ThrisaManx komentáře u knih

Mám ráda romantiku psanou mužskými autory. Často to pak není jen přeslazená slátanina, ale realistický příběh, který se skvěle čte. A tak tomu bylo i v tomto případě. Byl to velice čtivý příběh z filmového prostředí, což bylo skutečně zajímavé. Odehrává se v 90. letech, ale je škoda, že to nešlo vůbec poznat. Jakoby se příběh odehrával v dnešní době. V knize se odehrává zajímavé originální lovestory a často mi to připomínalo mou oblíbenou knihu Jeden den. Opravdu to bylo perfektní, nečekané zvraty, napětí, jak to teda celé dopadne, i když to čtenář stejně tak nějak asi tuší. Bylo mi opravdu líto, když jsem zjistila, že mi zbývají poslední 3 strany do konce. Škoda, že to nebylo delší!
Jedno mínus přece jen zmíním - jako ostatní knihy z nakladatelství (Terapie společností, Největší dobrodružství a Povídky Pověstiny) kniha obsahovala strašně moc chyb, překlepů a chybějících či nadbývajících písmen/slov.

6 18.10.2019

První dvě slova na zadní straně knihy to vystihují přesně - střelený příběh. Ale v tom nejlepším! Zpočátku nám autor naservíruje spoustu postav. Fakt spoustu postav a různých skupin a v průběhu ještě přibývají a já se v tom děsně ztrácela. Většinu knihy jsem nevěděla, kdo je kdo (až na Bravo Kachny) a o co jim jde. A o čem ta kniha vlastně je. Taky jsem byla občas zmatená z přeskakování v čase. Ale to vůbec neubíralo na kvalitě knihy a já si to fakt hrozně užívala!

Romantická dějová linka mě mile překvapila, a to já na romantiku moc nejsem. Autor používá naprosto skvělý styl vyprávění, příběh je psán odlehčenou formou s nádechem ironie a nadsázky a ten humor! Ten byl skvělý! Taky nějaké zvraty, zombíci a šílenosti v podobě impí senátu. Fakt to byla pecka. Tohle si přečtěte!!

1 18.10.2019

Moje druhá kniha od Gaimana, a opět z ní nejsem nijak valně nadšená. Čekala jsem od toho něco jiného. Bylo to klasické převyprávění mýtů a bájí a já přitom čekala, že to autor podá trochu zajímavější formou. Některé příběhy byly docela nudné, některé ale naopak super. Ke konci už jsem si knihu užívala. Bylo zajímavé poznat Ásgarďany zase z jiného pohledu, než jak nám je představil Marvel.

1 18.10.2019

Sbírka textů Hany Bořkovcové, které psala jak v koncentračních táborech, tak po válce. Číst osobní výpovědi o tom, jak vojáci v noci chodili znásilňovat dívky, jak je Němci nechali pracovat i v nemoci, dokud to prostě nezvládly...to bylo silné. Texty byly psány poeticky, snově, četly se krásně a těžce zároveň. Koho zajímá druhá světová válka, toto dílo si nenechte ujít. Není to příběh, jsou to něco jako deníkové zápisky člověka, který přežil. A snažil se skrz psaní uniknout realitě.

2 17.09.2019

Oproti všem očekáváním se mi tato kniha četla rychle a poměrně dobře. Ale moc mě nebavila. Některé pověsti byly skvělé a já jen čekala, jak to dopadne. Některé byly hodně nudné. Myslím, že tyto příběhy by měl znát každý.

3 05.09.2019

Sebranka je rozhodně jedna z nejlepších knih, jaké jsem letos přečetla. Autorka nám v ní představuje svůj příběh o tom, jak se stará o maličkou třídu čtyř dětí. Různě poznamenaných dětí. Autista. Týraná holčička s poškozeným mozkem, takže se nemůže naučit číst. Chlapec, který se nedokáže smířit s tím, že na vlastní oči viděl vraždu svého otce. Dvanáctiletá dívka. Těhotná.
A zvrácený školní systém.

Příběh se čte velice dobře a je fakt silný. O to víc, že je skutečný. Konec byl pro mě hodně emotivní, melancholický, nostalgický. Obdivuji práci autorky, já bych toto dělat nemohla. Doporučuji strašně moc.

3 05.09.2019

Kniha psaná formou deníku. O vyrovnávání se se smrtí matky, o vztazích, práci v nemocnici. Každodenní prožitky střídají úvahy o životě a smrti. A to bylo zajímavé, melancholické, čtivé. Mám ráda takový typ knížek. Nic moc se tam nedělo, i tak tam toho bylo spoustu. Takové příjemné oddechové čtení.

05.09.2019

Ačkoli nejsem moc zastáncem moderní poezie, přesto jsem se pustila do této knihy. Neměla jsem vůbec žádná očekávání, ale nakonec to bylo fajn. A líbilo se mi to. Spousta pocitů, nahlédnutí do jiné kultury...Mléko a med mě tím málem, co jsem přečetla, nijak neoslovilo, ale tohle bylo zajímavé, navíc ty ilustrace....Takové milé oddechové počtení.

2 05.09.2019

Kniha Pět jazyků lásky byla opravdu skvělá. Sice měla jen 144 stran, ale i tak to bylo moc na to, kolim informací kniha obsahovala. Pořád dokola tam totiž autor opakoval to samé a jednoduché myšlenky rozvíjel do několika odstavců.
Ale jinak to bylo fakt super a myslím, že je strašně důležité toto téma znátm. Vědět, že každý z nás mluví jiným jazykem lásky, a těm dalším nemusí rozumět. Kolik vztahů by se tak zbytečně nerozpadlo...Doporučuju.

3 05.09.2019

Z knihy jsem byla poměrně zklamaná. Vlastně když jsem jí začínala číst, vůbec jsem netušila, o čem bude a co bych měla čekat, a tak jsem nečekala nic. Přesto mě mírně zklamalo to, že se v knize skoro nic nedělo. Nebo vlastně dělo, ale často to nebylo moc zajímavé. Začátek byl slibný, tím, že jsem netušila, o čem kniha bude, jsem byla napjatá a netušila jsem, co se děje. Navíc mě zaujal styl psaní, se kterým se zase tak často v knihách nesetkáváme. Jenže celému příběhu chyběla nějaká akce. Trifidi si vlastně jen tak chodili po světě a hlavní hrdina je vždy jen sestřelil a šel dál. Žádná pořádná akce se za celou knihu vůbec nekonala. Za to mě několikrát mrazilo při pomyšlení, co kdybychom opravdu všichni oslepli. V knize mě zaujaly některé zajímavé hluboké myšlenky. A možná, že autorovi šlo hlavně o ně, ne o nějaké zajímavé akční vyprávění. Nevím. Každopádně kniha se četla velice dobře, ale příběh vůbec negradoval. Jak to začlo, tak to skončilo a nic závratného se nestalo.

4 05.09.2019

Zpočátku této knihy jsem byla taková rozpačitá. Spousta informací, ale ne moc užitečných. Nic nového. Byly tam popisovány věci, které jsou asi každému jasné.
Potom se ale autor pohnul z místa a šlo to rychle. Nic světoborného, ale určitě důležitého a spoustu jsem si toho mohla uvědomit a připomenout. Určitě se ke knize vrátím, není na jedno přečtení.

02.08.2019

Do této knihy se mi upřímně moc nechtělo. Když jsem se ale začetla do prvních stránek, zjistila jsem, že je skvělá. Styl vyprávění a humoru mi opravdu sedl a já si knihu hrozně užívala. Pak jsem ale zjistila, že ta kniha stojí pouze na osobitém stylu psaní autora a příběh hodně pokulhává. Navíc i ten způsob vyprávění mě brzy omrzel, bylo to pořád to samé. Nezáživné. V příběhu se děly neskutečné absurdity a humor byl často prezentován hodně násilně. Hlavně aby to bylo vtipné. Takže kniha fajn, průměr.

6 02.08.2019

Kniha je plná zvláštního moudra.

"Aby něco byla pravda, musíš tomu jenom věřit."
"Jenom rostliny a zvířata jsou skuteční přátelé."
"Rozhodně není málo osamělých lidí, kteří neví, co si v noci počít."
"...ale vypadá to, že čím víc pijeme, tím snáz nás napadají slova."

Dlouho jsem si chtěla přečíst něco od Charlese Bukowského, a toto byla první kniha, po které jsem od něj sáhla. A byla hodně zvláštní. Zpočátku jsem se do ní zamilovala, pak jsem z ní byla rozpačitá, následně se rozplývala nad genialitou jeho veršů a u některých básní si říkala, že jsou prostě jen...divné?
Krásná kniha. U které jsem vždy dostala chuť na alkohol :)

3 15.07.2019

Babička je úžasně milá knížka. Není to kniha, která by měla být na seznamu povinné literatury. Je to kniha, ke které by měl každý dozrát sám, časem. Pokud si ji totiž někdo přečte jen proto, že musí, pak se mu může docela dobře zprotivit, protože to není čtení pro děti na základní škole, není to ani čtení, které by si měl povinně každý přečíst na střední.
Příběh se mi četl snadno a byl takovým kouzelným způsobem krásný. Navíc jsem četla vydání, které bylo doplněno nádhernými ilustracemi. Škoda je, že jsem se ke knize dostala právě proto, že jsem si ji přečíst musela.

20 15.07.2019

Tato kniha se mi hodnotí opravdu těžko. Začátek vypadal dost dobře. Pak ale hlavní hrdinka začala líčit své dětství a já se začala nudit. Nemohla jsem se dočkat, až ta část skončí a něco se konečně stane. Jenže ono to neskončilo, jen dětství přešlo v dospívání. Za celou knihu se nestalo absolutně nic. Žádné zvraty, žádné napětí, žádné pořádné zápletky. Vůbec nic.

Přesto to ale mělo pár světlých chvil, kdy jsem se od čtení nemohla utrhnout a stránky ubíhaly, ani jsem nevěděla jak. Sice jich bylo opravdu jen pár a převažovaly spíš ty nudné části, přesto ale za to dávám hvězdy. A kladně hodnotím prostředí, ve kterém se příběh odehrává. Krásně líčí italskou poválečnou společnost, tu bídu a násilí. Toto bylo v knize popsáno skvěle a dodávalo to příběhu na autenticitě. Člověk měl pocit, že to snad sám zažil. Toto musím opravdu hodně ocenit. Ve výsledku byla kniha asi jakýsi průměr, ovšem na další díly se rozhodně nechystám.

4 27.06.2019

Tuto knihu jsem si půjčila v době, kdy jsem toho do školy měla hrozně moc a potřebovala jsem něco hloupého a jednoduchého. Že to bude AŽ tak hloupé, to jsem netušila. Kniha je prakticky o ničem, nemá žádnou pointu, žádné rozuzlení a nic se tam neděje. Svůj účel ale splnila - nemusela jsem během čtení použít jedinou mozkovou buňku, a přesně to jsem tentokrát potřebovala. Přes všechno byla hodně čtivá a měla pár pasáží, které jsem si opravdu užívala. Pasáže se Snowem byly k smrti nudné, absolutně zbytečné a kopie Harryho Pottera. Jako oddechovka fajn.

2 19.06.2019

Kdysi jsem tyto knihy milovala. Teď, když je čtu po letech, jsem zklamaná. Autor v každém díle znovu představuje všechny postavy a situace, které všichni už dobře známe. Místo toho ten prostor mohl využít mnohem lepším způsobem a příběh více rozvinout.
Co mi ale vadí nejvíce, je chování postav. Všichni se představují jako hluboce věřící křesťané, kteří dokáží bojovat se zlými silami, ovšem chybí jim i ten naprostý základ, bez kterého by to všechno dělat nemohli. Vyrůstali v džungli jako misionáři, ale neví, že Bible reinkarnaci vylučuje? Skočí na bludy, které jim navykládá nějaký člověk jen proto, že se s nima pomodlil? Prostě veškeré základy absolutně nikde, ale pak jdou, a bojují s démony....

28.02.2019

V jedenácti letech (náhoda?) Morrigan (Harry Potter) dostane dopis, ve kterém ji zvou ke studiu na místě, o kterém nikdy neslyšela (Bradavice). Její otec (pan Dursley) dopis roztrhá. Domů vtrhne podivný cizí člověk (Hagrid) a odvede ji do Nikdyuše. Tam se Morrigan setkává s namyšlenou protivnou holkou, která se baví tím, že otravuje život ostatním (Draco Malfoy). Po celý rok mají vybrané děti plnit 4 úkoly (turnaj tří kouzelníků) a mezitím Morrigan zjišťuje, že nad kouzelným místem Nikdyuš visí hrozba - poražený Divomor (Voldemort), který se chystá na velký návrat, a se kterým toho má Morrigan společného víc, než si myslí. Divomor měl kolem sebe armádu nestvůr (Smrtijedi). A Morrigan neustále někdo nadává do špinavé ilegálky (mudlovská šmejdka). Harryho Pottera to může nepřipomínat leda tomu, kdo ho nezná.

Ale i přesto všechno byl příběh velice originální a zajímavý, rozjezd to mělo slušný a začátek jsem si užila. Od poloviny jsem se ale začala hodně nudit, příběh se táhl a až do konce mě to vůbec nebavilo. Zkoušky, které Mog plnila byly nudné, bez akce a hned bylo po nic. Celý příběh je bez napětí a způsob vyprávění nesmírně suchý. Nevím, zda to bylo překladem, či autorem. Ale kdyby knihu napsal/přeložil někdo jiný, mohlo to být super. Tak to bylo skutečně hodně průměrné. Ani nevím, co tomu chybělo. Kniha zkrátka nemá takovou tu jiskru a celý svět mi přišel hodně plochý. Na další díly se určitě nechystám.

2 08.02.2019

První díl byl super, ačkoli jsem k němu měla spoustu výhrad. Druhý díl byl skvělý a v mnohém předčil ten první. Na třetí díl jsem slyšela jen samé ódy, tak jsem byla zvědavá. A nakonec nevím, jak tuto knihu hodnotit. Věc, která mě iritovala ze všeho nejvíc...na každé stránce se Celaeně něco dělo až "do morku kostí". Morek kostí všude. Opravdu snad na každé straně. Autorka se zkrátka hodně ráda opakuje, a to je otravné a dobrý spisovatel by to dělat neměl.
Kapitoly o čarodějnicích mě zpočátku hodně bavily, krvelačné nemilosrdné čarodějnice se chystají do boje. Pak se ale z mé milé Manon stala citlivka, co si zamiluje své zvířátko, dělá ji problém zabít nepřítele a zachraňuje své sokyně, a to už pak vše ztratilo své kouzlo.
Kniha byla fajn, bavila mě hodně. Ale měla svá slabá místa a ke konci už jsem při čtení vyloženě trpěla, jak to bylo natahované. Ale určitě se těším na další díl.

06.02.2019

Samotný příběh byl takový průměrný. Kniha mě nijak obzvlášť nenadchla, ale četla se skoro sama, až na jednu část mě nikdy nenudila a byla fajn. Takový trochu víc lepší průměr. Vadilo mi, že tam po celou dobu neustále všichni mlaskali a takové to hlavní uspořádáni postav je stejné jako v Trůnech, takže nic nového. Tamlin je nezajímavý, Rhysanda nesnáším a nechápu tu posedlost jím a nejvíce jsem si oblíbila Luciena.
Jo, za přečtení to stálo, bylo to milé jednoduché čtení, ale zkrátka mě to nepřinutilo přečíst si další díly. Takže uvidím, jestli do toho půjdu.

1 06.02.2019