Valyk komentáře u knih

Nesdílím nadšení. Na knize nutno ocenit to, že si autorka dala velikou práci s nastudováním informací o době v lokalitě, okolo které se celý román točí. Je to i hezky zpracované, ale docela nudné. To bych ale zase až tak nekritizoval, kdyby to nebylo spojeno s druhou pro mě obrovskou chybou. Tou je to, že je tam postav jak na orloji, popis jejich osudů se střídá a nevím proč tak hloupě se přeskakuje tak, až se mi zamotala hlava kdo je kdo a jaký osud se zrovna odvíjí. Takže je to hloupě náročné na pozornost. Běda vám nečíst dva dny a pak knížku otevřít. Úplně se ztratíte o kom je zrovna řeč a kdo je koho mámou, tchyní, strýcem nebo jen známým. Za mě v tomto veliký deficit na tak rozsáhlou knihu.

13 17.09.2023

Je to o životě v Bukurešti před pádem Ceaușesca a v závěru s lidovým vykreslením jeho pádu. Pamatuji dodnes, jak mě tehdy šokovalo, že jej s tou jeho "matkou národa" ti revolucionáři chytli někde na útěku, v nějaké školní třídě u improvizovaného soudu do pěti minut odsoudili k trestu smrti a pak mi utkvělo, jak Ceaușescovi odlétá při pádu k zemi klobouk.... jako takový symbol pádu jeho moci. Knížka je vyobrazením šedi socialismu, ubohé nabídky na trhu a všudypřítomné tajné policie, prolezlé do rodin, kdy jeden neví kdo je a kdo v rodině není spolupracovníkem Securitate (analogie naší STB). Jestli je to vyobrazení realistické k té době, tak to v Rumunsku bylo daleko zkostnatělejší a despotičtější, než toho času u nás. Elektřina se v určitých časech pravidelně vypínala, veřejné osvětlení zpravidla nefungovalo, televizní vysílání na jednom kanálu po dobu třech hodin denně, po ulicích se toulali nebezpeční hladoví psi, atd. Na konci se člověk dozví i reálie, zdroje a další doplňující informace. Za mě pěkná, docela věrně historická knížka. Hlavně doporučuji těm, kteří chtějí trochu proniknout do dob socialismu v zemi, kde byly jeho nešvary z bývalého východního bloku asi nejvýraznější. Svoboda a demokracie není zdarma. Ta knížka by mohla také připomenout, že totalita a zvůle státní moci se za určitých podmínek buduje docela snadno...

14 02.08.2023

... měla to v těch osmnácti - dvaceti nandat té tupé sobecké mámě daleko víc... jenže je to pořád máma, já vím. Tenhle argument dobře znám, ale co je moc, to je moc. Doporučuji knížku i mužům. Při čtení jsem měl pocit, že jsem uvnitř toho děje, ne v křesle doma. Opravdu literární lahůdka, i když je od počátku až do konce příběhu jasné, že z beznaděje se cácora jen tak nevymotá.

19 15.07.2023

Opakoval bych se v pochvalách perfektního a autenticky vykresleného příběhu. Samozřejmě autorce patří obdiv. Tohle je literatura.

29 09.07.2023

Pro mě, jako čtenáře Murakamiho, bylo toto jeho dílo opravdovou lahůdkou. Je to velmi obsáhlá kniha, ale přesto se celým příběhem vine jako červená niť klíčová dějová linie, takže se ani v tak dlouhé knize nelze ztratit. Parádní kousek. Perfektní dílo!

13 01.10.2022

Já asi tu knihu nedokážu dočíst. Přijde mi zdlouhavá a kombinace reálné současnosti se vzpomínkami do minulosti mi nevyhovují. Nevzala mě ani hlavní zápletka v podobě vražd, které rozjiždí jakési paralelní vyštřování hlavního hrdiny. No, mám knihu jako zálohu na horší časy.

5 03.08.2022

Tenhle příběh o nerudném chlápkovi s velkým srdcem mě prostě bavil. V jádru knihy jsem objevil pocit (jestli ho někdo zná), že dědek Ove - ale ono mu je jen 59 - má vlastně v té své nerudnosti pravdu. Jen se nedovede nad tím vším povznést. Na druhou stranu je otázkou, jestli se nemají všichni ti budižkničemu okolo něj napravit, namísto aby se měl Ove povznášet. Dobrá kniha. Mohu doporučit. Mně připomněla souseda z bloku, se kterým jsme v sousedství přes dvacet let. Dnes je už ve věku za Ovem, ale ještě před dvěma lety dával lístečky za stěrač špatně parkujících aut, kontroloval popelnice, zda se třídí, propočítával náklady na výtah v domě podle patra a dohadoval se při vyúčtování o dvě nevyúčtované koruny. Pak ale přišel a za vchodem v domě zařídil jakýsi pult, na kterém rozdává úrodu ze zahrádky a věci, které nakoupil a pak zjistil, že je nepotřebuje. A k Muži jménem Ove ještě dodám, že víc takových lidí. Jo a pro čtenáře ještě snad - nenechte se odradit tím, že tam něco může působit jako klišé s ideály o soužití s přistěhovalci. Mně to tam jen cinklo, ale spíš jako náhoda.

20 05.02.2022

Opět pěkná perlička od Murakamiho. Jak už to v jeho knihách bývá, proplétá se reálný život hrdiny s tím nadpřirozeným tak dlouho, až neví, co je co. A po nějaké době čtení jsem měl pocit, že vlastně ta normální realita je ta nereálná a jediná reálná je ta nadpřirozená. Každopádně nevím, jestli někdo přežil a pokud ano, tak ve které realitě. Ale ať už budete zrovna v jakékoliv z realit, můžete si během čtení udělat Udon, Ikameshi nebo Tonjiru. Ke čtení doporučuji si někdy pustit třeba Love is Blue a alespoň na google maps "procestovat" Sapporo. Můžete se podívat i do imaginárního hotelu Delfín - myslím, že jsou na netu k dispozici nějaké inspirace. Ještě bych připomněl, že na pozadí celé knihy je jemný politický podtext, ale nic otravného, spíš takové narážky na tradiční "rozvinutý kapitalismus", tedy pojetí kapitalismu osmdesátých let minulého století.

9 04.01.2022

Také se připojím ke kladnému hodnocení této krásné knihy. Hlavní linie: Jean Valjean - Cosettka - Thénardierovi - Inspektor Javert a Marius Pontmercy je prostě úchvatná. Ten příběh v sobě má napětí i vzácné a hluboké myšlenky. Při čtení se mi v hlavě promítaly úryvky ze známého filmového zpracování. Mimo tuto hlavní linii jsem se ale dost ztrácel. Nebavily mě ty sáhodlouhé popisy společenského a politického kontextu, ani ty dlouhé pasáže plné takového toho vyvoněného filozofování prokládaného citacemi z děl slavných básníků či prozaiků. Asi jsem barbar, ale mně to připadalo jako intelektuální žvanění o ničem. Ovšem uvědomuju si, že někteří lidé milují abstraktní umělecké projevy; já v nich vidím zbytečnou mnohoznačnost. Jsem v tomto asi povahy Javerta, jeho pedantské přesnosti.

8 28.12.2017

Těžko by mě kdy zaujala francouzská historická událost jakou je obléhání La Rochelle, pokud bych na ni narazil náhodně třeba na wikipedii. Jinak je tomu ale v této další perle zavěšené na šňůře předchozích deseti neméně blýskavých klenotů Merleho perfektní historické fresky. Petr Emanuel v tomto svazku nezapře geny svého otce a má všechny ctnosti, jimiž se pyšní jeho otcovská větev. Tedy: moudrost, statečnost, spravedlnost a umírněnost. Od každé mu bylo nasypáno právě tak akorát. Proto jeho postava nevyznívá pateticky, ale skutečně hrdinsky a sympaticky. S velkým obdivem jsem si vychutnával vztah mezi Petrem a králem Ludvíkem XIII. a samozřejmě jeho vztah s kardinálem, či vzájemné vztahy těchto tří osob. Tyto vztahy jsou vykresleny s obdivuhodným jemnocitem, nebo jak by řekl lépe Siorak: "jsou váženy na jemných vážkách". Jedenáctý díl tedy podle mého obsahuje opět všechny přednosti, na které je čtenář Dědictví již zvyklý. Vedle zajímavé osobní linie příběhu, která musí zaujmout nepochybně i spanilé čtenářky, tedy "gentil sesso" (pánové, jak sladký je význam tohoto italského slovního spojení), se odehrává krutý důsledek nenávistné náboženské rivality a touhy po moci - důsledek spočívající v úplném vyhladovění města La Rochelle podporovaného sice anglickou námořní flotilou, avšak nekompromisně obléhaného Ludvíkem XIII. za promyšlené strategie kardinála Richelieua. Širší historické souvislosti doporučuji alespoň rámcově nastudovat předem.

8 04.12.2017

Nebudu se k věcnému obsahu tohoto dílu série rozepisovat, protože bych nanejvýš jinými slovy opakoval to, co tu již zaznělo. Například ke komentáři Atuin bych se mohl zcela připojit. S elizabeth_ba bych trochu polemizoval - čím méně se totiž vkládala do příběhu "spanilá čtenářka", tím více dostal prostor také "milý čtenář". A to mi přišlo sympatické, ba od génia Merleho prozíravé, protože jinak už bych pomalu začal nabývat dojmu, že jsem poněkud nepatřičně setrval v kruhu spanilých čtenářek, zatímco čtenáři muži již dávno odešli. Ještě bych chtěl uvést na pravou míru jednu věc. V komentáři k některému z předchozích dílů jsem spolu s jinými souhlasil, že kvalita jazyka (či překladu) je v druhé sérii poněkud slabší. Beru toto zpět. Pro sebe jsem si totiž vytvořil jiný pohled. Jde o vyprávění o generacích a jak plyne v dílech čas, vyvíjí se logicky i jazyk vypravěče. Takže pro sebe jsem si udělal vysvětlení, že nejde o úpadek, ale vývoj, modernizaci. Jinak samozřejmě hodnotím i tento díl plným počtem hvězd. Skvělé vyprávění, skvělé podání dějin Franice a známých historických událostí.

7 20.10.2017

Ajaj, tak tohle byl omyl... Přečetl jsem to, ale nemohu tuto knihu hodnotit lépe. Je to zdlouhavý, patetický, mnohdy nelogický. No, raději se nebudu rozepisovat.

3 19.02.2017

Tato knížka, stejně jako např. Kalibův zločin, vtáhne čtenáře do "světnic" uvnitř několika "stavení" na starém českém venkově a učiní jej svědkem bazálních rodinných vztahů odehrávajících se v těchto hospodářstvích. Myšlenka jednotlivých povídek je monotematická - chudý výměnkář (často vdovec nebo vdova), jenž čelí chamtivosti a nelidské ukrutnosti rodiny, které (výměnkem) předal hospodářství. Mně se na Raisových příbězích hrozně líbí specifická forma vyprávění, které má rychlý spád a napětí, dále oceňuji archaické jazykové prostředky a precizní vyobrazení prostředí, ve kterém se příběhy odehrávají. Samozřejmě pozornému čtenáři neunikne, že Raisovy postavy jsou poněkud černobílé - jedni výhradně hodní (výměnkáři) a druzí výhradně zlí, čemuž asi málokdo uvěří. Na druhou stranu autorovi asi nešlo o nějakou hlubokou psychologickou analýzu jednotlivých postav a můj čtenářský zážitek to ničím nekazilo.

2 14.12.2016

Vynikající dílo, na které by mohl být každý Čech právem hrdý. Je jasné, že vesnická literatura prostě nemusí sednout každému, obzvlášť jedná-li se o dávno zapomenutou dobu druhé poloviny 19. století, avšak toto dílo je podle mého přesahem vlastního žánru i doby. V podstatě jde o nadčasový psychologický román (thriller). Rais myslím skvěle předvedl, jak člověka, jeho myšlení, jednání a vědomí vůbec, formuje do značné míry konkrétní společnost, ve které se pohybuje. U hrdinů tohoto románu jde doslova o mikrosvět malé vesnice. Chudoba, prostý život, strach z pomluv, snaha o "dobré jméno" v komunitě vesnických lidí, život lidí na jedné "světnici" - dnes nepředstavitelné. Vesnický život pamatuju jako dítě při návštěvách prarodičů - byly to roky 1982-1988 a musím říct, že mnohé prvky vesnického života té doby cítím dnes jako jasná rezidua o sto let staršího venkova, jak ho popisuje Rais. Na závěr si dovolím uvést názor, který už v komentářích myslím zazněl - i já si myslím, že na pochopení tohoto díla a docenění jeho odkazu musí mít člověk většinou již dost načteno, a také určitou životní vyzrálost. Vhodná knížka povinné literatury náctiletých studentů to podle mého není.

18 09.12.2016

Tak tohle je fakt parádní záležitost. Doporučuji každému, kdo má chuť se zcela věrně ocitnout v mrazivé subpolární atmosféře, ve které se s člověkem příroda rozhodně nepáře. A jako se příroda v tomto podnebném pásu s nikým nemazlí, nemazlí se ani Jacobsen s vyprávěním příběhu. Používá zvláštní stručný styl, který přitom paradoxně vykresluje osudy obyvatel ostrova Barroy neobyčejně plasticky. Opravdu zajímavá knížka. Stylem připomíná místy Bildungsroman. Ve svébytném podání autora je to ale dokonalý nástroj k vylíčení syrového příběhu, bez příkras a kudrlinek. Mě to nadchlo.

7 10.11.2016

Hodnotím plným počtem hvězd. Ano, tolik okouzlující archaický jazyk ustupuje v Mladičkém královi stále více do pozadí a je nahrazován jazykem téměř dnešním, ale i tento díl série si zachovává zajímavý historický příběh, humor i napětí. Je pravda, že jsem se při čtení cítil trochu šizen o působivé metafory, kterými se knihy první série této fresky málem nadouvají. Na druhou stranu si u Mladičkého krále cením perfektního vylíčení intrik francouzské šlechty za dob dospívání Ludvíka XIII., mocenských půtek a plastického vyobrazení mizerného charakteru královny matky. Dojemný je vztah Petra Emanuela k Ludvíkovi. Nikdy bych nevěřil, že mohu pochopit lásku (bez sexuální konotace) muže k muži. Teprve v Mladičkém královi mi takový vztah, jaký byl mezi Petrem Emanuelem a jeho mladičkým panovníkem, přišel logický, pochopitelný a lidský.

10 27.10.2016

Musím říct, že jsem první díl z druhé série otevíral s určitou obavou, kterou vyvolala recenze celé ságy, podle které je druhá série "slabší". Za sebe říkám, že první díl slabší není, a to ani překladem. Malá stylistická změna snad cítit je, ale i Ples u vévodkyně si zachovává přednosti, které jsem na první sérii velice obdivoval - krásný jazyk s mnohými inspirativními archaismy, neotřelý humor, skvěle podané historické ponaučení a zajímavý příběh bez hluchých míst. Já byl spokojen.

10 19.09.2016

Celou první třetinu jsem v této knize hledal její myšlenku, smysl, sdělení. Pak jsem to vzdal, protože jsem si uvědomil, že pokud něco takového v sobě má, je to pro mě ukryto příliš hluboko. Ale knížka se mi líbila. Ze všeho nejvíc mi připadala jako vylíčení nějakého drogového přeludu, nebo horečnatého, surově perverzního snu.

3 06.09.2016

Osobně si nemyslím, že Mersaultovi nebylo líto smrti své matky. To jen soud, respektive prokurátor to takto zveličil. Na téhle knížce jsem si velice cenil psychologické propracovanosti hlavní postavy. Camus mistrně zvládnul vyobrazit poněkud vyprázdněnou či limitovanou emoční sféru vnitřního světa Mersaulta, přičemž podle mého nelze na druhé straně dojít k závěru, že by byl Mersault duševní mrzák. Já osobně jsem s ním sympatizoval. Popravdě mi toto dílo atmosférou hodně připomínalo Kafkův Proces. Soud byl obdobně monstrózní s prvky obludné a neproniknutelné moci byrokracie, jehož obětí (navzdory zřejmé vině) se hrdina v podstatě stal. Zajímavá knížka, která ve mně na chvíli zanechala docela slušnou dávku cynismu.

5 02.08.2016

Siorak je úchvatná osobnost. I v šestém díle je nesmírně inspirativní postavou. Je vyobrazen tak věrně, že jsem ho při čtení takřka viděl a slyšel. Krásná kniha, naprosto perfektní jazyk, unikátní metafory a výtečný humor. Šestý díl nijak nevybočuje z kvality předchozích knih. Mohu říct, že v celé první části série jsem nezaznamenal jediné slabší místo. Já osobně pokládám Merleho díky této jeho fresce za naprostého génia.

7 28.06.2016