vlkcz
komentáře u knih
Večer tříkrálový
William Shakespeare
Svižně napsaná komedie. Četl jsem překlad Antonína Přidala vydaný Větrnými mlýny. Velký klad tohoto vydání je v úvodu, který pomůže pochopit některé dobové narážky a hru zasazuje do kontextu doby a celého Shakespearova díla. Docela by mě zajímalo, zda je i v originálu odkaz na Romea a Julii, nebo jde o překladatelskou licenci.
Roztomilá je pak závěrečná, Antonínem Přidalem přidaná, scéna Šaška a Překladatele.
Sběratel vůní
Dominique Roques
Zajímavá kniha, která v sobě nese několik rovin. V první jde o cestopisné eseje. V těch dalších se pak čtenář dozví spoustu informací o parfémařství, aniž by autor zabíhal do přílišných technikálií, rostlinách, na kterých do značné míry závisí, jejich produkci, sklizni, zpracování a obchodování. A na pozadí toho všeho úvahy o udržitelnosti nejen parfémářského průmyslu a našem přístupu ke zdrojům.
Přesto je znát, že autor není spisovatel a i když především v poetických popisech přírody a jejich vůní je skvělý, forma je trochu roztříštěná a sdělení většinou stručné. Což možná bylo cílem, ale mě to trochu rušilo.
Každopádně je to kniha, která i v člověku, který považuje parfémy za zbytečnost zanechá dost námětů k přemýšlení a možná povede k lehkému přehodnocení jeho přesvědčení.
Sedm smrtí Evelyn Hardcastlové
Stuart Turton
Když už tady padají různá přirovnání k Agatě Christie, Claire North a dalším, já od začátku viděl filmovou řeč Davida Lynche.
Originálně pospojované neoriginální motivy. Escape game s motivy Na Hromnice o den více s Poeovsky temnou atmosférou starých šlechtických sídel, zabydlená panoptikem, téměř bez výjimky, nesympatických postav.
Tak do půlky jsem si říkal, že na detektivku celkem dobré a že ty 4* asi budou zasloužené. S postupujícím časem, kdy se začaly objevovat i přesahy do jiných témat a žánrů jsem svoje mínění měnil a i když těch 5* není úplně bezchybných, kniha si je určitě zaslouží. Jen člověk musí akceptovat pozvolný styl vyprávění.
A je kniha vyprávěna více než dvěma perspektivami, když vypravěčem je stále jedna osoba, byť v různých tělech?
Jedlá semena z přírody
Doris Grappendorf
Protože nejsem ani biolog ani kuchař, nechávám bez hodnocení.
Z mého tedy laického pohledu jen hodně subjektivní postřehy.
Co mi chybělo, byly podrobnější popisy rostlin, zvlášť pokud je uvedeno, že některé z uvedených lze zaměnit s jedovatými příbuznými. Samozřejmě jitrocel, kopřivu a další, běžně známé rostliny pozná každý, ale u těch méně známých by nějaký klíč k určování pomohl.
Naopak mi přebývaly recepty. Vzhledem k tomu, že většina z uváděných semen v receptech vystupuje v podstatě jako koření (čajová lžička na půl kila dalších surovin), přišlo mi, že by úplně stačila poznámka, lze zaměnit za hořčici (pepř, koriandr apod.).
Ale jako inspirace určitě dobré. Člověka nejdřív překvapí co všechno se dá jíst, aby si po určité době uvědomil, že to je vlastně logické a že je jen v zajetí vlastních (společenských) stereotypů.
Pokoj zázraků
Julien Sandrel
Možná mám nějaký čtenářský blok, protože se mi začínají množit knihy, u kterých objektivně uznávám, že jsou dobré, ale přesto mi jejich četba nepřináší to uspokojení, které by se dalo čekat.
Nebo jsem toho prostě už přečetl tolik, že mi u dalších knih přijde, že se jen opakují? Upracovaná svobodná matka, vychovávající teenagera. Klišé. Žena, která dává kariéře víc než dítěti. Klišé. Tragédie, která jí z toho vytrhne a donutí dělat věci, které v ní probudí hravost, odvahu vystoupit ze své komfortní zóny, atd... Klišé, klišé klišé.
Ale je to napsané svižně, se střídmou dávkou humoru (u francouzských autorů nezvyklou), s myšlenkami k rozjímání.
Jak říkám, objektivně hodně dobrá kniha, u které mi osobně ale chybělo takové to wow, ze kterého bych si sedl na zadek.
Rakvičky
Irena Dousková
Lepší 3*. Nečekal jsem Budžese, ale přesto si myslím, že téma se dalo pojmout lépe. Ne snad myšlenkami, tam to je v pořádku, ale formou a stylem. Pokud už se střídají vypravěči, tak by bylo lepší, kdyby to střídání bylo předvídatelnější a ne, že až po několika větách člověku dojde, že nemluví Róza, ale Péťa nebo teta. Takhle to působí trochu chaoticky a tříští celkový dojem.
Celá kniha pak vypadá jenom jako příprava na rozsáhlejší prózu, která by ještě měla projít nějakým "učesáním" a dopracováním některých témat. Ale je možné, že to byl úmysl. Věk hrdinky by k takovému přímočarému a nevyzrálému stylu sváděl, takže autorka tuto formu zvolila i s tímto ohledem. Jen mně to úplně nesedělo.
Soukupové K moři mi přišlo přeci jen zvládnutěji.
Čísla života
Dan Millman
Mezi 3* a 4*.
Millman představuje jeden ze systémů, které popisují člověka. Kladem je, že nehodnotí, co je dobře a co špatně, ve všech vlastnostech, s kterými přicházíme na svět, nás učí vidět příležitosti. A tím, že je můžeme poznat, jsme o krok blíž k jejich využití. Ale nestačí číst, musí následovat činy.
Reiki: Váš osobní průvodce
Des Hynes
Ty 4* jsou průměr. Pro neseznámené zájemce skvělé uvedení do tématiky. Stručné, přesto pokrývající všechna důležitá témata. Tím, že jsou přehledně řazena mohou sloužit i zasvěceným jako připomínka, když pocítí potřebu něco oživit, jinak ale asi nic nového nepřinese. Na druhou stranu je třeba upozornit, že jsou různé přístupy a že ne vše musí odpovídat konkrétnímu mistrovi.
Paganiniho smlouva
Lars Kepler
Druhý Joona vysoce překonal toho prvního, takže nakonec ani nelituju, že jsem se do něj několik let po Hypnotizérovi začetl. Ale na druhou stranu pořád nic, po čem bych hned sháněl další díl. Asi na něj dojde, ale zase to bude nějakou dobu trvat.
Příběh je tentokrát vyprávěn "kompaktněji", není v něm moc retrospektiv a taky toho Joony je tu víc. Ale když už švédské krimi, tak pořád radši sáhnu po Kallentoftově Malin Forsové.
Všichni jsme nějak vadní
Matthew Norman
Tak nějak 3,5*
Hlavně za nezáživnou první třetinu a trochu divný konec.
Jinak se čte poměrně dobře, jde o slušně namíchaný koktejl humorných situací a námětů k zamyšlení. O rodině, přátelství a vztazích obecně.
Mluviti stříbro
Antonín Bajaja
To bylo zvláštní. Hodně.
Prostředí JZD a jeho budovatelských problémů nutně směřuje k zařazení do poličky socialistický realismus. Asi by tak knihu i šlo brát. Spíš mám ale dojem, že šlo o úlitbu dobovým bohům. Protože hlavně jde o lidské problémy se vztahy a smyslem života, a tady mi přišlo, že autor ze své současnosti až tak nadšený nebyl. Místy mi kniha připomněla mého druhdy oblíbence Josefa Fraise, ale Antonín Bajaja je mnohem poetičtější.
4* kvůli tomu prostředí kravínů a prasečáků, které mi moc nevonělo a také místy chaotické střídání časových rovin, vypravěčů, reality a vzpomínek. Což působilo zajímavě, ale místy to vyprávění příliš fragmentovalo.
Čteno díky ČV a určitě se k dalším autorovým knihám časem dostanu.
Kníže Václav
Zuzana Koubková
Rozhodně stojí za přečtení. Vzhledem k tomu, že prameny o Václavovi vycházejí hlavně z legend, klidně si autorka mohla dovolit napsat další. Jen v ní nedělala z Václava světce do morku kostí a představuje ho jako člověka z masa a kostí se všemi pochybnostmi a nejistotami, které ho (asi) pronásledovaly.
Buď jako řeka
Shelley Read
Román, který plyne jako řeka. Ne bystřina hned od pramene, ale už spíš zklidněný střední tok. Občas zrychlí, v nečekaných místech překvapí.
Poeticky vyprávěný příběh o poválečné Americe, dívčím zrání v odvážnou ženu, předsudcích, odpouštění viníkům i sobě. O kráse a síle přírody, lidském místě v ní.
Tak trochu buddhistická kniha, ostatně sama autorka v poděkování zmiňuje i Thich Nhat Hanha.
Román z pokoje 128
Cathy Bonidan
Napsat celou knihu formou dopisů je výzva. Příběh se musí posouvat i vlastní imaginací čtenáře, není popsané úplně všechno. Co mi ale v případě téhle knihy úplně nesedlo, že i přes značný počet odesílatelů a adresátů působili všichni tak nějak stejně, alespoň co se stylu psaní týká. Na rozdíl od třeba Spolku přátel krásné literatury a bramborových koláčů, kde každá z postav byla charakterizována i svébytným stylem. Autorce nelze upřít fantazii a dovednost splétat příběh, občas se dotkne i čtenářova srdce, ale mě kniha úplně neuchvátila. Možná jsem měl příliš velká očekávání, ale první třetinou jsem se doslova prokousával.
Takže asi tak 3,5*.
Jinací
Taras Prochasko
Magický realismus na ukrajinský způsob. Pro mě navíc ozvláštněný tím, že jsem krajinu, ve které se kniha odehrává navštívil.
Příběh, který vás zavede do snů a po dočtení nechá omámené. Samozřejmě jen tehdy, pokud jste tomuto typu literatury otevření.
S miliardářem v síti
Max Monroe
To, že ženy umějí být stejně oplzlé jako chlapi jsem pochopil při náhodném sledování části jednoho dílu Sexu ve městě a převažujícímu nadšení žen z tohoto seriálu. Takže mě vlastně tahle kniha ničím nepřekvapila a jen potvrdila, že s tímhle stylem se prostě míjím.
První třetina je i v rámci žánru průměrná, ale aspoň to někam spěje. Druhá třetina ale byla se svými pornografickými popisy k neučtení, takže jsem sahal často k rychločtení. Sex se asi jinak než klišoidně napsat nedá, ale ty dialogy při něm, jak už psala Knihomolka_176, to opravdu nešlo.
Závěr naštěstí na četnosti souloží ubral, ale ani tak to na víc než 2* nestačí. A ty jsou hlavně za to, že na mnoha místech se člověk zasměje, i když i tady mám pocit, že autorky by počítaly s větší frekvencí.
Teorie nevzdělanosti: Omyly společnosti vědění
Konrad Paul Liessmann
A tak to je.
Nejsmutnější je, když si člověk uvědomí, že jde o téměř 20 let starý text, takže nezbývá než smeknout před Liessmannovou jasnozřivostí. Vývoj mu dává čím dál víc za pravdu. Bohužel.
V současné době problémů se školstvím aktuální čtení, které mnohé z naší současnosti vysvětluje.
Cesta pokojného bojovníka
Dan Millman
Několikrát jsem viděl film, a přestože ho považuji za velmi zdařilý, oproti knize přeci jen působí plošeji. Kniha je mnohovrstevnatá, kromě vlastního příběhu obsahuje i spoustu informací a rad. Oproti Castanedovi, kterého jsem si často vybavoval, je Millman na jednu stranu sevřenější, ale tam, kde je třeba, velice poetický. Na rozdíl od filmu kniha nekončí na vysoké škole, ale pokračuje dál a ukazuje těžkosti, se kterými se bojovník na své cestě potkává, pokud se chce začleňovat do "normálního" života.
Prostě skvost.
Mrazík s pendrekem v ruce: Proč je současné Rusko takové a proč nemůže být jiné
Alexandr Mitrofanov
Hrozně depresivní čtení. A to je ještě vydáno před Ukrajinou.
Boris Akunin o struktuře státu, kterou Rusové a Putin převzali od mongolské Zlaté hordy: "...historicky jde o dost efektivní strukturu...Je velmi odolná. Má však i vážné defekty. Protože dobře funguje jen během těžkých zkoušek, během válek díky své mimořádně vysoké mobilizační kapacitě. Ale v mírové době funguje velmi špatně."
Na základě vlastní zkušenosti z prvních 22 let života v SSSR a znalosti ruské mentality, s použitím spousty dalších zdrojů Mitrofanov jasně ukazuje, že Rusko je Asie a ne Evropa. Proto je pro nás tak obtížné ruskou realitu pochopit. Smutné je, že se o to nesnažili ani evropští politici a i ti současní jen velmi neochotně opouštějí svět svých představ a přesvědčení, že se s Ruskem dá nějak domluvit.
Přestože jde o autorův subjektivní pohled, nelze pochybovat o jeho zasvěcenosti do tématiky a proto je tato kniha velice důležitá pro každého, kdo je ochoten si jí přečíst.
Půvabná vévodkyně
Bertrice Small
V rámci žánru a pro Američany budiž ...
Začátek vypadá na moderněji pojatou Pýchu a předsudek, která postupně přechází do Milence lady Chaterlyové, abychom se nakrátko přenesli do Třech mušketýrů. Konec pak klasicky červenoknihovní.
A opravdu nemohli být Morganovi podílníci v železniční společnosti. V roce 1795 žádná neexistovala, na tu si museli v Anglii počkat ještě 30 let. Takže k historické věrnosti je také třeba přistupovat obezřetně.