veamertl komentáře u knih

Jozova Hanule mi asi na srdeční notu zabrnkala víc..Tady je to spíš takový soubor povídek, krásných, to ne že ne! Ale Hanula se mnou zalomcovala natolik, že je těžké to zopakovat:)

1 21.09.2018

Některým knihám tu vytýkám, že pro mě kloužou po povrchu, šetří detaily a tím si nevytvořím hlubší vztah k postavám, místům, situacím..Tady je to přesně naopak. Je to tak niterné, hluboké a silné, že mnou, knihou vyvolané pocity, prostupovaly až do morku kostí. Možná spíš než do Želar, to ale moje nitro zaválo do mé srdeční krajiny..Tam, kde mám vztah ke každému stromku či kameni, tam, kde vztahy s lidmi jsou tak opravdové, že opravdovější ani být nemůžou a tam, kde cítím, že jsem jako Hanule své srdce odevzadala a ať já chodím kdekoliv, ono bloudí v těch luzích a hájích. V krajině mých Želar..

9 21.09.2018

První, co mě u ní napadá je, že byla dělána na efekt. Nějak za tím prostě necítím srdce. Za mě klouže po povrchu, obrysy postav/ míst/ pohnutek/ emocí..vykresleny hrubě, žádné detaily, které by způsobily, že ve mně někdo/něco probudí hlubší cit. A zdá se mi, že se tohle "jádro pudla" někdo rozhodl nahradit "kečupem"..Taky nevím, jestli jsou k něčemu ty megalomanské reklamy, "brutální, šokující, jen pro silné povahy". Už několikrát jsem se "namlsala" upoutávkami předem a pak byla zklamaná, protože to nebylo Woooooow!! Rodina, která si přečetla, že půjde o něco tak strašlivého, že Jack rozparovač by se strachy schoval v koutě, se zapřísahala, že mi ji ne a ne koupit, pak už nikdy nebudu v klidu spát. Mno, pracovala jsem jako dětský psychiatr v léčebně, dokud se tomu smělo říkat tak politicky nekorektně a když jsem po nocích chodila chodbami, mohly by vyprávět příběhy, ze kterých by i těm nejotrlejším bylo blivno.. Takže po Vraní dívce spím celkem obstojně. A napadá mě ještě jeden příměr, tak jako u nehody, kdo křičí nejmíň, je nejvíc zraněn. Taky mě většinou nejvíc zasáhnou díla, která nemají brutální reklamu, že jsou brutálně brutální. A ano, brutální věci se dějí celkem běžně a nám nezbývá než doufat, že se budou dít vždycky o hodinu/ 100 kilometrů.. dál.

2 21.09.2018

Víte, my neměli anatomii, my měli Čiháka. Kdyby se většina z nás dostala do finanční tísně, než Čiháka, radši prodáme kus ledviny. S ním my jsme totiž měli vztah tak intenzivní, že o nás věděl kolikrát víc, než vlastní máma. On věděl, kolikrát jsme u větvení a. carotis, chtěli spáchat obřadní harakiri, on věděl, kolikrát jsme při řezu lebkou proklínali vlastní rodiče, že si tenkrát radši nepustili televizi a my vůbec nevznikli. Taky by byl dost možná neprodejný, protože stránky zmáčené hektolitry slz, se už blbě čtou, jeden dobrodruh je měl dokonce po krajích opálené. To když po úspěšné zkoušce, chtěl ohněm ztvrdit, že již nebude každé ráno, dopoledne, poledne, odpoledne, podvečer, večer, noc, ráno..., trávit s ním. Ale pochopil, že než tahle bichle zhoří, blafne taky nejspíš půlka jejich paneláku. Čihák s námi jezdil a chodil všude, co na tom, že byl asi třikrát větší než noční stolek na kolejích a pětkrát těžší, než byla maximální nosnost naší kabelky. On se tam vešel, musel!! Jednou jsem dost viděsila přítele, když se mnou byl "čiháček" i na rande. Romantická procházka, ptáčcci cvrlikají a mně v tašce chrastí kosti a šepotá tahle kniha. Ale chápejte, já to pak měla domů městskou skoro hodinu a jeden se ten "začátek, konec, úpon, ineravci a funkci" všech dodrbaných svalů v tělě, musel naučit!!:)

7 20.09.2018

Moje bible..Napsala jsem si do ní kdysi věnování, ať je mi světlem, až půjdu tmou a prozářil mi celé dlouhé roky. Věta, když si něco přeješ, celý svět se spojí, aby ti pomohl, byla mou mantrou. Zcela iracionálně jsem si pak nepřišla tak sama:) Pokaždé když jsem ji otevřela, našla jsem tam nový rozměr. Ale dost možná jsem ho tam pokaždé jen chtěla vidět, nebo ho našla v sobě. Třeba "vše je jedno", jsem si dlouho interpretovala tak, že je to vlastně šumák, netřeba se stresovat, nějak to dopadne a to pro mou, medicínou přestresovanou duši, byla taková útěcha. Až jednou mě napadlo, že ono je to spíš myšleno, že vše z jednoho vychází a do samého se vrací. A to se mi možná líbí ještě víc. Jednak k tomu jako doktor mám vztah, protože jsme energie, jsme, jsme a nejsme a ona se podle mě neztratí, ona se jen vrtne, mrška, jinam:) A druhak tomu s dětmi taky volně říkáme, pošli dobro dál, co vyšleš, vrátí se. Bordel v pokoji, matka naštvaná, blbě vyřešenej DÚ, protože blbě radila, naštvaná pančelka..a furt dokola:)

5 19.09.2018

Děsivě nadčasový, strohý, nesentimentální, mrazivý a možný, úplně klidně možný..

13 19.09.2018

Středozemi, má lásko, myslím, že i kdyby se v tobě odehrávaly obskurnosti typu, že pan Hradoprdeláček, třeba napíše svoje paměti, stejně to budu číst. Dáš všemu úplně jiný rozměr. A navíc budu tajně doufat, že se Drak Šmak pochlapí a ukousne mu hlavu:) A na trůn u nás usedne třeba Bilbo, on tam stejně, zdá se, může být kdokoliv, takže když tam může sedět věčně podnapilý, chorobami sužovaný objímač stromů, proč ne hobit, koneckonců:)

1 19.09.2018

Kdysi moje top kniha:) Zřetelně si pamatuji, v mých bláhových 18-ti letech, jak se mi tahle podoba Lásky zamlouvala mnohem víc, než to, co jsem viděla mezi mými, 30-let svými, rodiči. Chceš k večeři párek nebo sejra?? Kdy budem sázet rajčata?? Jakou výmluvu jsme minule použili pro tvou matku, ať se furt neopakujem?? Ne a ne a ne, já budu Milovat ale úúúúúplně jinak!! Tak jako tihle!! Tak jako všichni u Marqueze..A taky budu pořád žít v imaginárním oblaku páru z všudypřítomného horka, kolem uslyším imaginární zvuky imaginárního pralesa a vůbec to pořád bude taková barevná psychedelická pohádka v tropech:) No tak úplně to tak nejni, na večeři se ale ptám úúúúúplně jinak (rodina totiž nejí ani párky ani sejra:)

5 19.09.2018

Řeknu to takhle, miluji své děti, svého muže a Středozem ( a za dloooouho pak Bradavice:) Ke Středozemi mám vztah takřka niterný a hluboký, hooodně. Když jsem dočetla poslední stránku poslední knihy, myslela jsem, že nadešla Poslední hodina. Už nikdy nebudu moct číst nic, co by se tomu aspoň vzdáleně rovnalo?!..A to už pak nemá cenu číst!!..A když nemá cenu číst, nemá cenu NIC!!!..tak asi tak mě to tenkrát vzalo. Ale jak známo, čas šrámy hojí, do roka jsem přestala u každé nové knihy brblat, že takhke blbě by ji nenapsal ani některý z natvrdlých hobitů a zase vyšlo slunce:) Přesto je to srdeční záležitost a ty jsou na furt. Stačí zmínka a já jihnu a jsem zase tam. A opustit ji pořád bolí, když jen namátkou zalistuji stránkami, aby mě připálená rýžová kaše vrátila do reality. Myslím, že tady jsou jen dvě možnosti, buď bude Středozem navždy Vaše Julie a Vy její Romeo, nebo budete říkat, bože dobrý, ale je tam postav jak na orloji, jméno tam má i blbej meč a je to vlastně dost složitá a krkolomná pohádka o tom, jak trpaslík hodí nějakou cetku do velkýho ohně a tak zachrání svět. Aspoň tak to ve zkratce popisuje můj muž:)

12 19.09.2018

Tehdy jsem se do Marqueze zamilovala a ta Láska byla horečná, vášnivá, spalující..zkrátka taková, aby Jí ho bylo hodno..Taková, jako by byla vystřižená z jeho knih. Kde je nekonečné vedro, kapky potu z vás stékají, tu prací, tu neprací, tu láskou, tu neláskou..Přečetla jsem pak všechny jeho knihy a že je to autor celkem plodný a pak už se od něj vydávalo snad vše, včetně nákupního seznamu. Stihla jsem tuhle Lásku do svých 20-ti let a Marquezovi jsem byla věrnější než většině chlapců v okolí. Pak jsem pochopila, že se tahle Láska v našich zeměpisných šířkách příliš nevyskytuje, horko už tu teď máme, ale asi moc sucho na ni. A dnes ve 30-ti už takového citu asi ani nejsem schopna, ale 20-ti leté srdce ještě přetéká citem. Jo a je tam spousta postav a chutí a vůní a zážitků a pocitů a odboček a vboček, ale na postavy mě vycvičil Tolkien a zbytek..no vždyť říkám, bylo mi 20. To ještě člověk nemusí udržet v hlavě návštěvu tchýně, černý kašel ve školce a dokoupit toaletní papír!!!, jinak bude prů(o)ser a může v ní držet všechny obyvatele Maconda:)

5 19.09.2018

Doporučuji! Pro mě kompaktní smothie bible a že jsem do té doby byla úplný začátečník:) Přehledné, sezonní, pestré, hravé, nenáročné na přípravu, čas, suroviny..Baví mě, smoothie i kniha:)

1 16.09.2018

Je to takové hezké české..Nečeká tu žádný Hannibal, nebo čtyři kusy v igelitu, protože někdo měl ráno špatný kafe a k tomu byl úplněk, zkrátka budete i po dočtení, moct v klidu spát. Krev nestříká, aby vám efektně zmátla mozek, zápletka a děj bohatě postačí. Přijde mi, že paní Klevisová prostě ráda píše a to je velká pochvala:) Je poctivka, neodflákne reálie, je to taková staronová detektivní škola. A je znát, že má vypsanou fixu, ehm, ruku, tedy čte se velmi dobře. Přes 90procent bych nedávala, ale po čtenářské duši pohladila..

4 10.09.2018

"Není nic černějšího než některé lidské duše..", říkával náš pan profesor ze soudního lékařství. Tam tu černotu znají, byť z druhého konce než psychologové a než k jakému přičichneme tady..Oni kvůli tomu fasovali tvrdý alkohol a po tomhle čtení by to možná taky za panáka stálo..Neveselé, leč poutavě zpracované, dá-li se to u takového díla říct..

1 10.09.2018

Přehledná, obsáhlá..Ale mám trošku pocit, že informace jsou hodně nahuštěny, vlastně vše zmíněné je důležité, ale u mě zůstalo zachováno máloco..Možná kdyby byl důraz na nějakou informaci, byť za cenu ztráty komplexnosti, zůstala by zachována aspoň ta..Ale co já vím, zatím píšu jen nákupní seznamy:) Jinak je to moc hezká publikace, která se v knihovně neztratí:)

10.09.2018

Přehledná, obsáhlá, leč dovedla bych si představit zprostředkovat téma zábavnější/ poutavější formou. Chápu, že u učebnice je to takřka nadlidský výkon, ale měli jsme kdysi jednu takovou na literaturu. Vykašlali se na roky a podobné důležitosti a já si dodnes pamatuji všechno od Sumeru přes Beowulfa až po Poea:)

10.09.2018

Perfektně zpracovaná, přehledná, vyčerpávající, běžnému smrtelníkovi, věřím, bohatě postačující:) Oceňuji kapesní formát. Chválím!

1 10.09.2018

Nalákaly mne reference, ale přišlo zklamání. Kniha se četla dobře, snadno, nemá žádný zapeklitý jazyk ani těžký sloh. Ale byla pro mě předvídatelná, dokonce rozuzlení jsem předem rozlouskla a to nejsem bůhví jaký detektiv:) Asi se ten motiv už objevil v některé z Kriminálek odkudkoliv, na které občas pro oddych tupě zírám:) Samotný konec překvapil, ale celkovou kvalitu neovlivnil.

2 10.09.2018

Josef s Václavem a jejich vylomeniny, jsou synovi blízké:) Říká, že má rád, když je někdo podobný lumpík jako on a těší ho, že se bratři vždycky nakonec napraví a všechno dobře dopadne. Asi to bere i jako příslib pro sebe, že i kdyby omylem poškrábal tátovo auto, jednou ten tajfun přece ustane a ve světě zase bude mír a klid:)

1 10.09.2018

Moje oblíbená a synek ji taky rád:) Nenásilně dětem přibližuje, co tu bylo ještě dávničko před babičkou a dědou, slovy synátora:) Časové určení "před mockrát moc lety a jednou vteřinkou", se u nás ujalo a příběhy nás pobízejí zjišťovat a povídat si o tom, co kdy a jak bylo:)

10.09.2018

Máme ji se synkem moc rádi:) Libovolný hrad je pro nás teď Kráfenštejn a občas mluvíme mimozemštinou "omi omi tam tam":) Je to chytré čtení pro děti a zábavné pro rodiče:)

1 10.09.2018