Gulliverovy cesty

Gulliverovy cesty slaví 300 let. A je obdivuhodné, že se o této knize ještě po třech stoletích vůbec bavíme. Ano, lidské poznání podstaty světa od těch dob pokročilo. Ohledali jsme mezitím pár dalších slepých uliček uspořádání státních celků a postavení lidí v nich. Způsob vyprávění je pro dnešního čtenáře zatěžující. Knihou se prodírá s obtížemi, pomalu, zabředá do močálu slov, obrazů a myšlenek…

Na druhou stranu kniha nezestárla svým poselstvím zabaleným v živém fantazijním světě, který má i dnes cenu navštěvovat. Protože lidská povaha je stále stejná dnes jako před 300 lety a pan Swift byl kousavým, ale pozorným karikaturistou.

Kniha v žádném případě nepatří do rukou dětem, ač může evokovat pohádku. Ty fantaskní národy, které Gulliver navštíví, nejsou ani zdaleka pohádkově přívětivé nebo čistě padoušské, jde jen o karikatury hluboce lidských poklesků. Pamatuju si jako dnes, jak jsem se z návštěvy u obrů červenala studem. Pochopení Gulliverova světa vyžaduje rozkrývat vícero vrstev včetně dobové morálky. Čtení jde proto daleko nad schopnosti kritického myšlení mládežníků. K omylu v cílové skupině docházelo i v době vydání knihy a autor byl kritizovaný za kažení morálky mládeže. Ať už byl vinen čímkoli, za tohle nepochopení si mohli rodiče sami.

Funguje stále skvěle jako podobenství o lidské malosti, neřestech, intrikách a přetvářce pro čtenáře, kteří umějí docenit kontext a nečekají sci-fi nebo fantasy s jednoznačným hrdinou a důmyslně vystavěnou gradací.

Kniha se někde i nečekaně aktualizovala - kouzlo nechtěného způsobuje znatelná změna standardů, bolestné historické zkušenosti a etické nahlížení na řadu témat. Obzvláštní sousto do debaty nabídne feministickým kruhům. Alespoň v této oblasti se pohnulo od vzniku díla skutečně hodně a světe div se, zrovna k nerovnostem mezi muži a ženami pan Swift ve své době nic nenamítal. Díky tomuto aspektu se výborně hodí pro čtenářské debatní sešlosti spíš než k osamělému čtení na temné zimní večery.

Příběh jako takový, neřkuli nápaditost zobrazení fantastických světů, nestojí příliš za řeč. Zjevným účelem knihy byla úplná kritická demontáž lidské společnosti, především pak pokroku, celkové všeobecné nenažranosti a klientelismu.
Za pozornost stojí brutálně ideologický doslov Aloyse Skoumala (jinak podle všeho výtečného překladatele), který jako by byl jenom dotvrzením toho, co psal Swift o znásilňování a překrucování pravdy. Dalo by se diskutovat o tom, jestli podobné doslovy o pokrokových autorech oslavujících lid nebyly nutnou úlitbou, aby vůbec bylo možno knihu vydat. Stejně tak je pozoruhodné, že v Anglii, která to skutečně v první řadě dostává od Swifta nepokrytě zleva zprava, román podle všeho normálně vyšel a Swift se nadále těšil slušnému postavení.
Bohužel, hlavně posledním příběhem kniha tak nějak zavání až smrdí – ne příchodem internacionály, jak se nám snaží namluvit výše zmíněný doslov, nýbrž té druhé zvrhlé ideologie minulého století.

Jako malý jsem obdivoval a vždy mě uchvátili ilustrace v této knížce. Měli jsme ji doma, ale nikdy jsem jí nečetl. Rámcově jsem věděl o čem kniha je, protože už existují filmová zpracování, ale knihu jsem prakticky četl až nyní v dospělosti a bavila mě. Nadčasové dílko, které bych ale jako teenager asi dostatečně neocenil. Naopak teď jsem si jí vychutnal a spojil obrázky i s textem.

Konečně jsem se dostal ke slavným Gulliverovým cestám - jako každý druhý jsem měl povědomí o liliputech i obrech, byl jsem ale zpočátku překvapen, jak moc je kniha nudná - přímá řeč v podstatě nulová, jen popis - jistě to musela být báječná kratochvíle v 18. století, dnes je ale text již daleko za zenitem.
V průběhu čtení jsem ale odhalil důležitou věc - tato kniha není ani tak o popisu dobrodružných cest; je to plné satiry, sarkasmu a ironie, a to je podstata tohoto díla - porovnávat tehdejší svět s podivuhodnými zeměmi a nastavovat mu zrcadlo, které ukazuje na neřesti, faleš, hlupáctví i mazanost reálného světa nejenom britského království. Něco málo narážek je spojeno s 18. stoletím, ale většina nepravostí je krásně aplikovatelná i na dnešní dobu - protože čas ubíhá, ale podstata lidstva a jeho slabostí se nemění. I proto i dnes stojí tohle dílko za přečtení, a proto mu dávám nadprůměrné hodnocení. Ale čtenáři zvyklí na akční literaturu to asi nedají...

Jsou knihy které nestárnou, jsou knihy které dokonce zrají a pak jsou knihy, které bohužel byly poplatné své době, ale dnes už jsou prostě mimo čas. No a tohle je případ i této knihy. Kniha byla asi dřív dobrá, ale dnes už je prostě mimo. Satiru jsem v tom moc neviděl. Jako dětská četba to taky není a obšírně cestopisné popisy "ničeho", taky zrovna nebaví. Jen do pár pasáží jsem se opravdu začetl, ale jinak to byla děsná nuda. Četl jsem synovi před spaním a toho to nebavilo vůbec.

Chápu, proč má toto dílo své pevné místo mezi klasikou. Swift byl nepochybně mistrem satiry a ve své době mělo dílo obrovský společenský význam. Mě osobně ale kniha bohužel vůbec neoslovila. Gulliver mě po celou dobu neskutečně rozčiloval. Jeho egocentrismus, odtažitost a pocit, že je významnější než všichni ostatní – což se nejvíce projevuje v jeho naprostém nezájmu o vlastní rodinu –, mi postavu znechutily. Stejně tak je pro mě z dnešního pohledu těžko stravitelné, v jak bezvýznamných, čistě služebních nebo biologicky degradujících rolích jsou zde vyobrazeny ženy. Jako historický milník satiry ano, ale jako čtenářský zážitek v dnešní době spíše ne.

Svědectví o tom, jak věk zámořských objevů zamával se sebevědomím tehdejší Evropy. Swift zde začal domýšlet, jak by se asi vyspělejší civilizace dívala na jevy, které jeho krajané a současníci považovali za samozřejmé a neměnné. Některé politické narážky jsou dnes již obtížně srozumitelné, jiné nám ale mohou být až příliš povědomé.

Knihu bych si znova nepřečetl, ale chvílemi mi přišla zajímavá. Tento druh literatury není můj oblíbený. Zápletky mě ale někdy překvapily a pobavily. Místy jsem se v příběhu ztrácel. 5/10

Gulliverovy cesty jsem četl jen jako dítě. Tehdy jsem je vnímal jako dobrodružnou knihu plnou podivuhodných světů, trpaslíků a obrů. Zůstala ve mně především silná obraznost: svázaný obr na břehu, drobné postavy pobíhající po jeho těle, a naopak situace, kdy se člověk ocitá bezmocný mezi obry. Tyto obrazy nebyly jen v textu, ale především v úžasných ilustracích Cyrila Boudy, které se mi vryly do paměti možná ještě hlouběji než samotný příběh.

Teprve s odstupem času vyvstávají otázky. Proč se vlastně tato kniha čte jako dětská, když jí ve skutečnosti není? A proč se Gulliverovy cesty opakovaně objevují v dětských nakladatelstvích?

Důvodem je pravděpodobně silná dobrodružná rovina, neobvyklé světy a výrazné situace. To vše je snadno přístupné a atraktivní. Kniha tak umožňuje, aby byla čtena bez úplného porozumění a přesto zanechala silný dojem.

Možná právě v této zvláštní dvojznačnosti spočívá její trvalá přitažlivost. Je to kniha, která se dá číst jako příběh a zároveň v sobě nese něco, co tento rámec přesahuje.

Áno, milé deti, toto nie je kniha pre milé deti. Ani pre neposlušné deti. Toto je kniha pre veľké deti, ktorým sa v odbornom žargóne hovorí "dospeláci". To sú tie veľké neohrabané bytosti, ktoré vychovávajú malé deti a sú vraj náramne múdre a všetko vedia. A pritom dokážu vyviesť takú hlúposť, že aj ich potomstvo sa chytá za čelo. Tomu sa zas v odbornom žargóne hovorí "WTF". No, tak pre týchto je táto kniha. Nie pre vás, milé deti. Takže, bacha na to! ;))

Podle mne je to výrazně přeceňovaná kniha. Je, řekněme, výjimečná svou odvahou kritizovat ve své době společenské poměry, to ano. Ale přičítá se tomu také jakýsi prazáklad fantasy literatury, také se to uvádí jako literatura pro děti (!) apod.
No, k té fantazii: autor vlastně v každé navštívené "zemi" přenastavil jeden parametr a tím to končí. Např. se obvykle nedokázal vymanit ze schémat své doby - vždy v té které zemi byl nějaký vládce, vždy byl dvůr, vždy byly dodržovány ceremonie.. prostě mám dojem, že zůstal v zajetí svých stereotypů.
K té kritičnosti: představoval jsem si, kdo by asi stejně laděnou knihu napsal dnes, vyšlo mi, že nějaký antisystémový věčný kňoural typu Tomio Okamura. Ona totiž ta kritika v zásadě není v té knize moc adresná, autor kope kolem sebe do všeho a do všech. Politickou situaci tehdejší Anglie neznám, tak to nemůžu hodnotit, zato vím, že v tehdejší době byl obrovský rozvoj přírodních věd (jak se tehdy říkalo prakticky všem vědám: fyzice, astronomii, chemii, matematice, ..), společnost byla stále ve věku objevování zeměkoule a cizokrajných krajů (za všechny např. James Cook), vycházely popisy cest.... byla založena Královská akademie, .. prostě obrovský a dynamický vír. No a náš milý autor zhnusen lidským poznáním a pokrokem vědění kritizuje i tento rozvoj. Strefuje se i do hudby a v závěru do lidstva celkově.
Obecně to dělá dojem, že to psal stárnoucí zneuznaný muž, který přestával rozumět aktuálnímu (tehdy) modernímu světu.
Za mne tedy přeceňované a negativní dílo.
.. a ještě drobný postřeh: Gulliver podstatnou část svého života, počítáno snad v desítkách let, strávil na cestách, domu se přijel jen osprchovat, pozdravit děti, manželku a zase vypadnul na x let.

Další kniha z mých restů přečtena. Hodně dobré čtení. Vůbec se nedivím, že po době vzniku v osvícenství následoval romantismus. Víc osvícenských kritických knih bych asi nedala.

Gulliverovy cesty představují skutečnou literární klasiku a výjimečné satirické dílo, které s ostrou ironií reflektuje společnost 18. století. Překvapilo mě, jak otevřenou a odvážnou kritiku si Swift ve své době mohl dovolit. Obzvláště mě zaujal kontrast mezi jednotlivými fantastickými světy, přičemž nejvíce na mě zapůsobila pasáž o mluvících koních – jejich racionální a ctnostné chování ostře kontrastuje s lidskou povahou, což Gulliver popisuje s takovým obdivem, že se až distancuje od vlastního druhu. Tento moment ve mně vyvolal jisté rozčarování. Měl jsem rovněž možnost zkusit četbu v originále, avšak záhy jsem zjistil, že má anglická slovní zásoba není tak rozsáhlá, jak jsem se domníval.

K téhle knize mám dalo by se říci srdečný vztah, protože jsem si ji v originále vybrala jako téma diplomové práce (z jazykového hlediska), mám ji tudíž mnohokrát přečtenou a ač od té doby uplynula spousta času, stále si některé pasáže pamatuju nazpaměť. Na 18. století zcela výjimečný a odvážný počin. Navíc mám moc ráda ilustrace Cyrila Boudy...

Stylem odpovídá době, kdy byla kniha napsána. Obsahem je bohužel až nesnesitelně současná. Za těch 300 let se toho moc nezměnilo.
Zaujalo mě, že ačkoliv byl Swift stejně jako C. S. Lewis duchovní, tak se bez Boha a náboženství, alespoň v téhle knize, obešel.

Imaginární dobrodružný román, který jsem četla v období dětství. Byl to skvělý výlet do krajiny představivosti a kniha se mi líbila.

Další z mých "přečtených" audio knih v angličtině. Kdysi jsem knihu četla na vysoké škole a moc jsem se u ní bavila. I po tolika letech se mi pořád líbí. Protože jsem poslouchala cestou do práce a z práce, lidé, co mě potkávali, si museli ťukat na hlavu, když jsem se několikrát hlasitě zasmála.

Naštěstí jsme s dcerou četly v rámci průzkumu 18. století, nikoli jako pohádku na dobrou noc :o) Tohle zmotání bude knize kazit hodnocení asi ještě dlouho.

Vydání z r. 58 má docela použitelné vysvětlivky, které odhalují konkrétněji, co je zrovna terčem autorovy satiry. Ale nejvíc mé přírodovědné dušičce vylétl adrenalin, když Gulliver zmínil laputský objev dvou měsíců Marsu. To jsem se utíkala podívat, kdy byly objeveny doopravdy - za 150 let! Tentýž počet teda tipovali už v renesanci, pokud si správně pamatuju na svou předchozí četbu (logicky: Země 1, u Jupitera Galileo viděl 4, Mars tudíž 2 nebo 3, přičemž 2 vypadá lépe kvůli geometrické posloupnosti), ale stejně pěkné. Po Swiftovi prý jako ocenění pojmenovali kráter. A nic z toho ve vysvětlivkách nepíšou.

Jen s tím "magnetickým" pohybem létajícího ostrova mi to pořád nevychází... :o)

Přestala jsem číst ve chvíli, kdy jsem, v rámci četbě pro děti, naprosto zhnuseně četla o obryních, jenž si Gullivera posazovaly na své cecky..

Ne, toto opravdu dětem číst nebudu!