tygřík2 komentáře u knih
Něžné pohlazení po duši. Všichni kočkomilové doporučují.
Skvěle jsem se bavila. Ať v Ostravě či v Praze. S bandou z Kraksny se snad nudit nelze. Smažák, Fifinka, rychlost ČD... (Jen mne mrzí , že paní autorka se stále pere s časováním sloves soustředit se a soustřeďovat se. Bo je to nějaký dialekt? :)))
Zlé obří žížaly! Škoda, že tu nejsou smajlíci:-))) A mnohým kolegům-komentovníkům by možná prospělo nebrat vše až tak vážně. Vždyť je to sranda! Zasmějte se, lidi!
Kdysi jsem vytvořila několik ozdůbek naší domácnosti. Návštěva je okomentovala slovy: "Hele, celá řada ptákovin!" Tahle věta mi neustále tane na mysli, když čtu Legii. Pro tento díl to platí dvojnásob a také se dvojnásob bavím.
Neuvěřitelně nudné. Dvě třetiny balastu a opakování. Škoda.
Miluju, miluju, prostě miluju tuhle inteligentní srandu, s tím se nedá nic dělat:-)))
Příběh se hezky rozbíhá do otáček. Z vojáka Ondřeje, jelikož mu Pánbůh nadělil kromě zdatnosti tělesné i fištróna a neochvějné morální zásady, se stává dobrý hradní pán, hospodář a podnikatel v železe. Doufám, že své královstvíčko dokáže ochránit před chamtivci a závistníky.
Prévit Timothy je tedy třída! Pan Niedl také. Ne, že by pan Saic, který knihu čte, zaostával. Musím mít další díl!
Pěkné. Na Tase či Vřesovské to sice zatím nemá, ale jako úvod do série pěkné.
Dobře se čte, ale děj se vleče nad míru mé trpělivosti:-)))
Takové milé zpovídání našich egyptologů. Takové píár a ne ve zlém, taky to potřebují.
Ta Britt-Marie! Zprvu by ji člověk nejradši vzal pánví po hlavě, ale postupně...prostě jsem si ji zamilovala. Životní moudra vetkaná do příběhu jemně jako pavučinka. Backmanovský styl vyjadřování a humor, který humorem je a zároveň není. Paní Zawadská dílo svým hlasem a interpretací korunuje.
Láska je láska, co s tím nadělám. Cimrmany mohu stále dokola a nikdy se mi neomrzí. A České nebe je opět mimořádně vypečené. Od jídelního lístku přes posměšné chrastění sirkama po krásné řešení, kam s padlými vojáky z války. Příjemná a inteligentní legrace z níž i občas lehce zamrazí.
Styl psaní páně Folletta mi tak úplně nesedí. Není pro mne prostě strhující. Studený? Odtažitý? Zjednodušující? Ale za přečtení určitě stojí.
Jméno růže je kniha, kterou mám zařazenu v mé Extra lize. Při každém dalším čtení objevím nová moudra. ( A autor mne nenápadně pošťouchl k tomu, abych se začala zaobírat jazykem latinským jako věčný začátečník :-)) ).
Taková malá Šifra Mistra Leonarda po německu.
Hezká pocta předkům. Sice viníky pro sebe odhalíte hned na začátku, ale čtete dál, protože je to napsané dobře, napínavě a barvitě. Jenom nevím, proč se dílko jmenuje Katova dcera, když by se mělo jmenovat Kat. :-))
Půvabné a originální. (Asi se k nám nastěhovali, pořád něco hledám :-)))