Thanyss komentáře u knih

Ale jo, taky občas zabrousím do podobných vod románů pro ženy, i když se to nestává často. Cesta u řeky se četla dobře, chlap byl typický alfa-samec s komplexem anděla strážného, ale to jsem tak nějak čekala. Co mě sympaticky překvapilo, byla hlavní hrdinka Lucy - nešla mi na nervy. I ta akční stránka příběhu se dala, když jsem trošku přimhouřila očičko.
Ve výsledku je Cesta u řeky takový kříženec mezi thrillerem a romanťárnou, od každého má trochu a nakonec se to nečte vůbec špatně. Na zabavení to bohatě stačí, aniž by se vám při tom přílišně protáčely panenky nad nesmyslností nebo přehnaností některých scén.

2 06.10.2014

Krásné, úžasné, kouzelné, snové. Pestrá řada opět nezklamala a přinesla neobvyklou detektivku, psanou fantastickým jazykem a s neotřelou zápletkou.
Měla jsem pocit, že autor je čaroděj, který ze svého kouzelného klobouku tahá jednu krásnou větu za druhou a skládá je do vět, jež vás něžně obejmou svýma ručkama a budou vám do ucha šeptat svůj příběh.
Nekočovný lunapark se opět probouzí k životu, slavný detektiv zmizel a na jeho místo nastupuje nic netušící úředník Unwin. Pomáhá mu asistentka, která občas usne s hlavou na stole. Společně musí vystopovat nezvěstného detektiva, vyřešit záhadné krádeže tisíce budíků a zjistit, co se skrývá v pozadí podivného baru KAT A TONIK, kam se chodí bavit místní náměsíčná komunita.
Originální a zábavné. Knížka mě chytla hned na začátku a bavila mě až do posledních stránek.

5 06.10.2014

V životě bych si nepomyslela, že mě někdy tak strhne román z venkovského prostředí. Jenže mi mělo být jasné, že kdy se na takový úkol vrhne pan Zola, není možné, aby to dopadlo špatně. Vysvětlete mi někdo, jak to ten člověk dělal. Jeho popisy, ať už se jedná o pole, louky, vesnická stavení i jednotlivé obyvatele, jsou prostě neuvěřitelné. Mám pocit, že tu knihu nečtu, ale žiju. Přestože nemám prakticky žádný vztah k půdě, po několika stranách jsem si dokázala představit tu vášeň tehdejších lidí, kteří za matku ploditelku pokládali život, rvali se o každý její kousíček a chamtivě si střežili svá políčka a vinice, přičemž jako dravci sledovali, kde by urvali další kus půdy.
Půda je jediná opravdová sedlákova láska, jeho život i smrt. A to vše autor dokázal ve své knize dopodrobna popsat. Jako vždy geniální dílo.

9 23.09.2014

Ach pane Zolo, opět jsme se spolu setkali, abyste mi představil další ze svých úžasných příběhů. A znovu jste nezklamal. Byl jste bravurní vypravěč, schopný zkoumat hlubiny lidské duše a nezalekl jste se ani těch nejčernějších lidských pohnutek a myšlenek. Naturalismus ve vašem podání mrazí do morku kostí, návštěva v pařížské pitevně děsí a utopencův přízrak znepokojuje.
Tereza Raquinová je úžasnou studií zločinu a to od úplného prapočátku, kdy shoda okolností zrodí myšlenku, myšlenka vede k plánu, plán k vraždě a vražda k postupnému úpadku zločinecké mysli až se zcela zhroutí pod tíhou výčitek. Člověk se tak v konečném důsledku potrestá sám, přestože světská spravedlnost po něm sklouzla pohledem bez povšimnutí.

17 23.09.2014

Po dlouhé době kniha, která mě doslova posadila na zadek. Přiměřeně paranoidní a záhadná, skvěle vypravěčsky zvládnutá a dokonce odpouštím autorovi i to, že z hlavního hrdiny udělal místy superhrdinu, který potřebuje minimum spánku, proskakuje okny, otřes mozku přechází mávnutím ruky a neochvějně si jde za svým.
Je to mé první setkání s panem Cobenem, nemohu tedy porovnávat s jeho dalšími knihami, ale Šest let se povedlo. Záhada ztracené Natalie, která se místy jeví jako vysněná osoba, jež snad ani neexistovala, se mi zaryla pod kůži a nepustila mě do té doby, než jsem otočila poslední stránku a to tajemné klubko konečně nerozmotala.
Pokud hledáte knížku, která vás napne jako kšandy a přitom vás nechá pochybovat o vlastní příčetnosti a logickém úsudku, máte v rukou to správné dílo.

7 23.09.2014

Smrt v Benátkách je velmi zvláštní příběh, který prakticky postrádá zápletku, vše se děje na lyričtější a poetičtější úrovni. Někoho možná povrchně zaujmou pouze "homosexuální" city hlavního hrdiny vůči mladému a krásnému chlapci, bylo by však chybou domnívat se, že celá knížka je pouze o tomto. Mann nám předkládá hluboký vnitřní rozpor mezi tím, co je člověk schopen cítit a tím, co většinová společnost pokládá za normální, běžné, morální. Smrt v Benátkách je oslavou lidské krásy, studií duševní rozervanosti stárnoucího jedince i ukázkou toho, jak nám naše vlastní strachy a předsudky zabraňují dosáhnout objektu naší touhy. A to vše na pozadí vypuknuvší epidemie cholery.

5 05.08.2014

Sem tam mám potřebu si takzvaně "vymejt mozek" něčím nenáročným, čitelným a zábavným. A Seržant to všechno sakra splňuje, veškeré postavy jsou očesány až na dřeň, je jasné, kdo je kdo, žádné komplikované vztahy nebo úvahy. Lancelot je ryzí bojovník, odvahy má na rozdávání, stejně jako fyzické výkonnosti. Je to typický voják striktně plnící rozkazy, minimálně do doby, kdy není v ohrožení život jeho nebo jeho posádky. Královna je sexy potvora, schopná uhranout každého muže, Harp je žárlivej parchant, co nesnese konkurenty atd.
Jednoduché, přímé, nekomplikované, sakum prdum zábavné. Přesně takový příběh jsem teď potřebovala.

4 01.08.2014

Už si začínám říkat, jestli není poněkud trapné, jak pana Zolu neustále opěvuji a chválím. Ale když ono to ani jinak nejde! Germinal mě opět posadil na zadek a musela jsem doslova hltat stránku za stránkou. Jak to ten člověk dělal, že se hned dokážu do každé jeho knihy tak vžít, to skutečně netuším.
Netajím se tím, že mé dosud nejoblíbenější dílo byl Zabiják. Ehm, myslím, že nyní se Zabiják může chytit za ruku s Germinal a společně si tak hovět na mém pomyslném piedestalu.
Nikdy jsem si nenamlouvala, že těžba uhlí je procházka růžovým sadem, ale v tehdejší době bylo každodenní sfárání do dolů podobno vstupu do pekel. Dnešní odborníci na bezpečnost práce by nejspíše z podmínek v tehdejší době omdleli na místě, tedy hned potom, co by zbledli hrůzou a vytrhali si veškerý vlasový porost na hlavách.
Lantier nezklamal a jeho revolucionářská role mu sedla jako ulitá. Úžasně přesvědčivá a propracovaná osoba. Co se mi ovšem nesmazatelně vryje do paměti z tohoto příběhu, je závěrečná část v zavalených dolech. Neuvěřitelný zážitek.

11 21.07.2014

Mám pocit, že kdyby McCarthy vyprávěl dějiny, stal by se dějepis asi nejoblíbenějším předmětem na školách. Řádně surové, servírované bez okolků a pěkně studené navzdory pouštnímu žáru. Sice to není jednoduché čtení, ale mě tenhle styl vyprávění prostě sedí a jednoduše mě baví. Vraždí se ve velkém; k tomu, abyste vyfasovali kulku mezi oči, stačí mnohdy sakra málo, pouštní písek do sebe vsakuje krev po hektolitrech, kondoři mají břicha nacpaná k prasknutí.
Ač se to místy může zdát neuvěřitelné, kniha je založena na skutečných událostech i lidech. A možná právě díky tomu je ten příběh ještě o to šílenější.

7 14.07.2014

Krátký příběh plný mrazivé, téměř hororové atmosféry, incestu a dětské snahy udržet si normální život i po smrti rodičů.
Barvitě vylíčené, děsivé, děsně čtivé, nenásilné, nezapomenutelné.

15 22.06.2014

Pro mě překvapivé zjištění, že se osudy čtyř generací dají směstnat do knihy, která o něco málo překračuje čtyři sta stran. Jenže pan Cunningham to dokázal naprosto bravurně, aniž bych měla při čtení pocit, že něco vynechal. Skvěle provedená sonda do rodiny, jež na oko působí jako typická rodinka, budující svůj americký sen, přičemž pod povrchem najdete všemožné nesrovnalosti jako otce trpícího impulsivními návaly vzteku, starší dceru, snášející otcovu zvýšenou náklonost, syna, který má rád muže, nejmladší dceru, ztracenou ve svém vlastním světě, mající za nejlepší přítelkyni transvestitu Cassandru a v neposlední řadě matku, která peče krásné dorty, udržuje ukázkově naklizenou domácnost, ale zároveň trpí neurózami a kleptomanií. Tělo a krev ukazuje lásku ve všech možných odstínech a neustále se opakující motiv domu ve všech podobách je v knize stejně příjemnou a nenásilnou linkou.
Kniha toho nabízí spoustu od lásky a přátelství, přes generační konflikty, nenávist a nepochopení. Sledujeme budování snu, abychom následně sledovali jeho rozklad. Tělo a krev se tak nakonec mění v prach a slzy.

7 22.06.2014

Mé druhé setkání s Vianem a opět mě dostal. Je to bláznivé, surrealistické, ujeté a přeci je to příběh, popisující sílu a hloubku lásky a přátelství. Čili celkem obyčejná dějová linka, zasazená do zvláštních a osobitých Vianových kulis, přičemž celek ve finále připomíná zvláštní sen, až jsem místy ztrácela ponětí o tom, zda čtu nebo sním.
Je jisté, že Vian není pro každého, jeho styl je specifický a někomu nemusí sednout. Ale u mě boduje na plné čáře a Pěnou dní s ním rozhodně nekončím.

8 22.06.2014

Kniha, která klame svým prvoplánově se tvářícím názvem. Jenže desky neukrývají klasickou červenou knihovnu, ale milostný příběh, který jde svou cestou a ukazuje lásku v té nejkrajnější podobě. Je to láska spojená s posedlostí, láska beroucí veškerou nevinnost. Láska, která bere vše a přitom ze dvou těl dělá jednou. A přitom je to studie možností, kam je člověk ochoten dojít a co je schopen podstoupit a provést, aby byl se svým milovaným protějškem.
Více ode mne v sekci Recenze.

5 30.05.2014

Rozhodně se nepovažuji za fundovaného filosofa, který by denně přemýšlel o smyslu bytí, ale lehce a svěže napsaná elegance ježka mě jednoduše dostala. Zajímavý způsob, jak ukázat, že krása a inteligence se mohou skrývat na těch nejneuvěřitelnějších místech a musí čelit hlouposti, ignoraci a předsudkům společnosti, která sama sebe hodnotí výše než ostatní.
Mohlo by se zdát, že malá Paloma je předčasně vyspělá, ale já jsem si ji oblíbila, její filosofování s nadhledem pro mě bylo snadno stravitelné, neměla jsem pocit, že by mi slečna chtěla vtloukat do hlavy své názory a místy mě pobavila, místy překvapila nečekanou a jednoduchou pravdou nebo postřehem.
A stejně tak jsem si našla cestu k ošklivé domovnici s hezkou a vzdělanou duší.
Jistě, místy to působí hodně vykonstruovaně a nereálně, to ovšem nic nemění na tom, že se to dobře čte a já oceňuji podobné úniky od reality. Jsou osvěžující.

11 30.05.2014

Moje první setkání s hrbáčem obývajícím věže Notre Dame bylo ještě v dětství a to prostřednictvím značně upravené pohádkové verze od Disneyho, která mi však do dnešní dní utkvěla v paměti.
Knižní předloha má základní rysy a postavy shodné, celkové vyznění díla je však diametrálně odlišné. A přece skvělé. Měla jsem pocit, že hlavní hrdinové skutečně žili, dýchali a bojovali o své místo na slunci. Někoho by možná mohly nudit rozsáhlejší popisné pasáže středověké Paříže, ale já si romantismus bez těchto líčení jednoduše nedokážu představit.
Krásný, emotivní a dojemný příběh, kdy jsem litovala znetvořeného zvoníka, pohrdala povrchním kapitánem Phoebem, nenáviděla kněze spalovaného hříšnou vášní, milovala veselou a zářící Esmeraldu i s její společnicí Džali a uronila jsem slzu nad nešťastnou poustevnicí, která snad byla ze všech postav bičována osudem nejvíce.

12 23.05.2014

Neskutečné! Abych se u druhé světové války smála tak, až jsem místy slzela, to by mě nenapadlo ani v těch nejdivočejších snech. Tuhle knížku si budu muset zase brzy zopakovat, i když většina scén mi v paměti uvízla zřejmě natrvalo. Tleskám, pane Ryane, tleskám. Donutil jste mě prskat smíchy i na místech, kde to nebylo tak úplně vhodné (třeba v práci) a mám dojem, že jsem si vysloužila i pověst mírného podivína. Ale stálo to za to!

20 19.05.2014

Ani bych nevěřila, že se dá totalitní režim se všemi svými nesmyslnostmi, absurditami a nespravedlnostmi vtěsnat do vyprávění jednoho jediného dne. Tady se to autorovi podařilo více než dobře. Kniha je plná protikladů, obsahuje je už v samotném názvu a přitom ukazuje, kolik významů může jedno slovo mít.
Po celou dobu čtení mě neopouštělo šílené vedro, které v knize panuje, kakofonie zvuků z tlampačů, lidských hrdel, televizí a rádií a údiv nad tím, jak snadno je možné z lidského tvora udělat nemyslící součást stáda s vymytým mozkem.
Navzdory krátkému rozsahu knihy toho v ní najdete mnoho, od předimenzovaného průvodu k výročí dvaceti let Vůdce u moci, přes lidi ušlapané davem, policejní brutalitu, strach z režimu až po malé a slastné chvíle ticha a klidu.
Zase něco nového, co se mi vážně líbilo.

10 09.05.2014

Bravurní a šílená paranoidní jízda. Když se mi loni do rukou dostala [game], byla jsem z ní nadšená, v záplavě severského krimi si Anders de le Motte našel vlastní originální cestu. Jeho poslední počin [bubble] mě chytil od první stránky a držel mě až do posledních řádků. Zvládla jsem tu knížku za jeden den.
HP je snad ještě bláznivější, Hru vidí na každém rohu, odmítá vylézt ze svého kutlochu, tak není divu, že manekýna roku by sice nevyhrál (i bezdomovec vedle něj vypadá jako upravený kravaťák), ale neztratil nic ze svého stylu. Mixování češtiny a angličtiny zůstalo zachováno a některé hlášky se pro mě staly nesmrtelnými (Bořek Stavitel pracující ve stealth módu nebo král brojlerů).
Je pravda, že jsem celou dobu nedokázala rozluštit dilema, komu mám věřit, kdo koho vodí za nos, kdo kým manipuluje. Autor si se mnou hrál jako kočka s myší. A očividně ho to hodně bavilo...

5 07.05.2014

Netradiční pohled na druhou světovou válku. I přes svou komornější atmosféru vás dokáže příběh chytit za srdce a předvést vám válečné útrapy pronásledovaných Židů. Prostřednictvím malého židovského chlapce Huga, kterého schovává u sebe v kumbále mladá prostitutka Mariana, si prožijete chvíle samoty i strachu. Na téma této války toho byla napsáno sice již spousty, ale autor si našel svou cestu a podle mě se vydal správným směrem, protože nic podobného jsem ještě nečetla.

2 04.05.2014

Po hroznech hněvu jsem sáhla, aniž bych předem věděla, o čem vlastně kniha je. Prostě jsem si řekla, že Steinbeckem nemůžu nic zkazit. A ejhle, nejenom, že jsem tím nic nezkazila, ale byla jsem opravdu mile překvapená. Tenhle příběh mě jednoduše dostal. Vlastně jsem ani neměla ponětí, jak to v Americe v té době vypadalo a díky Steinbeckovým velmi autentickým popisům nebohých stěhovavých Okiů, vyhnaných z půdy, jsem si udělala velmi živý obrázek. A že mi z jejich beznadějných osudů bylo mnohdy úzko, to přiznávám bez mučení okamžitě. Autor si rozhodně nebral příliš velké servítky a na jedné rodině dokázal popsat drsnost tehdejší situace, sílu a nezdolnost lidského ducha i bezcitnost systému, který sráží mzdy na nepřijatelné minimum a nechává lidi trpět hlady. Že hospodářská krize nebyla žádná procházka růžovým sadem, to je jasné zřejmě každému, ale teprve díky Steinbeckovi a jeho hlavním hrdinům jsem se k tomu dokázala více přiblížit.

10 04.05.2014