valda komentáře u knih

Hobit Bilbo Pytlík se vydává ze své útulné nory v Kraji společně s trpaslíky v čele s Thorinem Pavézou a moudrým a nekonvenčním čarodějem Gandalfem na cestu k Osamělé hoře, kde přežívá zlý drak Šmak, který v dávných dobách vyhnal Thorinův lid. Po cestě zažívá mnoho neuvěřitelných dobrodružství ve fantastickém světě Středozemě.
Jedna z mých nejoblíbenějších knih. Už, když jsem jí četl jako dítě, tak se mi hodně líbila a líbí se mi i teď.Jazyk ještě není tak vypracovaný, což je dáno i tím, že kniha je určena hlavně pro mladší děti. Ale už v ní se projevuje mnoho z Tolkienova génia. Jak sám tvrdil: kniha pro děti by neměla být jednoduchá, měla by mít přesah, tak aby dítě vzdělávala, což je v Hobitovi dobře vidět například v nejednoznačnosti povah postav, logických postupech, nebo učení morálních hodnot (více nových Hobitů a méně draků.) Taky se mi líbí, že se jedná o komornější příběh, který je více zaměřený na zábavnou postavu Hobita a jeho kamarádů, oproti nesmírně výpravném historickém PP.
Kapitoly Neočekávaný dýchánek a kroužky kouře u krbu, Zlobři, Vrrci, Hádanky ve tmě a Glumovo "Jestlipak si na tom pošmáknem", prostě nemají chybu.

8 07.03.2011

Jako většina mojí generace jsem fanda Přátel. Nejoblíbenější postavou byl pro mě Chandler, a tak jsem si rád přečetl autobiografii jeho představitele Matthew Perryho. Věděl jsem, že měl problémy s alkoholem a léky, ale ani zdaleka jsem netušil, jak velké problémy. Tahle kniha je dost temná, i když sem tam probleskne černý humor. Nečekejte klasický životopis. Tohle je spíše terapie. Perry je extrémně upřímný, někdy jsem si říkal, že jeho upřímnost asi ne každého, koho v knize jmenuje potěší. Matthew píše, že byl asi tak šedesátkrát na odvykačce a stejně znovu začal pít nebo něco brát. Neměl k tomu moc důvod. V jednom roce měl nejúspěšnější seriál i film v USA zároveň. Ale prostě si nemohl pomoct. Teď je snad čistý. Je až neuvěřitelné, že je pořád naživu. Jednu dobu bral 55 Vicodinů za den, ne 5, ne 15, ale 55. Nechápu, jak se tohle dá přežít.
"Tím jak chodíte tolikrát na odvykačky, dojdete do fáze, kdy vlastně víte o závislostech mnohem víc, než vaši terapeuti."

7 25.03.2023

Abcházie, Jižní Osetie, Náhorní Karabach, Sýrie, Čečensko, Podněstří, Krym, Donbas... Moc nevíte, proč se tam lidi zabíjejí, ale naštěstí je to daleko. A najednou tanky zastaví těsně před Kyjevem, městem, které dávno patří do Evropy, ne do Novoruska. A vám dojde, že kdyby je stateční Ukrajinci nezastavili, tak klidně můžou jet dál.... Pokud chcete vědět, jaká je denní realita Ruské verze hybridní války přelévající se od roku 2014 v otevřený konflikt, tak doporučuji tuhle knihu.
"War. War never changes."

7 04.08.2022

Otec bratří Mašínů bojoval za války proti gestapu a podobně jeho synové se rozhodli po roce 1948 bojovat proti komunismu. Založili protivládní organizaci a pořádali sabotáže. Postupem času jim nezbylo, než utéct za Železnou oponu. Jejich příběh je neuvěřitelný v tom, že se jim podařilo utéct z Prahy do Západního Berlína, přestože je mnoho dní hledaly skoro veškeré vojenské a policejní složky Východního Německa. Zároveň je jejich případ kontroverzní v tom, že při pořádání akcí proti komunismu zahynulo několik vlastně nevinných lidí. Pokud např. někdo dělal policistu někde na vesnici, a nejspíš za celý život neprovedl nic zlého, jenom to, že když se po roce 1948 změnil režim, tak z policie nevystoupil. Tak je správné, že tohoto policistu Mašínové zabili?
Kniha se ale nesnaží na tohle odpovědět, je hlavně dokumentem života Mašínů, ať už otce nebo synů, a všech lidí kolem. Styl vyprávění je velice čtivý a taky se mi líbí, že autor všechny události zasazuje do historického kontextu. Samozřejmě je cítit, že autor Mašínům fandí, ale nijak to čtenářům nenutí a nevysvětluje. Každopádně, kdyby jim nefandil, tak by asi takhle rozsáhlou a čtivou knihu nenapsal.

7 29.02.2020

Soubor pohádek Jana Wericha. Na jednu stranu je vidět, že Werich pohádky zná, a má je rád. Takže v jeho pohádkách nechybí tři bratři, král, dobro vítězí nad zlem apod. Zároveň ale Fimfárum musí každého překvapit, protože pohádky jsou např. hodně aktuální, takže v nich nechybí moderní technika, postavy se často chovají přesně jako reální lidé kolem vás. Taky jsou některé pohádky hodně brutální, nechybí v nich taková témata jako vražda apod. Nebo v nich postavy zažívají situace, které pro mladé děti jsou nejspíš těžko pochopitelné, jako je alkoholismus. Souhlasím ale s např. panem Tolkienem, který říkal, že pohádky pro děti mají mít přesah, protože se tak děti mohou rozvíjet. Taky se tím, že se ve Werichových pohádkách řeší různá moderní témata, stávají tyto pohádky zábavnými i pro dospělé. Myslím že Fimfárum by se mělo ordinovat všem dětem, protože obsahuje spoustu výchovných ponaučení, zabývá se lidskými hodnotami, které já považuji za nejdůležitější, a zároveň tohle všechno Werich dokázal podat moderní cool formou, takže nevěřím, že by se u nich nějaké dítě nudilo.
Není taky divu, že se podle Fimfára natočil skvělý film Tři veterání nebo trilogie animovaných filmů. I když v posledních dvou dílech mi už poselství, které chtěl Jan Werich předat trochu chybělo.

7 08.11.2014

Měl jsem asi výhodu, že jsem od Harryho moc nic nečekal. Viděl jsem tři filmy, z nichž první dva mě prakticky vůbec nebavily a ve třetím už jsem moc nechápal, kdo je kdo. Z autorky jsem měl pocit, že jde o nějakou namyšlenou snobku, která vykradla kdeco od Tolkiena po Pratchetta, a protože napsala knihu v dobrý čas a schopnému prodejci, který dokázal přesvědčit lidi, že fantasy může být zábava nejen pro pár podivných nerdů, tak měla úspěch. Tak jsem si počkal až fanatické šílenství kolem kouzelnického učně trochu utichlo a ječící fanynky se začaly plně soustředit na upíry, a rozhodl se doplnit si taky vzdělání. No a kniha se mi překvapivě velmi líbila. Film se snaží přesně popisovat stránku po stránce celý děj, ale pro mě ve všech směrech s knihou prohrává. Připadá mi, že v něm jde hlavně o takové suché popisování děje, i když třeba obsazením a řemeslně je udělaný dobře, tak u mě nějak nefunguje. Kniha mi přišla, že se více zajímá o jednotlivé charaktery, je taková lidštější. Rowlingová umí ve čtenáři vyvolat pocit, že se těší na každou další kapitolu, jakoby rozbaloval další dárek. Těšil jsem se, jak parta bude reagovat na nové situace, do kterých se dostane. Celá ústřední trojce je taková zajímavá. Co je to za hlavního hrdinu, nějaký zadumaný podivín :-)... Ale člověk se prostě těší co zase řekne roztomile panovačná šprtka Hermiona, jak na to melancholický Harry zareaguje, a jak je bude muset věčný loser Ron trochu srovnat. Film je okázalý, z knihy je naopak cítit taková trochu tíseň toho malého bytu, ve kterém se Rowlingová jako samoživitelka snažila vypsat z depresí. Každopádně kniha není žádné veledílo, ale odpočinková četba, která ale velmi funguje. Rád jsem si přečetl i originál, musím říct, že český překlad je taky velmi povedený. Rád si přečtu další díly.

7 08.10.2012

Ladislav Štaidl se rozhodl napsat memoáry o tom, jak to všechno myslel dobře, když se kamarádil s největšíma komunistickýma špinavcema, a jak mu po revoluci všichni křivdí, že už o něj nemají zájem. Jak ho opustil božský Kája, kterého samozřejmě udělal on, jinak by ho nikdo neznal. O tom jak byl prostě tak skvělý,že mu malé děvčátko Darinka Rolincová měla být vděčná, že s ní spal, jinak by se přece nestala známou zpěvačkou. Jaké skvělé večírky pořádal v dobách největší slávy, s čím vším se vyspal, jak byl ale samozřejmě džentlmen a když se šlo do bordelu, tak on "s děvkou na pokoj nešel", atd... Tenhle člověk je prostě dost mimo. Překvapivě je ale kniha velmi čtivá, a Štaidl svým macho vypravěčským stylem, je často vtipný (název kapitoly: "Dobrá žena se hledá stejně těžce, jako lanýže. Nejlépe to umí prase."). Zajímavé je, že z většiny jeho charakteristik kamarádů a lidí, které v životě potkal vychází něco takového, jako: "Byl to snad nejlepší skladatel v evropě, můj starej kámoš, ale při mluvení příšerně prskal." Co taky hodnotím dobře je velká otevřenost, se kterou píše o sobě i ostatních. Sice se obhajuje, ale z knihy jde poznat dost z jeho osobnosti i o lidech které znal. Není divu, že v době vydání bylo pár z nich ne moc potěšeno, z toho co za ne zrovna lichotivé informace se o nich čtenář dočetl. Má taky asi výbornou paměť na jména a nebojí se je napsat, takže se mimochodem v knize mihne i aktuálně populární číšník Roman Janoušek. :-)

7 06.04.2012

Tahle kniha jde proti proudu takového toho klasického přístupu: "Makejte na sobě co to jde a splní se vám americký sen". Člověk by neměl všechno zas až tak hrotit, může si tak nadělat dost problémů.
Další důvod hypu kolem knihy je její název. Já četl ve slovenštině, kde je název ještě zajímavější: "Jemné umenie mať veci v p..i" (je myšleno v paži samozřejmě :-)). Kniha je hodně čtivá, obsahuje spoustu vtipných příhod ze života, ale prostě nečekejte, že vám otočí život o 180°. Nevím, proč byla označovaná jako kontroverzní nebo snad sprostá. Mně to tak vůbec nepřišlo (snad kromě názvu no).

6 05.12.2020

Hudba Phila Collinse s Genesis nebo bez, mě vždycky dost bavila. Bavilo mě i to šílenství 80. let, kdy jezdil po celém světě, a z plešatějícího vtipkujícího strejdy se mohli zbláznit stadiony. On je to totiž taky skvělý bubeník a zpěvák, a taky skladatel. Určitě taky jeden ze symbolů 80. let, a nejen proto, že si zahrál v Miami Vice :-) Docela dlouho před ním v médiích prostě nebylo úniku. Já jsem v té době ještě neměl moc rozumu, takže jsem si k němu nestačil vypěstovat nenávist a "objevil" ho až ve chvíli, kdy už jeho sláva pomalu ustupovala.
Tenhle životopis je hodně otevřený, asi stejně jako Phil. Protože je to autobiografie, tak je to samozřejmě z autorova úhlu pohledu, ale i autor sám přiznává, že svým workoholismem (prostě chtěl v životě dělat pořád hudbu), musel štvát hodně lidí. Nejen nyní již exmanželky, ale i spoustu ostatních lidí. Vrcholem bylo například účinkování na Live Aid, kde stihnul koncert se Stingem v Anglii a potom přeletěl Concordem do Ameriky aby si ve stejný den zahrál se členy Led Zeppelin. Zlatá osmdesátá.
Za život toho stihl opravdu hodně, možná taky proto, že se nezdržoval fetováním, alkoholem, prostitutkami, jachtami apod. O to překvapivější pro mě bylo, jak otevřeně v životopisu píše, že ve staří začal docela úspěšně pracovat na tom, aby se uchlastal k smrti.
Nyní opět koncertuje, asi kvůli synovi bubeníkovi, i když 40 let nonstop hraní ho celkem poznamenalo. Ale hlas tam pořád je.

6 01.09.2018

Tak z čeho si Terry ještě neudělal legraci. Aha, z Vánoc. Takže 19. díl úžasné Zeměplochy, alternativního vesmíru, kde místo Vánoc mají Den Prasečí hlídky. A místo Ježíška mají Santa Clause... tedy Otce Prasátek a jeho spřežení divokých prasat, samozřejmě. Jak ještě něco napsat, a moc nespoilerovat? To se mi asi nepodaří.
Otec prasátek někde zmizí. A zaskočí za něj Santa Claus. Ale ne, zaskočí za něj přece Smrť, to dává logiku. No a kde zmizela víla Zubnička? Podaří se to vypátrat Smrťově vnučce Zuzaně? Jak jsou do toho všeho zapleteni Auditoři a excelentní vrah Časnačaj?
Tenhle díl patří k mým oblíbeným. Terrymu se podařilo skvěle vystihnout spoustu absurdních situací, které mohou kolem vánoc vznikat a knihu můžu jenom doporučit všem, co si chtějí přečíst o vánocích ještě něco jiného než Vánoční koledu.

6 06.12.2017

Píše se rok 1928 a období udatných dobrodružných výprav do posledních neobjevených koutů Země pomalu končí. Slavný objevitel Umberto Nobile se se svou vzducholodí vydává na výzkumnou cestu na severní pól. Bohužel ale dojde ke katastrofě, a část posádky je nucena nouzově zřídit tábor uprostřed ledového moře. Kromě jiných je členem výpravy i český vědec František Běhounek, a my máme tak příležitost dozvědět se o průběhu událostí z pera přímého účastníka. Začíná boj o přežití, marné vysílání SOS signálů pomocí provizorně opraveného rádia, nápor na psychiku, nedostatek potravinových zásob, rozepře v táboře, které vyústí v dosud nevyjasněné události ve skupině Italů. Na záchranu trosečníků se vydává snad veškerá nejmodernější technika té doby. Obrovské ledoborce, letadla, speciální jednotky vycvičené pro cesty v těchto těžkých podmínkách, pomoct se vydá i legendární Amundsen atd.
František Běhounek je hlavně technik, fyzik, takže jeho vypravování je pravdivé, inteligentní, ale někdy trochu ztrácí na dramatičnosti. Taky mi přišla vtipná pasáž o ledoborci Krasin, jehož námořníci plní plán na 155%. Ta je opravdu trochu jako z jiné reality, ale naštěstí se velmi liší od zbytku knihy.
Vřele doporučuji, pokud máte rádi tenhle typ objevitelských knížek. Kde na vás dýchne atmosféra doby báječných mužů na létajících strojích, kteří se vydávají někam na pack ice, a když se zhorší počasí, tak prostě přistanou, uloví si lachtana, dva dny počkají, a jakmile se zlepší počasí, tak prohlásí: "Milý Bjorne, naložte zbytek zásob!" Otočí své papírové letadlo, a vzlétnou za dalším dobrodružstvím.

6 01.07.2014

Karel Havlíček Borovský zpracoval ve vyhnanství irskou pověst do veršů. Taky jí trochu aktualizoval. Jsou to hlavně hodně čtivě napsané verše. Žádné velké složitosti, Havlíček se vyjadřuje dost přímo, a tak tyhle verše nemůžou nikoho nudit, a dají se použít i na aktuální situace ve společnosti. Četl jsem ve vydání s Ladovými ilustracemi, které samozřejmě doporučuju, i když spoileruje už na obálce :-)

6 25.01.2014

Soubor 18 povídek Oty Pavla ze sportovního prostředí. Mám rád filmy natočené podle povídek Oty Pavla, Zlaté úhoře a Smrt krásných srnců. Nedokážu si ale představit nic nudnějšího než číst o nějakém sportovci, nebo závodě. Otu Pavla jsem znal jenom zběžně, takže jsem od knihy moc nečekal.
Proto mě příjemně překvapilo Pavlovo pojetí sportovní žurnalistiky. Každá reportáž je vlastně dobrodružný příběh plný napínavých situací, vyprávěný rychlým tempem. Zároveň ale plný melancholie a někdy až depresivních a syrových okamžiků. Stejně tak veselých a zábavných. Myslím, že třeba u povídky o Zátopkovi, jsem byl skoro napjatější, než kdybych tehdy seděl u televize a díval se na olympiádu. U Pohádky o Raškovi, už možná trochu moc tlačil na pilu...
Některé povídky mi atmosférou připomněly taky skvělou Klabzubovu jedenáctku od E.Basse. Ale třeba oproti němu je Ota Pavel podle mě ještě o nějaký level dál. Pořád jsem si říkal, že je škoda, že se tenhle člověk místo žurnalistiky nevěnoval více psaní románů.

6 15.05.2013

Vergil Ulam je mladý geniální vědec, pracující v nejmodernějším centru biologie v Kalifornii. Tajně pracuje na vlastním výzkumu inteligentních buněk. Když se na to přijde a on je vyhozen ze zaměstnání, tak aby své buňky zachránil, tak si je vstříkne do těla. Ani v nejdivočejších představách ale netuší, co tím rozpoutá.
U téhle knihy mám asi problém s námětem. Ze začátku Bear píše o cool vědci, který jezdí do práce ve Volvu kabriolet. Tahá z rukávu jedno (pro mě) cizí slovo z biologie za druhým, a vyvolá ve vás takový ten pocit, že pracovat ve výzkumné laboratoři musí být super. Bear má taky skvělý vypravěčský styl, děj má tempo, vše působí velmi realisticky. Potom ale román přechází na něco s lehce hororovými prvky, což mi moc nesedlo a děj se zpomaluje. No a někde v polovině knihy všechno přejde do klasického katastrofického stylu. Nemůžu si pomoct, ale od té chvíle je kniha plná těch největších katastrofických klišé a zároveň i různých nelogičností. Autor skáče mezi mnoha dějovými linkami, celkově mi přišlo, že se v tom začal trochu plácat. Tak nevím, jak tohle mohlo dostat tolik cen, říkal jsem si, že to mohlo fungovat v dobách H.G. Wellse, ale ne v roce 1985. Povídku, ze které kniha vznikla jsem nečetl, ale řekl bych, že podobných povídek třeba Clarke napsal tuny, a dneska už si na ně nikdo moc nevzpomene. Prostě od půlky už jsem měl pocit, že Bear stále přemýšlel, co dalšího by se ještě dalo na téma inteligentních buněk naroubovat, aby byl román delší. Můj komentář vypadá negativně, ale celkově se mi kniha četla celkem dobře, takže pokud máte rádi mikrobiologii, epidemie a katastrofy, tak přeju pěkný zážitek z poslechu Hudby krve. :-)

6 30.03.2013

Jak už jsem psal u Kouzelné lampy, tak Čtyřlístek je pro mě srdcovka. Třeba si vzpomínám, jak někdo donesl na tábor tlustý sešit Pokladu kapitána Kida. Pročítat stále dokola ošoupané stránky napínavého příběhu téhle party byla skvělá zábava. Taky si vzpomínám, že jsem jednu dobu stepoval před trafikama na vydání Čtyřlístku Speciál :-)
K příběhům, kterými to začalo jsem se samozřejmě nedostal, protože myslím, že už tehdy se vyvažovaly zlatem, tak jsem rád, že už vyšly v souborném vydání, aby se k nim dostal obyčejný smrtelník. Jak je jasné z názvu, tak se jedná o prvních 12 příběhů z let 1969-70. Zatím se jedná spíše o krátké jednoduché skeče, než o příběhy, ale už tehdy musel Čtyřlístek působit jako zjevení. Každopádně oproti třeba Asterixovi je určený spíše pro menší, a na starší působí přece jenom trochu jednoduše. I tak ale musím hodnotit pěti hvězdičkama už jenom za tu šanci se dozvědět jak to s tím Myšpulínem, Fifi, Pinďou a prasátkem Bobíkem vlastně začalo. Díky Jardo a Ljubo.

6 15.09.2012

Právem klasika dobrodružného žánru. Po tom, co malému lordovi Greystokovi zemřou rodiče, je pod jménem Tarzan vychován tlupou Opů uprostřed africké džungle. Postupně zjišťuje, že se liší od ostatních a pátrá po svém původu.
Napadá mě srovnání s Howardovým Conanem. Ten je podle mě ještě o level dál, ale oproti Tarzanovi se jedná o soubor samostatných povídek. Ale i Tarzan umí být hodně drsný a napínavý a děj je namixovaný ze skvělých pasáží jako je krvavý tanec opů v temné džungli Dum-Dum, vzpoura posádky lodi, zakopaný poklad, souboje s domorodci apod. Oproti Conanovi, kterému prakticky nemám co vytknout, jsou v Tarzanovi ale i problematičtější části. Tarzanovo učení často nedává logický smysl, trochu podivně působí jeho Britská galantnost s jakou se chová k Jane, hned po tom, co strávil 20 let v džungli. Sice je to anglický lord, ale Burroughsův obdiv k všemu Britskému je možná trochu přehnaný, a někdy jsem si říkal, jestli v 5 hodin Tarzan nesleze z liány, a nezačne číst Timesy se šálkem horkého čaje. Pořád je to ale poctivý kus dobrodružství a určitě si rád přečtu i další díly.

6 14.06.2012

Střet dvou světů, toho technického představovaného Markem a Polova magického. Oba, v dětství vyměnění rodičům, žijí v nepochopení. Markus staví složité železné stroje a zbraně. Pol hraje na kytaru a ovládá magické schopnosti. Jednoho dne se musí dozvědět, kdo doopravdy jsou, věda a magie na sebe opět narazí.
Kniha má určitě zajímavý námět, střet scifi a fantasy. Pokud máte rádi draky, tak se vám bude líbit Polovo prohánění se na Lunoletovi, Zelazny se taky věnuje hodně svému pojetí používání magie prostřednictvím vláken, což mi přišlo taky nápadité. I když dojde k několika velikým bitvám, tak svět a jeho obyvatelé, historie a podobně je popsána velmi hrubě a já jsem měl trochu problém se nějak ztotožnit s motivacemi hlavních hrdinů. Zelazny má skvělý vypravěčský styl, s rychlým spádem děje, ale připadalo mi, že kromě tří základních pilířů, draci, střet dvou světů a používání magie, už se mu trochu nechtělo věnovat blíže něčemu dalšímu, tak si prostě řekl: přidám tam pár kentaurů, nějaké ty létající stroje, hady a tak, prostě co čtenáři mají rádi a je to. :-) Taky mi přišel trochu bezradný s postavou zloděje Mišího Rukavičky (ale jméno je to dobré).
PS: Zelazneho odkaz na prof. Hrbolka, cituji... Jmenuji se "Mlha-která-houstne-na večerní-obloze-proti-posledním-bledým-mrakům-podzimního-dne". V zájmu rychlejší komunikace ti budu říkat "Mlha". :-)

6 22.06.2011

Poslední Štorchova kniha, která se odehrává v mladší době kamenné, kdy se začíná projevovat zemědělství, na přelomu matriarchálního a patriarchálního řádu. Hlavní zápletka se točí kolem Šťastné chvíle nebo také Minehavy (Úsměvavé), která je unesena proradným Silným bobrem, který si myslí, že na ní má právo. Zachránit se jí vydají Sokolí oko a Havranpírko. Celý děj se potom přesouvá na Pustý vrch, blízko soutoku Labe a Vltavy, kde sídlí rody Sokolů a Zubrů.
Kniha lehce navazuje na předchozí Osadu Havranů a U veliké řeky.
V dětství byl Štorch můj oblíbený autor. Štorchův vypravěčský styl velmi připomíná Foglara nebo Karla Maye. Nečekejte příliš poetiky vyprávění. Postavy jsou většinou velmi ploché a schématické. Takoví Mirkové Dušínové, až to trochu zavání parodií. Ale v dětství mi to tak nepřišlo. A knihy mají určitě napínavý děj. Je také zajímavé lokální prostředí zasazené do doby kamenné, o tom nepíše mnoho autorů a Štorch umí čtenáře ponořit do děje. Je vidět, že má v oboru velké znalosti, ale zároveň mu nedělá problém si svou fantazií domyslet, jak to tehdy třeba mohlo být. Někdy sklouzává do takového zbytečného didaktizmu, jak to u lidí s pedagogickým vzděláním bývá, ale přece jenom si zachovává vypravěčské tempo. Kniha je také jako ostatní Štorchovy knihy doplněna mnoha krásnými kresbami od u nás neméně slavného Zdeňka Buriana.

6 07.03.2011

Problém ženského alkoholismu se trochu upozaďoval. Navíc ženy často pijí samy a tajně. Autorka tohle téma otevírá na svých vlastních zážitcích. Píše otevřeně, nebojí se popsat události nejspíš tak, jak se skutečně staly. Bez patosu, bez zatajování skutečností. Například manžel z vyprávění nevychází moc dobře, o to bylo pro mě překvapivější, že autorka vztah udržela do dnes, a vypadá že funguje. Zároveň je kniha napsaná velice čtivě.
Alarmující je také to, z jaké situace se autorka stala alkoholičkou. Rozhodně nečekejte postarší matku samoživitelku, zhrzenou životem, v dluhové pasti apod.

5 05.11.2023

Už název knihy určuje, co můžete čekat. Život v koncentračním táboře je sám o sobě natolik bizarní zkušenost, že i kdyby o tom napsal knihu člověk, který celou dobu seděl na vrátnici, tak by to bylo silné čtení. O to zajímavější je podívat se na věc z pohledu někoho, pro nějž je zkoumání lidského chování profese.
První část knihy popisuje autorovy myšlenky z pozorování života v táboře a druhá část je filozofická divadelní hra, kterou na základě svých zkušeností sepsal. Ta mě zase tak neoslovila.
Možná i jeden z důvodů, proč vlastně autor přežil, bylo, že doufal v to, že o tom šílenství bude moct jednou přednášet. Základní myšlenka, kterou si z knihy beru je, že člověk může být dost silný na to, aby dokázal určovat, jakým způsobem bude vnímat svůj život. Vždy lze najít kontext, který vám může pomoct vnímat situaci tak, abyste mohli nalézt ten správný cíl, i když jste třeba v koncentračním táboře a nejspíš většina z vás zemře.

5 15.09.2023