.2023

Takto komiks četla Zorka (skoro 11 let), celou recenzi najdete ve skupině Nezletilí kritici na Facebooku: "Komiks Sibiřské haiku začíná vyprávěním autorky Jurgy Vily, která vzpomíná na svého tatínka a dobu jeho dětství. Byly to neklidné a kruté časy. Začala druhá světová válka. Německá říše napadla Polsko, Litvu krátce nato okupoval (jinak řečeno násilně zabral) Sovětský svaz, velmoc různých národů, kterou ovládali Rusové...Na každé stránce Sibiřského haiku jsou obrázky od ilustrátorky Liny Itagaki, které se mi moc líbí, protože jsou zajímavé a každý trochu jinačí. Na některých stránkách jsou to vyloženě krátké komiksy, jinde jsou to zase spíše ilustrace, dohromady tvoří román v obrazech..."

19.03.2023

Autorka do postavy Algiska zakomponovala příběh svého otce, když si tedy uvědomíte, že se to skutečně stalo, o to více vás to zasáhne. Když jsem četla o těch "šťastných" okamžicích, na chvíli jsem málem zapomněla, kde se Algisek nachází. A pak mě autorka nějakou tragédií vrátila nohama zase zpátky na zem a já si vzpomněla, že jsem na kruté Sibiři, kde všichni ti stateční lidé bojují každý den o holý život, byť nic neudělali, přesto byli potrestáni...

Celá recenze v záložkách recenzí od Knižní střípky.

21.01.2023

Úžasné! Četly jsme s desetiletou dcerou a obě máme velký čtenářský zážitek. Díky paní překladatelce za zprostředkování.

20.01.2023

Krásné ilustrace, hezky zpracované. Smutný příběh o vyhnanství na Sibiř.

12.01.2023

Sibiřské haiku je autobiograficky laděný komiks, román v obrazech, který přibližuje kapitolu z historie litevského národa – totiž deportaci Litevců za druhé světové války na Sibiř. Sovětský svaz zabral zkraje druhé světové války Litvu a nepohodlné obyvatele, často samozřejmě celé rodiny včetně dětí, odsunul do sibiřských pracovních lágrů.

Příběh vypráví chlapec Algisek, otec autorky komiksu. Vyprávění je samozřejmě neveselé, místy tragické, ale ne vždy, často osciluje mezi tvrdou a smutnou realitou a barevnou, svobodnou a bohatou dětskou fantazií. Protože se v chlapcově mysli tyto dvě roviny přelévají mezi sebou a Algisek si vlastně není jistý, zda ten daný zážitek byl skutečný, nebo se odehrál jen v jeho obrazy překypujících myšlenkách, vyznění mnohých zážitků až tak pesimisticky nevyzní.

Komiks určitě zaujme čtenáře všech věkových kategorií, je uctěním památky těch, kteří nepřežili, a zároveň oslavou vůle k životu a dětského vidění světa, díky němuž lze překonat i ty nejhorší chvíle.
***
Hodnocení: 4 ⭐ z 5 ⭐

10.01.2023

Ke knize jsem přistupoval s jistou skepsí... Ani kniha, ani komiks, ani pro děti, ani pro dospělé, ale nakonec jsem se neodtrhl. Největší pozitivum je především ta samotná pozitivní atmosféra příběhu, přestože je to popis velmi kruté historie. Dělá to to ten dětský pohled, vypravěč, který i v nepříznivých podmínkách vidí něco nového, dobrodružného... Díky tomu to není jen "další" depresivní kniha o všech těch holocaustech a genocidách minulého století.

09.01.2023

Dokonalá knížka s fantastickými ilustracemi a srdceryvným příběhem, která dostane i dospělého. Jsem moc ráda že jsem na ni natrefila, doporučím ji i svým dětem.

08.01.2023

Velmi zajímavé zpracování nelehkého tématu formou grafického románu.
Doporučuji jak dětem, tak dospělým. Pro děti je kniha vhodná svým zpracováním a tím, že zde nejsou přímo popsány hrůzy, kterých se kniha týká. Pro dospělé je podle mě zajímavý pohled očima dítěte na nelehký osud, který jej postihl.

04.01.2023

Nenechte se oklamat či odradit zařazením knihy Sibiřské haiku do dětské sekce. Garantuju totiž i vám dospělým, že se vás dotkne, že vás rozpláče, dojme a zapíše se hluboko do vašeho srdce.
A ani se nebojte své děti seznamovat s těžkými tématy, protože život se prostě neodehrává jen ve Stokorcovém lese…
V roce 1941 deportovala sovětská NKVD z území Litvy odhadem 34 000 lidí včetně malých dětí. Muži byli ve většině případů odesláni do pracovních táborů, ženy a děti putovaly do nehostinných oblastí.
Tento příběh sleduje chlapce Algiska, který je se svou matkou, sestrou a dalšími lidmi z jeho vesnice násilně odsunut na Sibiř. Jak se na nové prostředí adaptuje a jak tak drastickou životní změnu prožívá, se dozvídáme právě od něj.
Spousta příhod je popsána s dětským nadhledem a bezelstností, o to mrazivější vliv na čtenáře však má.

31.12.2022

O deportaci Litevců na Sibiř během druhé světové války jsem si už dlouho chtěla něco přečíst, takže téma komiksu Sibiřské haiku mě ihned zaujalo. O to více, že autorka zde zpracovává příběh svého vlastního tatínka Algise, který se na Sibiř dostal v svých sedmi letech. Knihu bych označila spíše za grafický román než čistě komiks, protože jeho zpracování je netradiční, plné originálních grafických nápadů.
.
Osobně mi hodně seděl i výtvarný styl, včetně „hand letteringu“. Ale i sebehezčí kresba nezachrání chabý příběh, čemuž v tomto případě rozhodně nebylo. Téma - samo o sobě silné - bylo pojato až neuvěřitelně s jemnými detaily, dětskou snivostí, často i zvláštní poetikou přes veškeré strádání a hrůzu. Teta milující haiku, sestra smějící se na nebe, kačer Martin, litevská jablíčka. Zoufalé prostředí je tu líčeno očima dítěte, ale ne naivně, ne směšně, ale s tklivou citlivostí, kterou prosvítají i hezčí chvíle. Ilustrace Liny Itagaki jsou nádherné, barevně hodně tlumené a kongeniálně doplňují tklivý příběh chlapce Algíska.
.
Jediné, co mi maličko chybělo, byl nějaký doslov, historický kontext či širší výklad tématu deportací Litevců do gulagů. Ale to si konec konců mohu přečíst určitě i jinde.

21.12.2022

Překrásné zpracování jak po grafické, tak obsahové stránce. Použít slovo překrásné je troufalé vzhledem k tématu, ale nemohu použít jiné, respektive můžu, ale nechci. Obsah je samozřejmě tíživý, nelehký, bolestný a drásající, ale autorka se snažila knížku přiblížit dětskému čtenáři, takže je to uchopitelné a za mě skvostně udělané. Autorka si dala nelehký úkol, aby těžký odsun litevských obyvatel na Sibiř nastínila tak, aby bylo zřejmě oč se jednalo a zároveň dětského čtenáře nedostala do úplného strachu či stresu. A ještě zvolila komiksovou podobu, klobouk dolů, povedlo se jí nevídané dílo a já s velkou radostí doporučuji k přečtení.