TomHr komentáře u knih

(SPOILER) Borec se v zimě zašije na horskou boudu a tam oslepne. Půlka knihy je o tom, jak různě pobíhá, mluví sám se sebou a vyšiluje. Furt ne a ne zmrznout. Naštěstí se dlouhé pasáže dají přeskočit až do zhruba poslední třetiny knihy, kdy se začne něco dít. Náš dehydrovaný omrzlý superman s angínou a se zlomeným hnátem zvládne ještě spoustu krkolomných výkonů než kniha skončí, přičemž závěr je tak trochu očekávaný.
Karika většinou píše zábavně a umí navodit správnou mrazivou atmosféru. Tma ale jednoznačně ukázala sklon ke zdlouhavému plkání o ničem. Určitě zatím nejslabší Karikova knížka.
Hodně pobavily lidové písně a koledy, člověk si neuvědomuje, jaké je to psycho!

11 17.02.2022

Nalákán 1Q84 jsem sáhnul po Afterdarku. Jedním slovem zklamání. Popis a atmosféra nočního japonského velkoměsta je asi tak jediné, co jsem na knize ocenil. Slibně se vinou nitky příběhů a záhad, které se nakonec rozplynou v rádobyfilozofických pubertálních rozhovorech. Jako by autor nevěděl, co dál s ději a s postavami, a tak radši skončil.

1 17.02.2022

Vyšetřovatel není superman, co všechny zbouchá do kuličky. Nelítá po městě s bouchačkou a zaťatými pěstmi, ale přemýšlí, vyptává se... Prostě detektivní příběh klasického střihu, tak jak to mám rád. Přitom není nouze ani o napínavé okamžiky, vyprávění má spád a knížka je čtivá. "První stání po třiceti letech" fakt pobavilo!
Jednu hvězdičku ubírám za příliš náhodné náhody, kterých bylo náhodou trochu víc než by mělo.

9 26.01.2022

Skvělá knížka, popisující několik dnů svazáckých oslav ve Vimperku nabitých událostmi, alkoholem, potentáty a "závadovou mládeží". Od začátku je zřejmé, že setkání svazáků je tikající bomba, takže policajti a estébáci mají pohotovost. Stačí pár náhodných setkání, do toho ozvěny dvacet let starých událostí a už se odvíjí několik dějových linií na pozadí Šumavy a Vimperka, té výspy na samé hranici komunistického bloku.
Knížka je čtivá a zábavná, zpočátku snad schematická: na jedné straně jsou ti hodní, na druhé straně "oni", komunisti a jejich přisluhovači. Možná to byl záměr, schéma se totiž postupně drolí a ukazuje se, že první pohled může klamat.

13 26.01.2022

Dalo by se škrtat, některé pasáže jsou zdlouhavější a suchopárnější oproti jiným dílkům Dominika Dána. Také typických fórků a hlášek je o něco méně. Přesto se stále jedná o dobrou zábavu. A nutno ocenit základní myšlenku knihy: věci nemusí být tak zřejmé, jak vypadají na první pohled.

9 10.01.2022

Začátek vypadá na prvoplánovou agitku, namířenou proti alternativní medicíně. Současně autor rozvíjí druhou dějovou linii a udržuje zdání, že se ty dva příběhy nějak zajímavě propojí. Příběhy se moc nepropojily, epické finále nenadchlo a tak je dojem z knihy rozpačitý.
Jistě, Robin Cook umí psát, řemeslně je kniha zvládnuta na jedničku, takže se jedná o solidní zábavu. Ale přidaná hodnota chybí. Dokonce v knize marně hledám vysloveně sympatickou postavu. A tak snad jen drobná polemika stran té alternativní medicíny, která pozměnila zpočátku tak černobílý pohled, představuje námět k zamyšlení.

3 09.01.2022

Peter May plasticky vykresluje charaktery postav, jejich obavy a motivace. Před očima takřka defilují lidi z masa a kostí. Za druhé nutno vyzdvihnout stavbu příběhů. Autor rozvíjí dějové linie střídmě, přesně tak aby udržel napětí. Nepostupuje chronologicky, v ději přeskakuje tak, aby ještě více podnítil čtenářovu zvědavost. V Šachových figurkách je hodně retrospektivy: rozsáhlý výlet do Finových studentských, ale i tragické události ještě staršího data. Za třetí k zážitku z knihy přispívá dokonalé vylíčení prostředí a navození atmosféry místa. Vítr, bouře, jezera, rozbouřené moře, drsná krajina Hebrid, to vše prostupuje románem, ostatně celou hebridskou sérií. Mimochodem jedním z témat je zde dohra dějů, popisovaných v předchozích knihách série.
Šachové figurky jistě patří k nejlepším knihám Petera Maye. Jedná se o výbornou, byť netradiční detektivku - detektivku s velkou přidanou hodnotou.

21 09.01.2022

Sauna je svébytný prostor, ve kterém sice rezonují děje zvenčí, ale sem, do horkého svatostánku nemůžou. Tady se scházíme my, co se spolu Sauna je svébytný prostor, ve kterém sice rezonují děje zvenčí, ale sem, do horkého svatostánku nemůžou. Tady se scházíme my, co se spolu saunujeme. Jsou tady různí týpci, nemají sice jména, ale všichni víme, že ten je hasič, tenhle taxikář a tohle je ten, co se chystá do důchodu. A hlavně hovada, ty zůstávají venku! My tady jsme někdy taky hovada, ale jenom trochu. A tak se potíme, kecáme, je to vlastně furt dokola, žrádlo, ženský, pívo, ženský, pívo, žrádlo... A tak je to knížka krásně o ničem, ale zároveň o všem, o mládí, o stáří a o smrti. O tom, jak je těžké vybruslit z některých životních situací. A je to úsměvné, s nádechem tajemna, ono v takové sauně je fakt možné všecko.
Možná jsou ti charakteři trochu prvoplánoví. Možná jsou ty hlášky někdy banální. Ale hlavně: pravděpodobně se jedná z velké části o přepis reálných hovorů, odposlechnutých v sauně, v hospodě nebo třeba na kurtu. Protože některé věci fakt nevymyslíš!

12 07.01.2022

Kdyby se mě někdo zeptal, odněkud z hlubin paměti bych vydoloval jména Balabána, Morávka, Mašína, jakož i názvy některých odbojových skupin, jako Tři králové, Obrana národa. Snad už v hodinách dějepisu se tam ta jména dostala. Až Váchova kniha přiřadila k jménům tváře, postavy z masa a kostí. Osobnosti, kterým čest, smysl pro povinnost a vlastenectví nedovoluje nečinně přihlížet okupaci a postupné likvidaci národa. Sledujeme odvážné kousky, sebevědomé furiantství, na druhou stranu každodenní strádání, fyzické útrapy a zranění, pochybnosti o smyslu odboje a vědomí stálého nebezpečí dekonspirace, neustálé obavy o rodinu a přátele. Vácha dobře popisuje morální dilemata: obětování jednotlivců v zájmu utajení informátora nebo likvidaci konfidenta, která je sice nezbytná, ale stisknout spoušť není tak snadné. To vše dělá z Tří králů nefalšované hrdiny, a nejen z nich, také z těch desítek lidí, dnes více či méně známých, kteří s vědomím rizika pomáhali nebo se přímo zapojili do odbojové činnosti.
S přibývajícími týdny a měsíci okupace atmosféra houstne, řady odbojářů řídnou, gestapo se ukazuje jako efektivní a krutý protivník. Proti samotné nacistické mašinérii by se snad dalo bojovat. Ale nečekaným nepřítelem se stávají vlastní lidé. Přibývají řady udavačů, Čechů více či méně nápomocných gestapu, ať už ze strachu, z přesvědčení nebo ze zištných důvodů. Proto, jak víme, příběh Tří králů a většiny dalších odbojových skupin nemá šťastný konec.
Střídání dějových linií pomáhají udržet posluchače v napětí a vsuvky – zprávy z dobového tisku – dokreslují reálie a absurditu života v protektorátu. Kniha i přes množství faktů rozhodně nenudí, naopak, román bych doporučil nejen zájemcům o válečné reálie.

9 07.01.2022

První setkání s Březinou a hned trefa do černého. Detektivka klasického střihu, s minimem stop na začátku, s klasickou mravenčí detektivní prací. Hlavní postava, kriminalista Tomáš Volf, není žádný superhrdina se svaly jak Arnold a hláškama jak Bruce, o to je uvěřitelnější a sympatičtější. Příběh je velmi dobře logicky vystavěn a ani časté přeskakování dějových linií nepůsobí rušivě. Březina jen zvolna odhaluje stopy. Čtenář sice postupně něco začíná tušit, ale pachatelé a především jejich motivace jsou zřejmé až v samotném závěru knihy. Celkově velmi příjemný čtenářský zážitek.

16 07.01.2022

Styl vyprávění, určitá roztěkanost příběhu a četné londýnské reálie skutečně připomínají Aaronovitche, který je ostatně v knížce 2× zmíněn. Cartmelovy postavy jsou nicméně uvěřitelnější, živější. Zápletka je celkem propracovaná, jen s minimem oslích můstků, kořeněná reáliemi z pravěku britského rocku a notnou dávkou humoru. Nejedná se o jednu z těch knih, od kterých se čtenář nedokáže odtrhnout. Přesto jsem si Kočky užil a jdu se poohlédnout po dalších eskapádách vinylového detektiva.

2 07.01.2022

Začíná to jako kriminálka a končí jako praštěný a dojemný příběh o nečekaném přátelství, zasazený do atraktivní laponské pustiny. No ona ta pustina není zas tak pustá. Kriminálník Oiva má za to, že se se svým kradeným zlatem zašil na ideální místo. Jenomže furt mu tam někdo courá! A kdo přijde, ten tam už zůstane. A tak sledujeme vývoj vztahu dosti odlišných temperamentů, lehce slizkého lupiče, majora ožralce, pobožnou sámskou stařenku, a vznik nepravděpodobného, o to silnějšího přátelství. Zápletka občas postrádá logiku, ale příběhu to kupodivu nevadí. Důležitější je vykreslení postav a jejich povah, to se autorovi daří náramně. Celá ta zdánlivě nesourodá směska je okořeněná notnou dávkou humoru.

15 26.10.2021

Na knihu se nejvíce hodí slovo standard. Prostředí, zápletka, stavba příběhu, vše je takové standardní. Hrdina knihy je standardní klaďas, autor jenom musí zkraje vysvětlit, jaktože je tak neohrožený bouchač. Knížka rozhodně není špatná, autorovi se daří slušně navodit atmosféru zkorumpovaného zapadákova, ale až na několik málo zajímavě napsaných scén moc v paměti neutkví. Dalšího Jacka Reachera si někdy rád přečtu, ale nemusí to být hned.

8 26.10.2021

Bremeno minulosti jistě nepatří k vrcholným dílům série z Nášho mesta. Ani zápletkou, ani atmosférou či detektivní prací moc nevybočuje; spíše po čase splyne s některými jinými knihami Dominika Dána. Ale stejně jsem si příběh užil. Ta vraždárska banda je zkrátka sympatická, jejich eskapády a vtípky i letech pořád baví (a doktor Lengyel jim zdatně sekunduje). A tak už dneska vím, že si pořídím i další knihu ze série, až vyjde.

15 26.10.2021

Zapomenuty jsou Pérákovy slovní hříčky, tatam je poživačnost Egona Adlera. Pravomil je obyčejný český kluk, který se narodil do turbulentních časů a byl vychován v lásce k pravdě a k vlasti. A jako takový nemůže zůstat stranou, když se milované Československo dostane do spárů fašismu a hned nato se na scénu dere komunistická zhouba. Odbojářská činnost Pravomilova má samozřejmě nepříjemné důsledky, maďarský arest i sovětské lágry. Při líčení neuvěřitelně krutých poměrů v táborech na Sibiři si čtenář uvědomí, že tohle si autor tak úplně nevymyslel, tyhle hrůzy si prožily tisíce lidí, z velké části nevinných, spousty domnělých špiónů, nepřátel státu a revoluce. Také cesta zpět do vlasti přes Kyjev a Duklu, v řadách československého armádního sboru, je velmi uvěřitelná, místy až reportážně popsaná, vždy však s Pravomilovým (Stančíkovým) výstižným hodnocením situace a osob. Postavám, které známe z dějepisu, přidává Stančík další rozměr na pomezí reality a fikce. Pravomil potkává Heliodora Píku, budoucího prezidenta Kennedyho, Klementa Gottwalda, krutého Karola Veše – známého komunistického soudce. Přes všechna protivenství osudu, přes ztrátu milované osoby zůstává Pravomil věrný svým zásadám cti a vlastenectví. Boj za spravedlnost a svobodu pro něj zůstává nejvyšší metou až do samotného konce (kterým kniha vlastně začíná).
Už v některých předchozích románech byla patrná Stančíkova rezervovanost vůči Němcům. Nejinak je tomu v Ohlušujícím promlčení, zde je ale více zvýrazněn protiválečný a humanistický akcent. Kniha obnažuje nespravedlnost a zhoubnost komunistického světonázoru a zvrácenost přisluhovačů komunistického zřízení. Stančíka neopouští humor, ale od poměrně rozverných knížek, ve kterých jen tu a tam prosvítají třeba protiválečné motivy, se posunul k docela angažovanému, ale dojemnému historickému románu, k vážným tématům, jako je čest, spravedlnost, vlastenectví, láska k přírodě, smysl pro povinnost a pravdu. A to je dobře. Navíc: Pravomil je jedna z nejsympatičtějších literárních postav, se kterými jsem se v poslední době potkal. Třebaže není úplně vymyšlený. Nebo možná právě proto.

9 26.10.2021

Na své si přijdou příznivci klasických amerických thrillerů, najdou v knize napětí, atraktivní prostředí, správného vyšetřovatele i atraktivní ženu. Ale snad se jedná víc o detektivku: přece jen je tady o něco víc klasické detektivní práce než brutálních mordů, přestřelek a honiček. Hlavní hrdina je sympaťák a jak už to bývá, nese si s sebou nějaká ty bubáky z minulosti. Je to jeho neústupnost a správný instinkt, co nakonec vede k vyřešení dobře naplánovaného zločinu. Samozřejmě, jak se v thrilleru sluší, na konci víceméně umře. Ale přežije to!

9 26.10.2021

Tentokrát se ocitáme v trochu jiných kulisách, než na jaké jsme u Nesba zvyklí. Ale i daleko na severu autor bravurně splétá osudy antihrdiny – zabijáka, který vlastně zabijákem tak úplně není. Nechybí napínavé okamžiky a nečekaná pointa, milostný vztah na nečekaném místě, to vše v přízračné krajině a ve zvláštní atmosféře bílých nocí.

6 26.10.2021

Bez okolků rovnou do nejsmradlavějšího stockholmského bahna roku 1793! Ve stockholmské stoce, tedy pardon, v jezeře plave zohavená mrtvola. Při pátrání po totožnosti oběti a pachatele máme vypečené průvodce: válečného veterána bez ruky a právníka souchotináře nad hrobem. Nesourodá dvojka vyšetřovatelů je nečekaně schopná a čím dál tím sympatičtější, zejména svým lpěním na spravedlnosti ve světě, kde je systém prohnilý od nejvyšších pater moci a kde se spravedlnosti dopřává jen těm vyvoleným, rozuměj bohatým. Knížka je napínavá, nechybí akční scény a příběh má spád. Děj je celkově uvěřitelný, i když motivace pachatele trochu pokulhává. Přesto se jedná o výbornou historickou detektivku.
V druhém plánu je patrná špína, bída a otroctví chudých vrstev Stockholmu a Švédska na konci 18. století. Autor erudovaně vylíčil každodenní krutý boj o živobytí, ten tvoří plastické pozadí příběhu. Ale možná to není jen kulisa, snad bylo jedním z autorových záměrů zavést čtenáře někam jinam, než na rytířská klání, do paláců a budoárů krásných dam.

11 26.10.2021

Hrdinka knihy to neměla lehké už na startu života. Laponka, nemanželské dítě, sovětský otec, nadávky a ústrky ze všech stran. O to více je hrdá na svou práci porodní báby, ranhojičky a odbornice na neduhy těla. Schizofrenním finským působením za Druhé světové války snad mohla projít poměrně klidně, nebýt ovšem esesáckého důstojníka, do kterého se, poprvé v životě, bezhlavě zamilovala. Esesákovi Johannesovi navíc kape na karbid, obtížně vytěsňuje děsy, které ho doprovázejí z ukrajinského Babího Jaru, z doby, kdy fašistická mašinérie teprve promýšlela, jak co nejrychleji povraždit a zlikvidovat co nejvíce příslušníků nižších ras. Ukazuje se, že tady, na severním cípu Finska, má obdobný úkol jako tehdy na Ukrajině.
Zpočátku se kniha tváří jako další zajímavá sonda do osudů lidí za světové války, reflexe nelehkých a zajímavých osudů Finska mezi dvěma mocnostmi. Avšak čím dál tím více je z toho červená knihovna, okořeněná tunou hnisu, hlenu, výtoků, výkalů a použitých vložek. Chápu, že venkovská porodní bába nemluví latinsky, ale na mnoha místech jsou vulgarismy užity samoúčelně, snad ke zdůraznění laponské syrovosti a zemitosti jeho obyvatel. A tak jsou četné pasáže obtížně stravitelné a nakonec i nudné. Nicméně jednotlivá vlákna příběhu jsou v závěru rozpletena a jakkoli nepravděpodobně vypadá vztah laponské porodní báby a příslušníka SS, klidně se tohle všechno mohlo doopravdy odehrát.

5 26.10.2021

Historické romány zalidnily středověkou krajinu spoustou chrabrých reků, statečných rytířů, hrdinů s jejich nevídanými skutky. No jo, ale co všichni tihle velitelé armád a družin dělají na stará kolena? To už se do románů moc nehodí. A přesto: může se z toho vyklubat zajímavý příběh.
Trapný konec rytíře Bartoloměje je oddechovka, má docela přímočarý děj, je vyprávěn chronologicky, autor si vystačí s desítkou postav, které ovšem vykreslí plasticky a uvěřitelně, jakož i dobové reálie. Navíc vládne velmi příjemnou češtinou. Daří se mu aspoň mírně přizpůsobit jazyk historickému období a kontextu. A tak třeba zjišťujeme, že slovo "trapný" mělo ve středověku poněkud jiný význam, než jak ho vnímáme dnes.

7 26.10.2021