valda komentáře u knih

Strávil jsem několik let na Strahově. Ne že bych zrovna toužil dostat se do Nasa, ale určitě si o tom rád přečtu. Postupně jsem podle fotek v knize taky zjisti, že jsem asi Veržánu no tom Strahově taky potkal.
Každopádně obálka knihy dost kecá. O Nasa, ve které pracuje autorčin manžel je v knize jenom pár stránek. Kniha je hlavně o tom, jak se dostat do Ameriky a začít tam pracovat. Autorka na mě působí jako člověk, který rozhodně nechce ponechat vůbec nic náhodě, takže podstupuje nekonečná martyria byrokracie, aby s manželem měli opravdu všechny potřebné papíry atd. Na jednu stranu je autorka fakt pečlivá, takže se dozvíte spoustu nuancí, co všechno a jak musíte vyplnit. Takže pro někoho, kdo se chce do Ameriky přestěhovat, tahle kniha může být skvělou studnicí informací. Na druhou stranu, ale nevím, jestli bych dotyčnému doporučil knihu číst, protože se v ní dozví kolik nekonečného papírování a dohledávání informací to obnáší a mám obavu, že podobně jako píše mira.I, se takový žadatel o vízum radši rozhodne zůstat v ČR. Je to spíš jenom můj názor, ale já prostě tohle astronomické úsilí moc nechápu. Už dávno mi došlo, že 90% byrokracie slouží pouze k tomu, aby úředníci měli zaměstnání. Žádný další důvod tady není. I většina úředníků si toho je dobře vědoma a kupu papíru nikdo z nich nečte, takže nemá smysl se trápit jejich správným vyplňováním. Řekl bych, že dohledávat, jak se vaše babička jmenovala za svobodna nemá smysl, prostě tam napíšu Nováková a je to :-) Nakonec je to všechno stejně o tom, jestli jste úředníkovi dost sympatičtí a on má dobrou náladu, takže vám to razítko dá, nebo nejste a máte smůlu přijďte příště.

4 01.09.2018

Myslím, že oficiální popis knihy je celkem trefný. Kdo by neznal doktory: Davida Ratha, jeho bývalou milenku Kateřinu Pancovou a jejího aktuálního milence, bývalého boxera a slavného alkoholika Petra Kotta. Byl by hřích o tomhle trojlístku zlounů nenapsat knihu. Snad není nikdo v republice, kdo by neznal historku o tom, jak byl Rath zatčen s krabicí od vína, ve které bylo 7 miliónů korun.
Tahle kniha se skládá z velké části z odposlechů a opravdu to stojí za to. Vůbec by mě nenapadlo, v jak velkém měřítku tihle tři ty peníze hrabali. Většinou nebylo těžké peníze získat, stačilo jenom někde přidat podpis, že bylo potřeba využít konzultace nějaké firmy a milióny přitékaly. Na špinavou práci se využíval hloupý Kott, aby Rathovy ruce zůstaly co nejčistší. Pobaví, jak Pancová spoustu času věnuje v odposleších starostem, že nemá kam peníze dávat, a má obavu, že jí ve sklepě splesniví. Vážně. Skoro to vypadá, že kdyby nebylo jednoho architekta, který prostě odmítl podepsat nesmyslné navýšení ceny stavby prostě proto, že už asi měl pěněz dost, a nepotřeboval se s Rathem špinit, tak Rath ve středočeském kraji vládne dodnes. Díky za všechny lidi, pro které peníze nejsou středobodem vesmíru a není jim cizí profesionalita a poctivost.
Každopádně, jestli chcete vědět, jak to s Rathem tehdy bylo, nebo jak vypadá čistý a neředěný klientelismus, tak doporučuju.

4 22.07.2018

Předposlední díl heptalogie o Harry Potterovi. Lord Voldemort se svými Smrtijedy začíná být čím dál nebezpečnější a vypadá to, že ministerstvo kouzel si s ním nedokáže poradit. Dokáže to konečně ředitel Bradavic Brumbál? Pomůže Harrymu nový učitel výuky lektvarů Horacio Křiklan? Kdo je Princ dvojí krve a k čemu jsou vlastně ty viteály? Co chystá Draco Malfoy, a dá se věřit Snapovi?
Rowlingová se stále drží takového toho detektivního schématu, jako v předchozích dílech, kdy prvních 400 stránek, se zdánlivě zase tak moc závratných událostí neděje, aby vše vyvrcholilo v těch zbývajících 100 stránkách. Na mě tohle ale celkem funguje. Baví mě číst i těch úvodních 400, protože každý střípek do skládačky konečného vyvrcholení, je o to zajímavější, čtenář tak dostane dost času k tomu přemýšlet, co se to tedy vlastně děje, a jak to může skončit. Každopádně tahle kniha končí taky mnohem větším příslibem pokračování v závěrečném díle.
Tohle je pro mě asi zatím nejlepší díl série. Připadal mi podobně temný jako třetí díl a řekl bych, že neobsahuje slepá místa. Až do teď jsem se vyhýbal všem spoilerům, takže jsem opravdu zvědav, jaká je pravda o Snapovi, a jak to vůbec s ústřední trojicí a vlastně všemi ostatními postavami dopadne.
PS: Viděl jsem také film, a u filmů si pokaždé, kromě třetího dílu, dokazuji, že mě oproti knize moc nebaví. Spousta obsahu tam chybí, a mnoho scén mám ve fantazii, kterou vytvořím při čtení, o mnoho zajímavější.

4 03.02.2018

Williama Faulknera jsem znal asi jenom podle jména. Možná jsem i někde zaslechl, že je nositelem Nobelovy ceny za literaturu. Každopádně podle obálky a anotace knihy jsem čekal standardní dobrodružnou knihu. Ono to tak i ze začátku je. Dočteme se o chlapci, který se každý rok vydává do divočiny, kde získává zkušenosti. Dozvídá se něco málo o své rodině a slýchá historky o medvědu, který v okolí řádí a říká se mu Starý Ben. Je to psáno takový trochu zvláštnějším stylem, ale romantika a drsnost přírody je vykreslena podobně jako u Jacka Londona, takže mě to celkem bavilo. Taky je z příběhu cítit hodně nostalgie a sentimentu. Pak se ale z ničeho nic všechno změní a kniha se začne věnovat skoro výhradně jenom historii hochova rodu. Vše je napsáno v podivných náznacích a symbolikách. A kniha se stává dost nečitelnou. Připadalo mi, abych pochopil o čem je, tak bych si musel začít kreslit rodokmeny, nastudovat si historii amerických dějin apod. Vše se totiž jen naznačuje, nic není nijak vysvětleno, a ještě je spousta věcí jen v jakési alegorii nebo co. Věřím, že pokud bych se na knihu takto připravil, tak bych docenil, jak velký spisovatel Faulkner byl. Pro některé znalce číst tuto knihu musí být opravdu potěšením. Umím si ale představit, že pokud jí dostane do rukou omylem obyčejný čtenář dobrodružné literatury, tak mu buď exploduje hlava, nebo si řekne, co to ten Faulkner bral za drogy :-)

4 16.09.2017

Tohle je moje první kniha série Tajemné stezky nakladatelství Regia. Tuhle sérii jsem objevil docela nedávno a celkem mě potěšila. Dříve jsem se jí úspěšně vyhýbal kvůli slovu "tajemné". Mám rád pohádky a pověsti z různých krajů, protože všichni prostě ví, že vodníci a hejkalové nejsou, ale rád si přečtu o tom, co za strašidla a příběhy kdo vymyslel.
Co ale nemám rád je, když se autoři snaží různě "vědecky", někdy až bulvárně hledat tajemno tam, kde prostě není, a píší o různých místech, kde byli prokazatelně pozorování duchové z jiné dimenze, že mayské symboly představují vesmírné koráby a podobně. Proto jsem se Tajemným stezkám vyhýbal.
Nebylo proč, série se přes tento bulvární název, jednoduše věnuje různým krajům ČR, jejich historii, folklóru, místopisu, příběhům a pod. A to mi celkem vyhovuje.
Tento díl je o Západním Krušnohoří. Což je kraj poznamenaný třemi silnými vlivy: důlní činností, německou kulturou a asi hlavně následným odsunem Němců. Čímž vlastně skoro veškerá původní kultura ze dne na den úplně zmizela. To je velká škoda, ale na druhou stranu si za to Němci můžou sami. Dvě světové války, to už se prostě nedá zamést pod koberec. Každopádně to ale kraji dává hodně zvláštní atmosféru.
Autor sice nepíše zase tak moc čtivě, je to asi spíš historik, ale má velké znalosti o místní německé kultuře, nebo třeba historii dobývání, takže doporučuji. Taky je v knize spousta obrázků i když ne barevných. Pokud chcete nasát atmosféru Krušných hor, které se pomalu dostávají z "jedu tam za trest" do "mírně trendy", tak doporučuji HBO sérii Pustina, seriál Rapl nebo film Schmitke.

4 26.01.2017

Každý bůh na Zeměploše je právě tak velký a mocný, jak moc má věřících. Církev Boha Oma je obrovská instituce se spoustou chrámů a katedrál. Bůh Om se ale posledních několik let protlouká světem v podobě malé želvy. Protože z celé té obrovské instituce na něj doopravdy věří jenom jeden člověk. Je jím prostý mladík Bruta, který neumí číst ani psát, ale má dokonalou paměť. Tihle dva se tedy vydávají zabránit šílenému exkvizitorovi Vorbisovi ve válce s Efebci a vrátit víru v boha Oma zase do původních kolejí.
Tentokrát se Pratchett rozhodl parodovat věci týkající se náboženství a filozofie. A musím říct, že z těchto dvou témat se mu podařilo vytěžit opravdu mnoho. Kniha kromě spousty humoru nabízí také mnoho věcí k zamyšlení.

4 24.05.2014

Autor nouzově přistane někde v Africké poušti, kde potká Malého prince, který mu začne vyprávět svůj příběh, o své planetě, květině, třech sopkách, co je to si někoho ochočit, jaké lidi princ potkal, než se dostal na zemi, atd...
Nemyslím si, že Malý princ je vhodný pro malé děti. Mě osobně asi v dětství moc neoslovil. Malý princ je naopak pro dospělé, kteří hledají ztracené dětství. Pro mě je to hlavně takový jednoduchý, stručný návod na život. Myslím si, že v životě je důležité stát se dospělým, protože být dospělý je praktické. Člověk zajistí sebe a své děti, dodá mu to jistoty. Zároveň je ale důležité si zachovat tu dětskou stránku, schopnost snít. Nevidět jenom klobouk tam, kde může být třeba had, co spolkl slona. Nevidět jenom nudnou poušť, nad kterou svítí hvězda. Umět rozlišit chuť vody, které se napiju sám, od vody, kterou mi podá někdo, koho jsem si ochočil. Tyhle všechny věci jsou z praktického hlediska sice úplně k ničemu, ale teprve ony dodají životu skutečnou náplň, a člověk se tak vrátí k tomu, co je opravdu v životě podstatné. A to je kromě praktického naplňování určitých statků, také umět se dívat na svět dětskýma očima, a užít si tak každý okamžik.
V čem vidím obrovskou sílu téhle knížky je, že všechny tyhle věci, taky spoustu dalších, dokázal Exupéry vysvětlit jednoduchou a zábavnou formou na pár stránkách.
A jak už napsal vhumanik, škoda, že tuhle knihu nepochopilo více lidí, mohlo by být na světě ještě lépe...

4 10.03.2014

Čuk a Gek se společně s maminkou vydávají strávit vánoce na daleké Sibiři, kde pracuje otec geolog. Tohle je asi ta základní knížka, která se zmiňuje, pokud se někde řeší Sovětský svaz a dětská literatura. Je to taková zvláštní kniha. Na první pohled mě překvapilo, jak je krátká. Čekal jsem asi delší příběh, když je to taková legenda. Na dobu vzniku je ale příběh napsaný zábavně, a má krásnou tajemnou atmosféru, která přechází až na takový trochu smutek z obrovských dálek Ruska a samoty. Je taky zvláštní, že do ní autor napasoval vojáky, zavírání lidí, které v té době probíhalo strašným způsobem, atd. A přitom se kniha stala povinnou literaturou pro všechny pionýry. Nemyslím si, že vykresluje Sovětský svaz jenom v růžových (rudých) barvách.

4 25.01.2014

Než jsem četl tuhle knihu, tak pro mě byl Jiří Černý člověk, který v televizi komentuje většinou nějaká témata týkající se populární hudby. A přestože již hodně pamatuje, tak umí být stále aktuální. Od záplavy ostatních se odlišuje tím, že má názor + umí ho dobře interpretovat. Myslím, že pokud by se novináři měli od někoho učit jak poskládat větu, tak právě od něj. Tahle kniha obsahuje soubor týdenních rozhlasových komentářů z let 1994 - 2000. Dozvěděl jsem se z nich, že kromě populární hudby, se zajímá o celé hudební spektrum, a nejvíce asi o operu. Tématem hodně článků je taky divadlo, sport a politika. S hodně jeho názory nesouhlasím, na můj vkus je v článcích trochu moc disentu nebo výročí nějakého úmrtí, ale i tak se mi tyhle krátké komentáře četly skvěle.

4 17.12.2013

Tajemná postava vedoucího Rikitana dá dohromady partu kluků, kterým potom ukáže, že k hodnotnému životu mladého chlapce nejsou potřeba peníze, ale mnohem důležitější je čestnost a kamarádství. Kluci s ním potom zažijí spoustu dobrodružství ve Sluneční zátoce, uloví 13 bobříku, poznají zelenou příšeru, naučí se píseň úplňku, postaví vor, totem a podobně.
Je to jedna z těch nejzásadnějších foglarovek. Asi není nikdo, kdo by neslyšel aspoň o Bobříku mlčení nebo odvahy Autor jí napsal vlastně jako první i když vyšla až později. Víc než o příběh se jedná spíše o takovou příručku plnou doporučení pro vedoucí tábora, ale zároveň hlavně funguje na mladé kluky. Jak je ve foglarovkách zvykem It's a Man's World. Nevěřím, že by se našel nějaký, který by si po jejím přečtení okamžitě nezabalil batoh, a začal přesvědčovat rodiče, ať jej přihlásí na nejbližší tábor. Nemyslím si, že by se tahle kniha měla číst jako povinná četba, jsou lepší a napínavější knížky, ale rozhodně by se děti aspoň jednou za život měly zúčastnit tábora, kde se učí takovým vlastnostem, jako učil Foglar.

4 06.10.2013

Adina Mandlová byla krásná mrcha. Ženy jí nesnášely, protože se za ní otáčeli všichni chlapi. A muži jí nesnášeli, protože někteří ji nezajímali a jiné opustila. Zároveň, jak sama přiznává, měla tendenci říkat věci na rovinu, takže snadno někoho urazila. A uměla si jít za svým, takže tak trochu po té své cestě šlápla i na někoho jiného. Tohle všechno dohromady je vražedná kombinace. Takže jí to dali při první příležitosti sežrat i s úroky. Ta příležitost byla konec války a její styky s Němci. Jak sama píše její životní filosofie byla něco jako: "Měl automobil a měl rád operu, tak jsem s ním začala chodit". Bohužel za války bylo i pár Němců, kteří jezdili do opery... I když to nebylo zas tak moc, jako to, z čeho byla nakonec obviňována. Chyba byla, že neemigrovala před válkou. To by se po válce vrátila v plné parádě, ale kdoví, jak by si rozuměla s komunisty.
Každopádně toho zažila neskutečně moc, a pokud bych chtěl vidět nějaký zfilmovaný životopis, tak by to byl ten její. Akorát by to nesměli točit ti zoufalci, co režírují dnes. A taky si nedokážu představit, jak by se to všechno vlezlo do jednoho celovečerního filmu.
Kromě spousty zážitků je Adina také hlavně skvělý vypravěč. Hodně mi to připomínalo Henriho Charrièra. Taky je to podobně koncentrovaný výtažek skvělých příhod. Na rozdíl od něj si ale podle mě Adina tolik nevymýšlí. I když se obhajuje a sem tam něco zatají.

Zeezee se v Seattlu zaplete do nějakých špinavostí spojených s vraždou. Jeho záchrana je útěk do Al Iskandaríje (rozuměj Alexandrie), kde se dozví, že jeho nová identita je Ašraf -al Mansúr, pašazád, syn tuniského emíra. Má si zde vzít Zaru, dceru bohatého efendiho Hamzy a jeho manželky madam Džalíly. Zároveň se potkává se svou tetou Nafísou a malou neteří Hani s jejím elektronickým psem. Dojde k několika událostem a on zjišťuje, že se vlastně dostal z bláta do louže, a nic není tak jak vypadá. Pomůže mu situaci vyřešit polární liška, která se mu objevuje v hlavě?
První díl trilogie Arabesky. Děj se odehrává v alternativní realitě, kdy stále existuje Rakousko-Uhersko a Osmanská říše. Příběhu to dává zajímavý nádech, kdy arabská kultura má mnohem větší význam, než je tomu dnes doopravdy. Zároveň to ale autor nějak moc nevyužívá. Měl jsem zase ten pocit, že prostě strávil měsíční dovolenou v severní Africe, tak co se mu líbilo, tak narouboval do svojí knihy. Od Grimwooda jsem četl předchozí neoAddix. Tahle knížka je dost podobná, můžete se těšit na značkové oblečení, autor se snaží být co nejvíc cool a trendy. Děj se prolíná s flashbacky do Rafovy minulosti. I když je autor docela dobrý řemeslník, tak mi to celé prostě přišlo zase takové chladné a zbytečné. Podle mě knihou nechtěl říct nic. Jenom prostě jako krejčí ušít dobře padnoucí oblek, který bude mít trendy střih. Oproti neoAddix je ale děj o dost suhší a pomalejší. Hani se svým psem Alidínem, který není jen tak obyčejný elektronický pes, to ke konci už nezachrání. :-) A celé to působí jako taková nejprachobyčejnější detektivka, kterou se autor snažil okořenit vším možným, co ho napadlo. Od sci-fi alternativní budoucnosti, přes orientální kulturu, drsnou noir, kyberpunk a bůhví co ještě...

4 23.05.2013

Rick Deckard je nájemný lovec uprchlých androidů z Marsu. Ti se dají rozpoznat od normálních lidí pouze složitými psychologickými testy, zaměřenými na to, že Androidi nepociťují empatii. Jinak lidé žijí na zemi v takovém post-apokalyptickém světě. Dívají se na kámoše Bustera, sdílejí utrpení s Mercerem, nastavují si nálady. Nejcennější jsou pro ně zvířata jako domácí mazlíčci, protože jich přežilo málo.
Mám z knihy hodně podobný dojem, jako píše v komentáři rodo. Dick je pro mě autor, u kterého mám při čtení takový zvláštní paranoidně schizofrenní pocit. Žádný jiný autor ve mě ten pocit ani vzdáleně nevyvolává. Jinak film Blade Runner mě nějak nezaujal, spíš mě bavil Temný obraz, který mi přišel bližší atmosféře Dickových knih.
Pro mě každopádně jedna ze zásadních knih už jenom silou kterou vás přitáhne do děje, a když si nedáte pozor, tak už přemýšlíte, jestli náhodou ten soused není android, nebo jestli ta kočka náhodou nemá skrytý vypínač. :-)

4 29.07.2012

Rod Atreidů v čele s Paulem, jeho otcem Letem a matkou Jessicou, se musí přestěhovat ze své nádherné rodné planety Caladan na nehostinou planetu Arrakis, které se říká Duna, podle toho, že je celá tvořena nekonečnou pouští. Na planetě, která má obrovský význam, protože je to jediné místo ve vesmíru, kde se dá těžit záhadné koření melanž, má ale už své plány rod Harkonnenů. A tak Atreidy a jejich mladého vůdce Paula, čeká mnoho nástrah a strádání, aby se mu podařilo ubránit se před baronem Harkonnenem, imperátorovými nelítostnými Sardaukary z vězeňské planety Salusa Secundus a vypočítavou Gildou. Narazí také na drsný národ Fremenů, kteří jako jediní jsou schopní přežívat ve volné přírodě strašných podmínek Arrakisu. Pozná mocné učení Bene Gesseritu, čarovné schopnosti boje i moc Missionarie Protectivy, k čemu jsou filtršaty, uctívání vody, písečné červy, atd. atd.
Kniha je pro mě nejsilnější atmosférou písečné planety, kde je příroda natolik mocná, že selhává většina supermoderních technologií a naopak získávají převahu Fremeni a jejich dokonale prostý život uzpůsobený podmínkám na planetě. Román má obrovskou propracovanost a Herbert je schopen opravdu velmi přesvědčivě a do hloubky rozebírat cokoliv, ať se věnuje jakési arabskou kulturou inspirované aristokracii, kde je děj plný různých intrik a tradic, nebo když popisuje zvyky Fremenů, nebo sci-fi techniku, biologii a klimatologii na planetě, psychologii, výcvik mentatů, prostě hýří nápady a vše při tom zapadá do sebe, jako kdyby vytvářel nějaký dokonalý stroj.
Duna rozhodně není klasická odpočinková sci-fi kniha, každý si tam najde svoje, a řekl bych, že ta propracovanost nabádá taky k více přečtením, je možné, že vám potom dojdou další nitky a propletence, které na první čtení nebyly úplně postřehnutelné. Tím kniha právě připomíná Pána Prstenů. Stejně, tak i se zápornou stránkou, protože tou detailností a propleteností potom zákonitě musí ztrácet na tempu.
Herbert napsal dalších 5 dílů, a existuje docela velké množství přídavků a sérií, takže kdo má rád propracovaný pouštní svět, tak má myslím o zábavu na další rok postaráno.
Jinak David Lynch natočil o Duně docela dobrý film a existují ještě dva třídilné televizní seriály.
Taky existuje mnoho her na motivy knihy, první je asi adventure/strategie z roku 1992 a hlavně nejznámější je její pokračování Dune II, které přejalo spoustu nápadů z knihy, a tak vlastně Frank Herbert už v roce 1966 založil herní žánr RTS. :-)

4 26.12.2011

Čtyři dobrodružná vyprávění o poznávání posledních koutů tichomoří čtyřmi významnými kapitány. Četl jsem už hodně knížek o podobných dobrodružných výpravách, často ale sklouzávaly do nudných popisů historických událostí a většinou autoři byli dějepisci, kteří neměli příliš nadání pro vytvoření té pravé objevitelské atmosféry. Čukovskému nic takového nechybí a první dvě povídky s Cookem a La Perousem jsou skvělé. Třetí s kapitánem Kruzensternem, byla trochu slabší, ale bylo asi potřeba doplnit ruského kapitána :-) Čtvrtá je spíše takový bonus, ve kterém
SPOILER: (Pro ty, kteří jste neměli z dějepisu jedničku.) ...D' Urville pátrá po ztraceném La Perousovi. :SPOILER
Takže pokud si chcete přečíst něco pořádného o objevování Velikonočních ostrovů, Tahiti, Přátelských ostrovů, Japonska, Nového Zélandu a podobně, tak velice doporučuju, kniha rozhodně za těch více než 60 let neztratila nic ze své zábavnosti a opravdu ve vás lehce navodí pocity, které měli objevitelé při zahlédnutí neznámé pevniny, nebo zkoumání kultur, které nikdy nenavštívili bílí muži.

4 12.07.2011

Po tom, co David Bowman v prvním díle záhadně zmizí v tmavém monolitu a vesmírná loď Discovery je ponechána opuštěná nedaleko Saturnových měsíců, začne se připravovat další výprava, která má objasnit, co se vlastně stalo. Tentokrát je to ruská posádka se dvěma Američany z nichž jeden je doktor Heywood Floyd, který se objevil už v prvním díle, a v tomto je hlavní postavou. Navíc letí ještě Ind Čandra, tvůrce HALa, který se jej má pokusit opravit a případně ho využít k navigaci Discovery zpět na Zemi.
Druhý díl je pro mě skoro stejně skvělý jako první, u kterého se mi líbilo, že celý příběh je více komorní a často se věci spíše jenom naznačují. Nyní se již Clarke nijak neomezoval a hodně toho popsal a vysvětlil. Opět platí vše, co jsem napsal v komentáři k 2001.
Pozn.: Jestli jsem to dobře pochopil, tak Clarke zaparkoval Discovery v tomto pokračování o planetu blíž, tak jak je to ve filmu, tzn. u Jupiteru, a ne jak je to v knize, tzn. u Saturnu. :-)

4 27.03.2011

Jeden z nejznámějších světových bestselerů o astrofyzice, kde se autor snaží tak trochu odpovědět na otázku „života, vesmíru a vůbec…“. Kniha ve své době vzbudila obrovský rozruch (překvapila tím i samotného autora, který ji psal vlastně na zakázku), protože popsala ve stručnosti základy moderního vědeckého pohledu na svět laikům, s použitím pouze jediné, té nejslavnější rovnice. Od Newtonovské fyziky po teorie strun. Na mě byla, ale až příliš stručná (trochu to připomínalo odpověď na výše položenou otázku, kterou dostali hrdinové Adamsovy knihy) a několikrát jsem se docela dost ztrácel. Ono to sice vypadá lákavě, popsat většinu základních fyzikálních zákonitostí na pouze 170 stránkách, ale myslím si, že nejsem sám, kdo by uvítal spíše aspoň trojitý rozsah, aby byl lépe v obraze, takhle mi text připadal jako nahuštěný seznam základních fyzikálních myšlenek. Laickým nadšencům bych možná doporučil začít pozvolněji, aby měli šanci se dostat více do hloubky a lépe pochopit.

4 16.03.2011

Nina Špitálníková studovala na výměnném pobytu v KLDR. Svoje zážitky popsala v vhttps://www.databazeknih.cz/knihy/mezi-dvema-kimy-na-studiich-v-kldr-352197
Nyní udělala několik rozhovorů s Korejci, kteří utekli ze Severní Koreje do Jižní. Je jasné, že zážitky jsou to často těžko představitelné. Uprchlíci museli nechat doma své příbuzné, kteří byli potom možná odsouzeni k smrti. Někteří zase i přesto, že utekli věří v severokorejskou ideologii. Rozhovory jsou opravdu silné, takže pokud vás téma zajímá, tak doporučuji.

3 25.03.2023

Knižní podoba blogu, ve kterém autor popisuje zážitky vychovatele autistických dětí. Vždy krátký příspěvek k nějakému tématu. Taková práce má určitě svoje specifika. Pokud vám téma není blízké, budete mít hodně zkreslené představy. Autor píše čtivě, bez patosu, s černým humorem. Práce je náročná, někdo by jí mohl považovat za poslání. Ale podobně jako je to třeba u doktorů, nakonec je to pořád jenom práce. A lidi se nebudí každý den s myšlenkou dnes jdu plnit své poslání pro lepší svět. Ale někdy se prostě budí tak, jako všichni ostatní. Musím do té práce, kde se mi vlastně moc nechce, a nevím jestli jsem pro tuhle práci ten pravý :-)

3 25.03.2023

Jan Vojtko je aktuálně celkem trendy vztahový terapeut. Určitě zaslouženě. Stejně jako tato kniha příjemnou nenásilnou formou vyvrací mnoho bludů co se za generace kolem vztahů nashromáždilo a mnoho lidí jim dosud věří. Na knize se mi líbilo, že je plná příkladů, vycházejících ze zkušenosti jeho klientů.
Zároveň musím říct, že jsem v knize nic pro mě objevného nenašel, ale je fajn si to sem tam zopakovat. Takže: "Respektujte, naslouchejte a nechovejte se jak kokoti." (No to se lehce řekne :-))

3 04.08.2022