Velká Feferona komentáře u knih

Dokonalost. Vážně. Jak jsem tu pěla chválu na Asfalt, tak tohle je ještě o třídu výš. Když se zpětně koukám, jakým kravinám jsem dala 5 hvězdiček, skoro lituju, že jich tady nemůžu dát šest. Nebo i víc. Mohla bych se tu pustit do nadšeného vypočítávání co všechno se mi líbilo a jak to bylo super, ale těžko bych přišla s něčím, co tu ještě nezaznělo. Takže jen doplním, že kniha obsahuje i zajímavý doslov pana Pavlovského (i když ne ve všem s ním souhlasím) a autorovo poděkování v samém závěru opravdu pobavilo. Vážně doufám, že další kniha už na sebe nenechá dlouho čekat. Jsou to koneckonců už čtyři roky, co Rychlopalba vyšla a já se klepu jak drahej pes, s čím přijde Kopřiva příště.

29 05.06.2019

Já jsem jako čekala, že to bude hodně dobrý. Ale že až TAKHLE… Štěpán Kopřiva zraje jako víno. Už Zabíjení bylo super (svým tak trochu zvráceným způsobem), ale tohle… tohle je pecka. Jednou, až budu velká, bych chtěla umět psát jako on . Ale už teď samozřejmě vím, že to se nikdy nestane.
Jinak, co se obsahu týká, když dojde na detektivky, nejsem žádný velký znalec žánru, takže úplně laicky: ta konspirace, kolem se všechno točí je poněkud spletitá (spletitější než u předchozího dílu, řekla bych), o to úžasnější je, že to autor dokázal podat tak, že jsem se v ději ani jednou neztratila – i když nejsem zrovna prototyp pozorného čtenáře. A možná i proto mi tak trochu uniká motivace některých postav (hlavně Wichtrleho). Co mě naopak nesmírně potěšilo, je zmínka o štábním kapitánu Morávkovi. Já totiž k téhleté polozapomenuté a zcela jistě nedoceněné persóně novodobých českých dějin chovám určité city a úplně upřímně mě dojalo, když jsem na ni narazila na takovém neočekávaném místě. Potěšilo. Vážně moc.
Nežiju v Praze a de facto ji vůbec neznám, ale kdyby ano, kdybych znala všechna ta místa, na kterých se děj odehrává, nejspíš bych si to užila ještě víc. Praha zde má stejně jako v předchozím díle nezastupitelnou úlohu.
No, a co dodat závěrem… v té knížce je znát obrovská spousta přípravy a práce a je jisté, že detailní a živé popisy policejní práce mají velký podíl na jejím vyznění, ale já bych se moc a moc přimlouvala, abychom na další díl zase nemuseli čekat TAK dlouho. Je to úmorné, já už rok před vydáním pomalu nepřemýšlela ničem jiném (dobře, to je trochu přehnané, ale minimálně dvakrát týdně mě napadlo, kde to vázne a co to asi bude).

24 19.11.2019

Já jsem Marťana konzumovala v pořadí: film - audiokniha - kniha. A vzpomínám si ještě, že z kina jsem odcházela vcelku spokojená, ale že by se jednalo o nějakou nirvánu, to zase ne.
K audioknize můžu napsat jediné: Jan Zadražil je bůh. Miluju, jak čte Terryho Prattcheta. U Marťana se sice logicky musí držet trochu při zemi, ale stejně je to skvělé.
No a tištěnou knížku jsem si koupila a přečetla především proto, abych zjistila, jestli mi něco neuniklo. No, a neuniklo, v audioknize je všechno. Na papíře je z toho zase trochu jiný zážitek, takže nakonec proč ne.
Zjišťuju, že mě tyhle survival akce děsně berou. Taky je potřeba říct, že Markův humor (odzbrojující a svým způsobem zatraceně sexy) to celé nesmírně zvedá, bez něj by to na nejvyšší hodnocení prostě nebylo.
Co mě trochu mě mrzí je malinko uspěchaný závěr a taky posádka Hermesu mohla dostat o ždibec víc prostoru. Všichni jsou totiž svým způsobem super. Ale stejně jsem ráda, že na Marsu zůstal trčet zrovna Mark.

21 18.02.2020

Tak tedy Stroncium... vzpomínám si, že když vyšlo, snesla se na ně salva hejtů. Nuže, já půjdu jako vždy proti proudu. Jsem tady totiž především proto, abych prohlásila, že Stroncium je... jednoduše skvělé. Má to všechno, co by dobrá postapo akčňárna měla mít, je to přiměřeně vtipné a dokonce to i dává smysl. Což u pana Kulhánka není úplná samozřejmost. Jasně, je to krok stranou od obvyklých kulis, tentokrát žádné české reálie, žádní upíři, jenom spousta zombíků a trajdání po vesmíru. Příjemná změna, řekla bych. Kdyby se toho Mistr chtěl přidržet i napříště, vůbec bych se nezlobila - řeknete si, že žárlím, ale Mazlík už se mi začíná poněkud zajídat.

Chtěla jsem se vyhnout srovnávání s jinými Kulhánkovými knihami, ale nedokážu to tak úplně - co se mě týká, Stroncium může směle konkurovat i takovému Nočnímu klubu a určitě není horší než Vyhlídka na věčnost.

Za mě tedy jednoznačně ano.

17 06.03.2019

Nářez. Chtěla jsem spustit chvalozpěv, ale s hrůzou zjišťuju, že ani pořádně nevím, kde bych začala. Na téhle knížce mě bavilo snad úplně všechno. Je to samozřejmě naprosto potrhlé, ale takovým tím správným způsobem, který nejde nemít rád. Jistě je tu i co vytknout, ale to jsou vesměs opravdu prkotiny. Rozsahem by to klidně mohlo být dvojnásobné - a ani trochu bych se nezlobila. Takhle jsem to zhltla až příliš rychle, člověk dvakrát poposedne a najednou kouká a knížka přečtená.

15 07.06.2019

Taky mám pro Florentýnu jen samá superlativa. Do manželství jsem vstupovala vařením takřka nepolíbená a byla to právě tahle kniha, díky které jsem domácí buchty, bramboráky i rajskou dala na první dobrou a ke všeobecné spokojenosti (a tak, že mě to okamžitě začalo bavit - úspěch je návykový).
Obsahuje kromě receptů opravdu hodně dalšího textu, ale to už je přece na každém, jestli tomu ten čas věnuje nebo ne. Mám i její další kuchařky a jsou podobně dobré. A stejně dobré jsou i její pravidelné příspěvky na blogu, prostě - nedám na ni dopustit. Svého času mi ušetřila opravdu velké množství potíží. Nedá se než doporučit.

14 05.12.2019

Jasných pět hvězdiček! bahnila jsem si u první poloviny. Bylo to takové správně tarantinovské, říznuté kapkou Sin City, hlášky, humor, skvěle vymyšlená hlavní postava. Místy trošku klišoidní, to připouštím, ale tak nějak jsem se nedokázala přimět, aby mi to vadilo. S Rychlopalbou bych radši nesrovnávala, protože do té tomu přece jenom ještě kus chybí, ale jinak - prostě pecka, předčítala jsem manželovi nahlas a oba jsme se královsky bavili, i když (ač se oba považujeme za metalisty) Metallica nás vcelku míjí.
Ouvej začalo být zhruba od poloviny. Nesnažila jsem se odhadovat hlavního záporáka (to ostatně u detektivek nedělám nikdy), ale kde je zakopaný pes zkrátka chtě-nechtě začnete tušit až příliš brzy. Takže předvídatelná zápletka výsledný dojem přece jen trochu sráží. Nicméně závěrečných několik stran tu pátou hvězdu zachránilo.
No, a abych to nějak shrnula: je to nesmírně příjemná, osvěžující jednohubka. Těším se na další díl a doufám, že jich bude ještě hodně následovat. Slušný matroš!

14 15.10.2019

O Lolitě už toho bylo napsáno mnoho a mnohem chytřejšími lidmi, než jsem já. Takže se nebudu pouštět do žádných hlubokých rozborů. Četla jsem ji kdysi na střední ze studijních důvodů a teď jsem si to (z čiré nouze) zopakovala. Že Nabokov umí dobře psát, to je nejspíš bez debaty (+ poklona překladateli), ale dějově je to vážně chudobné a co se týká nějakého morálního přesahu... no, ani se nedivím, že to po vydání vzbudilo takové pozdvižení. Já za sebe můžu směle prohlásit, že pro hlavního "hrdinu" (velikánské uvozovky) mnoho pochopení nemám. Protože když si odmyslím vzletnou sofistiku, zbude jenom velká hromada špíny. A vzhledem k tomu, že je to ještě navíc opravdu strašně rozvleklé, necítím se být povinna hodnotit výš.

11 24.02.2020

Žádný velký kvalitativní propad oproti jedničce se nekoná. Napsané je to na stejné úrovni, drží si to jednotný (pro mě osobně velmi příjemný) tón, odsýpá to a ani chvilku se nebudete nudit.
Drobný problém bych viděla v tom, že ona to v podstatě (na rozdíl o prvního dílu) není detektivka. V Larsovi se s mrtvolami obecně šetří, což vůbec nevadí, ale řekla bych, že tady to autor malinko přeťáp. Čekala bych, že se něco vyvrbí alespoň kolem Majora nebo Niki nebo tak, ale ne. Nic. Nada. A "říznou krimi z Prahy" si představuju drobet jinak. Tak nějak... řízněji.
P.S. VÁŽNĚ by mě zajímalo, kdo je k čertu Daniel Gris. Protože nevěřím, že Lars je něčí prvotina. Ani na chvíli. Na to je to příliš dobré. Takže palec hore a nezbývá než autorovi popřát, aby si udržel stávající frekvenci (co rok, to kniha).

11 30.11.2019

Mé první setkání s touto autorkou a ještě navíc úplně mimo můj obvyklý žánr. Děj je na můj vkus poněkud spletitý, ale rozhodně je to velmi čtivé a podle mého i uvěřitelné. Bavilo mě to a rozhodně se do budoucna vrhnu i na další knihy paní Mornštajnové. Ale asi by se mi to četlo lépe, kdyby hlavní hrdina nebyl takovej duševně vydezinfikovanej bezcharakterní paňáca.

11 18.07.2019

Efektivní brutalita. Jako když vyšije.

Ale ne, vážně: knihy ze zásady posuzuji jedině podle kritéria baví - nebaví. A tohle bavilo. Hodně.

Je to naprostý úlet, to samozřejmě, ale zároveň je jasné, že pan Kopřiva velice dobře ví, co dělá. Nejsou tam žádná hluchá místa, všechno šlape a každé slovo plní svůj účel. Nemám dost superlativ pro způsob, jakým zachází s češtinou. Naprosto brilantní.

Nicméně ten konec (tím myslím úplný závěr) je tak trochu WTF a navíc nedokážu ocenit zdaleka všechny popkulturní odkazy (což je samozřejmě jenom můj problém), ale i kdyby to snad stačilo, stejně bych fyzicky nebyla schopná dát jiné než nejvyšší hodnocení. Protože jsem to četla už pětkrát. A protože je to jedna z nejzábavnějších věcí, co jsem kdy četla.

11 15.12.2017

Joe Abercrombie rozhodně patří k mým nejoblíbenějším autorům a ačkoli mi 12 - 16 let už nějakou dobu není, rozhodně mě to bavilo. Že to bylo myšleno jako kniha pro dospívající jsem zjistila až v závěru knihy a pak z komentářů zde. Sice mi i během četby připadlo, že se autor oproti svému zvyku trochu mírní pokud se týká obvyklých násilností, ale jinak mi to jako velký rozdíl nepřišlo. Řekla bych, že co do poutavosti a čtivosti si to drží obvyklý (vysoký) autorův standard.
Dcerka je ještě malá, ale až doroste do příslušného věku, tohle bude určitě jedna z knih, kterými se ji pokusím zlákat k četbě.
V té souvislosti mě napadá, že jsem onehdy shodou okolností narazila na jinou knihu pro dospívající (vzpomněla jsem si na to teď nejspíš proto, že mě tento žánr míjel i v době, kdy jsem byla cílovka natož teď před třicítkou) - Zrozena z popela od české autorky Petry Stehlíkové. Taky nebyla špatná, ale Abercrombie je prostě těžký kalibr.

10 25.07.2019

A cenu pro nejcharismatičtějšího záporáka získává... Adam Reys!

Vážení, tohle se jen tak nevidí. Že hlavní záporná postava potřebuje uvěřitelnou motivaci a špetku toho charismatu, aby v knize (nebo kdekoli jinde) dobře fungovala, to je jasná věc, ale pan Hlávka tohle vytáhl ještě na další level. Přece jenom mám za ty roky už něco málo načteno, ale snad jsem ještě nepotkala záporáka, který by byl TAK k zulíbání jako Poeta. Mám ráda Felixe i všechny jeho společníky (dokonce i Waltera - trochu), ale přiznám se, že jsem celou dobu držela palce Adamovi a normálně doufala, že se mu to povede.

Ale dost o tom. Už jsem si chystala do komentáře k poslední knize série, že všechny autory pochválím, jak podali vyrovnané výkony, že skoro není poznat, že celou sérii nenapsal jeden člověk, ale pánové Šmíd a Hlávka mi to zkazili. Šmíd (Žrádlo pro psy) hodně podprůměrným výkonem, Hlávka dílem, které svou kvalitou ty ostatní dost převyšuje. Dokonce i otce série Pavlovského (i když toho jenom trochu).

Je to prostě kvalitativně úplně jinde, skvěle vymyšlené i napsané, živé, zábavné a přesto ne prvoplánové. Zatím jsem autora četla jenom v rámci série JFK, ale po tomhle se o něj určitě začnu zajímat intenzivněji. Bomba, prostě... bomba.

10 12.07.2019

A tak já teda budu trochu kritická. Napoprvé jsem to nadšeně zhltla, protože přece Kulhánek, že jo, ale mám teď takové období, kdy znovu přechroustávám (a přehodnocuju) starší věci a kdy se mi objeví v hledáčku tohle Mistrovo veledílo byla jen otázka času.
Já si totiž myslím, že Vyhlídka je trochu přeceňovaná. Ne moc, ale je. Pro mě prostě už asi absolutním vrcholem Mistrovy tvorby zůstane Stroncium.
Jak už tu někdo psal, v první části Vyhlídky se vůbec nechytáte, o co gou, což autor naštěstí poměrně záhy napraví (originální nápad - to musím nechat), následující pekelná sekvence se dá považovat za nejzábavnější (a pro mě tudíž nejhodnotnější) část knihy (ale do Asfaltu tomu pořád kus chybí) a pak už to jde jenom z kopce dolů (s drobnou výjimkou té apokalypticko-jezdecké epizodky téměř v závěru). A na další větu pro jistotu použiju verzálky: JÁ-UŽ-NECHCI-ČÍST-O-MAZLÍKOVI! A ještě takovou zamilovanou červenou knihovnu, fuj! Jo, dobře, tak je to sexy nebezpečná kočka, no. Pochopili jsme. Ale všeho moc škodí.

9 24.10.2019

Heh. Vzpomínám si, že v pubertě mi V jako Vendeta způsobila solidní filosoficko-sociologickou krizi. Trvalo mi poměrně dlouho, než jsem se z ní oklepala a když to zpětně hodnotím, mám pocit, že to nejspíš bylo způsobeno hořkým vědomím, že společnost založená na anarchistickém základě prostě nikdy nemůže fungovat. Respektive, mohla by, ale to by lidi nesměli být lidi. Teď už se tomu směju, ale ve třinácti jsem to nesla poměrně těžko, no... to byl jen takový osobní krok stranou.
Co se týká komiksu samotného, plná palba je naprosto namístě a to i přesto, že ta kresba je skutečně místy trochu nepřehledná (ale zase tak strašné, aby se nedalo poznat kdo je kdo to není). Je to geniálně postavené, komplexní a má to nesmírnou sílu, ještě umocněnou tragickým závěrem (aspoň pro mě je ten závěr jednoznačně tragický), o úžasném překladu nemluvě.
Co se týká filmu. Mou první reakcí bylo jednoznačné WTH, TO UŽ SE (tehdy ještě bratři) WACHOWŠTÍ DEFINITIVNĚ ZBLÁZNILI!? CO TO MÁ JAKO BEJT!? Když jsem se uklidnila a nechala to trochu uležet, tak s chladnou hlavou musím konstatovat, že zas taková hrůza to není. Hugo Weaving odvádí solidní práci a jsou tam některé poměrně působivé úseky. Hlavní problém podle mě spočívá v tom, že celkové vyznění toho filmu úplně ignoruje to, jak byla komiksová předloha myšlena. Je to jakési bezzubé a vykleštěné (a mám pocit, že v podobném smyslu se vyjádřil i samotný pan Moore). Ale ať je to jak chce, těch 80% na ČSFD se mi zdá poněkud přemrštěných.
Anglie vládne.

9 06.03.2019

(SPOILER) Pozor spoiler!

Trvalo mi dlouho, než jsem to přežvýkala, ale kdyby na to člověk opravdu sednul, za den dva nejspíš není co řešit. Abercrombie se drží kurzu nastaveného v předchozích dílech, akorát trojka se mi zdá oproti svým předchůdkyním poněkud víc našlapaná událostmi a možná i drobet krvavější. Aby ne, skutečně se tu válčí (což si z předchozích dílů nějak nevybavuju) a taky se tu vede regulérní obléhání. K tomu napíšu jenom tolik, že dobývání Dagosky popsané stejným autorem před lety mě teda bavilo ale o dost víc. Tak jsem možná ještě nezinfantilněla úplně.
Taky mě baví, jak autor do každého dílu přidá nové postavy, z jejichž perspektivy pak můžeme sledovat ty starší. Ve dvojce to bylo fajn, ve trojce jsou nově přišedší vesměs dost nesympatičtí, takže tam už to takový oheň není. Další body nahoru jsou za to, že se asi v půlce začnete drbat na hlavě: „Počkat, takže ono je to vlastně celou dobu… postapo?“ Škoda, že to Abercrombie víc nerozvedl, myšlenka je to bezesporu zajímavá. Taky se tu vyskytuje obstojný záporák a sem tam se najde i vtipná hláška. Vyznění konce je skvělé a zcela hodno svého stvořitele.
Pár věcí, co mi vadí:
1) Klouže to po povrchu. Je tu víc věcí, které by si zasloužily detailnější prokreslení, ne jenom ta záležitost s postapem. Ano, já vím, je to kniha pro náctileté a má to být lehké a nesmí to nudit, bla bla bla… ale i tak je to místy až příliš zkratkovité, o celé řadě věcí byste si přáli vědět víc. Například ta pasáž s převzetím moci otcem/starcem Jarvim. Kruci, ten chlapík byl totální numero uno v prvním díle a hrál důležitou roli i ve druhém, tak si myslím, že vývoj jeho postavy v závěru by si zasloužil víc než pár stručných odstavců. Zvlášť vzhledem k hybné síle, kterou představuje v rámci děje a vzhledem ke světohybným událostem kolem něj.
2) Místy je to dost neoriginální a předvídatelné. Ale na jiných místech zase vůbec, čímž se to tak nějak vyrovná.
3) Měla jsem moc ráda krále Uthila i Lamače mečů a ani trochu se mi nelíbilo, jak s nimi Abercrombie naložil. Totéž platí o Brandovi, tam mě to vyloženě nakrklo.
4) Jackpot na konci shrábne nesympatická husa, která se do děje dostala až mezi posledními a celou dobu jenom otravuje. Při Trůnu, to už je mi snad milejší ten šampón Raith. Jeho postava aspoň projde nějakým vývojem, co by stál za řeč.
5) Je to poslední díl.

Sečteno a podtrženo, autorovi rozhodně palec nahoru za odvahu vybočit ze svého obvyklého žánru. Popasoval se s tím v rámci možností dobře, i když to není nic, na co bych se za pár měsíců nadšeně vrhnula znovu. Jako další žánr k prozkoumání bych navrhovala nějakou pěknou temnou SF. Dokážete si to představit? To by byl teprve mazec.

8 08.06.2021

Tak já jsem se do Krysaře pustila jenom proto, že mám ráda stejnojmenný muzikál a zajímala mě jeho předloha, respektive to, jak moc (nebo spíš jak málo) se jí Dan Landa držel. A nikoho nejspíš nepřekvapí, že mají tyto dvě díla společná v podstatě jenom jména hlavních postav, rybáře a závěrečný motiv.
Co se knihy samotné týká, nechci se tady nijak zeširoka rozepisovat, protože si myslím, že za to nestojí. Jako obvykle si nemůžu pomoct, abych i na starší literaturu nenahlížela moderní optikou a to je pak většina zážitku v háji. Takže asi takhle: je to krátký, není to úplně špatný, ale stejně už bych to znova nečetla.

Moje guilty pleasure, přiznávám se. Pod značkou Warhammer 40 000 už určitě vyšly i lepší kousky, ale na Třinácté já prostě ujíždím, četla jsem ji mockrát. Nejspíš to má něco společného s tím, že zatímco moje spolužačky hltaly Stmívání, já potají vzdychala po plukovníku Schaefferovi. Ano, vím jak to zní, ale přesně takhle to v temném dávnověku mé puberty bylo. A nejhorší na tom je, že ani po bezmála patnácti letech (Svatý Trůne!) se na tom celkem nic nezměnilo. Plukovník je všechno, co si představím, když se řekne drsňák.

Ale když odhlédnu od svých osobních pocitů a zkusím to pojmout trochu objektivněji, pak musím připustit, že Třináctá není nic jiného než průměrná (teď po posledním přečtení bych se dokonce nebála napsat podprůměrná), nijak zvlášť propracovaná akčňárna.

Nejdřív plusy: děj je ucelený a přitom poměrně pestrý (tím chci říct, že místa, kam se s Poslední šancí podíváme jsou poměrně různorodá, džungle, měsíc bez atmosféry, kosmický dok... stačí si vybrat. Nejhustější asi byl ten neplánovaný výlet na Kragmeer - Frostpunk hadr), ale žádná překvapení ani dějové zvraty se nekonají, o napětí nemluvě.

Zápory: kniha dost často odporuje sama sobě, logika tu místy napadá na obě nohy (Plukovník promine, ale ta jeho teorie o přirozeném výběru je prostě mylná, takhle to nefunguje) a jsou tu stráášně dlouhé pasáže o ničem (třeba ten Kageův výlet na Typhos Prime, který bez přehánění působí dojmem, že autor nějak potřeboval natáhnout délku knihy). Vedlejší postavy snad ani nestojí za to komentovat. Druhý den si vzpomenete tak maximálně na Kronina a ta albínská dvojčata. Co se vypravěče týká, poručík Kage je... no, prostě poručík Kage. Řeknu jen tolik, že v samém závěru knihy jsem měla cukavé nutkání začít tlouct hlavou do zdi. Jeho hlavou.

6 17.06.2019

Sečteno a podrženo, velmi pěkná kuchařka. Jak už jsem psala v komentáři ke Kuchařce pro dceru, mám Florentýnu ráda a vděčím jí za mnohé (i když jsem už zjistila, že zdaleka ne všechny její recepty jsou vyladěné k dokonalosti - obecně bych řekla, že určitá obezřetnost je namístě zejména u receptů na sladké věci; z nějakého důvodu některá těsta obsahují nesmyslně malé množství tekutiny a nedá se s nimi potom v podstatě pracovat). I přesto je ale její práce všeobecně pravým požehnáním pro začínající kuchaře.
Ale abych neodbíhala, zpracování této kuchařky je velmi pěkné, vnitřní uspořádání dává smysl a text doprovázející jednotlivé recepty tentokrát určitě stojí za to přečíst - neobsahuje totiž zdaleka tolik vaty jako u Kuchařky pro dceru, ale najdou se v něm i cenné postřehy a informace. Otázka je, nakolik si čtenář dokáže autorkou navržený neplýtvací systém převést do praxe ve své domácnosti. Já už spoustu z těch věcí, které navrhuje ve své domácnosti dávno dělám, ale pokud někdo není systematicky založený a nemá určitý... cit pro věc... tak nevím. Neplýtvání bude vždycky stejně hlavně o pozornosti a plánování, to za vás žádná knížka neudělá, i když určitě může pomoci, když máte v rukávu vhodné recepty. My navíc chováme slepice, takže pár brambor zbylých od oběda mi většinou nestojí za druhou myšlenku... no, ale dál... Doprovodné fotografie autorky sice nejsou něco, co by mi nějak esteticky lahodilo, ale odpovídají konceptu a jsou svým způsobem zajímavé. Fotografie pokrmů naproti tomu jsou opravdu velmi pěkné. Některé recepty už jsem vyzkoušela, s dobrým výsledkem.
Na závěr jenom myšlenka: Plná cena této knihy je skoro 600,-. Já to nerozporuji, kniha je pěkně zpracovaná, obsáhlá a je v ní určitě velká spousta práce, ale... takhle: je to trochu paradoxní, protože pokud bych se musela uchylovat k některým věcem, které autorka v knize zmiňuje, zcela jistě by byla koupě této knihy mimo mé finanční možnosti.

5 27.01.2022

Vtipná věc, tenhle Malloreon. Aniž bych četla předchozí Belgariad, dostala jsem se k téhle sérii v poměrně útlém věku a nejspíš proto, že tehdy nebylo nic moc lepšího k mání, četla jsem tuhle pentalogii pořád dokolečka dokola. A tak se stalo, že jsem se začala (zcela mylně) považovat za fanouška klasické fantasy.
Trvalo mi poměrně dlouho, než jsem zjistila, že to tak není a že jiné žánry jsou mé duši svým charakterem daleko bližší.
Což ale nic nemění na faktu, že celá pentalogie Malloreon je skvělá, dobře napsaná, postavy jsou dobře vykreslené a vesměs sympatické (kromě těch několika, které bych s gustem napálila palcátem do obličeje – zdravím lady Polgaru a princeznu Se’Nedru) a i dějově to odsýpá. Prostředí je pestré, promyšlené včetně principu fungování magie, politického a náboženského uspořádání světa i různých nadpřirozených potvor. Sama za sebe nevidím moc smyslu v tom hodnotit každou knihu zvlášť, dějově jedna na druhou úzce navazují a jsou kvalitativně docela vyrovnané.
Jediná věc, co příliš nefunguje, je celá ta idea proroctví. Tím chci říct, že si to autor docela bez skrupulí usnadnil. Zjednodušeně bych to opsala asi takto: „A proč musíme tohle všechno dělat?“ „No, protože proto.“ On to Eddings sice všechno patřičně okecá, takže vám to během čtení ani tak nepřijde (zvlášť když je vám deset, nebo tak nějak), ale viděno dospělou optikou to jako zdůvodnění celé té anabáze příliš neobstojí.
Ale to je asi jediná moje výhrada, jinak můžu všemi deseti doporučit, je to opravdu příjemné a většinou i oddechové čtení.

5 27.02.2021