ThrisaManx komentáře u knih

Ilustrace Josefa Čapka vás učarují, to je jasné. Mají v sobě takové speciální kouzlo, a i když se asi ne každému mohou líbit, určitě vás minimálně zaujmou. Ale k tomu ty básně? To je teprve nádhera! Taková ta snová lyričnost, pravidelný rým, který zní uším tak líbezně. Ono je to vlastně pro čtení pro děti, ale nejsem si jistá, nakolik to ony dokážou ocenit. Ale bylo by skvělé, kdyby se kniha dostala do rukou každému dítěti.

4 31.12.2020

Tenhle komiks je určitě vhodný pro všechny, nejen pro děti, ale má obrovský potenciál zaujmout malé nečtenáře, což je super. Ilustrace jsou takové veselé a hravé , stejně jako příběhy. Ty jsou skvělé. Já to četla jako dospělá a musím říct, že jsem se tedy dost nasmála. Je to vtipné a originální, HLAVNĚ originální. Takové kouzelné čtení na jeden večer, ale potěší. Pan Semtamťuk i hlavní hrdinové jsou vážně moc fajn.

2 31.12.2020

Krysař je jednou z nejznámějších klasik, a ačkoli jsem příběh znala tak, jako asi každý, nikdy jsem knihu nečetla. Dlouho jsem si ji přečíst chtěla, ale nějak jsem se k tomu stále nemohla dostat. A tak když se mi do rukou dostala audiokniha, konečně jsem se mohla s Krysařem osobně seznámit. A příběh to byl krásný. Namluveno to bylo opravdu hezky, není to nijak dlouhé, celá atmosféra příběhu byla popsána skvěle, a i když je to smutný příběh, stojí za přečtení.

Básně, které měly za úkol zachytit soudobou situaci a ukázat na poměry v Sovětském svazu a celé společnosti, obvykle nejsou úplně čtivé. Alespoň pro mě ne. Ale tato sbírka byla nádherná. Lyrické verše zde neměly pouze líčit život v Sovětském svazu, neměly jen sociálně - kulturní rozsah, ale básník v nich líčí své vlastní zážitky a pocity, je tam duchovno, neklid, problematika času. Čte se to hezky a mně se to opravdu moc líbilo

1 31.12.2020

Orten byl a je jistě velkým básníkem a jeho verše jsou v mnohém geniální. Dílo je takové pochmurné, rozděleno na devět básní. Je tam smutek, je tam strach a smrt, je tam bolest. V těch básních bylo všechno. Orten toto napsal ve velice mladém věku a je to obdivuhodné, co vše dokázal ve verších čtenářům sdělit, jak hluboké myšlenky. Přesto musím říct, že s odstupem času mi sbírka hodně splývá s jinými díly.

Od Karla Poláčka jsem dosud nečetla nic, ani Bylo nás pět. To jsem měla ráda jako televizní seriál kdysi, ještě v dětství. Okresní město ale bylo úplně jiné. Poslouchala jsem ho jako audioknihu, která byla docela dlouhá, a docela špatně se mi poslouchala. Atmosféra a charaktery postav byly vykresleny opravdu bravurně, dílo nechci nijak shazovat, ale často jsem nedokázala udržet svou pozornost a v myšlenkách odbíhala jinam. Možná by spíš stálo za to knihu přečíst.

Tohle se mi líbilo. Na svou dobu je to skutečně čtivé dílo plné skvěle vykreslených charakterů. Hlavní hrdina byl sympatický, byly zde také úžasně popsané sourozenecké vztahy a vztahy v celé rodině. Celý příběh je přikryt takovou zvláštní atmosférou a je to dokonce i trochu napínavé, kdy jsem se nemohla dočkat, až se konečně dozvím, jak se ony věci ve skutečnosti vlastně mají. Dílo je plné vnitřních monologů hlavního hrdiny.

Obyčejný život je asi nejnudnějším dílem celé Čapkovy Noetické trilogie. I když za prvními dvěma povídkami značně zaostává, stejně musím uznat, že to bylo dílo krásné. Jen nesmím srovnávat. Takové obyčejné, ostatně vypráví také o jednom obyčejném životě. Čapek byl výjimečným autorem a jeho díla vždy budu číst s úctou a nadšením. Bylo to skvělé, čtivé, hluboké a stojí za to číst to v rámci celé trilogie.

Já nevím, na mě to dílo působilo strašně smutně a depresivně. Hlavního hrdiny mi bylo strašně líto. Jinak to ale bylo úžasné, jak je u Čapka zvykem, tak čtivé a zároveň hluboké. Od začátku mě to bavilo, popisy přírody byly krásné. Tento příběh otevírá celou Noetickou trilogii a skvěle mě navnadil na ty další dva díly, které jsou jiné, ale společně tvoří úžasný celek. Není to jednoduché čtení, pokud se nad textem chce čtenář zamyslet a skutečně jej pochopit.

Tereza R
Tento díl mě bavil z celé Noetické trilogie asi nejvíce. Záhadný pacient, lékařské prostředí, dohadování o tom, co je zač a jak se tam vzal. Jednotlivé pohledy na pacienta a dohady o jeho životě byly zajímavé a celý příběh čtenáři předá zajímavou myšlenku. Jako jednotlivé dílo je to určitě fajn, ale nejlepší je číst trilogii v celku, jen tak můžete získat celý obraz. Jediné, co mi vadilo je, že se vlastně nedozvíme pravdu. Ale o tom je celá ta myšlenka.

Tak toto! To byla opravdu nádhera. A nejen díky ilustracím Markéty Vydrové, i když byly naprosto skvostné. Ale hlavně díky tomu milému příběhu. Bylo mi moc líto Eliáše, na kterého jeho rodiče neměli čas. Bohužel v dnešní době velice častý jev. A proto oceňuji téma knihy, i když těžko říct, jestli se příběh opravdu dostane do rukou těm, kteří ho potřebují nejvíce. Konec mi až vehnal slzy do očí a bylo mi to líto. Ale vše v knize má své místo, svůj důvod, a já s Ivou Procházkovou určitě nekončím.

Přiznám se, že jsem až doteď Fimfárum nikdy nečetla, a dokonce ani neviděla. To se neměnilo, ale po přečtení knihy to musím napravit a film si pustit. Protože toto bylo naprosto geniální dílo. Vtipné a tak originální, že jsem nechápala, proč se to ke mně nikdy nedostalo. Spojení pohádkového světa se světem moderním, do toho ten tyický Werichovský humor, no prostě to doporučuju. A to jak dětem, tak i dospělým

11 16.12.2020

Dějiny umění v příbězích pro děti. Kniha dětem představuje nejen jednotlivá umělecká díla, ale také jejich autory a dobu, ve které žili. Od pravěku po dnešní dobu. Kniha je naprosto úžasně zpracovaná, ale každému dílu jsou věnované pouze tři stránky, takže co se týče informací, často nedotažená.

1 23.11.2019

estli máte doma děti nebo si jen rádi přečtete dětskou literaturu, toto si nesmíte nechat ujít! Vyprávění dětem před spaním o tom, jaký je jejich tatínek hrdina. Jak zvládl skolit draka, poradil si s čertem, pochytal divoká zvířata, která utekla ze zoo nebo dokonce přežil cestu do Brna. Bylo to milé, vtipné a originální. Určitě doporučuji!

1 23.11.2019

Než začnu hodnotit příběh, musím vyzdvihnout krásnou obálku. Ta se vážně povedla! To, co se skrývá pod ní, je už možná o něco horší. Začátek byl slibný, ironický styl vyprávění byl sice občas zvláštní a Aza byla typická Mary Sue, ale četlo se to velice dobře.
Pak přišla Magonie. Nic tak originálního jsem snad ještě nečetla, ačkoli ptáček v plicích už byl na mě moc a jakýsi pokus o "milostný" trojúhelník byl dost mimo. Jinak po stránce originality fakt nemám co vytknout. Na druhou stranu se z Azy stala ufňukaná naivka a celý svět byl tak zoufale nedomyšlený. Nebo aspoň nedovysvětlený. Vůbec se nedozvíme, jak vlastně funguje, co se tam děje a o co hlavním hrdinům vůbec jde. A za to rozhodně strhávám hvězdy.

1 23.11.2019

Ke knize jsem přistupovala spíše skepticky. Přece jen napsat dobrý příběh, kde jeden z hlavních hrdinů trpí poruchou autistického spektra, to není jednoduché a často to nedopadne dobře. Ne však v tomto případě. V tomto případě to dopadlo skvěle. Protože mám nějaké zkušenosti s dětmi s PAS, kniha se mi opravdu líbila a přemýšlela jsem, jestli autorka sama má nějaké takové dítě, nebo jestli s nimi pracovala. A zjistila jsem, že ona žádnou zkušenost nemá. O to více je to o divuhodné.

Hvězdu srážím za dialogy a celkově scény s dětmi ve škole, ty mi přišly hodně divné. Jakoby se autorka až násilím snažila mluvou a situacemi přiblížit mladým pubertálním dětem, ale moc dobře to nevyšlo. Jinak knihu určitě doporučuji.

4 23.11.2019

Ten příběh byl jedním slovem silný. Tolik bolesti, beznaděje, trápení. Tolik krutosti a brutality vykonané na člověku. Z toho bolí srdce. A vy tak nějak celou dobu doufáte, že to dobře dopadne. A pak se to pokazí. A pak zase zlepší. A vy se bojíte číst dál, aby se nepokazilo zase něco, protože vás to bolí za ty lidi. A protože si chcete udržet naději, když oni už to nedokážou. A pak přijde zvrat.
Ta kniha vám zlomí srdce. Musela jsem si ji nechat v hlavě chvíli uležet, abych zjistila, jaký je můj vztah k ní. A nemůžu jinak, než: přečtěte si ji. Stojí za to. Více jsem se rozepsala v recenzi (Malý život velkého člověka).

14 23.11.2019

Na knihu Volání netvora jsem se chystala hodně dlouho a vzhledem k rozporuplným recenzím jsem neměla žádná očekávání. A i když se u mě nekonalo žádné extrémní nadšení, líbilo se mi to hodně. Příběh je i přes svou vážnost opravdu krásný. Smutný, ale na zamyšlení. Možná poučný, nabízí nám na svět kolem trochu jiný pohled. Přečtené to máte za chvíli, takže doporučuji.

4 18.10.2019

Nejdřív jsem viděla film. A myslela jsem si, že se mi nelíbil. Jenže pak jsem si ho pustila podruhé. A potřetí. A musela jsem si přiznat, že se mi ve skutečnosti vlastně docela líbí. Ale číst jsem se to nechystala.
Když jsem ale si ale chtěla přečíst nějakou jednoduchou aj knihu, sáhla jsem po Hvězdách. A jako fajn.
Herečka se mi k postavě Hazel vůbec nehodí, to za prvé. Příběh byl takový normální, je tam toho mnohem víc než ve filmu, což bylo fajn. Ale zjistila jsem, že mě moc nebaví číst v angličtině.
Angličtina je hrozně strohý jazyk s přesnými pravidly, nemá tolik možností, jak se vyjádřit, jako v češtině. Ale četlo se to dobře, celkově takový průměr.

1 18.10.2019

Medvídka Pú jsem milovala už od dětství, ale až teď jsem se poprvé dostala k originální knížce. A byla nádherná. Plná milých Púových (a nejen jeho) mouder o tom, že narozeniny jsou pomíjivé, pravopis není tak důležitý, jak se zdá, a že je jedno, jestli své příbuzné zrovna potřebujeme, vždycky bychom měli vědět, kde zrovna jsou. Kniha se skládá z moc krásných příběhů, které jsou mnohdy psány spíše pro dospělé, než pro děti. A Ijáčkův sarkasmus byl dokonalý.

12 18.10.2019