Vesmich
komentáře u knih
Bretaňský odkaz
Jean-Luc Bannalec (p)
No, tak to mě teda zklamalo! Jako velký vyznavač komisaře Dupina a milovník Bretaně, který na mnohá místa ze série jezdívá a každou novou knížku hltá, jsem se tentokrát v tom všem ztrácela. Jestli je to překladem nebo čím nevím, nicméně všechno bylo pořád báječné a všichni lidé byli báječní a přes samou báječnost ani nevím, kdo koho zamordoval a proč, protože tomu se text věnuje asi na pěti stranách. Jinak je to samá návštěva u těchto báječných a jedení tamtoho báječného u jiných báječných a všichni se tam tak divně zbytečně motají. To už nevím, jestli čtu detektivku nebo kuchařku nebo průvodce. Tak doufám, že pokračování číslo 9 se vrátí k původnímu konceptu.
Tvýma očima
Peter Høeg
Je to můj oblíbený autor, takže můj komentář nemá valnou hodnotu. Připomínalo mi to film Hráči se smrtí. Také taková silná vzájemná blízkost, propojenost, posedlost výzkumem. Každá autorova kniha je úplně jiná.
Smrt v Benátkách
Thomas Mann
Nejspíš to patří k základům vzdělání a je škoda, že jsem se k textu nedostala zamlada. Nyní za téměřstara je té imprese na mě nějak moc a místo, aby mi to jitřilo mysl až k uvzdychání, mě to nudilo až k uzívání.
Věž zajatců
Thomas Thiemeyer
V pokračování je o mnoho méně nevěrohodných detailů, více interakce, komunikace a spletitých vztahových sítí. Dobře se čte i druhý díl, překlad je znovu lehoučký a do příběhu se konečně dostává nějaký přesah, který bych bývala očekávala i v knize první, vzhledem k cílové skupině čtenářů.
Město přeživších
Thomas Thiemeyer
Chvíli mi trvalo, než jsem se naladila na slovník cílové skupiny a nějak se do toho režimu přepnula. Dokud se mi to nezdařilo, přišlo mi to zbytečné a slaboduché. Po přeladění o něco méně. Je to taková novodobá Verneovka, takové Dva roky prázdnin, anebo spíš bez prázdnin. Příběh teče a překlad je lehoučký, nicméně u té četby nesmí člověk myslet. Zatímco samotná zápletka je snadno akceptovatelná, detaily už ne.
Eva tropí hlouposti
Fan Vavřincová (p)
Jakmile člověk potřebuje povzbudit v těžké chvíli (a nejspíš nejen tehdy), těžko říct, jestli volit Evu od Vavřincové, anebo Poláčkův Hostinec u kamenného stolu. I filmová zpracování jsou v obou případech parádním koncertem. Bohatý jazyk, anglický humor a nikde žádné příkoří, které by se nedalo vyřešit, nikde žádné mráčky na obloze, které by značily nějakou hnusnou změnu. Čirá krása. Všichni jsou krásní a mladí a ztřeštění a svobodní a ti co ne, tak jsou zase přiměřeně odpudiví a srandovní. Evu čtu poprvé, dosud jsem si vystačila s filmovým zpracováním a také jsem Natašu Gollovou měla celou dobu před očima. Knihkupectví jsou zahlcena kdečím, ale Fan Vavřincovou ne. Škoda.
Ďáblův spár
Lara Dearman
Na ostrově se nic moc neschová a není to kam vyhodit, tak jim to tam zůstalo. Bude to začátek nějaké série a legenda, kde se vzala Doreyová tam, kde je, je dobrá a pěkně se čte. Detektiv je taky sympaťák a jeho pomocník teprve :) Pošuk je dostatečně pošahaný, motiv je taky dostatečně věrohodný = mně se to rozhodně líbilo. Sice si to nebudu pamatovat - nejspíš už zítra, ale to je fuk. Beztak si nepamatuji i důležitější věci.
Nenalezená
Remigiusz Mróz
(SPOILER) Začátek mě docela ohromil! Rytmus, spád, nápad. Hlavní postava nebyl typ chlápka, kterého bych si oblíbila a s přibývajícími stránkami mi lezl na nervy ještě víc. Což ostatně úplně všechny postavy. Až na úplném konci jsem ho vzala na milost, protože to bylo takový štěně uvázaný v lese u stromu. Autor tam to domácí násilí (podle doslovu důvod, proč knihu napsal) rval přes mrtvoly, až to bylo otravné a zbytečné. I hodně intelektově limitovaný, a jen nepatrně empatický čtenář pochopil hned za dva večery, že žena, kterou manžel pravidelně zpracovává pěstmi a kopanci, je v prabídném postavení a vykročit z kruhu není snadné. Tím míň, čím více je na něm závislá. Ale sledovat to detailně každý večer jsme snad ani nepotřebovali. Pokus o vhled ze strany násilníka byl spíš vlažný a celkem o ničem, přitom, jestliže to bylo tedy hlavní téma knihy, se to docela nabízelo. Celá ta pointa příběhu byla nicméně dost super. Kdyby tak autor domácí násilí tak nějak vynechal a napsal o něm jinou knihu a v této se věnoval té druhé lince, tak z toho mohla být naprostá pecka.
Dívej se, jak padám
Mons Kallentoft
Audiokniha, Od autora jsem četla kdysi začátek té série s názvy ročních dob a Zimní oběť mi přišla originální. Texty z pozdější doby už byly pro mě nečtitelné. To je tohle taky. Poslouchala jsem, neboť kniha je součástí členského obsahu. Kupovat ji by mě nenapadlo a dobře bych byla udělala. Nápadů je v knize mnoho (až tak mnoho, že není jasné, o čem je ta kniha primárně) a autor s přímočařejší linkou psaní i myšlení by z nich vyždímal jak svižnou detektivku, tak i pěkný námět na biják. Tady to severské naturalistické skuhrání a detailní popisování sebemenšího hnutí hrdinovy mysli je ovšem k uzoufání. Je tam toho tak moc, že už to ani nevyvolává empatii, spíš vztek (tedy u mě). Tak už něco udělej hlavně, to nebo to, to je jedno, ale furt neskuhrej! Ono to takhle docela dobře může v hlavě člověku, kterému se podobné věci dějí, probíhat, ale každý mám svého dost a ještě si to číst...takové prvoplánové sebetrýznění bez nějakého výsledku. Kdyby on se alespoň rozhodnul, který případ vlastně řeší...
Dědina
Petra Dvořáková
Úplně klidně se to může jmenovat Městina, Maloměstina, Okresnina...nepíše se tady nějak zvlášť o jakýchsi skvělotách a nádherných, filmových příbězích, které jistě někde někdo zažívá. Tady je prostor pro takovou tu denní malost, obvyklé průběhy myšlení i konání, pro všechno, o čem se mezi sebou nebavíme. Mně to rozhodně sedlo!
Hodiny
Agatha Christie
Tentokrát špiónská Agatha. Pamatuji si i filmové zpracování. Opět takový specifický agathovský vztah, kdy se do sebe zamilují překvapivé typy lidí.
Plavý kůň
Agatha Christie
Pozdní Agatha se svými mistrovskými kejklemi a kulisami, parádními postavami a schopností vyškrábnout z hloubi vlastní mysli pokaždé nějakou novinku. Je to místy tak napínavé, že číst to v noci při svíčce, tak mě dolů do kuchyně nedostanou ani za příplatek!
Tobiáš Lolness. I. Život ve větvích
Timothée de Fombelle
(SPOILER) Mezi fanoušky knihy se nevmísím. Ani mi není jasné, pro kterou přesně věkovou skupinu dětí je text určený. To netvrdím, že ji nečtou. Kdo jednou čte, čte ledacos. Působí to na mě spíš jako příběh pro dospělé, kteří už dočetli kouzelníka Harryho a hledají jiný typ formativní literatury. Pohádkového v textu není jinak nic až na to, že se stromoví mikrolidé dožívají stejného věku jako běžní makrolidé, což je při podobných rozměrech živého organismu na pováženou. Ještě když by to měl být savec. V pohádce je ovšem dovoleno ledacos a bylo by to v pořádku, kdyby to byla pohádka. Dobro by mohlo vyrůst z prostoty a chudoby a čistoty srdce a zlo zase z přepychu a nedobroty. Zde je jen dobrý ekologický stromodělný lid a zlý podnikatel ze stromu tyjící a jeho nohsledi. Zlo vzniká z nedostatku pohlazení a dobro z laskavého přístupu. Věda je dobrá a moudrá. No, cílová skupina nebudu.
Serotonin
Michel Houellebecq
(SPOILER) Absolutní dokonalý koncert! Hlavní hrdina se postupně propadá do sebe, život tak nějak ukončil, neví, kam se vrazit a doufá, že by mohl pomoci restart. Sáhneme do minulosti a ono se tam najde cosi zapomenutého, nedokončeného, současně ovšem zakonzervovaného přesně tam, kde to naše vlastní mysl opustila a my tam navážeme. Přesně v duchu - příště lépe. To ovšem nefunguje, protože to tak není nikdy. Jen v knížkách a filmech a proto je sledujeme a hezky si u nich popláčeme. Tudy Houellebecque samozřejmě nejde, byť se mu tentokrát mistrovsky daří klamat a dotáhnout to skoro až k happy endu..Ta část, která se odehrává v Normandii, ještě umocňuje celé to hrdinovo náhlé zastavení a nechuť pokračovat kamkoliv, protože směr se nenabízí.
Republika
David Zábranský
Autorovy texty čtu, přijde mi zajímavý jeho úhel pohledu. Takže do republiky jsem se zakousla bez přípravy. Jak si tak čtu, začíná mi to cosi připomínat..že by tady? ale kdo je tohle a kdo tohle? a pak BLIK a došlo mi to :) To svědčí o mé odtrženosti od dění a jisté mentální zakonzervovanosti, což mě pobavilo a přimělo se vrhnout na "datovou novinařinu" a zaplnit mapu bílých míst. Bílá byla téměř celá, takže to bylo větší pátrání na téma kdo je kdo, kdo je komu kým, kde je kdo a kdy je kde. Některé postavy byly famózně plastické, kupříkladu Miro! Toho jsem si velice oblíbila, neboť takové hovado sprosté je hojně se vyskytující druh. I ta jeho manželka. Nebo ten italský kuchař:):) a šneci! To jsem se smála nahlas! Postav je v knize plno, přesto jsem se ani jednou neztratila, nemusela vracet a pátrat, kdo je zas tohle. A u všeho jsem se královsky bavila. Jestli to tak bylo nebo nebylo, je jedno, protože to takhle klidně být mohlo a je to tak civilní, že by mě to ani nepřekvapilo ani nešokovalo.
Před povodní
Anna Bolavá (p)
(SPOILER) Nemůže to být snadné psát dál, když jednou napíšete Do tmy.Už napořád nutně všechno další bude srovnáváno s něčím, co není jako nic jiného. Ačkoliv, jako Olga Tokarczuk to vlastně trochu bylo. Takže tentokrát voda a oheň v lidských srdcích. Mou nejoblíbenější postavou se okamžitě stala doktorka, okouzlená sebou do té míry, že střet s jinou úrovní myšlení a chování, než na které je zvyklá, u ní vyvolá kulturní šok a tím to zdaleka nekončí. To se snadno může stát a je třeba se střežit. Osobní memento si tam najdou i jiní. Žárlivci, vášnivě milující a nemilovaní, Matky Roku a jiní "blázni". Asi bych si do čtenářského deníčku nenapsala, že "kniha se mi velmi lýbila" a také, narozdíl od Do tmy, si nebudu po čase pamatovat, o čem to vlastně bylo, ale všechny ty pasáže o tom, jak ta voda nakonec všechen ten svinec do ní naházený vyzvrací, stačí jen zvýšit průtok, to už nevymažu.
Na dosah ruky
Václav Erben
Mám velkou slabost pro kapitána Exnera, a to jak v literární podobě, tak ve filmové. Kulisy šedesátých let, kdy stále ještě žijí pamětníci meziválečných let a všude kolem jsou stopy jejich činnosti, jsou velmi přitažlivé. Napínavé až do konce - takovým tím Erbenovským způsobem.
Deník morového roku
Daniel Defoe
Dobový reportér zůstane v Londýně v době, kdy ho decimuje morová epidemie a antropologickým způsobem zkoumá a podává svědectví o viděném a prožitém. Popisuje angažovanost i fatalismus, útěky i setrvání, úlohu samosprávy, královské správy a individuální rovinu. Ledacos, co bylo komu svaté, ustupuje do pozadí, tradiční instituty ochrany a spásy se otřásají v základech. Někomu život a někomu smrt. Pozoruhodná kniha!
Kanadské žertíky
Stephen Leacock
Smála jsem se tak, že jsem budila veřejné pohoršení! Jak si stará Našmelilka kupovala starožitnosti se snad naučím nazpaměť! Úplně jsem viděla některé konkrétní lidi, jak melou přesně takové nesmysly a kupují podobné skvosty! To se neomrzí tohleto:)
Jedlová samota
Andrea Maria Schenkel
(SPOILER) Takže především ta děvečka, to je teda pech. První den v práci a hned takový den blbec . Pan statkář je zgruntu sympaťák a jeho žena přímo aspiruje na svatořečení, až na to, že se umí nejvíc dívat jinam. Potom ještě dcera, ta je maximálně adaptabilní a proto má dvě děti. Vražedná zbraň je taky speciální. Vesnice se celá modlí a bojí a klevetí a všechno dobře ví. Sečteno, podtrženo - v tak úsporném formátu, tak strohým způsobem vyjádřit všechno, to tedy klobouk dolů. Pecka!