verense
komentáře u knih
Smrt je mým řemeslem
Robert Merle
Tohle je silná kniha, pro silné žaludky. Náhled do tak zvrácené mysli, že by si snad člověk myslel, že něco takového není ani možné. Jak málo stačí obratnému manipulátorovi, aby z běžného - poněkud tápajícího jedince učinil likvidační stroj bez svědomí a špetky empatie. Všem, kdo si troufají, knihu doporučuji - jako memento, čeho všeho je člověk schopen.
Dívka, která si říkala Tuesday
Stephen Williams
Je to čtivé, ale takové jaksi nedovařené a málo uvěřitelné. Holt ne vždy přinese Výzva knihu, ze které si člověk sedne na zadek...
Složka 64
Jussi Adler-Olsen
Jojo, tohle byla jízda! Myslím, že žádného Evropana nemůže nechat problematika eugeniky nestranným, není to zas tak dávná historie, jak bychom si asi přáli. A možná je i dobře stále připomínat tyto samozvané "bohy", kteří se z vlastní (zlo)vůle ujali třídění lidí na ty "správné" a "špatné". Jak rádi bychom si mysleli, že tahle praxe skončila s pádem Hitlera, že? Leč realita je někde jinde...
A už autorovi odpustím i nesmrtelnost jeho vyšetřovacího týmu, asi bych mu hned tak neodpustila, kdyby někdo z té unikátní trojice přišel k úhoně.
Konec léta
Anders de la Motte
(SPOILER) Nebýt toho konce, asi bych hodnotila výš, ale nemám ráda, když se autor ze zločinu vylže náhlým pomatením mysli - působí to na mne, jako by nějaký sofistikovanější motiv byl nad jeho síly. Ztráta času to rozhodně nebyla, ale výraznější dojem ve mně kniha nezanechala.
Deníček moderního fotra aneb Proč by muži neměli mít děti
Dominik Landsman
Máte-li potomky (čím menší, tím líp) a zálibu v humoru ad absurdum, pak vám tahle knížka může padnout do noty. Nečekejte žádnou sofistikovanou zábavu pro členy Mensy, je to prostě jen více či méně vtipné komentování strastí prvorodiče, který miminka zná jen z vyšňořených fotek časopisů pro ženy. Kdo nezažil, nepochopí... Pro mne oddychovka, po které jsem sáhla jednak kvůli Výzvě, a jednak jako vyvážení četby mnohem ponurejší literatury.
Koruna démonů
James Rollins (p)
Zabijácké vosy byly děsivě fascinující (a přiznám se, že číst knížku v plném létě, kdy kolem vás lítá mraky všeho možného bzučícího, nebylo úplně uklidňující), díky za náhled do oblasti, do které bych se z vlastní vůle nevydala. Tým Sigmy je stále nechutně výkonný, ale to už při třináctém dílu nemůže nikoho překvapit. Víc mě bavilo putování "jantarového" týmu, než nesmrtelné duo Greychan. Klasika tohoto žánru, jejíž přečtení jednou za čas neurazí.
Pohádky k neuvěření
Terry Jones
Tohle jsou spíš pohádky pro dospělé, nebo alespoň pro odrostlejší děti, které už neberou pohádky doslova. Oceňuju krásnou práci s jazykem, v pohádkách k vidění spíš zřídka, a rozhodně nevšední náměty, leckdy s jemným poučením v závěru. Bavilo mne to.
O mé rodině a jiných mimozemšťanech
Kathy Lette
Veselá kniha o ne vždy veselých věcech, se kterými se potýká osamělý rodič, který vychovává autistické dítě. Máte-li rádi sarkastický humor, doporučuji.
Vzkaz v láhvi
Jussi Adler-Olsen
Jednu hvězdu dolů, za tu nepřetržitou souhru náhod, která ustavičně hrála vyšetřovatelům do karet. Myslím, že realita je asi trochu jinde, ale kdo ví. Opět velmi čtivé, do poslední chvíle si říkáte - stihnou to, nestihnou to... Ale teda jednu výtku vůči Carlovi s Asadem mám - na to, jak je to s Rose a Yrsou jsem přišla o dost dřív, než oni - pánové, to jste renomovaní detektivové? Tssss.... :-D
Každopádně zřejmě mám nového oblíbence detektivního žánru.
Zabijáci
Jussi Adler-Olsen
Adler-Olsen zvolil trochu jiný formát detektivky, než je běžné - viníka znáte hned od začátku, a tak jen celou dobu čekáte, jestli bude spravedlnosti učiněno zadost a v jaké formě. A ono to funguje - autor umí psát čtivě, a díky pohozeným drobkům z osobního života vyšetřovacího týmu máte pořád chuť číst dál a dál a zjistit, co jsou ti tři ve sklepě vlastně zač.
Dívka na kusy
Kathleen Glasgow
Takovéhle knihy by si měl člověk číst pravidelně, aby si uvědomil, jak nepodstatné hovadiny kolikrát řeší. Zajímavé čtení, nejen pro mládež, ale i pro dospělé, aby měli oči otevřené a nebáli se podat pomocnou ruku. Ne každý máme na růžích ustláno.
Proč bychom se netopili aneb Vodácký průvodce pro Ofélii
Zdeněk Šmíd
Tuhle knihu jsem četla někdy před dvaceti lety, když jsme na gymplu celá třída jeli na vodu. A tehdy jsem se mohla uřehtat. Teď po letech jsem ji kvůli Čtenářské výzvě vzala do ruky znovu, ale vzhledem k tomu, že se ze mne vodák nestal a ty nejlepší vtipy se mi vybavovaly dřív, než jsem k nim v knize došla, tak už toho řehtání tolik nebylo. Čímž nechci shazovat knihu či autora - jste-li vodák nebo chystáte-li se s partou na vodu, s klidem po téhle příjemné oddychovce sáhněte.
Pohádky pod polštář
Zuzana Pospíšilová
Za mne bohužel tato knížka také ne. Jediné, co oceňuji, je délka pohádek - tak akorát před spaním. Ale náměty mne ani syna (4.5 roku) nezaujaly, dočetla jsem spíše z povinnosti. A na to, že je autorka dětskou psycholožkou, jsou její pohádky plné dost nepěkných manipulativních technik. Nejsem si jistá, jestli je to pro děti ten správný vzor...
Chlapec s kamínky
Sophie Loubière
V momentě, kdy jsem došla ke scéně Elsa+Bastien+čokoládový koláč v parku, tak jsem knihu zaklapla a řekla si, že přece o někom takovém nebudu číst. Ale za pár dní mi to nedalo, a dala jsem knize druhou šanci. Přeci jen Elsa není postava, kterou potkáte v každé druhé knize, má svérázný způsob, jak se vypořádávat s problémy, není lhostejná k okolí, překvapí vás šíří svých zájmů, a až do konce vás nechá pochybovat o své příčetnosti. Stojí to za přečtení, ale letní oddychovku od toho nečekejte.
Dcera
Jane Shemilt
Ono to není špatně napsáno, a věřím, že na západ od nás bude mít kniha lepší hodnocení, než zde. Jednak proto, že v ČR není zaměstnaná matka se třemi dětmi nic výjimečného (a která z nich si může dovolit hospodyni, že...), a jednak proto, že mi ukažte holku, která by dobrovolně utekla k zmíněnému etniku, které v našich končinách má pověst... no však víme. Ale jako zamyšlení pro rodiče to není špatné, takové memento, abychom si nikdy nemysleli, že druhého dokonale známe.
Dracula
Bram Stoker
Ač díky věhlasu románu jsem celou dobu "věděla", neubralo to nic z požitku při čtení. Ta atmosféra! Jako by tam člověk byl s nimi (brrrr). Jsem ráda, že jsem si konečně splnila tento čtecí rest, a vřele doporučuji i těm, kteří hororové literatuře nijak neholdují.
Sama sebou
Jojo Moyes
Tak nějak jsem se nemohla zbavit dojmu, že autorka shlédla tak 10-15 klasických romantických filmů, vybrala si tu a tam něco a smíchala to do třetího dílu o Louise Clarkové. Tohle už je 100% červená knihovna, romantické duše budou nadšeně vzdychat, cynici zvedat oči v sloup. Máte-li chuť na čtení typické oddechové letní "limonády", šup do toho!
Život po tobě
Jojo Moyes
Celkem chápu to všeobecné rozčarování z druhého dílu. Ten první aspoň přinesl člověku nějaký popud k zamyšlení, ale druhý díl je vyloženě nastavovaná kaše. Lou už celkem nemá čím překvapit, a přiznám se, že i mně občas její samaritánství lezlo až na nervy. Ale kdo máte rád nenáročné romanťárny, nenechte se odradit.
Žena v kleci
Jussi Adler-Olsen
Není to špatné. Sice jsem pachatele i motiv odhalila celkem brzy, ale Carl je sympaťák a jeho asistent Asad je prostě zlatíčko (i když poněkud temnější, než by se na první pohled mohlo zdát). Taková odpočinková detektivka, se kterou neztratíte čas. Další díly série mne určitě neminou.
Let do nebezpečí
Arthur Hailey
Arthur Hailey je pro mne prostě Pan Spisovatel. Ten kdyby napsal jídelní lístek, tak u něj stejně budu od začátku do konce tajit dech a třást se, jak to dopadne (obzvlášť, když by byl v menu losos, že...). A jasně, že je na knížce znát její věk, a taky souhlasím, že konec je takový utnutý, ale pokud čtu knihu, kterou nedám z ruky a zuřivě odháním všechny, kteří by mě chtěli od čtení vytrhnout, nemůžu než dát plný počet hvězd.