Thanyss komentáře u knih

Ach Vy nešťastná, melancholická a nespokojená paní Bovaryová! Chtěla jste příliš, chtěla jste více, než jste měla. A nakonec jste za to vše zaplatila a přitom poznamenala i své okolí a nejvíce ublížila těm, kteří vás bezvýhradně milovali.
Romantismus se vším všudy. Setkáváme se s hrdinkou, toužící prožít život plný dobrodružství a vášně, místo toho ji osud do cesty přivedl provinčního doktůrka, neprůbojného človíčka, který svou láskou mladou paní nejdříve nudí a nakonec se jí zprotiví natolik, že se z počestné ženy stane cizoložnice. A navíc ještě zadlužená cizoložnice.
Emu můžete milovat, nenávidět, chápat nebo jí pohrdat. Vše je v pořádku. Paní Bovaryová je obrazem tehdejší doby, kdy dámy mezi domácími pracemi povzbuzovaly svou fantazii četbou románů a v skrytu duše čekaly na ten všepohlcující plamen lásky, který, když už přišel, bral vše.
Závěrem bych chtěla ocenit autora za jeho vcítění se do mysli ženy, jež se rozhodl zachytit na stránkách své knihy. Nemohu než hodnotit plným počtem hvězd.

16 30.09.2013

Už ani nevím, jak dlouho jsem se ke čtení Gulliverových cest odhodlávala. Upřímně se mi do nich nechtělo. Po dočtení musím konstatovat, že to sice nebylo to nejlepší, co jsem v životě četla, na druhou stranu se nejednalo ani o propadák nebo čtenářské utrpení.
Bonusové body za autorovu fantazii, která v době vzniku tohoto díla musela být výjimečná. Jen mi občas nešly pod nos krkolomné názvy, jimiž je cestopis prošpikován. Podle mě jsou zapamatovatelné jen velmi obtížně a přesto, že se hlavní hrdina setkává s různými neznámými národy, všechny kultury používají „jazyk“ velmi podobný ve své jazykolamové podobě.
Suma sumárum, přestože se jedná o klasiku, pro mě jde pouze o klasiku průměrnou.

6 30.09.2013

Představte si, že jste na vrcholu. Máte úspěšnou kariéru, uznání a respekt, manželku a děti, které jste dobře vychovali a teď si žijí své poklidné životy mimo rodinné hnízdo. A pak řeknete jedno slovo, jež vám kompletně změní dosavadní život.
Názorná ukázka toho, jak zcela obyčejný výraz „přízraky“ použitý ve svém primárním významu (duch, neviditelná entita), se díky několika závistivým a pomstychtivým jedincům mění na hanlivé označení pro člověka tmavé pleti. Přízraky však v našem hlavním hrdinovi Colemanovi otevírají již dávno zapečetěné dveře do jeho minulosti, o které si myslel, že ji pohřbil dostatečně hluboko.
Kniha vypráví příběh již zestárlého člověka opustivšího po nespravedlivém obvinění svou milovanou univerzitu, aby se utápěl v němém vzteku a nenávisti. Od těchto pocitů ho nakonec osvobodí jeho nová milenka. Bohužel k jeho škodě, je ona žena o spoustu let mladší, což opět nejde pod nos obyvatelstvu v malé a prudérní Atheně. A Coleman se tak ocitá na úplném dně lidské společnosti. Na klidu mu nepřidá ani fakt, že manžel jeho milenky, bývalý voják s posttraumatickou poruchou z Vietnamu, ji pronásleduje na každém kroku.
Kniha je výbornou studií lidské závisti, zákeřnosti, pomluv a polopravd. Ukazuje na lidskou malost a pocity podivného uspokojení, když sledujeme očerňování jiné lidské bytosti.
Lidská skvrna není kniha plná děsivých zvratů, brutálních scén ani napínavých okamžiků. Celou dobu budete tušit, jak to nejspíš skončí. Ale zajímavá je právě cesta, po níž budete kráčet s Colemanem a odkrývat tak jeho spletitou minulost, abyste nakonec odhalili ironii „přízraků“, nesmyslnost spojení Coleman a rasista a došli s ním až na neveselý konec.

11 24.09.2013

Můj třetí Coelho a mám dojem, že i můj poslední. Vše, co mi mohl tento autor nabídnout, jsem našla v jeho Veronice a dál už mi to připadá jako stále stejné omílání podobných témat a myšlenek, jen zabalených do jiného příběhu.
Na druhou stranu oceňuji jeho snahu podat zajímavé myšlenky, které možná jednou za čas trápí každého z nás, v jednoduše srozumitelné formě, jíž mohou porozumět téměř všichni čtenáři. I když k tomu podle mě stačí dvě knihy od Coelha, mně osobně už jeho třetí dílo nemělo téměř co říct.

3 24.09.2013

Kniha doslova napěchovaná životními moudry, filosofickými úvahami a rozjímaním o životě a jeho smyslu.
Citadela se rozhodně nedá strávit najednou, je třeba ji číst po kratších částech a delší dobu, aby se to, co vám sděluje, stihlo klidně vstřebat do vaší mysli.

4 20.09.2013

Jeden z nejsilnějších příběhů, který jsem měla tu čest číst. Silnějším o to více, že vypráví skutečnost a prostřednictvím autora a Oskara Schindlera se vracíme zpět do temné doby II. světové války a k masovému vyhlazování nižších ras. V tomto šíleném kolotoči smrti vyniká Oskar právě tím, že se rozhodl plivnout tehdejšímu režimu do tváře a zachránit alespoň hrstku Židů, z nichž by většina nepřežila válečné útrapy a koncentrační tábory.
Způsob, jak je kniha napsaná ještě podtrhuje neskutečnou a pro nás těžko uvěřitelnou surovost, bezohlednost a bestialitu v podání německých vojáků, dozorců apod. v kontrastu s lidským a odvážným způsobem záchrany hromady nevinných obětí v osobě Oskara.
Kniha plná hrůzostrašných, dojemných, mrazivých i nepochopitelných výpovědí o tehdejší době. Kniha, která i přes velké množství utrpení, jímž je prodchnuta, poskytuje naději, že i v takových situacích se najdou lidé, kteří nebudou jen nečinně přihlížet, ale aktivně se pokusí zabránit bezpráví.
"Zachraň jeden život a zachráníš svět."

23 17.09.2013

Přestože se nejedná o nijak obsáhlou knihu, co se týče počtu stran, má toho Otec Goriot mnoho co říci. O lidské lhostejnosti a nevděku, o absolutním sebeobětování i klamu ve společnosti, kde záleží hlavně na tom, v čí společnosti se pohybujete, jak jste oblečeni a lidské osudy jako takové vás zajímají pouze jako zpestření konverzace.
Krásné realistické dílo, kterým si mě Balzac získal.

4 17.09.2013

Americké psycho umí excelentně dvě věci:
1) NUDIT: Ano, je to tak. U téhle knihy se budete povětšinou výborně nudit. Připravte se na vyčerpávající lekci z módního průmyslu, gastronomické výlety po vyhlášených restauracích, kde více než o jídlo jde o to, kolik za pokrmy utratíte, sáhodlouhé výčty značkové elektroniky a hloubkovou analýzu několika tehdejších hudebních interpretů.
2) NUTIT VÁS ZVRACET: I když je Pat Bateman ve svém civilním životě naprosto nezáživný panák, občas se povyrazí dávkou kokainu a sem tam se mu v mozku přehodí obvody a z tuctového yuppie se stává brutální vrah. Batemanovi vražedné počiny jsou přibližně v první polovině knihy dost vlažné a častokrát zmíněné spíše na okraj. Jenže postupně nabírají na intenzitě, bestialitě, šílenství a u dvou popsaných mučících scén jsem opravdu přemýšlela, jestli pokračovat ve čtení a nebo se odebrat na toaletu a tam se rozloučit s obsahem svého žaludku.
Z celé knihy ve mě zůstal silný pocit znuděnosti z tehdejší doby, pocit vyčlenění. Deprimující prostředí, kde nikdo pořádně neví, kdo jste a nakonec, koho vlastně sakra zajímáte? A víte vlastně vůbec vy, kdo jste? A zajímá vás to? Vítejte ve světe yuppie, ve světě ztracené generace, která má možná pomyslně vše, co si kdo může přát (peníze, drahé věci, kariéru), uvnitř jsou však prázdní, sociální cítění na bodu nula, hlavně, že máte správný účes, oblek od Armaniho a pijete převážně dobrou vodu Evian.
Neberte knihu příliš vážně, spíše jako takový hodně nadsazený vhled do 80. let a života dobové generace, která se nedokázala nikam pořádně zařadit a poté si budete schopni Ellisův počin i "vychutnat".

4 10.09.2013

Čas od času je potřeba zvolit něco lehčího ke čtení. A proč nezvolit knihu, která dopřeje vašemu obědu (snídani, večeři, svačině...) vířivý výlet napříč vaším trávicím ústrojím.
Představuje se nám totiž Skřípal, vrah tak brutální, že mu museli vymyslet i vlastní zločineckou kategorii - level 26 (chcípáček Bundy to dotáhl sotva na level 17), netvor, který velmi zdatně přenáší do reality noční můry nespočtu lidí. A pokud vám vaše představivost nedokáže nabídnout dostatečně relevantní podobu takové kreatury, můžete si četbu zpestřil sledováním internetových videosekvencí, kde se vám "borec v bílém kondomu" ukáže v celé své svíjející se kráse.
Aby Skřípal měl v knize co dělat, do cesty se mu postaví "troska" Steve Dark, jemuž náš latexový muž zanechává nesrozumitelná podobenství, o kterých je ovšem skálopevně přesvědčen, že je detektiv rozluští.
Vážení, připravte si sáčky, případně četbu zahajte nalačno, zkontrolujte veškeré myslitelné (skříně, prostor pod postelí, za závěsy, za dveřmi, prádelní koše) a následně i nemyslitelné (pračka, myčka nádobí, baťohy, lednice, kelímky od jogurtů...) místo, zda tam nezahlédnete něco, co by tam nemělo být a nesleduje vás to černýma očima a vychutnejte si napínavou jízdu s tvůrcem CSI: Las Vegas a Miami.

7 03.09.2013

Předesílám, že film jsem neviděla, mohu tedy s klidným svědomím hodnotit pouze knihu jako takovou, která je opravdu dobrá. Dick vystavěl svět, kde vás na každém kroku provází opuštěnost, pocit marnosti a deprese. Chytře vás nejdříve vede k tomu, abyste začali sympatizovat s nebohými, utlačovanými androidy a nakonec vás nechá změnit názor, ukáže vám, jaký rozdíl je mezi uměle vytvořeným člověkem a skutečnou lidskou bytostí.
Z celého příběhu je cítit beznaděj, jedinými záblesky štěstí a údivu pro lidstvo na Zemi, jsou živá zvířata. A ta si může dovolit jen málokdo, protože částky za ně požadované, jsou neuvěřitelně vysoké. A tak si většina lidí pořizuje elektrické náhražky. Jenže ty ani v nejmenším nedokážou nahradit skutečný život, pouze život předstírají.
I když knížka není nijak rozsáhlá, pro zdatného čtenáře je to sousto na pár hodin, zanechá ve vás spoustu pocitů a mě osobně donutil být ještě víc šťastná za to, že moje zvířena je skutečně živá a nepohání ji elektrické obvody.

11 01.09.2013

Výborná publikace, která toho má hodně co říct i laické veřejnosti. Autor nám tu předkládá základní rozdělení sériových vrahů, profilování vrahů a v neposlední řadě výběrový rejstřík těch nejděsivějších psychopatů, psychotiků a jinak narušených osobností, kde je u každé "osobnosti" uvedena krátká tabulková charakteristika a stručné shrnutí jejich kariéry. Mnohdy mě více než bestialita zločinů a počet obětí (a že rekordmani dosahují číslice 1000) vyděsily procesní chyby, laxnost vyšetřovacích složek a liknavost soudů, které v některých případech dokonce vedly k osvobození a propuštění vraha. Paradoxů, kdy je zločinec i přesto, že se přiznal např. k 10 vraždám, odsouzen třeba jen v polovině případů, jen proto, že není dostatek relevantních důkazů, jež by pachatele usvědčily (to, že je dotyčný zavedl na místo, kde byla nalezena mrtvola, prostě nepostačuje), je bohužel více než dost.
Máte rádi horory? Pak si přečtěte TOHLE, protože tohle se skutečně stalo, vše je řádně zdokumentováno a mnohdy to předčí vše, co jsou schopni si vymyslet i ti nejlepší filmaři a spisovatelé.

2 31.08.2013

Posbírala jsem veškerou svou odvahu a vyzvala na souboj Odyssea, dílo, které by se měl pokusit přečíst snad každý zdatnější čtenář, dílo, které bude častokrát pokoušet vaši trpělivost, soustředění a mozkové závity.
Když jsem začala číst, měla jsem pocit, že se ztrácím v labyrintu a o autorovi jsem přemýšlela, jestli byl šílený nebo geniální. Poté, co jsem přišla na to, jak Odyssea číst, jsem se musela zcela přiklonit k Joyceově genialitě. V tomto případě totiž nejde o to, JAKÝ příběh kniha vypráví, ale JAK příběh vypráví. A nutno podotknout, že ho vypráví úžasně.
Na každou z osmnácti částí byl použit jiný styl vyprávění a mě nezbývá než smeknout klobouk před autorovým nadáním, protože číst Odyssea, je jednoduše požitek. Pokud bych měla zvolit jednu "kapitolu", která mě oslovila nejvíce, byla by to zřejmě 15. epizoda: Kirké, kde zvolenou technikou byla halucinace.
Ověřená rada na závěr: nehledejte v knize příběh - ten je jednoduchý až triviální a vůbec není tak podstatný. Užijte si tu rozmanitost stylů, to, jak si autor hraje s jazykem. Smekněte před jeho vyjadřovacími schopnostmi a obohaťte si svou slovní zásobu.
Přeji hodně štěstí při zdolávání Odyssea, je to úkol nelehký, ale pokud se doberete konce (a i když pravděpodobně nikdy nikdo plně nepochopí celý jeho význam), pochopíte, že to stálo za to a že už pravděpodobně nic podobného v životě číst nebudete.

9 30.08.2013

Čtyři povídky od královny detektivek jsou zajímavé, ale talent paní Christie si zaslouží širší zpracování a více prostoru. A tak, i když se mi čtení líbilo, klasické detektivky s belgickým detektivem u mě stále vedou.
V první povídce, podle které se celá kniha jmenuje, bude Poirot řešit sebevraždu mladé ženy. Něco ovšem nesedí, nebyla to tedy nakonec vražda?
V Podivné krádeži se pokusíme rozluštit záhadně zmizelý, velmi tajný plán nového bombardéru, jehož by se velmi rády zmocnily jiné mocnosti, v Zrcadle mrtvého muže spatříme tvář vraha, který se svůj čin pokusí (marně) maskovat jako sebevraždu bláznivého a výstředního pána a nakonec nás čeká milostný Trojúhelník na ostrově Rhodos, mající za následek smrt krásné ženy.
U druhé a poslední povídky jsem měla pocit, jako bych je už někdy četla. Vzdáleně mi připomínaly jinou tvorbu od A. Christie.

1 22.08.2013

Dámy a pánové, pohodlně se usaďte, naše cestovní agentura Atlas mraků Vás vítá na palubě a přeje vám příjemný let. Během něho zavítáme do několika časových rovin, spatříme plavbu Věštkyně, která brázdila moře v 19. století a na jejíž palubě budeme svědky zákeřného a chladného jednání ze strany domnělých přátel, poté se přeneseme na usedlost Zedelghem, abychom nějaký čas pobyli po boku Roberta Frobishera a spatřili vznik hudebního díla, nesoucího stejné jméno jako naše společnost. Při naší zastávce ve druhé polovině 20. století si připomeneme, že energie, která by měla sloužit ku prospěchu lidstva, se může v rukou zkorumpovaných osob stát nástrojem zkázy a plamínky pravdy, které by snad chtěly poukázat na nekalé jednání, budou nemilosrdně udušeny. Během našeho cestování se též zastavíme v jednom domově pro seniory, připomínajícím spíše vězení, ze kterého není úniku a který střeží nemilosrdná sestra Noakesová. Náš zdejší průvodce nám ovšem ukáže, jak se s nepřízní osudu poprat i v případě, že vám již není dvacet a po malé mrtvičce si slintáte na bradu.
A následně už se přesuneme do vzdálenějších dob, jež jsou nám ještě dnes obestřeny mlhou budoucnosti, kde nám servantka Sonmi-451 přednese svědectví o svém krátkém životě v čase, kdy se lidstvo štěpí na čistokrevné a klony. Klony, které jsou nuceny otročit pro privilegovanější vrstvu na zemi, kde postupně ubývá prostor k žití.
Naším posledním průvodcem bude Zachry, žijící na jedné z posledních výsep civilizace. Sami nahlédněte do budoucnosti. To, co spatříte, se vám nejspíš nebude líbit.
Doufám, že si z naší výpravy odnesete silné zážitky, že naši průvodci skrz různé časové horizonty vám poskytnou ponaučení a že jen tak nezapomenete, čeho jste byli svědky.
Přejeme vám příjemný let.

12 14.08.2013

Krátká knížka psaná spíše pohádkovým stylem, která mě zase až tak moc neoslovila. Možná je to tím, že jsem před tím četla Veroniku, která se rozhodla zemřít a ta se mi líbila mnohem víc než Alchymista. Možná jsem jen byla ve špatném rozpoložení a nedokázala se naladit na tu správnou vlnu, která se příběhem vine. Autor se snažil v jednoduchém příběhu, srozumitelném co nejširší mase čtenářů, naservírovat životní rady a moudra. Snahu oceňuji, ale v tomto ohledu mi dal mnohem více Malý princ od Exupéryho.

6 08.08.2013

Pořád váhám, jak mám knihu hodnotit. První část knihy mi nepřišla příliš záživná, v polovině se to zlomilo v ukázku přerodu civilizovaných kluků v bandu divochů, kteří lační po krvi a zvysoka kašlou na nějaké zásady. Jen mi to chování nějak nesedí k tak mladým dětem, možná, kdyby těm nejstarším bylo dejme tomu 15 nebo 16 let, působilo by to na mě věrohodněji. Přeci jen jsem měla problém představit si přibližně dvanáctiletého klučinu s oštěpem v ruce, jak pronásleduje další dítě.
Poté mi ještě úplně nesedl konec, deus ex machina, když nevíme, jak to ukončit, postavíme na pláž námořního kapitána. Po výborně popsané šílené honbě skrz hořící ostrov mi to přišlo jako ledová sprcha a mírné zklamání.
Když odhlédnu od těchto věcí, je Pán much dobrý a v konečném důsledku děsivý příběh. Nutí člověka k zamyšlení, zda v sobě také neukrývá to zvíře, které by se při absenci civilizace nakonec dostalo na povrch a pomalu zničilo vše lidské v nás.

11 06.08.2013

Dobrá detektivka, i když už jsem nějaký čas před koncem tušila, jak to zhruba je, knížce to na kvalitě mnoho neubírá.
Harry nám zase pije poněkud přes míru, jak už jsme si u něho zvykli, na oddělení vražd dochází k výměně vedení a ze "záporáka" se nakonec vyklube celkem sympatický zločinec.

8 05.08.2013

Zola byl vskutku výborný vypravěč a i když jiná jeho díla jsou známější a propagovanější než Štěstí Rougonů, tato kniha se jim s přehledem vyrovná.
Pohled na státní převrat, během něhož se rodina Rougonů povznese nad ostatní i za cenu krve jiných lidí, který je navíc prodchnut pohledem na lásku dvou mladých lidí, odsouzených ke smrti, je poutavý. Na druhou stranu mi už místy začínaly vadit zdlouhavé lyrické popisy, podle mě je autor nemusel rozvádět vždy na několik stran knihy. Proto jedna hvězda dolů.

2 31.07.2013

Pokud bych měla porovnávat se Stínem větru, pak Andělská hra trošku zaostává. Nicméně tím rozhodně nechci říct, že by to byla špatná kniha.
Zafón dokázal opět vystavět mysteriózní, lehce mrazivý a zajímavý příběh, který se čte prakticky sám a nabídne nám pohled na události před Stínem větru. Takže pokud hledáte nevšední čtenářský zážitek, račte následovat autora na tajemné pohřebiště zapomenutých knih, protože každá kniha má duši - duši autora a lidí, kteří ji četli.

7 30.07.2013

Čtení Stínu větru bych přirovnala k procházce mlhou, která vás zastihne v prosluněném lese. Nejdříve jemně hladí a vy jí proplouváte naprosto unešeni. Postupem času vás ale začne mlha studit až se nakonec změní v ostré ledové kousky, které vás bodají a mrazí po celém těle a vy najednou zjistíte, že už nejste v lese, ale na nějakém temném a děsivém místě, kde číhají tajemství, jež byla dlouho pohřbená a vy máte tu drzost je znovu odkrývat.
Nádherný, melancholicky laděný příběh z prostředí magické Barcelony, ve kterém se velmi snadno ztratíte a jen těžko a neradi budete hledat cestu zpět do reálného života.

16 23.07.2013