Jinací

Jinací https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/142745/bmid_jinaci-9i5-142745.jpg 4 21 5

Mezi nejvyššími vrcholky Karpat leží městečko Jalovec, vyhlášené lázně, do nichž se na začátku dvacátého století sjíždějí hosté z celé Evropy, aby zde inhalovali éterické pryskyřice, konzumovali gin ve všech podobách a poslechli si zkazky o tajemných bytostech nadaných nadpřirozenou mocí. Kdo jsou Jinací? Pozemští bohové? Zaříkávači horských cest, hadů a krupobití? Nebo vypravěči, kteří dovedou splétat lidské osudy jako krajky vyšité na huculských krojích? Nechte se uhranout nejslavnějším „karpatským” románem předního ukrajinského spisovatele Tarase Prochaska.... celý text

Žánr:
Literatura světová , Romány

Vydáno: , Pavel Mervart
Originální název:

Neprosti , 2002


více info...

Přidat komentář

vlkcz
04.12.2023 5 z 5

Magický realismus na ukrajinský způsob. Pro mě navíc ozvláštněný tím, že jsem krajinu, ve které se kniha odehrává navštívil.
Příběh, který vás zavede do snů a po dočtení nechá omámené. Samozřejmě jen tehdy, pokud jste tomuto typu literatury otevření.

Robodruh
16.08.2023 4 z 5

Mám ráda lehce absurdní, iluzorní příběhy. Tento je navíc upletený bohatým jazykem a protkaný lehkostí stylu, který dost kontrastuje s nelehkým obsahem. Jen se mi při čtení ztratila (nebo možná mi úplně chyběla) nějaká jasnější nit, která by mě udržela pevněji od začátku do konce.


LucieT.
15.11.2021 5 z 5

Moderní ukrajinská literatura má rozhodně co nabídnout.
Neuvěřitelně zvláštní a opojná kniha, kterou je nejlepší číst pomalu. Jen tak si vychutnáte tu její snovou, magickou atmosféru a velké kouzlo textu a dopřejete si čas na hledání skrytých významů. Samotný text se jeví jako soubor slov, žádné přímočaré vyprávění, ale jazyková hra s velmi neobvyklou strukturou, kde každý následující text doplňuje ty předchozí a je na ně nahlíženo z více úhlů.
Kouzlo Karpat, které pohltí, milovníci magického realismu zbystřete.

Sireen
15.06.2021 5 z 5

výborný

trudoš
17.10.2015 2 z 5

Po vypravěčské stránce povedené, ale jinak nic pro mě. Příliš iluzoidní a surrealistické, s minimem konkrétního děje, pouze směs různých pohledů a scén. Pouze jazyk to celé zachraňuje, Taras Prochasko si s ním bohémsky pohrává, jak lidový šumař s tahací harmonikou.
Naneštěstí mi mé vlastní přízemní uvažování neumožnilo hlouběji do příběhu proniknout - incest není právě moje parketa, i když je seberafinovaněji literárně zpracován.