Teorie nevzdělanosti: omyly společnosti vědění

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

V knize Teorie nevzdělanosti, jejíž aktuálnost a také brilantnost se setkala s velkou odezvou hned po vydání v roce 2006, autor systematicky dovozuje, že mnohé z toho, co se propaguje pod názvem „společnost vědění“, jsou jen rétorické fráze. Ve skutečnosti nejde o ideu vzdělání a vědění, ale o silné politické a ekonomické zájmy. Čím víc se přísahá na hodnotu vědění, tím rychleji ztrácí vědění a vzdělání hodnotu, a jak uzavírá autor, „kapitalizace ducha“ ústí v nevzdělanost. Rakouský filozof, esejista a publicista, profesor vídeňské univerzity Konrad Paul Liessmann (1953) byl v Rakousku v lednu 2007 vyznamenán titulem „Vědec roku 2006“....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/36_/36583/teorie-nevzdelanosti-36583.jpg 4.3105
Žánr:
Literatura naučná, Filozofie, Vzdělání
Vydáno:, Academia
Orig. název:

Theorie der Unbildung (2006)

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (12)

Kniha Teorie nevzdělanosti: omyly společnosti vědění

Přidat komentář
los
29. května

špagetový systém zabíjí i naše univerzity

suoregnad
18.09.2018

Jedná se o relativně těžkou četbu. Autor však obratně popisuje problémy dnešní společnosti "vědění"

georgearrow
09.06.2018

V současné době čtu knihu od F. Zakarii Obrana liberálního vzdělání. Komplementární čtení. Náš vzdělávací systém si žádá změny, nikoli však k horšímu. Premýšlejte komu a na jak dlouho svěřujete své děti... Vzdělat člověka a obdělat úhor je dost podobné, také musíte orat, sít a vláčet...

Msourkova
24.11.2017

Sama bych se ke knížce asi nedostala, ale nakonec se mi skrze rodinné příslušníky dostala do ruky a rozhodně nelituji. Nenapadlo by mě nad otázkou vzdělání uvažovat tímto způsobem a sama jako student humanitních věd souhlasím s tím, že pokud nestudujete doktořinu nebo jadernou fyziku, setkáváte se s otázkou typu "A k čemu ti to vlastně je?" docela často. Studuje se za účelem uplatnění na trhu práce, zkoumá se opět za účelem uplatnění na trhu, možná bych uvítala, kdyby autor trochu více nastínil vlastní názor, jakým směrem by se z toho dalo uniknout.

Tozbee
16.11.2016

Útlá kniha plná pronikavých myšlenek nutících k zamyšlení a k nepříjemným reflexím vlastní nevzdělanosti. Mrzí mě, že autor ani nepředstírá, že by měla situace řešení a nesnaží se navozenou depresi alespoň trochu rozptýlit. Ale to v podstatě nebylo smyslem knihy, která si dala za cíl pouze popsat neutěšený stav a formulovat teorii nevzdělanosti.

"Vědění nelze konzumovat, vzdělávací instituce nemohou být podniky na poskytování služeb a vědění si nelze osvojit hravou formou, protože to prostě bez myšlenkového úsilí nejde."

B.V.
17.04.2016

"Nejnovější změnou paradigmatu v politice vzdělání se univerzity během několika let proměnily z poskytovatele služeb, který se řídí zákazníkem, v excelentní výzkumné instituce řídící se konceptem elity, takže přestaly být lokálním trhem pro posluchače přednášek, ale staly se světovým trhem pro patenty a prestiž, mezinárodní rankingy a žebříčky a překladišti pro odliv a příliv mozků - brain drain a brain gain."
str. 66

"Abstraktní vyznávání reforem jako takové se stalo komplexní politickou ideologií současnosti. Patří k politickému konsensu, že označení pravicový nebo levicový, konzervativní nebo liberální se už moc nenosí. Ale že současně s tím nenastal tolik skloňovaný konec ideologií, demonstruje právě reformní duch. (...) Reformní duch nahrazuje všechny jiné politické programy, koncepty a ideje. (...) A jako každá správná ideologie nemusí ani reformní duch sám sebe zdůvodňovat. (...) Nejpikantnější ovšem je, že s každou reformou stoupá potřeba dalších. Protože všechny problémy, které reformy přinášejí, se mohou řešit jen dalšími reformami."
str. 110-111

"V celé oblasti vzdělání je v neposlední řadě jasné, že místo společnosti vědění směřujeme velkou rychlostí ke společnosti kontroly, (...)"
str. 118

"Vzdělání kdysi souviselo s ambicí dokázat, že domnělé jistoty doby jsou iluzivní. Společnost, která ve jménu domnělé efektivity a oslněná představou, že vše může podřídit kontrole ekonomického pohledu, osekává svobodu myšlení, a tím se připravuje o možnost rozpoznat iluze jako iluze, se upsala nevzdělanosti, ať ve svých databázích shromáždila jakoukoli sumu vědění."
str. 119

Thrawn89
15.01.2015

Docela mě pobavilo, když na vejšce všichni o této knize mluvili jako o zjevení pravdy, ale na konci semestru ti samí lidé vyzdvihovali všemožné evaluace a dotazníky hodnotící vyučující a předměty, což je jedna z věcí, kterou kniha kritizuje. Liessmann má samozřejmě pravdu, ale lze se současným stavem něco dělat?!

pistalka
01.07.2014

Do knihy jsem se pustil po relativně dlouhé době, kdy mi ležela v polici, po několikerých doporučeních mých známých. Vím, že pro mnohé z nich je Teorie nevzdělanosti jakousi mantrou, knihou, která významně ovlivnila jejich uvažování o systému vzdělávání a vzdělanosti. Asi to i dokáži pochopit, protože Liessmann přichází se zajímavými a svými vlastními myšlenkami, nerecykluje již známé pravdy, jako jiní neskládá k sobě samozřejmé banality a neškodné floskule. I proto je Teorie nevzdělanosti knížkou údernou, k jádru věci jdoucí a příjemně krátkou, která neomílá jednu větu padesátkárt dokola, aby zaplnila přinejmenším čtyři sta stran.
Základní tezí textu je, že současný systém vzdělání vede k potlačení vzdělanosti, univerzity popírají svůj odvěký smysl, neboť primárním impulsem není vyvolat klasicky vzdělaného člověka, nýbrž osobu, připravenou pro trh práce. Univerzitní pracoviště jsou pak už jen jakési továrny, které na základě poptávky vyrobí to, co si tento trh žádá. Studuje-li někdo obor, který je optikou trhu neperspektivní, je takřka za vyvrhele.
Myslím, že se jedná o inspirující a zajímavou četbu pro všechny, pro absolventy nebo studenty humanitních oborů obvzlášť. Pokud studujete antropologii, filozofii, filmová studia nebo podobnou lahůdku, přečíst aspoň pětkrát, srdíčko vám poskočí.