Tereza Raquinová
Émile Zola
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/210457/bmid_tereza-raquinova-3Pr-210457.jpg
4
423
71
Nešťastná Tereza Raquinová touží po změně a hledá únik z monotónního všedního života, který vede po boku svého manžela. Známost s jistým mladým mužem vyústí nejen v milenecký poměr, ale i v hrůzný čin vraždy manžela. Bezvýchodnost situace i osudová touha uniknout končí i pro milence tragicky – společnou sebevraždou.
Přidat komentář
Když se chtíč promění v noční můru aneb smrtící svědomí.
Román z roku 1867, kupodivu napsán čtivě a dynamicky, v knihovně by snesl místo vedle Erbena či E.A. Poe.
Moc povedená kniha. Úplně chápu, že v době vydání byla nepochopena a pomluvena, ale ja jsem nadšena.
Méně známá kniha tohoto autora, ale podle mě jedna z nejlepších. Ne-li nejlepší.
I když tato kniha nese cejch “povinná četba”( a mně se vždy příčilo něco takového číst), tak se mi to přesto líbilo. No...lepší termín je zaujalo.
Začalo to docela nevinně, ale potom jsem se nestačila divit. Vlastně se divím ještě teď. Četla jsem ji 2x, a myslím, že po druhé to číst ani nebylo třeba, protože tohle vám z paměti jen tak někdo nevymaže. Po přečtení mi nebylo zrovna nejlépe.. Byla to rozhodně jedna z nejzajímavějších knih, které jsem kdy četla, leč velmi depresivních.
Pro Zolu účel rozhodně nesvětí prostředky, zvlášť když účelem je pohodlný život a prostředkem odstranění překážejícího manžela. Splněný sen jako trestající peklo představ. Neúprosná psychologická pitva charakterů, nejen bezohledných milenců Terezy a Laurenta, ale i ostatních, "slušných" postav, které ve své dobrosrdečnosti jsou aspoň nudně omezené a zaslepené. Co by psal Zola dnes?
Co dodat, když už zde vše podstatné bylo stokrát řečeno. Zkrátka a dobře je to brilantní naturalistická charakterová studie zejména (nikoli však výlučně) Terezy a Lauranta. Komu se kniha líbila, mohu doporučit i zdařilé a literárnímu předobrazu hodně věrné filmové zpracování z roku 2013 (In Secret).
Skvělé!
Zola prostě umí. Pokud se Vám líbil Zločin a trest, tak zkuste i tuto knihu. Nejsem si jistá, jestli někdo umí lépe tak syrové popisy.
Krátká, ale silná. Doporučuji.
Tak tohle byl nářez. Tak krutou, bezohlednou a šokující knihu jsem do té doby nejspíš nečetla. Tady se nehraje na dobro a na zlo. Tady ďábel jen nenašeptává. Tady ho vidíme v akci.
Mrazivý příběh plný zvratů, které možná nejsou až tak překvapivé, přesto vám ale vyrazí dech z těla.
K zamyšlení. S husí kůží a zježenými vlasy, protože i sem může dospět člověk. Cesta do pekel je vždycky dlážděna dobrými úmysly...
Líbilo se mi, jak se autor popasoval v předmluvě se soudobou kritikou. Příběh krásně graduje, postavy jsou skutečně rozebrány do nejmenšího detailu. Na můj vkus bylo psychologického popisu postav v knize až dost, možná trochu na úkor situací, které mohly hlavní postavy zažívat. Každopádně knihu doporučuji přečíst, stojí za to.
Úžasně napsáno... Přečteno jedním dechem a můžu říct, že mi tahle kniha ještě dlouho zůstane v paměti. Geniální.
Jako povidám, od prvních stránek jsem si říkal, co se tak může přihodit bábě na penzi v městečku. A nejen jí, ale i jejímu synkovi, kterej se jejim přičiněním stal ještě větším chcípáčkem a kreténem. Jenže nenápadná svatba se sestřenicí, stěhování do bordelu paříže (myšlen ruch velkoměsta, ne hampejs) odstartuje pořádnej kolotoč událostí.
Mám pocit, že chcípáček se oženit jenom nechal a o úřadování během svatební noci mu nikdo nic neřek, takže šel normálně chrápat. Terezka si v baráku připadá jako vězeň a z manžela jí je nejspíš pořádně na blití. Místo blití to Terezka ovšem pořeší kapku jinak a mně se z toho zatočí hlava a řeknu si no ty vole, to teda čumim jako.
S Lojzou, kterej na beton ví co se v posteli sluší a patří si mysleli jak bude líp a ona zatim bramboračka.
On to tu už někdo psal a já souhlasim, že je to takovej zločin a trest po pařížsku. Je tam teda velká absence pařížskejch dortů, pařížský šlehačky a pařížskejch koláčů. Místo nich ale Emilek servíruje meníčko z výčitek, strachu, svědomí, emocí a bruntality. Co se asi do posledních stránek honí hlavou bábě na penzi, to musí bejt námět na horor. No neni to skvělý? Já bych řek, že je. Bravo Emilku!
Jedná v rudých rukavičkách. Láska jedna ďábelská. Byla medem. Hříšná soudržnost. Byla jedem. Vzdalující se blízkost. Srdce rozehraje smyslnou symfonii, mysl naplní erotické fantazie, ale duši pro čin dávají tušit, začínají dusit, bušit na ni výčitky svědomí, jež pod kyvadlem času, z útrob neúprosně prosakují, tekou po povrchu.
Ze špatnosti prostě nemůže vzejít nic dobrého. Skoro se stydím přiznat, že to je můj první Zola, ale v dobách studií jsem si z předepsané četby vybírala jen to, co mě zajímalo. Teď vidím, že ke své škodě, ale možná bych to v mladším věku tak neocenila. Je to neuvěřitelná analýza zločinu z vášně a postupného rozkladu osobností vrahů, pronásledovaných přízrakem spáchaného zločinu. Místy to bylo až děsivé. Vynikající knížka.
Pošťák vždycky zvoní dvakrát z Paříže minulého století. Klasický naturalistický Zola a jeho další portrét úpadku, tentokráte na téma zločin a trest.
Neuvěřitelná kniha.. Nedala jsem ji z ruky a četla jsem ji i v autě.
Vracet se k ní ale nechci, měsíc jsem z toho měla lehkou depresi, což zřejmě svědčí o genialitě autora.
Mou první naturalistickou zkušeností je právě tato kniha. Zola si mě okamžitě získal! Eskalace děje byla až zničující a závěr mě posadil na zadek.
Naturalisticky výborné. Nejvíce se mně zaryla do paměti ta situace, kdy se paní Raquinová, vězeň ve vlastním těle, dozvídá onu krutou pravdu a jednoho čtvrtečního večera se pokouší sdělit ji celému světu...
Štítky knihy
nevěra vraždy 19. století francouzská literatura naturalismus manželské hádky sňatky z rozumu
Autorovy další knížky
| 2009 |  Zabiják |
| 1965 |  Nana |
| 2004 | Člověk bestie |
| 1923 | Břicho Paříže |
| 1969 | U štěstí dam |
Kniha Tereza Raquinová je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 622x |
| Čtenářské výzvě | 49x |
| Doporučených | 36x |
| Knihotéce | 196x |
| Chystám se číst | 194x |
| Chci si koupit | 39x |
| dalších seznamech | 5x |
Náročné čtení, ale co čekat od Zoly. Jeho naturalismus v té době průkopnický, nyní poněkud zdlouhavý. Ač kniha má málo stran, klidně mohla být, bez opakujících se pasáží, zkrácená na novelu. Někdy až absurdní, za normalitou vykreslené obrazy, chování či myšlenky aktérů byla jistě v době napsání módní, mě však připadala až infantilní. Četl jsem ji jen kvůli zmínce v knize od Kinga a čtení mě spíš nebavilo.