Margherita_N komentáře u knih

V sérii o geniálním detektivu Robertu Hunterovi jsem se z fáze Co to je za slátaninu přes Tohle mě docela baví přesunula s tímhle dílem k hodnocení Baví. Snažím se radši zapomenout Robertovy cirkusové kousky z předchozích dílů, abych si zase nezačala klepat na čelo. Napsáno krví je napínavá a poměrně uvěřitelná kniha, při čtení mě přiměla se snad poprvé v životě vážně zamyslet nad tím, kolik nástrah na člověka číhá prostě jen proto, že se pohybuje ve (velko)městě. Tenhle zabiják vytvořil pro mě zatím nejnapínavější hru proto, že si právě moc nehrál. Nevytvářel šílený krvavý sochy, nevolal příbuzným oběti, aby se dívali, jak jí pomalu proráží lebku, nearanžoval mrtvoly k jídelnímu stolu, aby kleplo i toho, kdo je najde. Dělal samozřejmě podobné opičárny, ale sledovat utrpení nebylo tentokrát hlavním předmětem knihy. Jako čtenáři jsme šokováni spíš tím, že nápady nejdou z jeho hlavy, ale přicházejí z temné strany, o které všichni víme, že existuje, že se tam děje všechno a že ji nikdo nedokáže zachytit. Působivá je taky vrahova motivace, to, co v něm vzbudilo pocit, že tohle je správně a že na svoje jednání má morální nárok. Kolik takových lidí právě teď vyrábí válka?

11 23.04.2023

Detektiv Cormoran Strike mě baví. Rowlingová je dobrá spisovatelka, umí děje i charaktery. Pod pseudonymem Robert Gailbraith naskočila na vlnu populárních krimisérií a v tomhle duchu vystavěla i překombinovanou zápletku. Chvílema jsem se ztrácela v tom, kdo s kým, protože někdy bylo těžký ve vztahovém propletenci spisovatelské komunity udržet upření pozornosti na všechny jejich poměry. Takovej problém ale neměl Strike, kterej si domyslel i to, co zůstalo skryto. Asi je lepší čtenář než já. Těším se na další díl, tuším nějaké vyvinutí osobního vztahu s Robin, když v tom pracovním ji právě povýšil na parťačku ve vyšetřování.

17 23.04.2023

(SPOILER) Nejdřív jsem myslela, že román bude navzdory názvu o Garpově mámě Jenny, a to se mi moc líbilo, rázná a emancipovaná žena mi byla sympatická. Že je malinko šibnutá, ale pořád mile, naznačoval její praktický plán na početí dítěte. Nicméně jí vyšel perfektně, Garp se narodil a nedostal otce, a dokonce ani křestní jméno. Říkalo se mu Garp, ale to bylo vlastně příjmení. Ač ho autor nelíčil nijak atraktivně, ale jako menší dítě připomínající vzhledem tuleně, Garp z toho patrně vyroste, odjede během střední školy se svou výstřední matkou do Vídně, kde se v něm probudí naplno náklonnost k ženám, spustí se s prostitutkama a tím částečně určí směřování svého bláznivého života. Kde se u jeho matky vzaly pohnutky vzít výlet do Vídně jako soustředění na literární práci, která se v ní náhle probudila, nevím - asi že je to ten druh knížky, kde spisovatel promítá do postav své literární ambice a přemítá jejich prostřednictvím nad svou prací.
Garp se vrací do Spojených států inspirovanější než Jenny a rozhodne se vzít si svou velmi tolerantní kamarádku z let, kdy bydleli s matkou v areálu střední školy. A pak už mají dvě děti, žena pracuje na univerzitě, on je doma a nějak píše, nikdy nezačne normálně pracovat, ale nikomu to nevadí, nad tím jsem se zarazila jen já. Všichni jsou volnomyšlenkářští, co se vztahů týče, a následkem toho se v životě téhle rodiny stane několik šílených zvratů. A oni to berou tak, jako by prožívali těžkosti, ale nikdo nehysterčí, nikdo nekolabuje nebo podobné reakce, které by člověk asi čekal. Je to zvláštní kniha, která vám dovolí prožít tragédie a dívat se na ně jinak. Tak, že jimi život nekončí. A nechá vás pochopit, že každý se má místo odsudků starat o sebe. Dnes už nebudou témata nevěry nebo transsexuality a otevřené zobrazování tělesných poškození tak pobuřující jako v době vydání knihy, ale nemůžu říct, že by byla překonaná. Každý si v ní pořád najde to, co se ho osobně dotýká.

14 23.04.2023

Odložené případy v podání Hercula Poirota, místo té blonďaté vyšetřovatelky, kterou jsem sledovala strašně ráda asi před deseti lety. Šestnáct let stará vražda, za kterou byla odsouzená paní, která neprotestovala ani se neobhajovala, dceři ale zanechala dopis, ve kterém jí svěřila, že je nevinná. Na tom je něco divného, ona sama to už ale vysvětlit nemůže, protože zemřela. Takže Poirot se musí vyptat těch pěti (odtud název), kdo se tenkrát motali kolem, a byla jsem dost překvapená, jak podrobně si šestnáct let staré události pamatovali. Kdyby jen paní, kterou tenkrát odsoudili, věděla. Pěkný příběh, mými favority ale zůstávají první poirotovky.

16 04.03.2023

Kdybych měla vybrat nejsilnější knihu z Carterovy série, byla by to tahle. Poprvé autor napsal pokračování jedné ze svých knih a vybral si k tomu charakter nejsilnější - naprosto šíleného vraha Luciena Foltera, kterému už jeho někdejší spolubydlící Robert Hunter jednou přerušil jeho životní (nebo smrtelný) výzkum. Tenkrát to Robert navzdory nereálné obtížnosti úkolu sfouknul za dva týdny, zatímco byl García na dovolené (a sám tam měl být po náročném vyšetřování taky, ale Robert Hunter nepotřebuje nikdy dovolenou, takže letenky na Havaj klidně nechá propadnout) a svému parťákovi se touhle mezihrou ani nepochlubil. García se tedy zapojil až do druhého kola s Lucienem, a rovnou se svým zčistajasna nabytým sebevědomím doprovázeným sarkastickým vtipkováním. Dobrý.

8 04.03.2023

Poslouchala jsem rozhovory s těmi, kteří utekli, nevěřícně a průběžně vyprávěla kolegům a kamarádům, co šíleného jsem se o životě v Severní Koreji zase doslechla. Morální dilema řidiče, který jednoho z představitelů strany pomohl kompromitovat a poslat pravděpodobně s celou rodinou na smrt, bylo šílené. Co ale museli zažívat rodiče, kteří raději zařídili útěk své jediné dcery přes hranice s vidinou, že už ji neuvidí a sami kvůli tomu možná dopadnou špatně, ale ona bude mít šanci na lepší život... Anebo matka, která zemi opustila, poté co důsledkem hladomoru spáchal sebevraždu její manžel, aby si rodina mohla rozdělit jeho příděly, a následně se stejně obětoval i syn? Nechápu, že někdo něco takového ve své zemi dopustí a že se stále nepovedlo jí nijak pomoct ani zvenčí.

16 04.03.2023

Konečně se jednou nemučilo v přímém přenosu a viděli jsme až výsledek, to je rozhodně fajn. A co se to stalo s Garcíou? Od začátku série sotva pípnul, někdy jsem zapomínala, že ještě pořád pracuje v policejním sboru, a teď začal najednou s vtipy, a ještě je drzej? Nicméně závěrečná geniální dedukce a potvrzení teorie o galerii mrtvých je zase na Robertovi. Zase tak moc mi tenhle díl v hlavě neutkvěl, po pár týdnech od přečtení si pamatuju jen otvírák, kdy si jedna kráska chtěla udělat selfíčko se svým kocourem a za pár okamžiků její krví vrah vymaloval její vlastní pokoj. Co bylo dál, už nějak nevím, v Carterově sérii byly výraznější knihy.

12 04.03.2023

(SPOILER) Trpaslík Karotka zjistil, že není trpaslík (teda on to nezjistil, otec mu musel přiznání o jeho původu několikrát zopakovat, aby mu došlo, že je o metr a půl větší než ostatní). A tak se Karotka vydá do světa, dojde do zkaženého Ankh-Morporku a přidá se k Noční hlídce. Ta se snaží každému zločinu vyhnout, ale tak, aby to vypadalo, že vyvinuli úsilí k jeho podchycení. Ve stejné době sekta Osvícených začne přivolávat draka. Karotka na to přijde, protože jeho kamarád knihovník, který se nedopatřením při kouzlení stal lidoopem, postrádá knihu Jak přivolat draka. Karotkův nadřízený Elánius se překvapivě akčně vydává za chovatelkou bahenních dráčků a propukne v něm touha být vyšetřovatelem.
Povedenej díl, Ankh-Morpork i Karotka mě baví. Snad se s nimi setkám i v nějaké další knize.

13 04.02.2023

Pan Boček je zase v nejlepší formě. Jako vždycky. Nechápu, kam na ty hlášky chodí, zase je to strašně vtipný od začátku do konce, a ač se pořád strefuje do stejných povahových rysů asi pěti postav, dokáže si z nich dělat srandu tak, že to nenudí. Aristokratka Marie je teda strašně drsná vůči svojí matce, pokud je někdy vysmívání se malinko za hranou, tak je to právě vůči Vivien, které nebylo shůry dáno. Ženicha si nicméně Marie vybrala velmi uvážlivě (to je taky tak úžasně lidský, jak se nemohla rozhodnout a čekala, až to vyhnije...). Mrzí mě, že by tohle měl být poslední díl, já bych to četla pořád dál.

21 04.02.2023

(SPOILER) V lyrické poloze hezké, jinak je to taková Modrá laguna 3. Holčičku opustí jen tak celá rodina a nechá ji v chatrči v bažině napospas nebezpečnému otci, který je opilec a násilník a nemá práci. Holčičce je šest. Nicméně Kya má velkou vůli k životu, a tak se rozhodne nikam nejít (ani do školy), protože pobíhat po bažině je stejně nejlepší, jíst může nějaký kořínky a občas si sběrem mušlí vydělá i na kukuřičnou kaši, o kterou se ještě rozdělí s otcem, jemuž oddaně slouží až do jeho zmizení (v té rodině to tak prostě chodí, všichni jednoho dne bez rozloučení odejdou).
Negramotná, ale krásná holka samozřejmě v patnácti zaujme puberťáky z nedalekého městečka, kteří na ni podnikají hon, a ten nejmazanější přijde s učebnicí. Kya se samozřejmě ukáže být neuvěřitelně inteligentní, a tak za pár dnů zvládne čítanku a pak přejde plynule k učebnici biologie. Citlivý chlapec jí ještě s odkazem na učebnici zvládne vysvětlit, co se to s tělem dospívající dívky děje (proto ten můj odkaz na Modrou lagunu). A pak jednou najdou největšího frajírka z místní mládeže ležet ráno venku bez života.
Kniha má tedy dvě roviny, popis Kyina smutně idylického samotářského života v bažinách (později už ne tak samotářského) a pak vyšetřování vraždy místními policisty. Román se čte hezky, ale je přeceněný, mnohé je tam přitažené za vlasy. Co jsem nechápala, bylo její hospodaření s penězi - jednak jak dokázala živit sebe i otce, kterej svůj veteránskej důchod propil, a jednak jak si z toho naspořila natolik, že pak začala rekonstruovat barák?

15 04.02.2023

Ledem pod kůží, který dal druhému dílu sci-fi ságy název, je laëgühr, druhá z pěti össenských drog. S tou se nedopatřením zapletl smrtelně nemocný, ale pořád fešák a bývalý sportovec (plazmové lyžování) Lucas Hildebrandt, jeden z hlavních hrdinů série. Myslím, že se jí nějak dotknul, utkvěla mu na rukou a není možný se jí zbavit nebo tak něco (nejsem moc dobrá v pamatování si sci-fi dějů). V össesenské církvi pak propuknou mocenské boje, zaplete se do nich össesanka Kamëlë, která utíká před kněžími i vlastní minulostí a před Lucasem potřebuje zůstat nepoznaná. Jedněmi z hlavních hybatelů děje jsou taky Lucasův kumpán, Formalhiwan a tulák Aš-Šád, a vesmírné lodě, které využívají své sdílené vědomí. A Lucasova přítelkyně Pinky už není tak otravná jako v prvním díle.
Mám tuhle ságu ráda, ale jak jsem naznačila svým pokusem o komentář, sci-fi je pro mě těžký pobrat, uchopit, zapamatovat si. Potřebovala bych to přečíst víckrát, abych docenila celou hloubku autorčina mimořádně propracovaného světa. Možná by bylo řešením zopakování v audiopodobě, prý je dobrá. Těším se na třetí díl.

6 04.02.2023

(SPOILER) Jak se dostávají krimisérie do zdejšího žebříčku 100 nejlépe hodnocených knih? Přesně takhle jsem Sběratele kostí našla a nechápu, že se krčí někde na 75. místě, zatímco ho předběhli všichni Carterové, ač se zdejší charismatický a bystrý Lincoln Rhyme s Carterovým nijakým Robertem Hunterem nedá srovnávat. Po dlouhé době jsem byla z krimiknížky nadšená, protože to odsýpalo, bylo to akční, žádné zbytečné rozjímání a popisy. Smysl to dávalo - až na ten konec Když se autor dostal do bodu, kdy sériový vrah přišel na scénu, pustil se do klišé s vysvětlováním překombinované motivace, ze které nakonec vylezlo, že to vlastně bylo divadýlko pro jednu osobu. Nicméně oceňuju spoustu napínavě zachráněných a poměrně malé množství mrtvých. A těším se na další díl série, který navzdory sebevražedným sklonům hlavního vyšetřovatele, ochrnutého při nešťastné události ve službě, slibuje jeho přítomnost.

15 25.12.2022

(SPOILER) Moc hezky napsané. Ač jsem v Karviné, a dokonce ani v Ostravě nikdy nebyla, dokázala jsem se vcítit do prostého myšlení a životních podmínek Barbory a jejích souputnic v drsném životě, protože z podobně prostého prostředí pochází moji rodiče a sama jsem vyrostla na vesnici, z níž jako by vypadly promluvy hlavních postav, ač zeměpisně jde o opačný konec země. Země… To je velké téma poslední části knihy, kde jsou vlastně její hranice, když nikdy neexistovaly a teď někde být musí. Hlavně aby si každý zabral co největší území s doly a železnicí. Příběh Barbory a jejích tří dcer, s nimiž zůstala po tragédii v dole sama, mě chytl a těším se na další díl, ačkoli už bez Barbory, nerudné, ale přirozeně autoritativní hlavy rodiny. Její místo teď patrně převezme Barka.

41 25.12.2022

(SPOILER) No já už tu sérii nepoznávám. Zatímco v prvním díle mladé trdlo, které jako zázrakem přežilo roční pobyt v drsných dolech, jedlo na hradě čokoládové dorty, nakupovalo šatečky a myslelo na chlapce a pak na konci nečekaně zlikvidovalo jakousi příšeru v tajemné komnatě, teď je z ní vládkyně světa, stojící v čele několika armád a usilující o nový světový řád.

Celaena, která se teď jmenuje Aelin, se dostala do rodné země, usedla na trůn, ale nějak to nefunguje, Terrasen je v troskách a nikdo na ni není moc zvědavej. Z jedné strany se blíží kruťas Erawan, z druhé tvrdá vílí královna Maeve.

Dorian dávno není hejsek s postavením následníka trůnu ve skleněném hradě, kde se může jen tak poflakovat a číst si, ale z rozbitého domova po otcově smrti utíká.

Železozubé čarodějky drancují, co se dá, předně Zlomuval, ale jedna z nich, měkkosrdcatá Manon, při bitvě zachrání Dorianovi život, místo aby nelítostně plenila. A za chvíli už jsou z ní a Aelin kámošky…

Přiznám se, že jsem úplně nepochopila tu Aelininu souzenost s Jeřábem, proč byl tak šokovanej tím, že to bylo všechno nějak předurčený. Snad mi to v dalším díle nějak stručně zopakujou.

6 25.12.2022

(SPOILER) A zase nenechali Hercula Poirota si na dovolené odpočinout. Nejvíc mě naštvalo, jak vrah ještě při tom všem, co způsobil, musel vystresovat mladou citlivou holku, až chudák nevěděla, čí je, a sama by se přiznala k zabití matinky. Nechápu, na jakých otáčkách pracuje Poirotův mozek, odhalit zásadní posunutí času asi o čtvrt hodiny, to byl opravdu majstrštyk. Moc dobré.

11 25.12.2022

(SPOILER) Je to čím dál líp odvyprávěné, způsoby vraždění jsou stále neskutečně kreativní, ale překvapení z odhalení vraha se malinko vytrácí. Kde taky pořád brát, aby to bylo šokující. Ne že bych uhodla, kdo to přesně byl, ale okruh jsem tušila. Po tolika přečtených knihách ze série už vím, že autor rád využívá aha moment, kdy najednou vedoucímu vyšetřovateli Robertu Hunterovi dojde: „Jak jsem mohl být tak blbej, vždyť je to tenhle! Tak šup sám k němu do baráku.“ Kdo v kontrastu s nemastným neslaným policejním sborem stojí za vyzdvihnutí, je pan J. Na jeho postavě mi došlo, že Carter přece jen umí trochu popisovat výrazné charaktery. Jsem zvědavá na další díly, i když pokud se dobře dívám, už nejsou ve zdejším žebříčku nejpopulárnějších knih.

10 01.12.2022

Souhlasím s ostatními, že cech vrahů na začátku byl vtipnej, ale když Těpic složil závěrečnou zkoušku a vrátil se do rodného království, začala jsem se ztrácet. V pyramidě se sice zpomalil tok času, já jsem ale stejně měla pocit, že v tom příběhu letí jako splašenej. Bavilo mě rozvádění myšlenky, že velbloudi jsou geniální matematici, ale proč tam třeba někdo zplacatěl a nosili ho v podpaží, mi naprosto uniklo. Doufám, že další díl nebude tak nabitej absurdníma událostma :)

9 01.12.2022

(SPOILER) Tenhle příběh jsem moc nestíhala sledovat. To ale bylo nástrah a kombinací kvůli zamaskování vraždy! Líbilo se mi to jako všechny Poirotovy příběhy, ale po pár dnech od přečtení už bych to nebyla schopná nikomu převyprávět, protože tam bylo asi milion zápletek. Poirot odešel od svého zubaře, a jen co došel domů, volali mu, že zubař je po smrti. Detektivovi se ale sebevražda nezdála. A skutečně, jeho podezření bylo správné. A co ta mrtvá žena v bytě s rozbitým obličejem? Chtěl někdo zamaskovat její identitu, nebo je to další nástraha na Hercula Poirota? V tom případě ho někdo dost podcenil, protože jeho brilantní mozek zaregistroval okamžitě i to, že mrtvola měla nějak moc nové boty. No potřebovala bych ještě vidět film, aby mi to taky všechno tak geniálně zapadlo dohromady.

7 24.09.2022

(SPOILER) Téma příběhu je hrůzné a děsné, zpracování je... no trochu ždímačka citů. Příběh mladé Litevky Liny a její rodiny, která byla pro svoje intelektuální zaměření odvlečena Rusy z vlasti na Sibiř, mi zůstal v hlavě se spoustou detailů, které bych radši po přečtení zapomněla. Chápu, i když těžce, že rodina mohla přežít na Sibiři, na tom ostrově za polárním kruhem už mi to ale hlava nebrala. Ti lidé byli bez střechy nad hlavou i jídla v nepředstavitelné zimě, dozorci je mučili, a autorka tvrdí, že tam žili asi dvanáct let? Jak kteří, samozřejmě. Ale stejně...

16 24.09.2022

Tak tenhle vrah byl sice hodně nečekanej, na druhou stranu je to ale pořád nečekané ve stejném duchu jako v předchozích dílech. Carter pořád využívá svůj mustr - neskutečný sadismus a vrah s osobním vztahem k Robertu Hunterovi. Garcíu opět nechápu - tolikrát mu šlo o kejhák, stejně jako jeho manželce, a on o tom ještě vtipkuje. Ten je pro mě od začátku mimo. Docela mě to ale chytlo, ač je to velmi zvrhlé, jak už jsem psala u minulého dílu.

9 17.09.2022