Rakvičky

Hned v úvodu této vtipné, ale i dojemné perestrojkové „road-movie“ definuje dvacetiletá Róza svůj osudový plán zcela jasně. Musí „najít Ostraváka a přiznat, že ho miluje“. V tu chvíli ještě netuší, jak těžký úkol to bude… Novela o krátké prázdninové cestě není jen příběhem čtveřice hlavních protagonistů. Je také originálním zrcadlem doby, zdánlivě ještě stejně nehybné jako hladina českých rybníků....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/37_/374675/rakvicky-Dqo-374675.jpg 3.529
Žánr:
Romány, Literatura česká
Vydáno:, Druhé město
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (17)

Přidat komentář
zdenaR
předevčírem

Autorčiny knihy se mi čtou hezky a oslovují mě svými příběhy. Tato kniha je poněkud náročnější obsahem, je třeba se nad čteným zamyslet, ač se to možná na první pohled nezdá.

porcelainswan
15. září

Douskovou mám ráda a sleduju veškerou její tvorbu. Proto vím, že ne všechny její knížky jsou zábavné a úsměvné - Kromě Budžese a Oněgina tomu opravdu tak není. Rakvičky na mě působily nějak depresivně od začátku do konce a těšila jsem se, až je dočtu. Co se týče témat a motivů, jsou stále stejné, ať už se podíváte na prvopočátky autorčiny tvorby, nebo poslední kousky. Akorát mám pocit, čím je autorka starší, tím víc jde vidět, že se z určitých traumat (chybějící otec, židovství, pocit, že nikam nepatří, hledání sama sebe) nějak nemůže dostat, ale spíše nabírají na intenzitě. Budu se těšit na další titul a doufejme, že bude pozitivnější :-)

lubospanda
04. září

Je to strašně pěkně napsaný, jazyk je přenádherný. Bohužel jsem se dost motal v příběhu, chvílemi mi dokonce přišlo, že tam vlastně žádný příběh není. Nevím, co tím chtěla autorka světu sdělit, ale já mám v hlavě zmatek. Jednou si to budu muset přečíst znovu.

Vladus9
22. srpna

Od autorky jsem četla i jiné knihy než Budžese a Oněgin byl Rusák, takže jsem zvyklá na její autorský styl a nepřekvapí mě. Nicméně tohle bylo moc, moc textu, moc myšlenek, moc dalších příběhů a vyprávění apod. Doporučuji přečíst knihu na jeden zátah, protože v úterý nevíte, co se jste četli v sobotu. Nejenže tam chybí jedna kapitola, ale zarazila mě i postava "Jana" - objevil se v textu, když teta vyprávěla o "bláznivém vojákovi", ale kdo to byl, jakou to má souvislost? To už se bohužel nedozvíme.

Lidka
08. srpna

Tak já nevím, asi tak neublíží ani neudělá radost , nenadchne. To je ale můj názor, jiného může oslovit více nebo naopak i méně:-) .
V knize nebyla 6. kapitola, ani nevím, zda jsem o kus děje přišla:-)), či to byla jen tisková chyba, že dali po 5. hned 7. kapitolu. Nevadí, jistě to není kniha která by se mi dostala pod kůži.

marketakic
05. srpna

Čekala jsem možná o něco více, ale nakonec jsem se začetla a přečetla.

Eifka
22. července

Bohužel nedočteno...začínala jsem dvakrát, což se mi v podstatě nestává; asi hlavně proto, že knihy I.Douskové mám ráda (Budžes a Oněgin jsou knížky, ke kterým se díky jejich humoru vracím a četla jsem je obě několikrát).

Nelíbil se mi styl, jakým je kniha psaná, ve větách jsem se často ztrácela. Za těch 80 stran, co jsem zvládla, jsem se nezasmála ani jednou...zkrátka obrovský zklamání, hodnotit nebudu.

Ctv
17. července

Z této knihy jsem trochu rozpačitá. Nevím do jaké míry je to dané zklamáním z toho, že jsem od Ireny Douskové čekala něco lepšího, zábavnějšího, nebo z toho, že mě ta knížka prostě mátla. Tak nějak jsem vlastně vůbec nepochopila, o co tam šlo. Na konci najednou všechno bylo jinak, než jsem si celou knihu myslela, což mě zmátlo tak, že mi to pokazilo dojem z celé knihy. Nevyhovuje mi přeskakování z děje na děj (člověka na člověka) aniž bych měla alespoň rozdělené kapitoly a tady se mi několikrát stalo, že jsem měla pocit, jako bych omylem otočila dvě stránky najednou. Chvíli jsem se je snažila od sebe odlepit než mi došlo, že je to v pořádku, jenom už jsme v ději někde jinde. Vložené dopisy plné filosofování mě ve čtení rušily, ale nakonec mi došlo, že to vlastně ani zas tak nevadilo, protože ta knížka vlastně nemá žádný děj, spád. Tak nevím. Možná se k ní vrátím znova někdy v zimě a budu doufat, že při druhém čtení ji pochopím. Bavily mě tam vztahy mezi Rózou a Péťou, ale to bylo asi tak vše, co mě tam bavilo číst. Jinak jsem louskala stránky vlastně jen proto, abych se dozvěděla nějakou pointu příběhu - a to také nedopadlo.

Melanka
16. července

Skvělá letní knížka. S autorkou si rozumím, jako bychom vyrůstaly spolu.

jasmína
12. července

Kniha naštěstí jen z Knihovny, ale už po 20.stranách mám chuť tuto knihu vzdát..

Tato autorka asi nebude holt mou oblíbenou..

Lehrerin
09. července

Právě jsem knížku dočetla a mám velmi rozporuplné pocity. Příběh Rózy mě bavil, Róza je moje vrstevnice, a tak byla její cesta příjemnou vzpomínkou na mládí a důvěrně známá 80.léta. Chtěla bych o Roze a její cestě číst víc. Tomášovy dopisy mě nebavily, úryvky z jeho románu děj zdržovaly (nebo jsem to nepochopila). Tahle knížka neměla být prezentována jako vtipná road movie, protože čtenář se rozhodně nezasměje. (rakovina, blázen, několik násilníků při autostopu, komunista, který by "je" věšel a v závěru myslivec zastřelí psa, o nešťastné Róze ani nemluvím) Cože tady bylo k smíchu?

los
23. června

Toto vydání (2018) je naprostá katastrofa, Milan Ohnisko jako redaktor totálně zabil Vémolovu úpravu!!! Text snad vůbec neprošel korekturou! Když pominu chybné dělení slov, chybějící interpunkci apod., tak v KNIZE CHYBÍ ŠESTÁ KAPITOLA! To se fakt může dnes stát v takovém nakladatelství?

Příběh Douskové má pozoruhodné momenty, reflexe, motivy, ok, ale celkové vyznění jde jaksi do nikam...
Líbil se mi Hrdý Budžes (a za to asi může spíš Hrzánová), a pak už nic...

boticelli
19. června

Prijemny vylet. Hlavni dejovou linii doplnuji pribehy lidi "okolo" a hlavne pribeh babicky byl velice povedeny. Kniha na leto nemusi byt prece cervena knihovna nebo komercni thriler...

petrarka72
05. června

Když sejdu při hledání cesty z vytýčeného směru, nemusí to být špatně... Róza a její road story navzdory všemu, včetně sestřiny choroby, tetina odcházení a Tomášovy oddanosti. Setkání chtěná i nečekaná, autostop (nejen) jako falešná romantika a konce, co zůstávají otevřené... Pro mne inspirace k rozpomínání (jako bych před pár desetiletími Róze z oka vypadla) - a vedle básnických sbírek a Bílých slonů největší emocionální zážitek z Douskové knih. Díky moc za to.

Chalali
18. května

Nesnesitelná hlavní postava, hodně se snaží, aby nebyla sympatická. Kniha, na kterou asi rychle zapomenu.

kristynyli
16. května

Od knihy nevím proč jsem čekala, že bude vtipnější. Nebyl. Ale nebylo to na škodu. Příběh byl krásný, chvílemi i smutný.

banánovépyré
24. dubna

Irena Dousková je skvělá autorka a s každou knihou jakoby trošku jiná. Rakvičky jsou vlastně civilní příběhem, tak trochu stopovací road movie, příběhem s motivem cesty, v němž i cesta může být cíl. Lidi. Vztahy. Osmdesátky. A život, jak ho známe.