Víno z hroznů
Ladislav Štaidl
https://www.databazeknih.cz/img/books/74_/74297/bmid_vino-z-hroznu-xQx-74297.png
3
38
14
Tato malá knížka je klenot. Pochází z pera autora melodií a textů, který spoluutvářel éru. Jsou to střípky osobních pamětí a zároveň paměť doby, sloka písně, podobná kapce rosy. Je psána elegantním slohem plným ironického nadhledu, za kterým se skrývá věrnost pravdě a smrtelná vážnost. Je v ní – kromě jiného – osobnost autora, který ani v první osobě nemluví jen za sebe. ... Arnošt Lustig... celý text
Přidat komentář
Nic bez čeho bych nemohla žít, četla se dobře... nic náročného.... a život měl pestrý.. takže proč ne
Tuhle "perlu" jsem před časem objevil v mnou oblíbeném antikvariátu v regálu s označením "Vše za 10,-Kč". Po delším prolistování jsem dal na radu majitele antikvariátu, který i při vědomí, že svému kšeftu škodí, pravil: " Nech to tam, zase bys tím jen nakrmil místní knihobudku." A měl pravdu.
Tak tato "malá knížka je (prý) klenot", aspoň podle autora anotace. Bohužel, taky jsem neodolala a celou až do úplného konce (končí v roce 2003) jsem ji opravdu přečetla. Za klenot ji nepovažuji.
Pan Štaidl se zřejmě rozhodl popasovat se svým dosavadním životem, ovšem tak nějak výběrově. Skutečné osobnosti, které ho na jeho umělecké cestě provázely, skoro úplně vynechal (o Karlu Gottovi nebo Karlu Svobodovi není v knize skoro ani zmínka), zato se neváhal neskrývat se svými názory na leckoho a bez zbytečných skrupulí se pochlubit svými všemožnými úspěchy včetně těch velmi intimních. Nerada bych byla v kůži těch, kterých se Štaidlovo vyprávění - dle anotace "psané elegantním slohem a věrné pravdě" - muselo dosti dotknout...
Knížku si autor vydal sám a jsem si jistá, že měla úspěch. Každý (skoro) si rád přečte pikantní historky ze života slavných.
Dávám za dva, a to hlavně kvůli bohaté fotodokumentaci, která je opravdu zajímavá.
Knihu jsem četl později, než novější "Desátý klíč" Ladislava Štaidla. Na prvotinu mi připadá vyspěle napsaná. Plná nadhledu, ironie ba sarkasmu. Ale jeho výše zmíněné další dílo považuji za kvalitnější. Stejně jako jeho ryze povídkovou knížku "Ukradená pointa".
Tuto knihu doporučuji k přečtení naprosto ze stejných důvodů, z jakých jsem kdysi doporučovala vzpomínání Adiny Mandlové "Dneska už se tomu směju .." , a to proto, že:
- autor je skandalózně otevřený, až zákeřný, a tak se čtenář dozví pikantérie o pipinách a pepících z českého šoubyznysu i z let, kdy ještě nevycházel Blesk :=)
- autor je - nečekaně - literárně zdatný, díky čemuž je kniha čtivá a místy nabízí vtipné a neotřelé metafory,
- epizody kšeftařského handlování "našich populárních umělců" s estebáky, s komunistickými funkcionáři, s českými emigranty v USA a Německu, nebo s ruskými děžurnymi na chlastačkách v Moskvě - jsou esenciální ukázkou, jak vypadala ta slavná "kulturní politika socialistického státu" a postavení předních hudebních interpretů v tom údajném "žaláři tvůrčí a osobní svobody", který jim - na rozdíl od dnešního volného trhu - sakra vyhovoval!
- epizody líčící mnohé české lékaře a jejich vztah s prominety mi potvrdily mé dávnější přesvědčení, že právě doktoři byli v minulém režimu - hned po pumpařích - tou nejzbastarděnější sociální a profesní skupinou, a proto se právě z jejich řad tolik bezcharakterních týpků horlivě zapojilo do porevuluční politiky;
- epizody o autorově porevolučním podnikání jsou zas živou ilustrací toho, jak to v těch divokých devadesátých tady chodilo, a tedy z čeho pramení ten zdevastovaný stav dnešní morálky, pokřivených obchodních vztahů, obecného šmejdovství, s nímž se setkávám na každém kroku ... (v knize popsaná epizodka se sympatickým mladičkým právníkem s číšníckou praxí - Romanem Janouškem - to je něco!)
V součtu je tedy tato kniha mimořádně výmluvným obrazem let cca 1960-2000, zdokladovaným autentickými příběhy, jmény, daty, adresami, fotkami ... a nikdo, kdo jednou bude chtít zkoumat, studovat a nějak zpětně kriticky interpretovat společenskou situaci druhé poloviny 20. století u nás, by neměl knihu opomenout.
Jenom tak bezskrupulózní a talentovaný člověk, jakým je autor, mohl napsat tak přitažlivé, zajímavé a otřesné svědectví. A sympatické je, že to vydal vlastním nákladem.
Má představa hejska, který se proslavil a zbohatl spíše díky okolnostem a lidem kolem něj, než vlastním hudebním umem (konečně sám přiznává, že v dnešní konkurenční době by si ani neškrtl), sice nevzala úplně za své, ale musím mu přiznat nečekaný vypravěčský i literární talent, jímž mne mile překvapil, jakož i otevřenou upřímností výpovědi nejen o sobě, nýbrž i o dalších slavných lidech kolem něj - a jsem si jist, že mnozí z nich tohle četli neradi.
Já tohle četl rád a doporučuju nejen zvědavcům na bulvár, ale i těm, kdo rádi literárně dobré autobiografie. Není divu a nebylo to nejspíš jen z kamarádství, že tuto Štaidlovu práci ocenil i Arnošt Lustig.
Nakonec nutno dodat, že kniha doplňuje informace o tom, jak vznikala a jaká byla česká populární hudba a někteří její představitelé v dobách minulých.
Memoáry nejsou úplně mojí oblíbenou disciplínou, ale povídání pana Štaidla je čtivé, humorné a vypovídá mnoho o jeho svérázném bonvivánském duchu i prostředí českého showbyznysu.
Tato kniha se mi dostala do ruky teprve nedávno, ale početla jsem si hezky, kdo nežil v době kdy se tyto události děly, těžko pochopí.
Kniha mne mile překvapila stylem, jakým byla napsána. To, co jsem od knihy očekávala, to jsem se dočetla. Ani nebyla nezajímavá. Zážitky z koncertů, ze spolupráce, z podnikání, popisy jednotlivých osob byly velmi čtivě zpracovány.
Zvědavost mi nedala, tuto knihu svého času všude dost propagovali. Popravdě, už ani pořádně nevím o čem byla. Jediné co si vybavím, že Štaidl spal i s Darinkou :-)
Člověk se nestačil divit jak měl pestrý život ale jinak souhlasím s komentářem valdy
Ladislav Štaidl se rozhodl napsat memoáry o tom, jak to všechno myslel dobře, když se kamarádil s největšíma komunistickýma špinavcema, a jak mu po revoluci všichni křivdí, že už o něj nemají zájem. Jak ho opustil božský Kája, kterého samozřejmě udělal on, jinak by ho nikdo neznal. O tom jak byl prostě tak skvělý,že mu malé děvčátko Darinka Rolincová měla být vděčná, že s ní spal, jinak by se přece nestala známou zpěvačkou. Jaké skvělé večírky pořádal v dobách největší slávy, s čím vším se vyspal, jak byl ale samozřejmě džentlmen a když se šlo do bordelu, tak on "s děvkou na pokoj nešel", atd... Tenhle člověk je prostě dost mimo. Překvapivě je ale kniha velmi čtivá, a Štaidl svým macho vypravěčským stylem, je často vtipný (název kapitoly: "Dobrá žena se hledá stejně těžce, jako lanýže. Nejlépe to umí prase."). Zajímavé je, že z většiny jeho charakteristik kamarádů a lidí, které v životě potkal vychází něco takového, jako: "Byl to snad nejlepší skladatel v evropě, můj starej kámoš, ale při mluvení příšerně prskal." Co taky hodnotím dobře je velká otevřenost, se kterou píše o sobě i ostatních. Sice se obhajuje, ale z knihy jde poznat dost z jeho osobnosti i o lidech které znal. Není divu, že v době vydání bylo pár z nich ne moc potěšeno, z toho co za ne zrovna lichotivé informace se o nich čtenář dočetl. Má taky asi výbornou paměť na jména a nebojí se je napsat, takže se mimochodem v knize mihne i aktuálně populární číšník Roman Janoušek. :-)
Štítky knihy
paměti, memoáry kultura autobiografické prvky 90. léta 20. století zvyky a obyčeje populární hudba 70.-80. léta 20. století hudební skladatelé
Autorovy další knížky
| 2003 |  Víno z hroznů |
| 2005 | Desátý klíč |
| 2014 |  Ukradená pointa |
| 2006 | Rendez-vous s paní Zuzanou |
Kniha Víno z hroznů je v
| Přečtených | 55x |
| Čtenářské výzvě | 3x |
| Doporučených | 1x |
| Knihotéce | 26x |
| Chystám se číst | 17x |
| Chci si koupit | 5x |
No možná přeci jen měl nějakého toho kamaráda spisovatele přizvat. Kniha je psaná "tak jak přijde na mysl". A je evidentní, že p. Štaidl se potřeboval vypořádat s určitými lidmi, a nakonec si trochu ještě načechrat ego. Nepřehledný sled toho s kým byl, nebyl, koho měl rád, komu půjčil peníze a tak. I na Ivetu dojde. Za mě, kdyby kniha nevyšla, nic se nestane.