Pravomil aneb Ohlušující promlčení přehled

*Rusové jsou skvělí kamarádi, ale příšerní páni.*

Zpočátku zamrzí, že tak silný, neobyčejně nosný a stěží uvěřitelný osud, jaký měl Pravomil Raichl, je "znevážen" takovýmto baronprášilovským zpracováním na pomezí rodokapsového románu a mixu mnoha žánrů. Drží se to všech středobodů jeho na dějotvorné události bohatého života, pouze to je vždy vylepšeno o nějakou tu autorskou invenci... A tak si Stančík na poctu Pravomilovi hraje s nepravděpodobnými českými jmény, skutečným osobnostem zainteresovaným v jeho osudech pozměnil jména (Vaš/Veš apod.), přidal mu do už tak bohatých osudů nejednu anabázi a ve výsledku z něj udělal takového "tuzemského Gumpa (akorát ne naivního dobráka)", který se nachomýtl ke všemu.

I pokud vám výše uvedené vadit nebude, což je více než pravděpodobné, jelikož Stančíkův úderný styl psaní strhne od samého počátku a nepustí až do konce, tak násilné změny stylu někdy přeci jen na škodu jsou. Působí totiž spíše jako "heleďte jakým všem žánrovkám umím vzdát poctu" než že by měly opodstatnění.

Každopádně skvělá kniha, která váš nepochybně přiměje k nastudování skutečných Raichlových osudů. Čili svůj účel, tedy vzdát hold pozapomenutému nefalšovaném národnímu hrdinovi, to plní bezezbytku. A i pokud o Pravomilovi již mnohé víte, stejně mnohdy překvapí, v kolika segmentech "tohle si rozhodně Stančík přidal" se tato vybájená historie jednoho života vlastně drží skutečnosti. A třeba nakonec jako já zjistíte, že bydlíte v podstatě za rohem od ulice pojmenované právě po Pravomilovi.