Mladičký král

Celá série je psána archaickým jazykem, takže i v tomto dílu jsem si užíval mnoho různých slovních spojení, v dnešní době nepoužívaných.
Obdivují práci překladatelů, kteří se svého úkolu zhostili na výbornou a českému čtenáři se dle mého názoru dostalo informací, které jim autor v originále předložil.
Stejně jako v předchozím dílu je vypravěčem Petr Emanuel ze Sioraku. Dospívající král Ludvík je zastoupen ve své vládě nad Francií svojí matkou Marií, která ale svoji roli zneužívá a je v ní mnohými zneužívaná. Postupně vše spěje k tomu, že se situace vyhrotí a Ludvík se zasadí o svá práva.
Pro mě tam bylo mnoho postav, některé jsem asi zpočátku nezachytil, a pak trochu tápal. Ale celkově opět hodnotím kladně.
Je to od autora skvělý počin a další díly si nenechám ujít.

Další díl série, která tvoří autorův Opus magnum. R. Merle je neskutečný vypraveč a díky němu jsem se naučil o Francii 16. a 17. století tolik, jako nikde ve škole.

Za mne asi nejslabší díl. I přesto, že popis upozaďování krále a jeho ponižování je skutečně perfektní. Bohužel mi u Petra Emanuela chybí ta akce, kterou jsme mohli číst během vyprávění jeho otce. Málo šermování, špehování, bavily mě rejsy po Francii a ostatních zemích. Emanuel je upjatější a neustále uzavřen za zdmi Louvru. Pokračovat budu stejně dál.

Opět dobrodružstvím nabitá kniha a opět napsaná bravurně. Jen jsem si o něco více oblíbila dobrodružství otce...

Od tohoto dílu je pro mě celá série naprosto skvělá, perfektní a úchvatná. Čtenář lituje krále, jak je s ním zacházeno a čím dál víc nesnáší jeho matku.

Malý, ale šikovný, moc příjemné čtení o malém Ludvíkovi, šílené intriky a ponižování jeho matky a hezké vzpomínky Petra Emanuela. Hezká místa, která si stále hledám na netu, hned jdu na další díl, dokud to mám vše v paměti ...

„S mladičkým králem nebylo občas snadné pořízení, byl prudký, zlostný, tvrdohlavý, někdy i drzý“, přesto … „měl srdce tak něžné a dušičku tak citlivou“.

Na slovíčko, Petře Emanueli, bylo mi potěšením, se s Vámi opět setkat. Rozloučili jsme se totiž za obzvláště smutných okolností, když rukou vraha skonal předobrý král Jindřich IV. a vlády se pak ujala ta chladná „tlustá bankéřka“ s tím jejím šedým stínem, šerednou čarodějnicí Končínicí, jak ji příhodně nazýval váš moudrý otec.
A tak mi prosím promiňte mou nedočkavost a nesmírnou zvědavost, s níž jsem vám po celou dobu Vašeho vyprávění s převelikou radostí nahlížela přes rameno, přímo do vašich pamětí, přijímaje od vás tolikeré pohlazení, slovem učiněných, a také mé nedočkavé otázky, na které jste shovívavě, jako správný rytíř, znalý, jak se k dámě chovat, vždy přívětivě odvětil: „Madam, naslouchám.“

Pochopila jsem, že Francii, po smrti krále, nastaly složité časy, a vy jste v té době dospíval v muže, a měl jste v pravdě dokonalý vzor – vašeho otce, který se spolu s Vaším rodinným přítelem La Surie, pečlivě postaral, abyste měl krásné dětství, a taky tisíceré podněty vhodné pro mladého muže, který dychtí poznat svět, ovšem pod pečlivou otcovskou ochranou. Však vás poctivě chránil nejen před nástrahami světa a dvora, ale občas i před přílišnou láskou, vaší předobré kmotřičky z rodu Guisů (myslím, že otec moc dobře věděl, proč tak činí :-), nejednou nasazujíc vlastní tělo i duši, jako hradbu před jejími nerozvážnými činy, učiněnými ovšem čistě z mateřské lásky).

Nakonec se jim, rukou společnou a nerozdílnou, podařilo zajistit vám budoucnost u dvora … v blízkosti mladičkého krále, kterého tolik milujete a jehož blaho vám (a několika nemálo dalším) leží na srdci.
Osamocené dítě tak, navzdory sobecké matce, která hrubě zanedbávala jeho výchovu i vzdělání, a která, ve snaze prodloužit své regenství neustále vyzdvihovala jeho údajnou duševní zaostalost, nakonec díky těm pár věrným, vyrostlo ve schopného krále.
Právě díky Vašemu vyprávění, jsem ho vlastně začala skoro obdivovat, tedy, jeho, těmi dračicemi hrubě podceňované schopnosti – vědět – a nedat to na sobě znát, navzdory všem protivenstvím.

Abych nezapomněla, lásku jste, milý synovče, poznával i jinak, Lojzka a Tonka jistě chovají něžné city ve vzpomínkách na polední siesty. A Vaše krásná a moudrá učitelka němčiny, moc dobře věděla, proč žije ve sladké Francii … „žít v těch … německých kalvinistických knížectvíčkách znamená tisíckrát zhynout nudou! Šeď a chlad jde ruku v ruce s germánskou pedantskou učeností a přísnými mravy, … jakožto i posedlostí hříchem.“ Život se tam totiž jevil jen jako „chmurný sled předepsaných povinností … vše je zakázáno! A jestli se snad opovážíte dvořit se nějaké dámě, hledí na vás s takovou hrůzou, jako byste byl sám Belzebub a přišel si z pekla přímo pro ni, abyste ji s sebou strhl přímo do plamenů.“ … souhlasím, že je o mnoho líbeznější, žít ve francouzské krajině, a dobývat zde dámy po francouzském způsobu …“se zlou bych se potázal, kdybych na věc příliš spěchal … bude třeba dobývat ji zvolna, stupínek po stupínku, abych nezranil její něžné city".

V otevřeném rozhovoru převelice rychle uteklo naše povídání, během kterého se Ludvík v dost útlém věku rozhodl se svou matkou, jejím sekretářem Richelieuem i těmi dvěma „Končiniovými“ rázně zamést a stát se skutečným králem Francie, a vy, milý synovče, jste se ve víru událostí změnil v mladého muže, věrného dvořana a prvního králova komořího, který moc dobře ví, že dvůr není místem, „kde lze říkat naplno byť jen čtvrtinku desetiny toho, co si myslíte“.

A tak mi věřte, že mne hrubě dojala Vaše upřímná slova, celý tento důvěrný rozhovor, který jste se mnou vedl.

PS: a díky také Vám, pane Merle, dost jste mi totiž poopravil názor na obávaného kardinála Richelieu a jeho vztah s králem.

Číst o Ludvíkovi XIII. jako o malém chlapci bylo zvláštní, ale moc pěkné. Petrovo přátelství i láska k němu je pochopitelná. Obzvlášť, když královna matka svého synka nikdy ani nepolíbila.

Další pokračování ságy je stále spíše takovou trochu odpočinkovou četbou, která je asi nutnou předehrou před nástupem historicky barvitějších událostí francouzských, a potažmo evropských dějin.

Mladičký král patří k těm "méně akčním" dílům série, jde spíše o intriky na dvoře mladého krále a to zejména ze strany jeho matky regentky a jejích italských oblíbenců. Dojemné jsou scény setkávání (a loučení) mladého krále se svými sourozenci, velmi zajímavý je okamžik kdy se Ludvík XIII. konečně vzepře a převezme vládu. Zbytek je v podstatě romantika.
A jelikož jsem přečetl osm dílů za sebou, jsem už tou romantikou poněkud přesycen, další díly odkládám do budoucna a dám si pro změnu nějaký kyberpunk :-)

Abychom plně charakterizovali tuto knihu, stačilo by do názvu přidat ...a Ulrika von Lichtenberg, jelikož ona a Ludvík jsou postavami, kolem nichž se i v knize i v mysli a srdci hlavního hrdiny vše odehrává a točí. Oba dva ve čtenáři vzbuzují sympatie, i když každý ze zcela jiného důvodu. Ale takový název by mohl být zavádějící, takže se spokojím s tím, jaký kniha má a dodám, že právě díky Ulrice jsem přidala hvězdičku, kterou jsem kdysi odebrala, především proto, že při konfrontaci s předchozími díly jsem nacházela drobné chyby (např. výměna úloh mezi Poscancem a Poprdou oproti dílům s Petrem ze Sioraku, či rozpravy mezi Petrem ze Sioraku a Miroulem z La Surie apod., nebo že Karel V. nebyl císař rakouský ale Svaté říše římské, což sice oproti jiným lze skutečně pokládat za blbosti, ale chybí tomu už předchozí dokonalost).

A vybraný úryvek z knihy tentokrát zde: "Petře můj," ozvala se nakonec potichounku, " je jedna věc, o kterou jste mě často prosil a já jsem k ní nikdy nepřivolila. Avšak kdybyste ke mně vyslal stejnou prosbu dnes, myslím, že bych se přenesla přes důvody, jež mi dříve velely odmítat vás, ovšem jen pokud je vám to přání stále tak drahé a pokud okolnosti vašeho žití vám ještě dovolují na ně pomýšlet..." Ach má drahá!" vzkřikl jsem, uhaduje oč jde, aniž musela pokračovat. "Bych jistotně nejšťastnější muž na světě..."

Hodnotím plným počtem hvězd. Ano, tolik okouzlující archaický jazyk ustupuje v Mladičkém královi stále více do pozadí a je nahrazován jazykem téměř dnešním, ale i tento díl série si zachovává zajímavý historický příběh, humor i napětí. Je pravda, že jsem se při čtení cítil trochu šizen o působivé metafory, kterými se knihy první série této fresky málem nadouvají. Na druhou stranu si u Mladičkého krále cením perfektního vylíčení intrik francouzské šlechty za dob dospívání Ludvíka XIII., mocenských půtek a plastického vyobrazení mizerného charakteru královny matky. Dojemný je vztah Petra Emanuela k Ludvíkovi. Nikdy bych nevěřil, že mohu pochopit lásku (bez sexuální konotace) muže k muži. Teprve v Mladičkém královi mi takový vztah, jaký byl mezi Petrem Emanuelem a jeho mladičkým panovníkem, přišel logický, pochopitelný a lidský.

Osmý díl líčí obtížné mládí krále Ludvíka XIII. - od násilné smrti jeho otce Jindřicha IV. až do doby jeho skutečného převzetí moci. Petr Emanuel ze Sioraku se jako jeden z komořích mladého krále účastní většiny důležitých událostí té doby a my můžeme jeho očima sledovat dozrávání krále i jeho složitý boj o získání moci a oprávněného postavení krále Francie.
Merle trochu upustil od dobrodružnějšího stylu v prvních dílech této série a více se soustřeďuje na historickou rovinu. Vypravěč - Petr Emanuel - sice občas prožívá různá dobrodružství (spíše milostného charakteru), ale hlavní důraz je kladen na popis historických faktů a souvislostí. Setkáme se s většinou skutečných osobností té doby včetně mladého a tehdy ještě málo známého biskupa Richelieu.
Četba knihy mi kromě potěšení ze spisovatelova výborného stylu psaní přinesla i nové poznatky z doby lehce předcházející době Dumasových Tří mušketýrů.